Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Příchovice 2022 dle Prochora

Podrobnosti
By Prochor
Prochor
Kategorie: Noviny
29. březen 2023
Zobrazení: 53

Těšil jsem se na hory. Mám dobré boty po Danovi, šlápnu si do sněhu. Vždyť pamatuju začátek Adventu se závějemi okolo silnice, ze kterých někteří členové Skupiny XXVI padali. Letos na začátek Adventu, kdy se skupina pravidelně schází, nic. Ani sníh, ani skupina.

Na příchovické faře ctím pokyny, přezouvám se a stydím se za bláto, které přináším. Týmačky a týmáci obměnění, opět vlídní. Jirka, duchovní šéf, stejný, stále mladý. Do večeře daleko, dělám si čaj, housku, sýr. Přichází Tereza, hladová jako obvykle. Dělíme se, vyčkáváme, Tereza vypráví o své knížce.

Z Prahy Lída, Kája a Petr, z Teplic Svatka. A vyprávějí, kdo asi nepřijede. Taky jsme zůstali takhle sami v šesti. Plus Jirka, poněkud chorý, plus týmáci v počtu 5. Bohuslužba v kapli na faře. První můj zážitek. Atmosféra. Vstoupil jsem do jiného světa. Symbol, že bačkory se nechávají před dveřmi, vstupuje se v ponožkách. Která že víra má toto předepsáno? Při přijímání všímám si, že kněz namáčí hostii v kalichu s vínem. Tedy přijímání pod obojí? Ekumenický krok? Při odchodu, opakuje se mi věta z liturgie: „Je to důstojné a spravedlivé.“ Kéž by to platilo pro náš svět vezdejší.

P1210202

U večeře se týmáci předvedli. Kdyby to nabylo na faře, použil bych krásné české slovo „žranice“. Studenou mísu vytvoří si každý sám z velkého množství talířů a misek. I já si přidávám a přidávám. Myjeme nádobí, to je obřad, při kterém se lidi nejlíp seznámí a povědí si potřebné novinky. Pak hoří oheň v kamnech, je příjemno, jak může jen u starodávných kamen, kde se topí vlastnoručně nasekaným dřevem, být. Návrat do mé Libáňské historie.

Číst dál: Příchovice 2022 dle Prochora

Poslední místo u ohně

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Noviny
12. březen 2023
Zobrazení: 46

basnici2023Dne 24. února 2023 proběhl v prostorách Galerie 1 a půl Haštalská 28

slavnostní křest almanachu českých básníků s názvem Poslední místo u ohně. Ještě ani ne rok fungující prostor v Haštalské ulici na Starém městě pražském se tak stal svědkem setkání editora Vladimíra Stibora s jeho přispěvateli a dalšími zájemci o poezii.

Sešlo se jich tolik, že místa bylo skoro málo, ale nálada byla přesto znamenitá. Složení účastníků také stojí za zmínku, protože jádro tvoří lidé, kteří píší už léta a mají za sebou i několik vydaných knih, ale najdeme zde i mladé a začínající, pro které je sborník jedním z vhodných způsobů, jak se veřejně prezentovat. Tito lidé, třebaže nevytvářejí nějakou formální skupinu, jsou spojeni zájmem o poezii a leckdy i osobním přátelstvím.

   Název sborníku je zvláštní a může odkazovat ke starému zvyku: Kdo si v divočině přisedne k ohni, je jaksi osobně nedotknutelný v tom smyslu, že nemusí říkat, kdo je a odkud přichází. Tak nějak bych to cítil i mezi námi, protože se domnívám, že člověk nemá moc mluvit o sobě a když je člověkem tvůrčím, má za sebe nechat mluvit svoje dílo.

stibor2

   V průběhu večera jsme takto vyslechli recitaci Vítězslavy Felcmanové, Aleny Klímové Brejchové, Marie Kofroňové, Romana Szpuka a Víta Dana Kolingera. Pro poslech a dobrou náladu přišel i harmonikář Pepíček Čečil, jehož úsměv spolu s e staropražskými písničkami prozářil celou místnost.

cecil2

   Největší poděkování platí ovšem pořadateli almanachu, který vychází už od roku 2000 a prozatím zahrnuje 16 dílů s neméně poetickými názvy Cesta k hoře úsvitu, Noc plná žen nebo Ohlédni se, nezkameníš. Spíš nežli ohlížení se věnuje pohybu vpřed, protože už sice pár let říká, že je to naposledy, ale nakonec zase dá dohromady další sborník. Přes nelehkou ekonomickou situaci/kdy je kultura první na ráně, když je třeba šetřit/ i po zlých letech covidové nákazy jeho dílo stále pokračuje. Přejeme tedy Vláďovi Stiborovi do dalších let pevné zdraví, pevné nervy a chuť do další práce.

MILAN KORÁL (16. 5. 1956 – 4. 12. 2022)

Podrobnosti
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Noviny
4. prosinec 2022
Zobrazení: 42

KORAL fotoVÁNOČNÍ ÚSMĚV

ze sbírky Barabas (Protis, 2005)

 

I.

Ještě jsem se neprobudil

ještě pořád spím a sním

sněhovými vločkami zasypaný sen

ve kterém sám sebe vidím

jak z okna paneláku vítám ráno

jak snídám meltu s kousky chleba

jak v prosinci kráčím do školy

jak se ztrácím v závějích

jak hledím mamince do tváře

abych se ohřál u vánočního úsměvu

který z ní pod betlémskou hvězdou

navždy učinil nejkrásnější z žen

 

II.

Ještě pořád slyším zvonky

ty tóny Nejsvětějšího Zrození

jak proteplují chlév i chrám

sídliště i zapadlou vesnici

kdesi daleko pod vysokou horou

na kterou už asi nevystoupám

i když stále silněji toužím

zavřít za sebou dveře a jít

vrátit se skrze zrcadlo do dětství

vrátit se k Josefu Ladovi

a nad jeho zimními obrázky

usmířen bílou poetikou usínat

 

 

Jaromír Urban: Tenhle kraj ti neříká pane

Podrobnosti
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Noviny
31. březen 2022
Zobrazení: 29

Jaromir

Nakladatelství Milana Hodka Paper Jam vydalo sbírku z pozůstalosti teplického barda Jaromíra Urbana (10. 5. 1940 - 4. 3. 2017), jinak také slovutného inženýra chemie, malíře, fotografa a dopisovatele do několika regionálních novin. Kniha vyšla péčí Patrika Linharta a zahrnuje Urbanovu tvorbu z let 1973-1988 (Roztrhaný kalendář), 1975-2000 (Verše staré a nové), 2000-2003 (Alzheimerova choroba) a pět krátkých nedatovaných próz. Přinášíme ukázku v podobě několika básní.

 

Anděl

Seděli jsme v hospodě

hádali jsme se, jeden vedle spal

zmatení hlasů zbytečných

Když tu hle

anděl si sedl mezi nás

Otřepal si sníh z křídel

a nic

nikdo si ho nevšímal

hádali jsme se pořád dál

Pak zmizel ve sloupu ohně

my pořád nic

ale přece jen jsme se podívali

jeden druhému do očí

A vím že v nich zůstalo

poslední mávnutí jeho křídel

Vzpomínka na Vladimíra Vokolka

Na konec dne si sedl soumrak

nad obzor vypluly levantské hrady

o nohu se mi tře mňoukavá kočka

Je mírný večer

a já si vzpomněl na jeho pohled

z okénka vlaku do Děčína

když se rozloučil se synem a vnučkou

Upřený do dálky

skrz sebe

jako provaz napnutý mezi životem a smrtí

který přejdeme

jen po svém souhlasu

na osamělém místě

uprostřed pouště

Červená hvězda

Červená hvězda je plná černých děr

myších ocásků příšerné gravitace

které podléhají brány i věže

sebelíp houževnatě vypletené

a naklánějí se k mé

zrezivělé hlavě

Noční hlídka

Noční hlídka táhne

pustou krajinou plnou zlámaných trav

chřestí kostmi pravěkých ryb

a marně se snaží najít zprávu

dopis napsaný klínovým písmem

zprávu o tom

že Poslední soud už proběhl

Číst dál: Jaromír Urban: Tenhle kraj ti neříká pane

S. Antošová a I. Malijevský - autorské čtení

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Noviny
26. srpen 2021
Zobrazení: 53

Literatura a sociální realita

V poslední době se v české literatuře objevilo několik děl, které se dotýkají každodenní sociální reality, popisují sociální problémy a snaží se na ně v rámci své poetiky poukázat. Na tento večer jsme pozvali dva autory, kteří v nedávné době vydali nové knižní tituly. Svatava Antošová v polovině července 2021 básnickou knihu Diktátor píše báseň, kde se zabývá prekarizací- prizmatem vlastní zkušenosti, a Igor Malijevský, který na konci roku 2019 publikoval prózu Otevřený prostor, zobrazující svět korporací a práci v nich.

15. září od 18 hodin, Dům čtení Městské knihovny v Praze, Ruská 192/1455, Praha 10

antosova malijevsky1

Další články …

  1. Roman Szpuk: Report z Krušných hor
  2. Svatava Antošová: Nová sbírka
  3. Žena na měsíci - Bohuslav Vaněk-Úvalský
  4. Zdivočelá země happyend

Strana 1 z 3

  • 1
  • 2
  • 3

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Profesní fórum na světě knihy 2023
  • Z ročenky Staré milenky na 2017
  • Mu (soukromý tisk Roberta Jandy)
  • Zajímají mě jenom nezvyklá slovní spojení aneb nebylo od nás daleko boží království
  • Slunce nad mraky, bubny, boží zloděj aneb Příchovice po osmnácté

Nejčtenější

  • Zajímají mě jenom nezvyklá slovní spojení aneb nebylo od nás daleko boží království
  • Profesní fórum na světě knihy 2023
  • Žužu parta je tu hned !!!!
  • Iveta Pokorná: Básně 1989-1994
  • Karel J. Beneš: Skrytý protektorát, obávaný čip a Orbis Tertius

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

  • Vlastiskav Kalina (2)

      Výkon   Odměna za naši dobře vykonanou práci   Hroutíme se jako trosky, ale nechodíme bosky.

Text pro okamžik

Z ročenky Staré milenky na 2017

BÁSNÍK JE NA POČÁTKU POTRAVNÍHO ŘETĚZCE, STARÁ MILENKA NA JEHO KONCI…


Smyslem první Ročenky v roce 1998 bylo napsat hezkou péefku a informovat přátele a hlavně nepřátele o vědeckých pekuliaritách Vědeckého studia. Upozornit, že zde na serveru Severu existuje skupina lidí, která mu může být velice blízká. Nyní nám – asi poprvé – dochází, že od té doby uplynulo osmnáct let. Hoď kamenem, kdo jsi bez umění! říkáme. Símurgh, král ptáků, přeletěl Údolí závrati a začal se bát létat. Obivan Kenobi na planetě Opic lepí pytlíky a nechce být nebezpečný, ale umí zabít ve čtverci tři na tři. Kouzelnickej pohled na život je škodlivej, napíše na konci života Rowlingová, – nás ostatní čeká bitva, v níž i vdovy přijdou o své muže. „Básníci jsou čistí, milí, / překvapí vás svojí pílí.“(Jen více básní o básnících!)

Patrik Linhart

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka
  3. Novinky