Marie Dolistová: O tvrdost kamene

(ukázky z připravované sbírky)

NEZNÁMÉ - ZNÁMÉ

Sluneční paprsky pokrývají zem

Vítr hladí třpytivé hřbety trav

Jako předtím

Jako potom

Na vše ticho dosedá

Držela jsi kartu mládí

kartu vzdělání a zdraví

jen karta práce chyběla

Proto ta cesta, ta cesta z rodného Bulharska do Čech

Bez návratu

Zradou jsi zapadla do bahna

ale vzepřela ses a chtělas ven

Utéct ze spárů zla

Nepovedlo se

Železná tyč bije v rukou netvora

dokud život nevybije

až kosti z těla trčí

Zemřela jsi s nálepkou prostitutky

ale není jí kdo nechce

Nestaneš se světicí jako Marie Gorreti –

té bylo necelých dvanáct -

ale učinila jsi totéž

vzepřela se bahnu zločinu hříchu

Tvé tělo napůl ohořelé zakopali v zahradě domu

aby smazali stopy

Temný stín leží na krušnohorském Dubí

Mohou ho zahnat sluneční paprsky?

Jakou kartu sis vytáhla

Majo Denkova?

I neznámí mají své jméno

(Vrah, Bulhar, odsouzen na 15r., odpykává si zbytek trestu na vlastní žádost už doma v Bulharsku, vyhověno mu, aby byl s rodinou, organizátor obchodu s ženami, únosů a násilí na ženách, též Bulhar, odsouzen na 10r., prodává už auta v Německu.

Maja Denkova je jedinou obětí z obrovského počtu takto zneužitých žen obchodu s lidmi 90. let 20. stol., kde je známo jméno oběti. Zavražděno mohlo být více žen, zprávy z podsvětí zmiňují další dvě).

Číst dál: Marie Dolistová: O tvrdost kamene

Svatava Antošová: Jen vy jste byli skutečný underground

Větu otištěnou v titulku pronesl beatnický básník Allen Ginsberg v roce 1990 při setkání s představiteli české „druhé kultury“, kteří přiletěli do New Yorku na akademickou konferenci věnovanou československé literatuře a kultuře. A tahle věta také svým způsobem uvozuje knihu Františka Stárka Čuňase a Martina Valenty Podzemní symfonie Plastic People (Argo / Ústav pro studium totalitních režimů, 2018). S použitím všech dostupných archivních materiálů v ní autoři podrobně mapují příběh undergroundové kapely, která svou hudbou a texty, ale i svými politickými postoji významně ovlivnila nejen své vrstevníky, ale ještě několik dalších generací.

Ten příběh začal v šedesátých letech 20. století, kdy se shodou okolností objevil na scéně Allen Ginsberg také. Ano, to je ta známá příhoda s králem studentského majálesu. Psal se rok 1965 a ty, kteří se majálesu zúčastnili, dostal americký básník svými buddhistickými mantrami do takového transu, že skandovali hesla typu: „Zdravíme VB a neveřejnou taky“ nebo „Brávo, brávo, co tomu řekne zítra Rudé právo“. Inu, řeklo, a VB jakbysmet, což pro Ginsberga nakonec znamenalo vyhoštění z Československa.

Beatnici, Timothy Leary, Ed Sanders a kapela The Fugs, psychedelie - to byly hlavní vlivy, které do sebe nasáli ti, kdož koncem září 1968 založili kapelu The Plastic People of the Universe (dále jen PPU). Ačkoliv její vznik nijak nesouvisel se srpnovými událostmi téhož roku, jak zdůrazňují Stárek s Valentou, v dalším období se už skupina nemohla společensko-politickým reáliím své doby vyhnout. Mám tím na mysli především její provázanost s disentem a později s Chartou 77. Zcela určující pro směřování PPU pak byla péče Ivana M. Jirouse, který kapelu včas vydrápl hudebnímu prorežimnímu byznysu, což ovšem znamenalo ztrátu možnosti oficiálně vystupovat. To nastalo s nástupem normalizace v sedmdesátých letech. PPU začali hrát po různých barácích, stodolách a statcích, kam se sjíždělo publikum, které se také odmítalo adaptovat na husákovské poměry a vyhledávalo svobodnější umělecké vyjádření, než předváděl mocí posvěcený mainstream.

Za jakoukoliv cenu

Z období před rokem 1976, v němž došlo k procesu se členy PPU, vyčnívají dvě události zcela zásadního významu. Jednak to byla Jirousova Zpráva o třetím českém hudebním obrození, v níž kromě jiného napsal: „Z undergroundu mytologického se stal underground ve smyslu kulturně sociologickém, tak jak byl zamýšlen a proklamován na počátku šedesátých let Sandersem, Ginsbergem, Wuttalem, Learym a mnoha jinými pionýry tohoto hnutí.“ A pak to také bylo osobní setkání Jirouse s Václavem Havlem, které sice bylo v undergroundu přijímáno rozporuplně, ale znamenalo jak pro svět druhé kultury, tak pro svět literární elity vyhnané ze Svazu československých spisovatelů vzájemné obohacení. Do té doby obě komunity působily paralelně vedle sebe a příliš si nedůvěřovaly. Když pak v březnu 1976 došlo k zatýkání členů PPU a jejich příznivců, byli intelektuálové kolem Václava Havla jediní, kdo se obviněných veřejně zastal. Že pokračováním této podpory pak byl i vznik Charty 77 snad netřeba dodávat.

Číst dál: Svatava Antošová: Jen vy jste byli skutečný underground

Václav Žďárský: Boží ZOO

• Václav Žďárský

 

(Ukázky z knihy  Boží ZOO, vydané Královéhradeckou diecézí Církve československé husitské v roce 2018)

---

Beránek

Na procházce v ZOO

potkal jsem beránka

beránka bílého

proti mně vážně šel

Zvířátka volala na něho

Dobrý den pane ředitel!

Také jsem ho pozdravil

Odpověděl

usmál se

se mnou se zastavil

Udělal si pro mne chvíli

beránek bílý

---

Velryba

Viděl jsem v pohybu

velikou velrybu

Plula tryskem

pozdravila mě vodotryskem

Chytrá velryba

velrybářů se vyhýbá

Mořem pluje

velrybáka miluje

s ním se pod hvězdami líbá

Velrybátko na vlnách kolíbá

do nebe se dívá

zpívá

---

Krtek

Staví krtek - krteček

staví kopec - kopeček

pod ním domek - domeček

Až domek postaví

pěkně to oslaví

Připije zahrádkáři na zdraví

a hned začne stavět další kopec

kopeček

Krtek slepý je

pod zemí žije

Slepý je

a přece vidí

Má rád Boha

má rád lidi

když zahrádkář zakleje

tak mu krtek Boží pokoj popřeje

Až bude krtek krtčí dědeček

až postaví poslední kopec - kopeček

pak přijde smrtka - smrtečka

pro starého krtka - krtčího dědečka

Neplačte dlouho

nebude to tečka

Krtek je borec

krtek i smrt přečká

Půjde do krtčího nebe - nebíčka

Číst dál: Václav Žďárský: Boží ZOO