OUMUAMUA – POSEL
(rondel)
Vesmír září tajemstvím, plný hvězd,
nekonečnem prostorů věčnem plout,
cíle námah, rozbití těžkých pout,
ticho, křiklouni, zde klubko všech cest.
Posle z hlubin, v kameni jaká zvěst?
Kde tě mohly úžasné síly kout?
Vesmír září tajemstvím, plný hvězd,
nekonečnem prostorů, věčnem plout.
Prosekává temnotu boží nůž,
vržen silou odjinud míří v dál,
dávných divů znamení, věčnost sál,
rychlý let je vzpomínkou, ťatá skruž.
Vesmír září tajemstvím, plný hvězd,
nekonečnem prostorů, věčnem plout.
ZA BABÍHO LÉTA
(rondel)
Ještě je světlo, ještě je teplo,
ve stínech večera však dýchá chlad,
plody stromů v trávě probouzí hlad,
proč někde jen klid, proč někde peklo.
Z hnilobných bažin zlo se uchechtlo,
v křovinách se proplétá lstivý had,
ještě je světlo, ještě je teplo,
ve stínech večera však dýchá chlad.
Přilétá vítr z vymknutí času,
touží dohonit odlétlé ptáky,
příslib naděje, když kvetou máky,
nejsi-li, Pane, jak svíce zhasnu.
Ještě je světlo, ještě je teplo,
ve stínech večera však dýchá chlad.