Právě vyšel první díl trilogie, která se zabývá historií české patafyziky před rokem 1989 i po něm. Tento díl mapuje patafyzickou scénu v 80. letech minulého století v Teplicích a tvorbu Patafyzického kolegia Teplice (PKT) ve složení: Eduard Vacek, Miroslav Wanek, Svatava Antošová, Petr Kuranda a Václav Lukášek. Obsahuje nejen texty, archivní fotografie a bohatý obrazový materiál, jenž se váže k historii PKT, ale i kompletní vydání deseti původně samizdatových čísel sborníku PAKO, které vycházelo v letech 1980-85; dále obsahuje korespondenci Lektora Zahlubovače alias Eduarda Vacka s dnes již zesnulým slovenským Regentem pro ubudoxologii Albertem Marenčinem, materiály StB „trestní causy Pako“, v nichž bylo PKT označováno souslovím „závadová skupina mládeže v Teplicích“, jejímž zájmem bylo „studium a šíření filosofie iracionalismu“; studii pojednávající o zhoubném onemocnění centrálního nervstva zvaném BLBOMA CEREBRI, jakož i zprávy Rozvojového střediska vědy a techniky (RSVT) při PKT a mnoho dalšího. Nutno ještě dodat, že všechny otištěné příspěvky jsou zcela záměrně, v zájmu zachování anonymity, autorsky neoznačeny – stejně jako tomu bylo v původních sbornících PAKO.
Prvním dílem ovšem patafyzické mapování nekončí, chystají se ještě, jak dodává editor Eduard Vacek, další dva díly: „V druhém připravovaném díle, který bude pojednávat o historii patafyziky po výměně patamesiášů v roce 1989 vulg., budou uvedeny rozhovory o patafyzice s osobami, které se považují (považovaly) za vědomé patafyziky, ale i s individualitami, kteří jako nevědomí patafyzikové mají k vědomé patafyzice blízko, nebo do této profilované společnosti konají, víceméně nevědomé exkurze. Kromě rozhovorů uveřejníme i ukázky z jejich díla. V třetím zamýšleném díle bude věnována pozornost vědě patafyzické a pozoruhodným příspěvkům z poslední doby.“
První díl vyšel v nákladu 100 výtisků, má 228 stran a jeho cena je 300 Kč. Zájemci si jej mohou objednat na adrese:
UKÁZKY:
Z POEZIE
Géniové
Infantilní genialita paralytiků
hlásajících
barokní dialektiku la Bla Bla
Potlesky pantatíků
kraleviců z domu Ubuova
pompézní místopřísežné lžipravdy
v prázdnotě halasu
náhlá disharmonie
V semknutosti síla!
Ukoptěné líbání zpocených
zátylků
a zvýšení výkonu
mašiny
na miškování mozků
Praktika z belgičtiny
(automatický text)
Belgičtina je udělaná ze skvrn na Slunci
Kterých se Slunce chtělo zbavit
Má tvar dvoužloutkového vejce
A je gramaticky neomezená
Podobá se lokomotivě
Která rozmašírovala antikoncepční tabletku
Podobá se noci
Kdy se stíny v bílém nočním prádle míhají ulicemi
Podobá se otevřené zadnici
Stejně jako Velikému Panděru
Nebo elektrické struně natažené od planety k planetě
Podobá se pístu čtyřválcového motoru
Podobá se stromu
Který na podzim shazuje větve
Podobá se lívancům
Plujícím na hladině rozvodněné řeky
Podobá se stereofonnímu budíku
Podobá se židli s uřezanýma nohama
Podobá se lakmusovému papírku
Který ponořen do alkoholu zesinal
Podobá se Ribbentropovi vykonávajícímu potřebu
Po vyhraném boji
Podobá se zrcadlu
V němž se zhlíží tanečnice
Podobá se žihadlům vystřelovaným do prostoru
Několika blázny
Podobá se těm několika bláznům
Podobá se tobě
A podobá se mně
Jsme skvrny
Kterých se Slunce chtělo zbavit
Park v Xaverově
Větve prorůstající tichem skořápek
Větve E, A, B, C, D,
Tlukouce svými konci do oken
Zastavěných skříněmi
Větve rozlepované dětskou rukou času
Jako nakřáplé tváře maňásků
Větve představující sítěné průzory
K počátkům bytí
Které vytváří slavnou klenbu
Xaverovského parku
Ptáci
Jednou mě chtěl sežrat pták.
Zob zob a už by to bylo.
A já pad na kolena a říkám: nech mě ptáku!
Pták byl starší, prošedivělý.
Já myslel, že jsi myš, tak promiň.
Ale já jsem myš, ptáku!
A proč ty, ptáku, žereš myši, to ti nestačí ptačí zob?
Podivně, myško, podivně mluvíš,
zřejmě jsi z daleka ze země dobré,
tam žije trpaslík jak bratr s obrem.
Ale ty, ptáčku, řekni mi přece,
cožpak tu nemáte pro dravce klece?
Měli jsme, měli jsme, nebyly pevné,
dokonce vzpomínám na zboží levné.
Proč mě chceš tedy sníst, nebo jsi dravec?
Víš, myško, tomu se říká kariéra.
Nade mnou je ještě větší pták,
ale já ho musím sežrat,
abych mohl létat výš, než mohu doteď.
On má nad sebou také takového ptáka
a také ho musí sežrat.
No, a abych mohl sežrat tak velikého ptáka,
musím sežrat všechno, co je pode mnou.
Potom budu větší a větší a budu mít větší a větší zobák,
a tím se budu dostávat stále výš a výš.
Rozumíš?
A pak budu největší pták.
Aha, řekl jsem.
Zob zob a už to bylo.
V čele
S uvědomělým vědomým v čele nevědomých
Vědomí nevědomí, uvědomte se!
Nevědomí s uvědomělým v čele neuvědomělých,
neuvědomělý nevědomý v čele uvědomělých.
Ó nevědomí,
Ó uvědomělí,
Ó neuvědomělí,
Ó vědomí,
Ó pomýlení,
Neuvědomělí vědomí všech zemí, uvědomte se!
Z KORESPONDENCE S ALBERTEM MARENČINEM
Bratislava, 17. 11. 1984 vulg.
Vaše patafyzické blahorodie,
vážený Lektor zahlubovač,
opäť ste mi pripravili veĺkolepú duševnú hostinu. Pravé symposion, dokonca v pôvodnom gréckom význame, pretože som to čítal a dodnes čítam spravidla při jedle. Totiž PAKO a reťaz šťastia. Došli takmer súčasne. Denne v nich listujem. S pôžitkom! Čítam aj prezerám. Znovu a znovu. Básne, fotografie, kresby! A hlavne Váš znamenitý akt! Možno byste chceli, aby som Vám o tom napísal niečo hlboké a odborné. Hlboké, prosím, veď všetko, čo napíšem, je svojím spôsobom hlboké. Podobne ako u Vás: nie je náhoda, že ste si zvolili titul, ktorý o Vašej hĺbke hovorí najzreteĺnejšie: za-HLUBO-vač. Prosím! Ale o odbornosti nerád počujem: každá odbornosť zaváňa fachidiotizmom, ktorému sa už Marx právom vysmieval. Nakoniec, som presvedčený, že v hľbke svojej duše ste rovnakým odporcom takzvanej odbornosti jako ja. Preto pryč s odbornosťou a sláva patafyzickým hlbinám! Vaše posledné diela si toto zvolanie plne zaslúžia. Povedal by som, že sú čoraz hlbšie, to znamená, že Vaše patafyzické majstrovstvo rapidne stúpa čiže klesá nižšie a nižšie, do hlbin, ktoré su naším spoločným domovom.
S patafyzickým pozdravom
Váš Albert Marenčin
Vážený Regente,
dovoluji si jménem P.K.T. vyjádřit Vašemu Veličenstvu oslavnou zdravici, abych tak opakovaně v podmínkách zostřeného třídního boje vzpomenul na patafyzickou výtečnost, která je zárukou klidu ve světě emocí a ideových vášní. Musím však přiznat, že bohužel i P.K.T. zasmrádlo poněkud sírou válečné vřavy, když jsme byli podrobeni zkoumání vrchnostenskou mocí a nakrátko se zazdálo, že brány separátní společnosti prokážou své hostitelské tendence na dobu přísně definovanou mírou našeho domnělého provinění. Není ještě všemu konec, avšak naše nevyhraněnost a nepoužitelnost kýmkoliv, je prozatím naší ochranou. Dosti však věcí světských, vraťme se k naší vědě.
Pojmul jsem myšlenku vypracovat mapu patafyzických podivuhodností v oblastni ČSSR, která by se mohla stát průvodcem po našich zemích. Je to jistě práce nemalá, která si nepochybně vyžádá jistého času i úsilí. Bude třeba spolupracovat se znalci krajových regionů, má-li být práce obohacením současné patafyzické vědy. Rád bych Vás požádal o spolupráci, neboť rozsáhlé oblasti Slovenska jsou mi doposud z větší části oblastí neprobádanou, což je jistě pouze přechodný nedostatek, který vyplývá z fyzické omezenosti lidského bytí.
Současně s dopisem vracím zapůjčených 6 les journals a velmi rád si – pokud to bude možné – příležitostně zapůjčím další. Snad již brzy budu moci číst v originále, zakousl jsem se do jazyka (nikoli vlastního) a ve studiu nacházím uspokojení. Zároveň zapůjčuji i slíbené knihy (Vian, Chalupecký).
S patafyzikou nejdál dojdeš!
E. Vacek
Z MATERIÁLŮ STB TRESTNÍ CAUSY „PAKO“:
Od roku 1976 se VACEK začal projevovat v duchu tzv. "patafyziky" /viz shora uvedené vysvětlení/. Dojížděl do Dubí-Běhánek, kde se stýkal s mladými lidmi v tzv. "KAT" /Klub autorů Teplicka/. Jednalo se o mládež inklinující k jednotlivým směrům umění /malířství, grafika, hudba, próza, poesie/. Zde začal zakládat tzv. "patafyzické kolegium". Na tuto činnost se plně soustředil. Z tohoto období lze také kvalifikovat spojení VACKA na přívržence "nelegální kultury" a tzv. "undergroundu". Svojí organizátorskou činností se mu podařilo podchytit několik osob z řad mládeže pro činnost "patafyziky". Jednalo se o osoby: LUKÁŠEK Václav, aktivní rovněž v hnutí "hippies", RIBOLA Josef přezd. "AJALA", RIBOLA Jan, oba dříve aktivní v hnutí "hippies", WANEK Miroslav, tehdy ještě student Střední průmyslové školy sklářské v Novém Boru, ANTOŠOVÁ Svatava, knihovnice z Dubí.
Od roku 1980 je patrný rozmach činnosti „patafyziků“ v Teplicích. Organizátor VACEK ve vytvořené skupině především zdůrazňoval naprostou apolitičnost z toho důvodu, aby se nedostali do střetu s Bezpečností. Skupina „patafyziků“ byla zaregistrována u Dr. MARENČINA v Bratislavě, kterému byly a jsou zasílány zprávy o činnosti skupiny. Činnost skupiny „patafyziků“ byla od počátku spojena s nelegální výstavou obrazů a různých prací v bytě WANEKA dne 13. 12. 1980 doprovázená hudbou. /Viz dok. strana.../ Z uvedeného pohledu vyplývá, že „patafyzika“ se stala součástí „nelegální kultury“, i když se zastírá filosofií iracionalismu.
Do rozporu se zdůrazňovanou „apolitičností“ se dostal VACEK svojí účastí na výstavě obrazů v roce 1980 na zámku v Duchcově, kde jako autor vystavoval nevhodné obrazy, viz obraz „SPÍCÍ VENUŠE“ poukazující na toxikománii. Výstava byla na základě obrazu VACKA zrušena. /Viz sv. strana.../ Dále vystavoval VACEK nevhodné obrazy na výstavě v galerii v Teplicích /viz obraz „ŠELEST PADAJÍCÍHO SMOGU“/, který byl z výstavy stažen na popud odboru kultury ONV Teplice /Viz sv. strana.../
Dne 28. 3. 1981 se v restauraci „CHALOUPKA“ v Dubí okr. Teplice konal tzv. seminář „1. patafyzického kolegia“, kterého se zúčastnilo asi 60 osob. Mezi přítomnými byl i jeden z hlavních organizátorů šinnosti „undergroundu“ STÁREK František př. „ČUŇAS“ se svojí manželkou, dále Petr OUDA př. „PINĎA“, který se zrovna vrátil z výkonu trestu. Po programu „semináře“, jehož tématem bylo: „Odstraňování traumatu při vyměšování v panelové výstavbě“, hrála k poslechua tanci hudební punk-rocková skupina FPB. /Viz sv. strana.../ Realizovaná akce „SATAN“ dne 10. 11. 1981 plně potvrdila pevné sepětí „patafyziky“ s „nelegální kulturou“ především ve spojení VACKA na STÁRKA.
Z DALŠÍCH TEXTŮ
Falešná ideologie ubumesiášství
Dnes a denně můžeme spatřit miliony lidí, kteří míjejí svůj cíl, aniž by si povšimli toho, že k cíli buď nedošli, cíl minuli, neboť šli cestou, která vede jinam, nebo cíl vlivem příliš rozhodného vykračování zcela přešli. Pozoruhodný na této skutečnosti však zůstává fakt, že všichni tito „pomýlení“ setrvávají v iluzi, že jdou správným směrem, že cíle nebo cílů bylo dosaženo. V těchto iluzích se tyto pochodové útvary obklopují hlučnou propagandou, halasnou frazeologií, silným hlasem budovatelského nadšení atd., které dodávají lesku a zdání pravosti povrchnímu pozorovateli, který bývá občas stržen, a buď sám z vlastní vůle posílí řady FALEŠNÉ IDEOLOGIE, nebo podlehne psychóze halasu a v touze po mimikry učiní totéž.
Kupodivu však lze pozorovat, že ke stejným cílům vede i snaha a konání jednotlivců, kteří bývají zřídkakdy spokojeni s dosaženým cílem, který se jim z dálky jevil jako žádoucí, jenž však posléze dosažen, nemá onu dříve přisuzovanou mu hodnotu a působí jako jakási náhražka dříve dokonalé představy. Život sám, zdá se, má často hodnotu života dočasného, žitého jakoby nanečisto do doby, než bude možné žít život skutečný, podvědomě očekávaný. Žijeme tedy jakýsi PSEUDOživot, který je ovládán nikoli naší vlastní vůlí, ale vůlí našeho okolí, jemuž jsme povinováni poslušností, ke které nás vede tzv. dobré vychování. Dobré vychování nás vede k tomu, abychom potlačovali svoje skutečné potřeby, tzv. seberealizaci, a tvářili se, že jsme šťastní právě v podmínkách, v nichž žijeme. Tato hra s okolním světem, hra „JAKO BY BYLO“, je hrou na dokonalost, ke které má však náš skutečný život velmi daleko. Jednotliví lidé si podvědomě uvědomují tento podvod, který se děje s jejich životem, a snaží se s touto skutečností nějak vyrovnat. Jedním z častých řešení je víra v lepší budoucnost. V budoucnost lze věřit dvojím způsobem. Je to víra v budoucnost člověka s pomocí Boží, která skýtá záruky spravedlivého života, jež vychází ze spravedlnosti Boží, která je absolutní. Druhý způsob víry je založen na některé z ideologií, jež jsou vůdčím principem ateisticky smýšlejících skupin. Ve prospěch budoucnosti jsou tedy někteří lidé ochotni asketicky obětovat právo na skutečný život v přítomnosti, a stávají se tak nevědomými herci v nečisté tragikomedii „JAKO BY BYLO“. Další početně nejmenší skupinu tvoří jednotlivci, kteří vycházejí ze zdravé skepse. Těmto lidem je jasné, že víra v budoucnost a v jejím jménu vynucená redukce seberealizace v současnosti je zlem a podvodným prvkem v procesu manipulace.
Nikdo by neměl podceňovat ideology víry v budoucnost, kteří jsou skutečnými profesionály ve hře „JAKO BY BYLO“ a v jejím jménu jsou schopni oloupit málo pozorné nespokojence se současným životem o zbylou vnitřní svobodu, která je v podstatě jediným skutečným majetkem člověka, žijícího v krutých podmínkách současného PSEUDOsvěta. Hra „JAKO BY BYLO“ je hrou, která vyžaduje nejen skutky nebo dílo člověka, ale žádá si i „správné pohnutky“, srdce člověka a jeho vnitřní svobodu. Je to nejnebezpečnější tendence tohoto věku, která drtí vše, co bylo kdysi pokládáno za lidské hodnoty, podle nichž byl posuzován charakter a ryzost. Ve hře „JAKO BY BYLO“ jsou oceňováni jednotlivci s PSEUDOsmyslem pro charakter a ryzost a vyzdvihovány hodnoty, jež se stávají buď zmýtizováním, nebo devalvací PSEUDOhodnotami. Vzniklá směs, ve které nejsou patrné hodnoty a jistoty, ke kterým je možné upřít pohled v případě nejistoty a zmatku, je dílem geniálního šílence, který zničí civilizaci tím, že setře rozdílu. Výsledkem bude nepochybně konzumní lhostejné fungování bezbarvé šedé masy a konečné vítězství FALEŠNÉ IDEOLOGIE.
(psáno v 80. letech vulg., sborník PAKO č. 5)
