Home
Karel J. Beneš: Jak usíná včela
- Podrobnosti
- By kjbenes
- Kategorie: Karel J. Beneš
- Zobrazení: 58
Když se Erich Fromm vrátil ze svého amerického exilu, pokusil se ve své knize Strach ze svobody popsat průběh fenoménu, jak je těžké unést bez psychických následků fakt, že nikdo z vnějšku neurčuje naše společenské bytí. Naše současná neoliberální společnost si užívá dosažného pocitu svobody, cítí se dostatečně historií poučena a programově nenachází zalíbení v autoritářských představách uspořádání společenských pořádků. Současná doba je podstatně jiná, avšak nyní čelí zcela novým výzvám, které popisuje Byung-Chul Han, německý filosof a autor několika knih vydaných v jednom svazku zásluhou překladu Radovana Bartoše nakladatelstvím Rybka Publishers pod souhrnným názvem Vyhořelá společnost. Autor se narodil v Soulu a původní studium hutnictví vystřídal v osmdesátých letech studiem filosofie, německé literatury a katolické teologie ve Freiburgu a Mnichově. Hanova zkušenost s čínským kapitalismem založeným na trhu s napodobeninami různého zboží (Shanzhai-Markt) jej přivedla k samostatným úvahám o takzvané společnosti únavy. Společnosti posedlé kultem činorodosti, kde se upřednostňuje hyperaktivita a obětuje se soustředěnost a smysluplnost v zájmu zachování holého života neboli přežití. Zde se také setkáme s něčím, co Evropa implantuje do svých výrobních vztahů, aniž by si všimla, že to pochází z odlišné tradice, a stává se novou ctností kapitalismu. Člověka současné doby nazývá subjektem výkonnosti, který se tak dostává do náručí svobodného nutkání maximalizovat výkon. V této souvislosti Han zmiňuje, že psychická onemocnění společnosti výkonu nejsou důsledkem nadvlády vnější moci, ale dobrovolného podřízení výkonu, jehož paradoxní svoboda vede k syndromu vyhoření a pocitu vyčerpanosti.
Neustálé výzvy po iniciativě je vnitřním nutkáním, které se mylně vydává za svobodu. Tento vývoj je těsně spjatý s kapitalistickými výrobními vztahy. Od jisté úrovně produktivity je sebevykořisťování podstatně efektivnější a vede k podstatně vyšším výkonům, než vykořisťování někým jiným, jelikož je provázeno pocitem svobody.
Subjekt výkonnosti totiž konkuruje sám sobě a dostává se pod destruktivní tlak, jenž jej nutí, aby neustále překonával sám sebe.
V konfrontaci s ideálním já se reálné já jeví jako zkrachovalec, který je zahrnován sebevýčitkami.
Fašismus smeček aneb konečné řešení říše středu
- Podrobnosti
- By kjbenes
- Kategorie: Karel J. Beneš
- Zobrazení: 54
Filosofie už není syntetickým soudem, ale jako syntezátor myšlení, má způsobit cestování myšlení, udělat ho mobilním, učinit z něj sílu Kosmu
Gilles Deleuze & Félix Guattari : Tisíc plošin1
Nemusí být člověk humanitně vzdělaný, aby pochopil, že poslední velký koncept světa na téma uspořádání společnosti odešel se socialismem. Ani nemusí příliš nábožensky přemítat, aby zahlédl, že následky vymizení vůbec nějakého konceptu zcela otřese pozicí Člověka a představ o sobě. Stačí se pozorně okolo sebe dívat a důsledky vymizení jsou všudypřítomné. „Je třeba měnit pravidla za chodu, aby v dnešní turbulentní době zdravotnictví přežilo.“, suše konstatuje ve své prezentaci manažer nemocnice. Nemusí ani hřímat na shromáždění soukmenovců, abychom důsledky takového oxymorónu prožívali všichni. Sluneční stát a jemu podobné utopie necháváme spát na poličkách knihoven jako epizodu, vůči níž jsme prý získali dostatečnou imunitu vlastní historickou zkušeností. V klidu si listováním technickými novinkami vychutnáváme představu, jak nám dron klepe na okno a v pařátku nese pizzu. To, že tytéž drony jinde zabíjejí, už také nějak víme, a přesto si nepřipouštíme, že by na našem technologickém optimismu bylo něco z ostnu ideologie.
Karel J. Beneš: Skrytý protektorát, obávaný čip a Orbis Tertius
- Podrobnosti
- By kjbenes
- Kategorie: Karel J. Beneš
- Zobrazení: 122
Je to první náboženství v dějinách, jehož přívrženci plní, co se po nich žádá.
A jak poznáme, že nás opravdu čeká ráj? Viděli jsme to v televizi.
Yuval Noah Harari – Sapiens1
Občas se potkám s rozšířenou otázkou, jak je možné, že německé obyvatelstvo nechalo za Výmarské republiky zmohutnět bestii, která rozpoutala peklo. Jak to, že tomu nemohli počestní evropané zabránit? Cožpak neviděli, v co se přetavují důsledky Versailleské mírové smlouvy? Karel Čapek přivedl Bílou nemoc na světlo jeviště až v roce 1937, kdy už symptomy nemoci naplno propukly, a postavu maršála nešlo ničím zastavit. Bylo pozdě. Historická zkušenost si vzala ponaučení a s nadsázkou řečeno, od té doby si dává pozor na pány s patkou nebo specifický slovník, který používají. Při vědomí, že teritorium fašismu a nacismu máme zmapováno, těžko si necháme znovu defilovat před očima hnědé košile. Máme přece vytvořený senzor, který ve vhodnou chvíli detekuje skrytou fázi (presymptom) nemoci a nedopustíme to, co otřáslo 20. stoletím, řeknou politologové nebo sociologové. To, jak se příliš opíráme o alegorii, kterou jsme si vytvořili, dokládá například článek Michaely Marksové-Tominové na webu romea.cz nazvaný: Nečekejme na nového Hitlera!2
Číst dál: Karel J. Beneš: Skrytý protektorát, obávaný čip a Orbis Tertius
Karel J. Beneš: Rychlé šípy a hlubinná psychologie
- Podrobnosti
- By kjbenes
- Kategorie: Karel J. Beneš
- Zobrazení: 58
Studie se zabývá vztahem mezi jungiánsky pojatou psychoanalýzou a stínadelskými příběhy Rychlých šípů, zejména v prvních dvou knihách Foglarovy trilogie (Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří). Motivem hledání souvislostí se stala myšlenka, že kouzlo příběhu, jeho protagonstů a nakonec celý magický svět Vontů a Stínadel představuje sérii archetypů, které se musí nutně vynářet v souvislosti s imaginací. Foglarův text je takovou imaginací prodchnutý. Při zkoumání textu se setkáváme celým světem symbolů a procesů, které odhaluje hlubinná psychologie. Odhalují se zákonitosti ve výstavbě příběhu, které mají všeobecnou platnost, a široké souvislosti s kulturním dědictvím naší civilizace. Rychlé šípy (Druhá strana) se Stínadly tvoří celistvý obraz jednoho světa analogicky k univerzálně pojaté psychologii.
Vyvstává před námi symbolický příběh, který vytryskl z hlubin intuice, a proto se paradoxně a navzdory žánru řadí po bok velkých mýtických příběhů. Svět vysoké literatury a literárního okraje se tak efektně propojuje. Mýtus je silný natolik, že argumenty o periferním žánru, kde se postavy toporné placatí bez vnitřního vývoje, silně pokulhávají. Stojíme totiž tváří v tvář ikonografickému zobrazení příběhu lidské duše.
Užití díla je vázáno licencí Creative Commons.
Rychlé šípy a hlubinná psychologie autora Karel J. Beneš podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.
Vytvořeno na základě tohoto díla: Rychlé šípy a hlubinná psychologie
Poznámka: Text jsem psal v průběhu let v GNU Linuxu postupně na distribucích RedHat, Fedora a Kubuntu, obrázky jsem upravoval v GNU Gimp, sazbu jsem provedl v systému Latex. Vše je publikováno zde na tomto webu v redakčním systému Joomla. Zvláštní poděkování tudíž patří všem komunitám, které vyvinuly tak báječné opensource programy.
Strana 7 z 29