K napsání tohoto článku mě přivedl můj dlouhotrvající zájem o svět Vikingů. Ze všeho, co jsem o nich četl, mi asi nejvíc utkvěla v paměti kniha Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků, v níž dal autor těmto mořeplavcům a válečníkům vzlétnout až do kosmu a osídlit planetu Mars. Myslím, že více už pro ně udělat snad ani nemohl...

Vikingové sice nebyli příliš zbožní, ale zato dost tolerantní. (V tom se od dnešních Skandinávců moc nelišili). V pohanských dobách neměli zvláštní kněžskou třídu jako byli u Keltů druidové či žrecové u starých Slovanů. Zjednodušeně řečeno, otec rodiny byl zároveň obětníkem, ať byl bohatý nebo chudý, ale každý člověk, včetně otroků, mohl vztah k bohům projevovat soukromě.

Kromě již zmíněných obětí se nosily amulety, (nejčastěji miniatura Thorova kladiva), v určitých situacích přišlo na řadu vzývání či modlitby. Za posledních pohanských králů byla obětiště odpovídající jejich moci a bohatství: největší bylo v Uppsale. Byly přinášeny i oběti lidské -těmi se stávali většinou zajatci, někdy i křesťanští misionáři. Přesto však pokřesťanštění severských zemí proběhlo poměrně klidně a bez velkých společenských otřesů - jako podobně později vystřídala katolickou víru luteránská. Trvalo to dlouho a pohanská víra u některých lidi přetrvávala. Nezavrhli staré bohy zcela, jen je považovali za méně mocné než křesťanského Boha.

Nelze popřít, že mezi Vikingy bylo mnoho těch, co se nejvíc spoléhali sami na sebe a na své zbraně. K bohům se obraceli způsobem, který nejvíc připomínal starořímské: Dávám, abys dal, dělám, abys udělal. Jinou podobnost se světem antiky lze najít i v tom, že u Vikingů lidé i bohové jednají pod tlakem Osudu - na toto téma mají taky mnoho přísloví. Báli se urazit Osud, ale pojem bázně Boží jim byl neznám. To ovšem neznamená, že by člověk za nevhodný výrok nemohl být potrestán. O jednom z takových případů se zmiňuje Kniha o Islanďanech. Několik let před pokřesťanštěním Islandu byl Hjalti Skeggjason prohlášen psancem, když pronesl ze skály zákona urážlivé dvojverší proti bohyni Freye, (O tom blíže v Knize Hranice smíchu, kapitola Nerad bych vyl na bohy..., kde autor Jiří Starý rozebírá dvě staroseverské komické mytologické písně).

Nedávno se Roman Szpuk vydal opět z jihu na sever - ze Šumavy do Krušných hor, aby si prošel místa dávných vzpomínek v okolí Moldavy a zrušené železniční tratě do německého Holzhau, a o tom, co tam prožil napsal reportáž - zde:

http://www.vimperk.eu/…hor

RNDr. Richard Křížek byl matematik, pedagog a básník, který měl svého času ke Skupině XXVI velmi blízko. Narodil se v Praze, dětství prožil v Mariánských Lázních, kde take absolvoval dvanáctiletku. Poté studoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, kde absolvoval doktorandské stadium matematiky. Pracoval jako pedagog, učil německý a anglický jazyk. Své básně publikoval časopisecky a ve sbornících ( Almanach Pant, almanach Modrá hodinka nakl. ALFA-OMEGA ad.) a knižně. Jeho prvotinou byla sbírka (Předběžný) epitaf (Pražská imaginace, 1996), pak následovaly sbírky Zazírání (Alfa-Omega, 1996) a Vpředu bez ( Alfa-Omega, 1997). V r. 2001 měla vyjít sbírka Beze všeho.

/ The Divine/ Boogie-Woogie

Hledáš Boha

mezi mraky?

Anebo snad

v kostele?

On ti zatím

boogie-woogie

trsá v srdci vesele.

Dogma o pravdě

Když většina cosi míní,

nahá pravda tančí síní.

Dogma dané počtem tlam?

Věrnost jsoucnu? – Spíše klam!

Hledám

Hledám, Tě, Pane, ve světle,

a cítím: “ Ty tu jsi.”

Hledám Tě, Pane, ve světě,

Ty zatím v srdcích jsi.

Hledám, Tě, Pane, poslepu,

neslyše Tvé pípátko,

jen letmo smím Tě obejmout,

letmo a nakrátko.

A teď věřím, že jsi to Ty

v očích jedné stare paní.

Umírá v pražské nemocnici,

a v očích má úsměv –

i v tom umírání.

Ňáčkové

Co nám dává sílu k žití,

co nám ji zas bere,

coť to za mafii lidí,

co nás furt ňák sere?

Nejsou mi recht,

ani na left,

na hubách maj svěrák,

člověka jen buzerujou,

žij jako my - něják.

A to mně se braši túdle,

né že bych byl lordem,

radši baštit prdelačku,

než jezdit 613-Fordem.

Tep

Nemocný a unavený

vzhlížím ze dna studny

vidím hvězdy za bílého dne

Jsem satelit nad prohlubní

cítím svůj zrychlený tep

signálem nechávám se vést

Útěcha nastupuje pomalu

zachytím se stébel trav

jako odměrka hladiny

Ve skrytu se sypou hodiny

Vize

Zeď splněných přání

klene se tu u zdymadla

jako zašlá hnědá tabule

Děti vloží do kalichu sen

dospělí ji křídou oblékají

ohně svíček hoří na úpatí

Může uskutečnit dávné vize

vykoupené Lennonovou smrtí

odráží se od ní jeho dech

Dívka klade z vřesu květ

Polostíny

(Dance)

Podlehla jsi třetí mrtvici

jak bezbranný pták v letu

nemocnice chrání další cestu

Vedeš si s odvahou

příhoda podchycena včas

jako podvázaný vodopád

A chybíš mi na dotek

mám polovinu srdce

v trezoru tam u tebe

Posílám ti vzdušný polibek

enklávou nočních polostínů

které se jemně převalují

Tvojí proleženou postelí

Válka

Partyzánem v poli

ze stran obklíčen

v prohlubni se skrývám

Vidím ze zálohy ženu

civilistu jako rukojmí

zemřela bez náznaku šepotu

Co mě čeká v mlází

mír už přijde brzy

ze stínu od hlavně snajpra

Jako vyzdobená krajka

Vysoko

Každý strom vyroste

tak vysoko jak mu Bůh dá

vítr odvane jádra

Úděl

Někdy pila zkrátí špičku

kam až kdo směl dosáhnout

přijme úděl s pokorou

Foto © Fido

Pavel Herot

PÁD DO HLUBIN BOLESTI

Tam kde teče řeka smutku

a kterékoliv zření této řeky

přináší pláč pokoru a příměří

ticho je tam pod krvavou oblohou slz

kde stojí stín koho jsi miloval

a vyprávíte si příběhy se šťastným koncem

a vyprávíte si o všem co se stalo

nebo nemělo stát

Loučíte se a přitom věříte v pokrevní nerozlučnost

ve víru shledání...

Najednou je cítit kadidlo

slyšet světlo na kytaru hrát

Pozvolna otevírají se vám dveře

dveře pouze pro jednoho

a přitom jednou pro každého...

Slavnostně oblečený do svatebního obleku

Cháron s uplakanýma očima se usmívá

šťastný že pro dalšího v pořadí

to špatné končí

Nové začíná

(ze sbírky Kvílení poetických jeřabin)

Zde link na vpomínku na Pavla Herota v tisku:

https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/umrti-pavel-herot-martinkov-bohem-vytvarnik-umelec-vysocina.A210423_144554_jihlava-zpravy_mv