Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Žďárského Bydžov - reportáž

Podrobnosti
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Karel J. Beneš
21. září 2023
Zobrazení: 444
  • Václav Žďárský
  • Žďárského Bydžov

zbydzovDruhý ročník poeticko-písničkového setkání nazvané Žďárského Bydžov uvedl moderátor celé akce Štěpán Klásek. Odehrál se na památku našeho kamaráda, bratra a básníka Václava Žďárského v místě jeho farářské služby, v kostele Církve československé husitské. Byly doby, kdy nám ve skupině XXVI chyběl a jednoho dne jsme se společně vypravili jako hora k našemu básnickému Mohamedovi. Tenkrát vznikla zásluhou Svatavy Antošové  beatníky inspirovaná reportáž Cesta do Nového Bydžova, v jeímž průběhu došlo i na tzv. básnické hry.

Tonda Mík zmínil příběh se strejdou z Rakouska, kdy se za sametové revoluce potkali, a s Vaškem nahrávali první CD. Bylo pozoruhodné, že Vašek neudělal při interpretaci písní žádnou chybu. Totéž zmínil Jiří Kouba a zavzpomínal na starou kazetovou nahrávku.

Básnířka Jana Wienerová četla z Vaškovy básně ze sbírky "Pták pokadil mi hlavu".

Michal Kotrba četl ze stejnojmenné sbírky a ze sbírky "Houpačka" a zmínil příběhy z povídek o chemičce, parním kondenzátu nebo o sázení vrby na nejnemožnější místo v Pardubickém areálu chemičky.

Petr Novotný s manželkou zazpívali na Vaškovy písnové texty.

zaskok1

Zdeněk Horner četl s manželkou z Vaškovy nesmrtelné lásky, chemičky.

Stanislav Kubín, esejista, zarecitoval ze sbírky "Akční nabídka" a jiných Vaškových písňových textů.

Miša a Maruška Kocmanovi zazpívali píseň Agapé za doprovodu hry na cajon.

Dialogickou scénku o farářském zástupu tématizoval řídnoucí ovčinec a s ním spojené starosti na postavičkách paní Novákové a Horákové.

Do pocty se připojili ať už četbou nebo písničkou Karel Filip z jižních Čech, textař skupiny Logos, Láďa Dlouhý, Eva Buttová, Petr Vopálka, Jiří Plhák...

zaskok2

Kamila Lukasová, farářka z Chýnova, četla básničky z "Božího ZOO".

Martin Chadima, farář v Přelouči, zazpíval přetextované známé Cohenovo Haleluja.

Vladislav Pek Vaškův farářský následník četl ze sbírky Akční nabídka, a se svojí ženou coby dcerou Mojšíšova tchána Jitra zdramatizovali vyjití z Egypta.

zaskok3

 

Jako dovětek snad lze uvést text z mailu Jardy Svobody, který den za doprovodu harmonia a kytary připomínkovou akci zakončoval:

 

„Vážení přátelé,

děkuji Vám všem, že pečujete o Vaškovu památku. Děkuji za krásné setkání v Bydžově a za Vaše pozvání.

Prohrábl jsem svůj archiv, ale k mé velké lítosti už jsem nenašel kazetu, kterou mi Vašek kdysi nahrál s harmoniem asi tak v roce 1988. Našel jsem ale kvalitnější záznam jeho písniček, které pořídil písničkář a tehdy rozhlasový redaktor Karel Vepřek pro svůj pořad Nebe dokořán (odhaduji okolo roku 2000).“

Mějte se dobře,
Jarda Svoboda

 

Foto: Petr Šístek

Marie Dolistová: Krok do kaluže

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Marie Dolistová
11. září 2023
Zobrazení: 432

ÚDIV

Z mnoha kruhů jeden kruh

z mnoha přímek jedna přímka

z nekonečného řetězce kombinace písmen genů

Vlastní jméno

Vlastní jména

Vlastní vědomí

Z miliard roků spánku

několik desetiletí bdění

Z hlubin atomů a molekul

postupně rostoucí sloup vědomí

Z prvků které jako jiné prvky

které byly součástí jiného

tvořen obraz každého já

Z temné nicoty světlo očí

z temné nicoty zrcadlo skutečnosti

které zavěšeno jen na určité vteřiny svého vzniku

Všechna já – cesta z temnot do světla

u hradby nevědomí

 

UKRAJINSKÉ HROBY

(rondel)

O čem by stromy vyprávěly,

tichou písní plnou pokoje?

Cesty, kde táhly zlé výboje,

kmeny se tou hrůzou zachvěly.

 

Modlitbou mrtvým zaznívaly,

hrdla ptáků, hudby nástroje,

o čem by stromy vyprávěly,

tichou písní plnou pokoje?

 

Hrůzným mementem hroby v lese,

pod stromy ukryta viny tíž,

kdysi nesen i zde hřích na kříž,

touha po moci smrt jen nese.

 

O čem by stromy vyprávěly,

tichou písní plnou pokoje?

 

V ČERVNU

(sonet)

Stíny oblak nad pralesy trav,

trojakord větru, cvrčků, ptáků,

v polích lita krev vlčích máků,

cesty necesty nejsou pro dav.

 

Je červen, ten měsíc jasných dní,

temných obzorů plných vláhy,

kdy žár slunce vychýlí váhy,

tajemné domky vinic zde sní.

 

Květy akátů neznámo kam,

sněhové vločky hnané větrem,

není měřeno stejným metrem,

 

tam kde není štěstí ani gram,

věk cení zuby, hledí ze sutin,

v tichu odbíjí čas věžních hodin.

 

HAIKU

Za hvizdu letí

nad řekou proti mostu

tam i zpět luňák

- - -

Krok do kaluže

šplích – voda bláto smývá

nad zemí duha

- - -

V chladu souhvězdí

tesknota svírá nitro

hvězdou jiskří smrk

- - -

Číst dál: Marie Dolistová: Krok do kaluže

Setkání haikuistů na Churáňově

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
2. srpen 2023
Zobrazení: 624

(28. 7. 2023, bufet Pod stadionem)

PlakatNež jsem začala tenhle článek psát, zadala jsem si do gúglu „setkání haikuistů“, abych si nejdřív našla, co někteří z účastníků už případně napsali jinde a sladila to s textem svým. Nemusím jistě nijak zvlášť zdůrazňovat, že se mě gúgl zeptal, zda nehledám spíš „setkání hokejistů“… Ne, hokejisty jsem opravdu nehledala a tak jsem si musela vystačit sama a spolehnout se jen na sebe a svou paměť.

 

Churáňovský či přesněji zadovský bufet Pod stadionem slouží po většinu roku sportovcům, zejména cyklistům, pro něž tu točí nízkoalkoholovou „osmičku“. Ale vždycky byl a stále je vstřícný také k uměleckým aktivitám. Svědčí o tom i výzdoba lokálu, který je víc než lokálem malou galerií. V pátek 28. července v 18 hodin sympatická hostinská Naďa zavřela s tím, že uvnitř bude až do 20 hodin pouze soukromá akce – autorské čtení básníků věnujících se haiku. Všichni ostatní, kteří se sjížděli na cyklistické závody, které se měly konat druhý den, tak pro tuto chvíli ostrouhali… Haiku jsem nikdy nepsala; snad z přílišné úcty k tomuto typu poezie, snad pro své tvůrčí nastavení, které kdysi „bralo hodiny“ u beatniků a surrealistů. Byla jsem ale ráda, že mi o téhle akci dal Roman Szpuk vědět a že její termín zrovna navazoval na můj pobyt na Písecku, odkud to bylo na Churáňov přece jen blíž než ze severu Čech. A že jsem před začátkem večera mohla stisknout ruku Jiřímu Staňkovi, básníkovi, s nímž se znám dlouhá léta díky pořadům Zelené peří, a který mi na otázku: „Píšeš ještě?“ odpověděl: „Ne! Už na to seru!!“

Večer zahájil Luboš Soustružník úvodem do umění haiku a jeho historie, potom už se jen četlo. Katka Soustružníková na začátku svého čtení připomenula, že každé haiku je vhodné číst dvakrát čili opakovaně, protože když se čte jedno trojverší za druhým, tak mohou splývat. Ona sama tuto zásadu dodržela, někteří ne, a bylo to tak, jak Katka nastínila: jednotlivá haiku občas splývala, ale pozorný posluchač je přesto rozpoznal. Všichni byli rádi, že na setkání dorazil a četl i Jan Frolík, který nám pak do mailu napsal, že už ho sice cestování zmáhá, ale přesto sebral všechnu sílu a přijel: „Ač jsem byl na Churáňově jen v pátek, musím pochválit velmi zdařilý večírek, který proběhl v příjemném přátelském duchu. Mně už se nechce v mém věku nikde moc jezdit, ale v tomhle případě jsem rád, že jsem své sklony k pohodlnosti překonal.“ Úplně jiné věkové kategorie byl Hynek Koziol, osmnáctiletý student z Jablonce n. Nisou, který se v haiku doslova našel. Jeho trojverší beze zbytku splňovala to, co napsal Jan Pačes, také účastník večera, do doslovu ke sbírce haiku Pstruh je nehybný Romana Szpuka: „… bdělost a všímavost jsou nezbytnými atributy adepta haiku. Stejně důležité jsou i pro čtenáře, jehož dřívější zkušenost je provokována a zvána ke spolupráci. Haiku báseň je proto nehotová. Dotváří ji až čtenářova imaginace po přečtení textu. Zde je dobré připomenout, že adept haiku nehledá atrakci. Ve skutečnosti totiž nehledá vůbec nic.“ Nehledat nic se teprve učím. Učím se to v dost pokročilém věku a doufám, že se to ještě naučit stihnu…

Číst dál: Setkání haikuistů na Churáňově

Příběh dvou koček, aneb Potkali se na střeše.

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
31. červenec 2023
Zobrazení: 468

Další z pohádek pro Jasmínku a Dorona.

-"Ahoj, co tu děláš?"
-"Co by, vyhřívám se na sluníčku.'
-"Tohle je moje místo, já tady totiž bydlím. Ale klidně lež, můžeme si povídat." Kocour, kterému střecha na zahradním altánku patřila, si lehl vedle kočky,m ale jistá nedůvěra u nich ještě přetrvávala.
"Že by ses třeba představil?"zívla kočka, když už jejich mlčení
začínalo vypadat hloupě.
-"Říkají mi Bonifác. Ale mně se to jméno moc nelíbí."
-"Ale jdi, náhodou je to docela hezké jméno. Já se jmenuji
prostě Kočka, protože nikomu nepatřím. "
-"To jako že nemáš žádného člověka, který by se o tebe staral?" -"Já se o sebe starám sama. A taky občas o moje koťata. Jenže ta
se mi vždycky rozprchnou do světa a nevím, kde se toulají. Ani jestli jsou vůbec ještě naživu."
-"To je smutné," řekl kocour, i když sám rodinu neměl. Byl vykastrovaný a trochu se za to styděl. Navázal tedy jinak: "Co myslíš, že bude po smrti?"
-"Nevím, ale představovala bych si něco jako veliký park, kde by
byly samé kočky a žádní psi ani zlí lidé. Bylo by tam pro všechny dost potravy, v potůčku by tekla čistá voda a sluníčko by pořád hřálo, žádný déšť ani sníh... "Kočka přivřela oči a nejspíš si tu krásnou představu promítala pod víčky. Ale kocour se ušklíbl:
-"To by ti toho stačilo málo. Podle mne tam každý našinec bude mít jenoho člověka, který se nebude starat o nic jiného, než jak by mu udělal radost. A ti nejzasloužilejší třeba i dva. "
-"Prosím tě, o co jsi se zasloužil?" opáčila mu kočka. Kocour se
trochu zarazil a pak řekl:
-"Jednou jsem zakousl hada. Zrovna támhle na zahradě. A kdo zabije hada, to přece nemůže být jen tak ledaskdo. No uznej, že hadi jsou nebezpeční a někteří dokonce i jedovatí." že jeho obětí byl neškodný slepýš a že za to dostal od svých lidí pěkně vyhubováno, to už ovšem neřekl.
-"No, já si teď trochu odpočinu, řekla kočka, jako by ji to vyprávění kdovíjak vyčerpalo. "Beztoho jsem zase březí a až se zase narodí koťata, tak se skoro nezastavím."
-"Když je to s koťaty tak obtížné, jak říkáš, proč je vlastně
pořád rodíš?"
-"Vidíš, to mě nikdy nenapadlo. Ale je na světě větší radost nežli koťata? Snad jen ten svobodný život, jaký vedu." Kočka to řekla, i když nečekala, že jí její společník porozumí. Ostatně teprve teď si všimla, že usnul ještě dříve, než svoji řeč stačila dokončit.

Technologie červencového nekrologu / na paměť Václava Kahudy

Podrobnosti
By Bohuslav Vaněk-Úvalský
Bohuslav Vaněk-Úvalský
Kategorie: Bohuslav Vaněk-Úvalský
25. červenec 2023
Zobrazení: 568
  • Bohuslav Vaněk-Úvalský

Vaclav Kahuda 2012 DEF

Milý Václave!

Právě jsem odložil mobil, když jsem neutišil ani Patrika Linharta, který mi tu nepochopitelnou zprávu, že už nejseš, zavolal, a neutišil jsem ani sebe – a hned Ti píšu.

Jako první mě napadá historka, jak jsem Tě poznal – a z níž jsi měl takovou srandu, že jsem Ti ji pak během let musel vyprávět několikrát. Takže naposledy.

Bylo mi 23, psal se rok 1993, já se motal po vymrzlých Prachaticích (byl leden) a zuřil jsem, že se mi nic nedaří, mý rukopisy nikdo nechce a moji tehdejší dívku bezpochyby nepřijmou ani v místní nemocnici, když tu Vimperskou (ve Vimpidíře jsme tehdy rok bydleli) si místní radní chytře zrušili. Vrčel jsem jak starý vlčák, klouzal jsem po neposypaných chodnících, byl mráz, fujavice – a za autobusákem jsem uviděl na zemi povalující se knihu. Komu vypadla, nevím, ale vrhl jsem se na ni s vítězným rykotem, že ji ztrestám za všechny nespravedlnosti, jichž se mi dostává, rozeběhl jsem se jako postřelený Roberto Carlos, napřáhl jsem se k smrtící ráně a mocně jsem do ni kopl – ale ouha, knížka byla přimrzlá k chodníku, já hodil děsnou tlamu a rozplácl jsem se do prašanu. A jak jsem tam tak ležel, knížku před očima, natáhl jsem se pro ni, odtrhl ji od asfaltu, rozevřel jsem ji a četl: VÁCLAV KAHUDA BAZILÍŠEK. Málem jsem tam explodoval. Pochopil jsem, že Bazilíšek si mě najde, když se budu chovat jako hovado, rozesmál jsem se a knížku jsem urychleně sbalil do kapsy.

A teď Ti připomenu, jak jsme se potkali. Taky divná věc. Protože a) nikdy nikoho neznámého neoslovuju b) nikdy před tím jsem Tě neviděl a bod cé shrnu do věty z Jáchyme hoď ho do stroje „Asi se vás – plachej.“ Kráčel jsem s kamarádem Karlem Benešem po holešovickým nábřeží a proti nám šel minimálně masový vrah v hodině svého pracovního klidu, nebo aspoň hlavní záporák z filmu Pomsta serfujících sexy vampů v bikinach. Jenže ten záporák měl Tondu, mrňavýho pejska, a já říkám Benešovi: „To musí být Kahuda.“ „Tenhle? Pojď radši pryč.“ „Ne, ne, tenhle je Kahuda.“ „Ty ho znáš?“ „Vůbec.“ Šel jsem za Tebou a povídám: „Vy jste Václav Kahuda!“ „Myslíte? No, tak asi jsem.“ „To je dobře,“ povídám a protože jsem už neměl, co říct, stáhnul jsem se k Benešovi. „Je to Kahuda. Mizíme.“

Číst dál: Technologie červencového nekrologu / na paměť Václava Kahudy

Příběh o kočičím zázraku (Další pohádka pro moje vnoučata)

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
22. červenec 2023
Zobrazení: 415

Stalo se to za dávných, velice dávných časů a tak místo i přesná doba už byly zapomenuty. Svět byl tehdy ještě mladý a lidé méně rozumní, takže se někdy děly věci pro nás stěží k uvěření.

V jedné vesnici pod horami žila na samém okraji v malé chaloupce dívka. Byla sirotek, o rodiče přišla při morové epidemii a její bratři se rozešli do světa. Tak si zvykla být odkázána sama na sebe a vlastně i na tu samotu. Kráva, zahrada s tuctem ovocných stromů, několik slepic a zahrádka osázená bylinkami bylo celé její hospodářství, pokud bychom se nechtěli zmínit o jejích dvou kočkách. Černý kocour neustále slídil po okolí a dům hlídal skoro jako pes, takže byl pravým opakem bílé kočky. Ta byla nejraději, když mohla lenošit doma za pecí. Návštěvy ráda neměla, vždycky se před nimi někam schovala a tak skoro nikdo nevěděl, že tady žije. Lidí sem chodilo dost, protože dívka se vyznala v léčení bylinami a ve věcech zdraví dokázala dobře poradit. Tím také vyvracela mínění, že kořenářka musí být stará bába. Tak zde plynul život a nezdálo se, že by jej mohlo něco narušit. Ale byla to právě její ochota pomáhat druhým, co ji dostalo do nesnází. Přesněji řečeno se celá věc odehrála tak rychle, že se dívka octla v šatlavě, ani nevěděla jak. Rychtář a dva biřicové ji tam dopravili a pro jistotu přibrali k kocoura jako doličný předmět, případně jako svědka. Pak se dověděla, že je podezřelá z čarodějnictví. Pak jí prošťourali celou chalupu, ale nic podezřelého nenašli a co se později ukázalo jako nejdůležitější, neobjevili ani bílou kočku. Zatímco dívka střídavě plakala a modlila se, kocour vypadal docela spokojeně a pro zábavu honil myši. V životě jich tolik pohromadě neviděl.

Číst dál: Příběh o kočičím zázraku (Další pohádka pro moje vnoučata)

Další články …

  1. 5 Pražských hlav
  2. Richard Křížek (4. 5. 1952 - 29. 3. 2021)
  3. Geografie Edenu Patrika Linharta, uvedení knihy v Božské lahvici
  4. Příšerná hostina: Strach, tajemství, hrůza a šílenství v české literatuře 14. až 21. století ed. Radim Kopáč
  5. Slunce nad mraky, bubny, boží zloděj aneb Příchovice po osmnácté
  6. Náš první web
  7. Mu (soukromý tisk Roberta Jandy)
  8. Básnické hry
  9. Svatava Antošová: Diktátor píše báseň
  10. Roman Szpuk: Covidoví bezdomovci
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 11
  • 12
  • 13
  • 14
  • 15
  • 16

Strana 12 z 34

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Nevíte, jak se jmenuje ten hrad na obzoru?
  • Marie Dolistová: Jít proti vichru, času navzdory
  • Nezdá se vám, že už mu začíná růst nos?
  • PAKO – patafyzika v Teplicích a její historie
  • Zdenko Pavelka (10. 10. 1954 - 22. 5. 2025)

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Louis-Armand de Lom d'Arce de Lahontan, Baron de Lahontan
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Skupina XXVI na Milešovce aneb: Ty píčo třetihorní!!!
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • Proč Vám to posílám?
  • Roman Szpuk: Mentolové meditace
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Šlápoty a výstřiky na startovači Karla Rady

V září mi bylo 60 let. Ochladilo se a začalo pršet. Servírka v chomutovský Kulisárně byla připravená, že přijde hafo lidí, ale chodili jen samí mlaďasové.

Cejtil jsem, že od tý mojí loňský mozkový příhody jsem dost zestárnul. Že nestačím s dechem, že jsem celkově zpomalenej, ale že jsem rád, že žiju.

Hráli jsme stále ještě v pětici s Olivií, naší transbasistkou, Karlosem na bicí, pokerovaným Chálím na kytaru, Magdou a mou vystrašenou maličkostí. Já békám. Haj hou jede.

Ale oslava mojí šedesátky se mění v prochcaný fiasko. Skoro nikdo z mých přátel nedorazil, a to akci avízuju na sociálních sítích už od jara. V „Kulisárně“ od dveří protahuje, občas sem zavane pleskanec deště.

Je to všechno jen kvůli tý změně počasí, že nikdo nedorazil? ...

 

https://www.startovac.cz/projekty/slapoty-a-vystriky?ref=PROJECT_DASHBOARD

Text pro okamžik

KLUSALA K RADARU

KLUSALA K RADARU

klas klasů lak laků klas klasů lak laků klas klasů lak laků
skla sklad skladů skla sklad skladů skla klad kladů skladů
důl důlků fald faldů sad sadů důl důlků fald faldů sad sadů
sada skla lada lasa alfa jala dala slad alfa klas lada lasa
sklad kajaků sklad laků dala kůl dala sad dala sůl dala lak
kůl kůlů sad sadů fald faldů sklad skladů klas klasů skladů
kra kraj krajku kra kraj krajku kra kraj krajku kraj krajku
alfa alfu fara faru alfa alfu fara faru alfa alfu fara faru
klus klusu klusal klusala klus klusu klusal klusala klusala
kraj luk ar sadu kus skla kus lasa sad sladu sud laku sklad
dala dar dala krajku dala sůl dala ladu dala kufr dala ruku
dal radu dal kůrku k sadu k radaru u kajaku u skladů u sudů

 

(z diskuse k americkému radaru v ČR duben 2007)

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka