Přátelé, literární časopis Tvar, který možná čtete, možná v něm občas i své věci tisknete, by rád v roce 2022 zprovoznil nový web. V této souvislosti se obrací i na vás s prosbou o libovolný finanční příspěvek - viz kampaň na Hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/10584/tvarujte-ceskou-literaturu
Vyberete-li si výši částky, která je pro vás přijatelná, budete na oplátku odměněni věcnými cenami - jakými, to je uvedeno u každé kategorie. Redakce Tvaru všem předem děkuje!
Novou sbírku teplického básníka právě vydalo nakladatelství Paper Jam Milana Hodka.
* * *
Zapomenutá úvozová cesta
lemovaná stařičkými hrušněmi
vybíhající z kraje vsi
směrem
k nedalekému městu
Jenže po čtvrthodině chůze
náhle uťatá
končící uprostřed louky
divoké lučiny sloužící
co pastvina kravám
Cesta „odnikud nikam”?
Cesta „odtud nevímkam”
Hle
moje cesta
* * *
Odlehlá úvozová cesta
lemovaná přestárlými hrušněmi
s konturami
temných křivolakých korun
jak barokní sochy
na stařičkém mostě...
Zas a zas se sem vracím
Zažívám tu cosi
(víc neprozradím)
Je to můj
prastarý most...
V pondělí 22. listopadu 2021 v čase mezi 10-11tou hodinou vysílal Český rozhlas Vltava pořad "Vizitka", v kterém byl hostem Roman Szpuk. Zde si můžete poslechnout archivní záznam:
Na fotografii s meteorologem Martinem Novákem při nedávném čtení v muzeu v Teplicích.
Foto Karel J. Beneš
V rámci 23. ročníku festivalu Den poezie (8. - 21. 11), který je letos věnován Dante Alighierimu, běží také projekt "Básníci na gauči". Projektu se zúčastnila i Svatava Antošová, jejíž recitaci doma "na gauči" natočil Karel J. Beneš - zde:
_"Když házíš tak vysoko a daleko, tak si pro ten míč můžeš jít sama!" Rozčilený chlapecký hlas za plotem přiměl kolemjdoucího, aby se za ním otočil. Do té doby šel ponořen do svých myšlenek a nevelký zámek, zjevně přestavěný ze starší tvrze, by nejspíš minul bez povšimnutí. Teď se však ze vrat vykutálel míč a zastavil se pár kroků před procházejícím mladíkem. Zvedl ho a čekal, kdo si pro něj přijde.
Ve vratech se objevila tmavovlasá dívka s modrýma očima. Mohlo jí být nanejvýš patnáct, ale ustrojena byla jako dospělá. Její rozpaky nad nenadálou situací trvaly jen chvíli, ale stačila si příchozího dobře prohlédnout. Šedý plášť sice připomínal uniformu, ale vojáky znala a myslivce rovněž. Na úředníka byl šat zase příliš zaprášený a někdo takový by sotva přicházel pěšky. Asi student na cestách, řekla si nakonec. A přichází od Krkonošských hor, o nichž mnohé slyšela, ale dosud je nikdy nenavštívila. Ach, takhle si cestovat po světě!
-"Dobrý den přeji," řekl jí a spokojeně se usmál, když mu odpověděla rovněž česky.
-"Vraťte mi ten míč, prosím, musím se vrátit k dětem." Raději chtěla setkání ukončit dřív, než si někdo z domácích lidí všimne, že rozmlouvá s neznámým člověkem.
-"Dohlížíš na děti?"
-"Jen někdy, ale chůva nejsem."
-"Aha," řekl mladík, jako by tomu rozuměl, i když moc jasné mu to nebylo. "Řekneš mi, jak se jmenuješ?"
-"Barunka," řekla ještě s trochou dětské ostýchavosti.
-"A tenhle zámek?"
-"Chvalkovice, mladý pane. Tak s Pánem Bohem, já už musím jít." Vzala si míč a prosmykla se branou jako ještěrka. Student za ní ještě chvíli hleděl a pak vykročil dále, krajinou pomalu končícího léta za svým cílem. Rád bych tě potkal ještě jednou, říkal si. Tak za pět let, to by bylo akorát. Sám se při té představě usmál, protože nemohl vědět, že mu zbývá jen o málo více než dva roky života.
A Barunka se také nedověděla, s kým se to tehdy setkala. Později, když se z ní stala spisovatelka Božena Němcová, seznámila se s jeho poezií a shledala ji krásnou, ale málo radostnou.
Toto setkání se možná nikdy neudálo, ale mohlo se to stát. A ví nakonec někdo, proč se dva ze synů Boženy Němcové jmenovali zrovna Hynek a Karel?
CAMERA OBSCURA
Roman Szpuk
12. listopadu – 12. prosince 2021
Vernisáž ve čtvrtek 11. listopadu v 17.00 hodin.
DK Metropol, České Budějovice, 2. respirium
 Camera Obscura | [Camera Obscura] | 316 kB |
