Když jsme se před dvěma lety vydaly se spisovatelkou Irenou Douskovou zapálit svíčku na hrobě, kde je pohřben Mirek Kovářík, z náhrobní desky nebylo vůbec patrné, že tohle místo posledního odpočinku patří také jemu. Na desce hrobky rodiny Kováříkovy bylo vyryté pouze jeho křestní jméno, takže kdo nevěděl, že je tu pohřben, nedozvěděl se nic. My jsme měly fotografii hrobky a popis, jak se na hřbitov dostaneme, od Mika Perryho, čili věděly jsme, co a koho hledat. Trvalo nám ale dost dlouho, než jsme rozpoznaly siluetu hrobky, která byla na fotce. Zapálily jsme svíčku, položily na hrob květiny a chvíli bloumaly jen tak hřbitovem s divným pocitem, že tu něco chybí. Když jsme míjely jiný hrob, všimla si Irena cedulky před ním. Bylo na ní podrobně vypsáno, kdo byl onen nebožtík, čím se zabýval a proslavil, jaký byl jeho význam. Obrátila se na mě se slovy: „Hele, něco podobného by bylo dobré instalovat před tou Mirkovou hrobkou, protože takhle je tam úplně ztracenej...“ Měla pravdu a já se toho hned chytila. Slíbila jsem, že zjistím, jak se lze k takové cedulce dopracovat, a taky kolik se za ni platí. Dohodly jsme se, že v takovém případě se na ni složíme a kdyby to bylo moc, oslovíme ještě pár dalších lidí. A samozřejmě budeme potřebovat souhlas Mirkových pozůstalých, kteří o hrobku pečují.

Prvním krokem tedy bylo napsat na správu daného hřbitova a zeptat se, co pro instalaci cedulky musíme udělat. Dozvěděla jsem se, že se jedná o projekt adopce významných hrobů a že je v zájmu hřbitova, aby se vědělo, že tam leží někdo významný. Než jsme se ale v naší komunikaci dobraly konkrétních kroků, co a jak je potřeba udělat, ozvala se mi na mail Mirkova neteř, paní Jana. Správa hřbitovů ji kontaktovala a informovala o našem zájmu Mirka „zviditelnit“. Paní Jana souhlasila a byla nám po celou dobu jednání nápomocna. A tak jsme s Irenou sepsaly návrh textu, který měla cedulka obsahovat, daly ho odsouhlasit paní Janě a poslaly odpovědné pracovnici projektu adopcí. Ale protože ona z této pozice odcházela a nahrazovala ji jiná, protáhlo se to celé na dva roky. Já už to vzdala, ale paní Jana nikoliv, a tak se konečně po dvou letech cedulka s naším (mým a Ireniným) textem u hrobu objevila. Nakonec nebylo ani nutné cokoliv platit, vše se uskutečnilo v rámci projektu. A jsme rády, že se to stihlo k datu Mirkových nedožitých 91. narozenin, tedy k 15. srpnu. Pro ty z vás, kteří by někdy chtěli Mirka „navštívit“, mám informaci: jeho hrob č. 209 najdete na Nuselském hřbitově v Krči, v sekci 18, a cedulku před ním nemůžete přehlédnout. A pro mimopražské – jezdí tam autobusy od metra Budějovická a je to jednu zastávku, jmenuje se Krčská. Tak se tam třeba někdy potkáme.