Marie Dolistová: Pevnost kořenů

(dvě básně z vydané sbírky Pevnost kořenů a link na rozhovor s autorkou)

Sbírka Pevnost kořenů přináší básně prostoupené tichem krajiny, hloubkou víry i naléhavostí současného světa. Autorka Marie Dolistová ve verších citlivě zachycuje proměny přírody, lidského nitra i času, který plyne mezi zrozením a odchodem. Motivy lesa, putování a světla se zde prolínají s otázkami smyslu, utrpení i naděje. Vedle meditativních a duchovně laděných básní se ve sbírce objevují i silné reflexe aktuálních událostí a bolestí světa, které kontrastují s tichou krásou haiku a obrazností přírodních scenérií. Pevnost kořenů je knihou o hledání pevného bodu v nejistém světě – o návratu k podstatě, k víře, k tichu, které dokáže nést i v časech zkoušek.

https://www.dauphin.cz/novinky.html

https://medium.seznam.cz/clanek/martina-bittnerova-spisovatele-usteckeho-kraje-marie-dolistova-za-chuze-prichazi-inspirace-246610

• 110 x 200 mm, V2, 126 stran
• ISBN: 978-80-7645-719-5, 978-80-7645-720-1 (pdf), 978-80-7645-721-8 (ePub)
• Cena: 268 Kč

KVĚTNÁ NEDĚLE

Už je tu, už je tu,
ten, který přichází ve jménu Pána!
Za palmovými ratolestmi a jásavým Hosana
hrůzy Velkého pátku.
Všechno bude jinak, než se očekává.
Ten, který přijíždí, zlomí smrt,
ve svých dlaních nese věčnost jako dar,
dar nejvzácnější.
Kopýtka oslíka krájí čas.
Za palmovými ratolestmi temnějí obzory,
skály budou pukat,
země se zachvěje,
opona chrámová se roztrhne.

ČEKÁNÍ NA MILOSRDNÉ SAMARITÁNY

Za hezkými slovy, slovy jako med,
skrytý ziskuchtivosti lep,
bezmocných úzkost, bolest a hněv,
těch, co mají ztratit život, krev.

V záři stmívání jde o čas,
jen rychlost může zlomit smrti vaz,
ta svými spáry oběti unáší,
ti co s ní bojují, výkupné roznáší.

Nezaplatíš, nemáš šanci,
miliony přivleč v sbírkách ranci,
do medicíny vlezl zisk,
z etiky se stává risk,
v medicíně potřísněné ziskem,¨
etika se stává riskem.

Kapitál žere a nemá dost,
hltá svá sousta, nebere na milost,
drtí svá sousta, žebráky o život,
máš platit, nemáš, jen na půlku ceny,
jde Kristus s křížem a plačící ženy.

Kde jste Šimonové z Kyrény?
Tiká čas, nehoukají sirény,
kroky v opomíjení jdou tíž a tíž,
k vrcholu osamění, kde už jen kříž, kříž!

Důvodem je kombinace nákladné inovativní technologie a systému financování zdravotní péče, kde se moderní, i když ověřené metody, ne vždy dostanou do standardního hrazení pojišťoven, což vytváří finanční zátěž pro pacienty bojující s rakovinou. Doporučená délka léčby je aspoň rok, cena 7,5 milionů Kč. Monopolní postavení společnosti Novocure jí umožňuje diktovat ceny bez přímé konkurence. Je v současnosti jediným výrobcem této schválené technologie Optune TTF: Naděje na léčbu mozkových nádorů – sbírková platforma Donio.

Cesta do Amsterodamu

Vyjíždíme z Prahy okolo poledne. Řídí Milena, přítelkyně Konstantina Ruchadze, džezového muzikanta a emigranta, který nás pozval do Amsterodamu. Jako spolucestující jsme dva Šumaváci, Magdon z Volar a já z Vimperka. Sedám si dozadu, Magdon má Nokii s navigací, jinou navigací pak disponuje ve svém Iphone Milena. Bereme to po dálnici na Ústí, kde nabíráme plyn. Náš volkswagen jezdí na CNG. Ještě netuším, že mi při vyslovení CNG bude naskakovat husí kůže stejně jako při návrhu, že se budeme řídit navigací. Přejezd přes hranici v Petrovicích probíhá v klidu. Je pěkné počasí. Za zády nám v zavazadlovém prostoru mňoukají dva kocouři, které Milena veze s sebou v přepravkách, aby kočičí společností pomohla Kosťovi snášet těžkosti samoty. Kocour Dody se snaží dostat ven ze svého vězení, Milena jeho mňoukáním trpí a opakuje stále: „No jo, no jo.“ Moc to nepomáhá. Nejvíce Dodyho děsí tunely. Brzy má o mřížku odřený čumák. Druhý kocour Bigy spí.

 Dostáváme se k odpočívadlu Muldental.

„Budu ti ta cigára počítat,“ hrozí mi Magdon.

Milena i Magdon se marně snaží rozchodit navigace. Každá z nich navrhuje jinou trasu a navzájem si skáčou do řeči. Nakonec se překřikují i Magdon s Milenou. Navrhuju oběma, že se budeme řídit sluncem. Máme ho po levé straně, jedeme tedy k západu. Nápad se neujal, a tak se raději dívám z okna. Nezajímá mě, kudy jedeme, hlavně, že jsme na cestě. Předjíždíme auto - za zády řidičky se na ramíncích tísní šaty. Předjíždíme další auto, sedí v něm řidička v oblacích kouře s doutníkem. Jinak všude okolo nás svítí řepková pole a za nimi se tyčí celý les větrných elektráren.

Před Magdeburkem na odpočívadle u Bernburgu obdivuju záchod plný graffity motorek. Předběhl mě tlustý Němec. Okolo letí straka, pod stolem poskakují vrabci. Říkám si, jakou mají výhodu zvířata, třeba ptáci, že po celém světě používají stejný jazyk. Navzájem si rozumí a my, sotva přejedeme hranice, snažíme se úporně přeložit každé slovo. A často neúspěšně. Navigace nás mate dál a dál.

„Vrtule nám zatočily data,“ snaží se celou situaci převrátit do humoru Magdon. Nakonec je však on první, který ztrácí trpělivost. Zjistili jsme totiž, že na naši platební kartu nedoplníme na čerpací stanici plyn CNG. A protože je ta stanice automatická, nemůžeme plyn dočerpat. Máme sice ještě nějaký rezervní benzín, ale auto na plyn má benzínovou nádrž menší. Hledáme tedy další pumpu, ale je to marné, navigace nás vede po všech čertech a čas utíká.

Magdon naříká, že měl jet vlastním autem. Říká, že u něj musí být všechno ťip ťop. A když to není, tak je na nervy. Milena mu odpovídá, že je cimprlich. Magdon se rozhoduje jet zpátky autobusem. Tahle vyhrožování do prázdna se pak u něj budou opakovat takřka denně.

„Tak mě necháte jet samotnou?“ ptá se ustrašeně Milena.

„Ne, já pojedu s tebou,“ uklidňuju ji.

Na další čerpací stanici uvádí Magdona cena plynu v zoufalství. Špatně se podíval, přečetl si, že plyn stojí 16 Euro za kilo. Přitom ta cena činí jen 1,6 Euro. Vzteká se, že měl jet autobusem a že je ta cena naprosto příšerná. Je nesnesitelné ho poslouchat. Do Magdonova panického stavu kvílí ze zavazadlového prostoru kocour Dody.

„Já vím, miláčku, musíš to vydržet,“ uklidňuje ho už pokolikáté Milena.

Nasrat na všechny kočky, probouzí se i ve mně vztek.

Dojíždíme k Magdeburgu a nabíráme konečně plyn. Ale na dálnici se projevuje další problém. „Co je? Co to je?“ ptá se zmateně Milena. Otáčky motoru se zvyšují, auto nezrychluje. Z mála, co jsem o autech pochopil, mi došlo, že dodělává spojka nebo prožívá předsmrtné křeče převodovka. Jestli se rozbije úplně, zůstaneme tu trčet. Na německých dálnicích bychom klidně mohli uhánět rychlostí 200 kilometrů za hodinu, my jsme rádi, když jedeme stovkou. Volá Kosťa a ptá se, kde už jsme.

„Co Kosťa má?" ptá se Magdon.

Číst dál: Cesta do Amsterodamu

II. vystoupení Skupiny XXVI v Zasekáváku

• Kavárna Zasekávák

Texty autorů, kteří četli a poslali své texty na setkání Skupiny XXVI v kavárně Zasekávák 28. dubna 2026.

Doprovázelo uskupení Sdělovací technika (Michal Singer, Tomáš Míka a Josef Moural)

Marek Toman
Svatava Antošová
Tomáš Zmeškal
Pavla Gabrhelíková
Roman Szpuk
Jiří Machát
Robert Janda

Večerem provázel Josef Straka

Zaslané texty:

Roman Szpuk

Stařena

Být v konečcích tvých vlasů větrem,
ty zdivočelá stařeno,
světlé oči se brání něze
a nebe je v nich zaskleno.

V příšeří kostela chvějí se paže,
kněz zjitra kalich pozvedá.
Zděšeně zírám do vitráže,
pro tebe rudnou růže tam.

Plamen javoru opadává,
jiskry se snášejí na hroby,
odcházíš, stařeno černovlasá
a opíráš se o berli.

Číst dál: II. vystoupení Skupiny XXVI v Zasekáváku

Před smrtí zjevím se Panně Marii

Na předním skle auta se rozstřikují dešťové kapky. Připomínají gravitační čočky, jimiž může člověk dohlédnout dál, než kam mu dovolí teleskopy. Pak se přes ně přežene stěrač a jeden eón končí, aby ho nahradil druhý.

Leje jak z konve, zatím, co na hřebenech Šumavy sněží. Boubínský vrcholek se oblékl do bílého a připomíná zimní den. Jedeme s Pošťákem a Láďou Čepičkou do Ohrobce. Bude se tam odhalovat pomník u rybníka, ve kterém utonul Ferry Klišík. Čím více se vzdalujeme od Šumavy, tím slabší je déšť. Před Prahou se obloha protrhává a místy se ukáže i blankyt oblohy. Pak se opět zatáhne.

Sedíme v hospodě U Trojánků, kde si na tomto světě dal Ferry poslední pivo. Láďa a Pošťák si pochutnávají na výborném guláši, mně stačí polévka. U vedlejšího stolu sedí Olda Cipra, kamarád, za kterým měl tu osudnou noc Ferry namířeno. Bydlí na Kárově, což je bývalá trempská osada za Ohrobcem. Vypravuje mi, že Ferry vystoupil o zastávku dřív. Olda už jej čekal, napekl buchty, ale Ferry nikde. Tak mu zavolal. „Nevím, kde jsem,“ řekl mu Ferry. „Sedím u rybníku na nějaké pumpě.“ To byl rybník u hospody. Olda tou dobou obcházel zastávku, pak se vypravil do Ohrobce, ale už Ferryho nezastihl. „Chtěl jsem zjistit, kde přesně je, on stále, že potřebuje televizi, mluvil o básních, ale aby mi řekl něco určitého, kde vlastně je, to ne. A pak už byl mobil nedostupný.“ Musel bloudit po obci, došel až ke druhému rybníku a tam se utopil.

Brzy přijel z jižních Čech historický autobus, naleštěná Karosa z roku 1971. Pomník někdo přikryl bundou, kterou pak sundali, a začala hrát hudba. Ujaly se jí kapely Originál flašinetka band a Marta a Rasputin. Po hladině přeplulo pár kachen. Obdivuju žluté kosatce, které kvetou na břehu obou rybníků. Žhavé podsvětní květiny v barvě šílenství. Ptám se břehu na Ferryho smrt. Čím jsem starší, tím jsou svahy příkřejší a tím blíže si je pouštím k tělu. Abych pochopil poslední lekci.

Číst dál: Před smrtí zjevím se Panně Marii

Příběh enigmy a historie kryptologie v Praze

• Výlety alchymistů

Příběh enigmy i historie kryptologie v Praze je putovní výstava věnovaná slavnému stejnojmennému šifrovacímu stroji používanému za druhé světové války, na němž měl lví podíl britský matematik Alan Turing , známý též za svůj slavný Turingův test. Výstava, kterou lze spatřit v Praze v Národním technickém muzeu do 30.8. 2026 nás provádí dějinami šifrování od starověku až po událost války, která ohrožovala Británii a celou Evropu. Proti hitlerovskému Německu se vzedmula vlna odporu proti potlačení autoritářské ideologie. Příznačné je to, že výstava putovala z Košic přes Brno až do Prahy a právě o slovenskou kulturu vyjadřujeme obavy.

Jako by nám slovenská intelektuální elita naznačovala, na co se máme připravit, až bude ohrožená naše demokracie v době hybridní války. Představuje nám mimo jiné i rekapitulaci principů, kterak se vzájemě informovat, až se tzv. oficiální zpravodajské kanály uzavřou. Vždyť už slavná socíální síť X (dříve Twitter) se proměnila v toxické rejdiště sil rozdělující mezilidský konsensus a ofenzivní boj hrstky miliardářů chopit se kormidla. Abychom se zcela nezbláznili v tzv. postpravdové společnosti a v hyper-realitě, která nás nutí uzavírat se do vlastních bublin, jsme odsouzeni k udržení vzájemného "síťování". Probudit se do vlastní reality a udržet kurz sebevzělávání v době plochozemských kulturních válek. I taková slovutná instituce, jako je katolická církev, podlehla a stala se v osobě kardinála Duky rozdmýchávačem takové války, i když v tradici nauky je přepečlivé vážení slov v řeči i textech starých scholastiků.

Číst dál: Příběh enigmy a historie kryptologie v Praze