Home
2x Ewald Murrer v Božské lahvici - Zero gáta a Vulturnus
- Podrobnosti
- By Administrator
- Kategorie: Pozvánky
- Zobrazení: 26
V knize Zero Gáta autor formou navazuje na básnické prózy, které publikoval v devadesátých letech minulého století. Imaginace se uvolňuje naplno, snový příběh nesmrtelného poutníka, který se jaksi mimoděk stane detektivem uprostřed Velkého případu, dosahuje parametrů surrealistické tvorby. Jak tomu u Murrera bývá, kniha se hemží pitoreskními, bizarními postavami, úhlavním nepřítelem je detektivu Gátovi škorpion Cháron, hlavním pomocníkem černý pes Titán z Oficia. Zero Gáta je jako Labyrint světa, jenom na konci neočekávejte žádný „ráj srdce“, Murrer zvolil konec konců, konec definitivní. Ale u tvořícího Murrera nemůžete brát za bernou minci vůbec nic, takže ani definitivní konec nutně nemusí bránit dalšímu pokračování děje.
Nedílnou součástí díla jsou básníkovy koláže, ilustrující jednotlivé kapitoly příběhu.
Kniha Vulturnus obsahuje básně Ewalda Murrera staré více než čtyřicet let, promíchané s básněmi mladšími, některými i velmi mladými. Uvedené básně jsou všelijaké, některé veselé, jiné vážné - pro každého něco.
Setkáte se s řadou nevšedních postav. Třeba s Dzidrou Bumbierisem, žákem rižského gymnázia, zamilovaným panem Líbrbauchem, robotikem Kelmetym, akademiky Trilobitovem a Kalamurnovem, Žbrabadou, leštičkou střepů Zeinou Floe, hnusným Vražprstem či uplakanou Francescou Sullou.
Slovenský komisař maďarského původu Ujlaky-Férfinský, specialista na jednoduché úkoly, vás vtáhne do komplikovaných kriminálních případů a s anonymním světoběžníkem (snad samotným Ewaldem Murrerem) navštívíte všelijaká další interesantní místa: hotel Château du palais Grandiose, Modrou zátoku u Gelendžiku, anglické kvasírny jablečné šťávy, únorovou Florencii, či dokonce tajemný a znepokojivý Konec světa.
Vulturnus je suchý a teplý jihovýchodní vítr, vanoucí k Evropě z Afriky. Římany býval ztotožňován s bohem Vulturnem, bytostí s hlavou divého muže a tělem supa. Vulturnus znali i Germáni, kteří ho zpodobňovali jako ženoucího se vlka s planoucíma očima a věřili, že má moc odfouknout vše nemocné, falešné a zlé.
Ať vítr vane! Lasst den Wind wehen! Nech vietor fúka! Hadd fújjon a szél! Que le vent souffle! Lascia che il vento soffi!
Večírek nakladatelství Petra Štengla od 19.00 hodin v kavárně Liberál
- Podrobnosti
- By Administrator
- Kategorie: Pozvánky
- Zobrazení: 41
Večírek nakladatelství Petra Štengla od 19.00 hodin v kavárně Liberál
Vážení přátelé Nakladatelství Petra Štengla,
zveme vás na křest rovnou pěti titulů od pěti těchto autorů:
Nenna Levinská - Šíleně se miluju!, Dominik Melichar - Orfee., Viki Shock - Půlnoční rapsodie, Pavel Kukal (romantik zapomenutý v čase) a Oto Pfeifer – Celé nekonečné dny
Pořadem bude provádět Jan Kubíček za hudebního doprovodu Dagmar Plamperové.
Těšíme se na vás!
Půlnoční Rapsódie: Noční můry a jiné živé sny z let 1995–2023
- Podrobnosti
- By kjbenes
- Kategorie: Noviny
- Zobrazení: 91
Viki Shock je autorem desítky knih poezie a prózy, které si často sám ilustruje. V Půlnoční rapsódii přináší čtenářům literárně zpracovanou stovku snů za poslední čtvrtstoletí, obohacenou o několik koláží. Nočním sněním a jeho literárním zachycováním se intenzivně zabývali nejen surrealisté, ale též básníci jako třeba Ivan Diviš či Zbyněk Hejda, nebo Erben s Máchou.
V případě Vikiho Shocka se jeví sen jako nanejvýš vhodné médium pro jeho autorský naturel. Sny nejsou zatíženy žádnou morálkou, ani přírodními či fyzikálními zákony, natož estetikou. Při jejich rekonstrukci není třeba ani žádné literární či literátské stylizace. To vše pasuje do poetiky tvůrce oplývajícího volnomyšlenkářskou fantazií i nedůvěrou ve velké příběhy. A tak jako by se na rubu autorovy „bdělé“ tvorby zrodily za noci desítky fantastických anekdot, surreálných grotesek, kapesních hororů, novodobých morytátů, městských legend, erotických féerií či jurodivých básní v próze.
Autorovo alter ego v nich přebírá různé role, stává se bonvivánem, somnambulem, sprinterem, komikem němé éry, teroristou, sodomitou i prostomyslným bláznem. Čas se v těchto snových příbězích stává tekutým, prostor zaplňují nejrůznější představitelé fantastické fauny včetně kentauřice, mluvící kočky, ohnivzdorného kocourka Pětiočka či ptakopyska, kterého nosí Ivan Mládek jako čepici, atd., atp.
Text anotace je převzatý z webu kosmasu.
Další inspirativní odkazy.
Číst dál: Půlnoční Rapsódie: Noční můry a jiné živé sny z let 1995–2023
Dvě krásy Martina Mulače
- Podrobnosti
- By Bohuslav Vaněk-Úvalský
- Kategorie: Bohuslav Vaněk-Úvalský
- Zobrazení: 120
Tady je text, který jsem dával Martinovi Mulačovi do katalogu, ve fotogalerii je repka ze zahájení výstavy, výstava v Jičíně ještě 14 dnů trvá – a doufám, že se na ní při komentované prohlídce tuhle neděli uvidíme!
Krása je osobní záležitost. Někdo rád míšeňský porcelán, jiný Mickeye Mouseho, další Mickey Mouseho čučícího z míšenského porcelánu a někdo hned vyhrkne: „Jaguár typ E!“ Já to mám rád rafinovaně. Všechny ty zasuté pražské uličky z mého dětství, loupající se omítka, tajemné průjezdy, neprostupné zahrady, domky se zaslepenými okny – to všechno mě naplňovalo zvláštní rozechvělostí. A skládky a odstavené vraky škodovek, estetika prvních punkerů a posledních prvoválečných invalidů, socialistická užitná banalita a tisíckrát přehrané kazety s německým pornem 1972, anatomické atlasy, úchyl řádící v záběhlickém zámečku, svlékání spolužaček za garážema, panoptikální pajzly, sousedovy kožené postroje, andaluzské rozřízlé oko – mám tento způsob krásy rád. Takže Mulače jsem prostě musel potkat.
A pak je tu ještě jeden druh krásy. Procesní. Ve finálních obrazech, či instalacích najdete jen jeho důsledky. Je to krása přístupu. Poctivost, zapálení. Neuvěřitelná zažranost do tématu, nutnost nalézt a vynést na světlo jeho podstatu. Toho tématu, samozřejmě. „Kolik je těch Klímů?“ ptám se Mulače při jedné z návštěv v jeho ateliéru a ukazuju na stěnu pokrytou precizními verzemi portrétu Ladislava Klímy. „Osmdesát?“ Mulač začne zběsile otevírat šuplíky kovových regálů. „Asi čtyřista, koukej... Ale pořád je to jen jeden obraz!“
Dělal jsem s Martinem Mulačem knihu Bohorovné horory básníka Roberta Jandy. Tři roky. Ano, ty obrázky někde jsou. Jsou dobré, vlastně skvělé – ale ty tři roky! Tahle krása, co pamatuju jen já, Mulač, autor knihy a naše partnerky. Tolikrát nás uklidňovaly, tolikrát nám foukaly vzájemně způsobené bolístky, říkaly nám: „Jasně, že to jsou debilové! Kašli na ně. Už za nima nechoď...“, jenže my za sebou lezli, a bylo to krásný! Krásný – protože opravdový. Tohle vám dá ne každý umělec!
Mám tyhle dvě krásy Martina Mulače velice rád.
Roger Gilbert-Lecomte: Syn kosti mluví
- Podrobnosti
- By Svatava Antošová
- Kategorie: Noviny
- Zobrazení: 96
V nakladatelství dybbuk právě vychází výbor z básnického díla Rogera Gilberta-Lecomta: Syn kosti mluví. Vznik knihy inicioval básník Robert Janda, který k tomu v rozhovoru pro H7O říká: "Výbor připravil Petr Zavadil, protože měl jasný koncept v rámci vlastního překladatelského záměru. Já jsem pouze dlouho usiloval o jeho vznik a spolupracoval na jeho přípravě. Můj obsáhlý doslov je proložený značným množstvím citací z Gilbert-Lecomtových esejistických prací a myšlenkových pochodů. To vnímám jako velice důležité především z hlediska uchopení poměrně náročného metaforického sdělení. Čtenář tak má k dispozici v jednom svazku vedle básnického výboru i jeho myšlenkový aparát, který je nedílnou součástí této literární tvorby. Což mu může být nápomocné i při hledání vlastního klíče k jeho poezii. V této souvislosti jsem strávil několik velmi intenzivních měsíců práce na tomto textu, které pro mě byly zároveň i jakousi osobní iniciací při konfrontaci a sdílení takto nastoleného univerza." Celý rozhovor najdete zde: https://www.h7o.cz/clanky/13729-mezni-basnik-gilbert-lecomte-syn-kosti
Další články …
Strana 1 z 20