Když jsme se před dvěma lety vydaly se spisovatelkou Irenou Douskovou zapálit svíčku na hrobě, kde je pohřben Mirek Kovářík, z náhrobní desky nebylo vůbec patrné, že tohle místo posledního odpočinku patří také jemu. Na desce hrobky rodiny Kováříkovy bylo vyryté pouze jeho křestní jméno, takže kdo nevěděl, že je tu pohřben, nedozvěděl se nic. My jsme měly fotografii hrobky a popis, jak se na hřbitov dostaneme, od Mika Perryho, čili věděly jsme, co a koho hledat. Trvalo nám ale dost dlouho, než jsme rozpoznaly siluetu hrobky, která byla na fotce. Zapálily jsme svíčku, položily na hrob květiny a chvíli bloumaly jen tak hřbitovem s divným pocitem, že tu něco chybí. Když jsme míjely jiný hrob, všimla si Irena cedulky před ním. Bylo na ní podrobně vypsáno, kdo byl onen nebožtík, čím se zabýval a proslavil, jaký byl jeho význam. Obrátila se na mě se slovy: „Hele, něco podobného by bylo dobré instalovat před tou Mirkovou hrobkou, protože takhle je tam úplně ztracenej...“ Měla pravdu a já se toho hned chytila. Slíbila jsem, že zjistím, jak se lze k takové cedulce dopracovat, a taky kolik se za ni platí. Dohodly jsme se, že v takovém případě se na ni složíme a kdyby to bylo moc, oslovíme ještě pár dalších lidí. A samozřejmě budeme potřebovat souhlas Mirkových pozůstalých, kteří o hrobku pečují.

Prvním krokem tedy bylo napsat na správu daného hřbitova a zeptat se, co pro instalaci cedulky musíme udělat. Dozvěděla jsem se, že se jedná o projekt adopce významných hrobů a že je v zájmu hřbitova, aby se vědělo, že tam leží někdo významný. Než jsme se ale v naší komunikaci dobraly konkrétních kroků, co a jak je potřeba udělat, ozvala se mi na mail Mirkova neteř, paní Jana. Správa hřbitovů ji kontaktovala a informovala o našem zájmu Mirka „zviditelnit“. Paní Jana souhlasila a byla nám po celou dobu jednání nápomocna. A tak jsme s Irenou sepsaly návrh textu, který měla cedulka obsahovat, daly ho odsouhlasit paní Janě a poslaly odpovědné pracovnici projektu adopcí. Ale protože ona z této pozice odcházela a nahrazovala ji jiná, protáhlo se to celé na dva roky. Já už to vzdala, ale paní Jana nikoliv, a tak se konečně po dvou letech cedulka s naším (mým a Ireniným) textem u hrobu objevila. Nakonec nebylo ani nutné cokoliv platit, vše se uskutečnilo v rámci projektu. A jsme rády, že se to stihlo k datu Mirkových nedožitých 91. narozenin, tedy k 15. srpnu. Pro ty z vás, kteří by někdy chtěli Mirka „navštívit“, mám informaci: jeho hrob č. 209 najdete na Nuselském hřbitově v Krči, v sekci 18, a cedulku před ním nemůžete přehlédnout. A pro mimopražské – jezdí tam autobusy od metra Budějovická a je to jednu zastávku, jmenuje se Krčská. Tak se tam třeba někdy potkáme.

Právě vyšel první díl trilogie, která se zabývá historií české patafyziky před rokem 1989 i po něm. Tento díl mapuje patafyzickou scénu v 80. letech minulého století v Teplicích a tvorbu Patafyzického kolegia Teplice (PKT) ve složení: Eduard Vacek, Miroslav Wanek, Svatava Antošová, Petr Kuranda a Václav Lukášek.  Obsahuje nejen texty, archivní fotografie a bohatý obrazový materiál, jenž se váže k historii PKT, ale i kompletní vydání deseti původně samizdatových čísel sborníku PAKO, které vycházelo v letech 1980-86; dále obsahuje korespondenci Lektora Zahlubovače alias Eduarda Vacka s dnes již zesnulým slovenským Regentem pro ubudoxologii Albertem Marenčinem, materiály StB „trestní causy Pako“, v nichž bylo PKT označováno souslovím „závadová skupina mládeže v Teplicích“, jejímž zájmem bylo „studium a šíření filosofie iracionalismu“; studii pojednávající o zhoubném onemocnění centrálního nervstva zvaném BLBOMA CEREBRI, jakož i zprávy Rozvojového střediska vědy a techniky (RSVT) při PKT a mnoho dalšího. Nutno ještě dodat, že všechny otištěné příspěvky jsou zcela záměrně, v zájmu zachování anonymity, autorsky neoznačeny – stejně jako tomu bylo v původních sbornících PAKO.

Prvním dílem ovšem patafyzické mapování nekončí, chystají se ještě, jak dodává editor Eduard Vacek, další dva díly: „V druhém připravovaném díle, který bude pojednávat o historii patafyziky po výměně patamesiášů v roce 1989 vulg., budou uvedeny rozhovory o patafyzice s osobami, které se považují (považovaly) za vědomé patafyziky, ale i s individualitami, kteří jako nevědomí patafyzikové mají k vědomé patafyzice blízko, nebo do této profilované společnosti konají, víceméně nevědomé exkurze. Kromě rozhovorů uveřejníme i ukázky z jejich díla. V třetím zamýšleném díle bude věnována pozornost vědě patafyzické a pozoruhodným příspěvkům z poslední doby.“

První díl vyšel v nákladu 100 výtisků, má 228 stran a jeho cena je 300 Kč. Zájemci si jej mohou objednat na adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

UKÁZKY:

Z POEZIE

Géniové

Infantilní genialita paralytiků
hlásajících
barokní dialektiku la Bla Bla
Potlesky pantatíků
kraleviců z domu Ubuova
pompézní místopřísežné lžipravdy
v prázdnotě halasu
náhlá disharmonie
V semknutosti síla!
Ukoptěné líbání zpocených
zátylků
a zvýšení výkonu
mašiny
na miškování mozků

Praktika z belgičtiny
(automatický text)

Belgičtina je udělaná ze skvrn na Slunci
Kterých se Slunce chtělo zbavit
Má tvar dvoužloutkového vejce
A je gramaticky neomezená
Podobá se lokomotivě
Která rozmašírovala antikoncepční tabletku
Podobá se noci
Kdy se stíny v bílém nočním prádle míhají ulicemi
Podobá se otevřené zadnici
Stejně jako Velikému Panděru
Nebo elektrické struně natažené od planety k planetě
Podobá se pístu čtyřválcového motoru
Podobá se stromu
Který na podzim shazuje větve
Podobá se lívancům
Plujícím na hladině rozvodněné řeky
Podobá se stereofonnímu budíku
Podobá se židli s uřezanýma nohama
Podobá se lakmusovému papírku
Který ponořen do alkoholu zesinal
Podobá se Ribbentropovi vykonávajícímu potřebu
Po vyhraném boji
Podobá se zrcadlu
V němž se zhlíží tanečnice
Podobá se žihadlům vystřelovaným do prostoru
Několika blázny
Podobá se těm několika bláznům
Podobá se tobě
A podobá se mně
Jsme skvrny
Kterých se Slunce chtělo zbavit

"Hlavně aby to nebylo blbý" - tak zní název vzpomínkového večera na Zdenka Pavelku publicistu, redaktora a nakladatele, kterého většina ze Skupiny XXVI znala. Minimálně jednou se účastnil srazu Skupiny v Příchovicích, s řadou z nás dělal rozhovory nebo jim publikoval jejich texty v Salonu, literární a kulturní příloze deníku Právo. "Hlavně aby to nebylo blbý" bylo jediné zadání, které při zakládání Salonu dostal od tehdejšího šéfredaktora Práva Zdeňka Porybného a ministra kultury Pavla Dostála. Založil také nakladatelství Novela bohemica a řadu let stál v jeho čele.

Vzpomínkový večer na Zdenka Pavelku, který zemřel ve čtvrtek 22. května 2025, pořádá redakce Salonu Práva – Josef Greš a Štěpán Kučera – společně s dramaturgem Avoidu Josefem Strakou a uskuteční se 16. června v 19.00 právě na palubě (A)VOID Floating Gallery v Praze.

Připomeňme si ho alespoň rozhovorem, který vyšel ve Tvaru 5/2010 a má název "Letět s divokými husami": http://old.itvar.cz/prilohy/32/Tvar05-2010.pdf