Praha-Žižkov: V den výročí Seifertových narozenin, a sice 23. září, jsme se opět sešli u busty jeho rodného domu v Bořivojově ulici. Dali jsme našemu držiteli Nobelovy ceny za literaturu věnec, který tradičně uvila Miluška Zárubová. Ožily Seifertovy verše - recitovala je Radana Šatánková, dlouholetá pořadatelka události - a na flétnu hrál jazzový hudebník David Rosenbaum.
"Jaroslave, Jaroušku, Járo, Jaryne, díky za tu krásu, kterou jsi nám zanechal!" - provolali jsme sborově všichni přítomní.
Poté jsme se odebrali do geologického klubu Barrande, kde jsme připomněli Ivana Martina Jirouse alias Magora, který se narodil 23. září roku 1944 a zemřel v roce 2011.
Loni mezi nás přišel můj kamarád Jiří Štěpnička, letos nás návštěvou poctila jedna paní až z Humpolce a známá postava undergroundu František Stárek Čuňas. František vzpomínal na Magora, jak mu v base na pouhé dvě, avšak důležité dvě vteřiny, za složitých okolností podal ruku, protože měl v ten den básník narozeniny.
Byl to moc milý, komunitní večer. Fotil: Vlastimil Shaana Šantroch

Milí přátelé,
2. září zemřel náš táta, Milan Ohnisko. Společně se s ním rozloučíme v pátek 25. září od 12:00 na louce u Levého Hradce, kousek za Prahou. Zváni jsou všichni, kdo měli tátu a jeho tvorbu rádi.

V první části rozloučení vystoupí několik lidí, kteří promluví o různých částech tátova života a osobnosti, mj. se vrátíme do jeho disidentských let a připomeneme jeho básnickou tvorbu. Následně tátovi vzdáme čest společným usebráním a minutou ticha. Ve druhé části rozloučení oslavíme tátův život volným povídáním a sdílením. Vaše vzpomínkové a umělecké vstupy jsou vítány! Vystoupit na pódiu se můžete rozhodnout spontánně během rozloučení, budetel-li však vědět již dopředu, že byste se chtěli zapojit čtením básní či jinou formou mluveného slova, napište Ivaně Svobodové; pokud hudební nebo jinak kreativní vsuvkou, spojte se s Philou Primus. Phila bude taky sestavovat hudební playlist a můžete jí posílat tipy na písničky, které máte s Milanem spojené. Během odpoledne také zahraje tátova oblíbená kapela La Čhavera.

Na rozloučení můžete pozvat kohokoliv dalšího, kdo měl k Milanovi vztah, a pozvánku mu přeposlat. Z organizačních důvodů bychom zároveň rádi měli alespoň přibližnou představu o tom, kolik lidí se k nám připojí. Pokud se plánujete rozloučení zúčastnit, napište prosím co nejdříve e-mail Tobiáši Ohniskovi. Spolu s potvrzením účasti můžete k e-mailu přiložit fotku s tátou, jeho báseň, rozhovor, oblíbený text či kresbu. Všechny zaslané materiály vytiskneme a vyzdobíme jimi místo rozloučení.

Těšíme se na vás!
Milanovy děti Anna, Jan a Tobiáš Ohniskovi

PRAKTICKÉ INFORMACE
Kontakty
● Tobiáš Ohnisko: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
● Ivana Svobodová: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
● Phila Primus: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Místo rozloučení: Hradiště Levý Hradec, Roztoky u Prahy, souřadnice: 50.1689619 N, 14.3733811 E

Doprava: Veřejnou dopravou: Mezi Prahou a Roztoky jezdí přímé vlakové spojení, nejbližší vlaková stanice se jmenuje Roztoky-Žalov. Od vlakové zastávky vede k místu rozloučení příjemná pěší cesta. Pokud by pro vás byla chůze obtížná, napište Tobiáši Ohniskovi a domluvíme se na odvozu ze zastávky autem. Autem: Přímo u Levého Hradce je pouze několik parkovacích míst. Prosíme, abyste zaparkovali v docházkové vzdálenosti a na místo rozloučení přišli pěšky. Jestliže je to možné, využijte raději veřejnou dopravu, ať Roztoky nezaplavíme auty.

Květiny a svíčky: Budete-li chtít, přineste jednu květinu. Z jednotlivých květů před zahájením rozloučení společně vytvoříme kytice. Svíčky budou k dispozici na místě.

Začátek: Rozloučení začne ve 12:00, přijďte proto, prosím, s drobným předstihem. Už před zahájením na Vás bude čekat galerie vzpomínek na tátu sestavená z fotek a textů, které nám pošlete předem. Budete mít také možnost přidat svou květinu do společných pugétů a zapálit svíčku.

Občerstvení: „Básníkovo menu“ bude zahrnovat masový a vegetariánský guláš, chléb a pomazánky. Z nápojů nesmí chybět perlivá voda
Mattoni, Cola Zero a mošt. Na místo rozloučení přijede také food truck Alana Třešňáka. Rozloučení plánujeme prosté alkoholu a všech jiných omamných látek.

Co s sebou: Rozloučení proběhne na louce pod širým nebem. Doporučujeme vzít si dostatek teplých vrstev, deštník nebo pláštěnku, může se hodit i deka na trávu.

Dress code: Oblečte se tak, jak byste šli k Milanovi na návštěvu. Můžete být v černé nebo hýřit barvami, vše je povoleno.

Psi: Nedaleko místa rozloučení se volně pasou ovce, psi proto prosím mějte v okolí Levého Hradce na vodítku.

Možnost finančně podpořit: Kromě nás a mnoha dalších lidí, kteří ho mají rádi, po sobě táta zanechal i dosud nevydané básně. Zvažte prosím příspěvek na zajištění posledních věcí Milana, včetně vydání jeho nové básnické sbírky.
● Číslo transparentního účtu je 825092026/5500.
● Finanční příspěvek je možné poslat také přes QR kód:

Je to neuvěřitelné a jistě nejen pro mě je to jeden z velmi smutných dnů. Ještě v pondělí jsme si volali a Milan zdůrazňoval, že se na essay o surrealismu těší a kladl mi na srdce, abych držel termíny, protože jsem manťák. Chci zde jen napsat o přátelství, které přervalo to, co jsem od přátel již několikrát zažil. Proto jsem považoval za vhodné obvolat několik kamarádů, kteří mají podobné tendence, a bez zbytečných úvodů jim předem vynadat, říct jim, to se nesluší, že si tím zkazí život.

Milana jsem poznal jako brněnského básníka a sblížili jsme se, když pracoval jako redaktor a zástupce šéfredaktora Tvaru. Když jsem se ho ptal, jak někdo může odejít z Brna do Prahy, řekl, že Praha ho zklidnila. I když již nepil alko, ocituji jeho báseň v mnoha ohledech přesnou: „Důležitá nejsou slova, ale giny.“ To, co však přednesl – naprosto geniální básně – na hororovém vánočním večírku časopisu Tvar, mě přimělo, abych před ním poklekl. Trochu se ošíval, ale když jsem přiznal, že v mých očích strčil do kapsy Lovecrafta, pochopil mou vášeň a s lehkou ironií na rtech se usmál.

Milan Ohnisko pro mě není jen básník a kamarád, je to člověk, který mi ukázal směr. Když četl moje blábolení o tom, že chci být rónin, samuraj bez pána, pochopil, a ukázal mi, jak se člověk může živit redakční prací, korekturami, překlady, editorskou prací na knihách, aniž by někde hákoval – jinými slovy a přesně řečeno, když jsem se potácel, on mě zachytil – on je pro mne kormidelník záchranného člunu, nepřeháním.

Všechno je pro mne o to děsivější, osobně a sobecky, když si ještě přečtu jeho poslední mail k naší rubrice o malířích. Milan věděl, že se jeho pochvalou budu chlubit, tak aby nezanikla: 29.8 -

Patriku, je to opět (dej si hned pět kapek proti pýše!) vynikající. Nedávno mi řekl můj dobrý přítel Emil Hakl o tvém psaní, považ: "Máločí psaní mě tak baví jako to Linhartovo. Je skvělej."

A řekl mi to, považ podruhé, zničehonic, já jsem o tobě nemluvil. (Pak už ano.)

Ladislav Pešek v seriálu Malý pitaval z velké města říká výsostně odpornou větu o své zavražděné manželce: „Proč jí to udělali? Nebyla nikomu prospěšná, jenom mně!“ A je jistě jasné, jak ta slova patří: „Proč si to udělal? Byl každému prospěšný, nejenom mně.“

Jistě mi odpustíte, tento můj smutek a trochu nanicovatého kryšpínství, když nyní uvedu několik unikátních fotografií mladičkého Milana Ohniska ze dne 13.6.1987. Milan sedí vedle Jury Machovského (nyní z Mikulova) a autorem fotografie je Radim von Neuvirt. Na druhé fotografii je Milan zezadu, proti němu budoucí členové Vyžvejklé Bambule Radim von Neuvirt a Kobra (fotí prý vrchní). A příšerné je, že jsem si právě tajty fotky chystal jako překvapení pro Milana. Nebyl jsem si úplně jistý, určitě by řekl, že pro toho mladýho intoše v sobě stojí za to bojovat.

K čemu je potom poesie, když každá báseň, každá dobrá báseň, nikoli pytlík sraček na short listu pro Magnesii, je nesmrtelná nemoc?

Právě vyšel třetí a poslední díl Historie české patafyziky – tentokrát pod názvem Vyšší škola patafyziky! Obsahuje jak texty, fotografie a koláže pro patafyziku charakteristické, tak i takové, u nichž lze mluvit o přesahu patafyziky do jiných oborů. To se týká například rozhovoru s doc. RNDr. Emilem Caldou, CSc. o patamatematice, studie Karla J. Beneše „Rychlé šípy a hlubinná psychologie“, zamyšlení Jana Kadlubce na téma „Patafyzika a kvarky“, článku Jiřího Fialy „Obzvláštníci“, převzatého z časopisu Vesmír č. 11/1996, nebo exkurze na Grand Prix Habartice nazvané „Motorismus bez motorů“.

Patafyziku v její čisté podobě lze pak hledat například v rozhovoru Svatavy Antošové s Albertem Marenčinem „O elitách a pseudoelitách“ a v rozhovoru Jana Nejedlého s „Muži Clinamenu“ (Eduardem Vackem a Danielem Štverákem), dále v „Pantomimě Alfreda Jarryho“, v článku věnovaném „Historii uctívačů nesmyslu“, divadelní hře „Gorys Pendel“ z tvorby s teplickými patafyziky spřátelených byndecistů, v črtě surrealisty Pavla Řezníčka „Náhodná úchylka při svislém pádu“, v textu Vladimíra Boreckého „Patafyzické Čechy, Morava a Slovensko“, ale především v „Manifestu defigurace – depersonalizace“, jehož autorem je Edmond de Factor Lapsus. Celým sborníkem pak prochází téma „jak se stát blbem“ a co je to vlastně „mašíbl“. Slovy V. Boreckého: „Každý máme v sobě blba. Jde jen o to, zda ho dostaneme pod kontrolu, nebo necháme řádit, či z tohoto faktu něco vytěžíme.“ A samozřejmě dojde i na pondělní a úterní chvilku poezie a jeden bonusový přídavek: na úplném konci sborníku najdete na samostatném listě vložený test o poznání a zralosti, který je určen všem čtenářům toužícím zjistit, zda jsou již vědomými, nebo stále ještě nevědomými patafyziky. Takže, přátelé: Zatrubte prdelí v tubu, ať žije náš otec Ubu!!!

Sborník lze zakoupit jako vždy v pražském Libri prohibiti na Senovážném náměstí za 300 Kč nebo si ho lze objednat na e-mailové adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. za tutéž cenu + poštovné.

A zde několik ukázek:

MANIFEST DEFIGURACE-DEPERSONALIZACE
Edmond de Factor Lapsus

Žijeme v době uměleckého přelomu. Figurace je mrtva! Díky tomuto zjištění bylo nutné poslat z uměleckých děl definitivně pryč Stalinovy a Gottwaldovy zástupy lidu na konci socialistického realismu. Lid už totiž splnil svoji historickou úlohu, a sice zalidnit prázdnou plochu interiérů a exteriérů předtím vyhrazenou uměleckému prostoru a napříště bude muset uvolnit toto území nefigurativním objektům.

Evoluční vývoj proměny zvaný defigurace – depersonalizace má v umění evoluční charakter. Někteří se domnívají, že začal v Praze na Letné odstřelem Stalinova pomníku, zvaném „Tlačenice“ a pokračuje až do dneška. Defigurace – depersonalizace se však vine dějinami umění jako červená nit a reflektuje tak historické dějiny. Postupné zrychlování tohoto vylidňovacího defigurativního procesu mělo v minulosti za následek ohromné pohyby ve společenské sféře. Jeho hlavními znaky byly především světové, či kontinentální války, vylidňovací mory a přírodní katastrofy obrovských rozměrů. Byly to však i politické a sociální otřesy a krize, často záměrné a cílené, které měly za následek exodus národů, emigraci, vězení pro třídní nepřátele, nebo jen rozsáhlé propouštění ze zaměstnání, rozpad rodin atd. Tyto procesy evokovaly v uměleckém reflexním odrazu celkovou a konečnou devalvaci figurace, kterou někteří v marném pokusu po její záchraně dokonce označili v šedesátých letech minulého století jako Novou figuraci.