Domů

V pátek 25.10. od 19:00 ve Večerní kavárně Souterrain (Bělehradská 142/82 Praha 2 - Vinohrady)

bude uvedena na trh a pokřtěna knžka

Zbyňka Ludvíka Gordona

Trochu jiné nic

(historický apokryf na téma „jak to asi skutečně bylo.“)

-“Ještě tam prší?“

-“Ne, teď tam sněží.“

-“To se dalo čekat, že se na noc ochladí. Bůh s těmi, kdo jsou dnes na cestě.“ Ruce některých z přítomných se vznesly k čelům a naznačily kříž. Ani válka, která trvala už osmý rok z vyměřených třiceti, nevymýtila u nich některé zvyky.

-“Tady máte zrovna jedny takové, veliteli,“ prohodil ten, který prve vyhlížel z okna.

-“Kdo by se sem vláčel v tomhle nečase?“ mínil další.“Snad jenom nějací pohanští-“

_“Ticho, ksakru! Jazyk za zuby! Co když rozumějí po našem?“ okřikl ho velitel. Třebaže ležel v posteli, zakryt beránčími kožešinami až po krk, vyzařovala z něj autorita, kterou nemohlo snížit ani to, že byl oslovován tak prostě namísto hraběcího titulu, který mu náležel.

Příchozí na Turky nevypadali. Když se vymotali z dlouhých plášťů a setřásli sníh z klobouků, první z nich přistoupil blíž. Vzápětí ležícího muže osvítil záblesk poznání:

-“Ty, Kristiáne? Kde se tu bereš?“

-“Ovšemže já, Arnošte.Už přes dva týdny jedeme ve tvých stopách a teprve teď se potkáváme. To jsem tedy opravdu rád.“

-“No ano, také jsem rád, že tě zase vidím. Sedni si přece a vypravuj, jak ses dostal až sem. Urakovice. Taková díra. V životě by se o ní člověk nedověděl, nebýt toho, že jsme se tu museli zastavit, šlakovitá věc.“

-“To nic, nenamáhej se, Arnošte, já jsem všechno slyšel. Rozpustil jsi vojsko, děla dal do zástavy Bethlenovi a cestuješ do Benátek.“

-“Tak to jsi slyšel správně. Jen to mi vadí, že už tam nedojedu. Umírám, chlapče, je to tak. Ale nic si z toho nedělej, my staří vojáci to tak nebereme a co se války týká-“

_“Válka může trvat ještě pořádně dlouho, Arnošte,“ přerušil ho Kristián Brunšvický, kníže z Halberstadtu.

Až do konce října můžete v Muzeu města Ústí nad Labem navštívit výstavu, která mapuje činnost a život osobností undergroundového hnutí na Ústecku, Teplicku, Děčínsku a Litoměřicku. Výstava souvisí s oslavami 40. výročí vzniku samizdatového časopisu Vokno, jehož první číslo vyšlo v červenci 1979 a záhy se stalo hlavním periodikem kulturního undergroundu - od 7. čísla s podtitulem "časopis pro druhou i jinou kulturu". Od 13. čísla, tedy od roku 1987 vycházejí i Voknoviny - zpočátku jako kulturní příloha Vokna.

foto: archiv Skupiny XXVI

Ve Voknovinách z června letošního roku píše Václav Svoboda ve svém editorialu kromě jiného toto: "Co znamenalo tehdy Vokno pro underground? Bez ohledu na hodnocení publikovaného obsahu jistě společný předmět zájmu; vedle kulturních aktivit, životního stylu, dílčích zájmu či způsobu uvažování. Velká část článků se logicky věnovala literatuře a hlavně hudbě, kdy bohužel velmi často popis následné policejní akce zastínil popis akce samotné. Vokno plnilo nenahraditelnou, osvětově informační službu. Přinášelo recenze děl neznámých či zakázaných autorů, reportáže z konaných akcí, polemiku, v menší míře články esejistické zaměřené na filosofii či ekologii, ale i články zábavné, jako např. fejetony, nezapomínejme na ilustrace či třeba fotografiku. Silně byla zastoupena též solidarita v podobě podpory perzekuovaných přátel. Zaměření a úrovni článků odpovídalo složení redakce a jejích spolupracovníků: kromě Stárka Bondy, Drožď, Jirous, Kostúr, Lopatka, Marks, Němec, Stankovič, Šustrová a další." František "Čuňas" Stárek, Luděk Marks a Milan Frič výstavu zahájili formou fiktivní redakční rady Vokna, přičemž jedna židle u jejich stolu zůstala záměrně prázdná - na tu "usedly" duše těch redaktorů a autorů Vokna, kteří již nejsou mezi námi. A tak na ní při troše představivosti člověk zahlédl Ivana M. Jirouse, Egona Bondyho a další. Zájemci, kteří na vernisáž přišli, pak byli "undergroundově" pohoštěni - chléb, sůl, škvarková pomazánka a pivo Zlatopramen v PETkách.

Luděk Marks, František "Čuňas" Stárek a Milan Frič, foto: archiv Skupiny XXVI