„Byla esencí divadla své doby. Odešla svobodná, silná a po vlastní vůli. Ti, kdo jste ji znali zblízka i zdaleka, vzpomeňte si, prosím." - Teatr Novogo Fronta

Při potulkách pražskou Bubenčí jsem narazil na osobnost, o níž jsem dosud neměl ani potuchy - na Irinu Andreevu. Zvláštní náhodou jsem se totiž objevil na vzpomínkové zádušní mši věnované právě jí. Sloužil ji velmi osvícený kněz, který slíbil všem těm, kdo ji znali a chtěli na ni vzpomenout, že ji připomene zádušní mší v den výročí jejího dobrovolného odchodu z tohoto světa. Irina "odešla" před rokem, 13. srpna 2024. Na stránkách Paměti národa se o ní lze dozvědět, že vystudovala divadelní režii v ruském Čeljabinsku, studia přerušila a přestěhovala se do tehdejšího Leningradu, kde se zapojila do undergroundu; že po Gorbačovově perestrojce hrála v alternativních divadlech DO-THEATRE a DEREVO; že v roce 1994 založila v Petrohradě s Alešem Janákem rusko-české fyzické divadlo TEATR NOVOGO FRONTA a přestěhovala se do České republiky; že jako choreografka hostovala v Národním divadle a v Divadle na Vinohradech a po napadení Ukrajiny Ruskou federací v roce 2014 iniciovala mezinárodní projekt Divadlo/Intervence/Tolerance, jehož hlavním tématem se stala manipulace s vědomím lidí ostře prožívajících novou fázi války na Ukrajině v roce 2022; že posledních několik let svého života působila jako herečka a režisérka pražské RockOpery a že věřila v sílu hlubokých citů, vnitřní svobody a lidského utrpení, interpretovaných pohybem lidského těla.

Kněz, v tu dobu již převelený ke službě na Svaté hoře u Příbrami, ve své promluvě zdůraznil širokou Irininu ruskou duši, která umělecky a vlastním způsobem reagovala silným gestem na šok z ruské okupace Ukrajiny. A já oběma děkuji za jejich otevřenost.

Připomeňme si Irinu alespoň zde: https://www.youtube.com/watch?v=4iJ1a5N8EHQ