Domů

O beznaději a lásce

Láska je louč

plující tmou

beznaděj je tma

hořící louč

proráží tmu

hvězdné nebe nade mnou

Ty jsi ta louč

já jsem ta tma

moje duše

v temnotě je ztracená

čistá a světlá

je duše Tvá

jako úhel černá

je ta má

láska a beznaděj

světlo a tma

Tvé hořící srdce...

Moje jako ledová kra

uprostřed oceánu

utopená

oheň rozpustí led

z ledového srdce

je květ

po černé noci

bílý den

končí zlý sen

jsem nemocný druh

život je kruh

po bílém dni

zase černá noc

přichází...

Editorskou péčí Milana Šedivého a v jeho nakladatelství vychází nově objevená, v pořadí již 86. básnická sbírka Jaroslava Vrchlického: Písně Viviany, jejíž básně naposílal soukromé osobě - Justýně Vondroušové. Jsou plné nejen milostného citu a erotického vzplanutí, ale i obav z rozchodu. Společně s touto sbírkou vydává Milan Šedivý formou dvojpublikace i Vrchlického korespondenci s názvem Své milence. Více zde: https://milan-sedivy.webnode.cz/

(malá ochutnávka několika básní ze zmíněné sbírky)

XVII.

Zas Tě očekávám...

po kolikrát již!

Jak se Tobě vzdávám,

prchá každá tíž...

V duši v krátké chvíli

drží radost vjezd,

co tu primul, aster,

fial, růží jest!

Ale nejvíc hvězd...

Kvítí zvadne, hvězdy

budou dále plát

v tiché naše sjezdy,

k nové lásce zvát.

Pojď, chci Tebe míti

opět jedenkrát!

Přátelé, dnes nás opustil Vašek Žďárský, básník, který cele žil slova "Modlitby" ze své sbírky Houpačka...

MODLITBA

Jenom ten sníh nepošlapat

Jenom tu studánku nezakalit

Jen toho člověka nerozplakat

Jenom v té lži vždy pravdu hledat

Jenom v té zášti dál milovat

Jenom v tom svinstvu se nezasvinit

Jenom tu páteř nepokřivit

Jenom vždy čisté svědomí mít

Jenom ten papír nepošpinit

Jenom ten kříž zvednout

                              a jít

                                     smrt přežít

Václav Žďárský byl písničkář, básník, prozaik a kněz. Chtěl studovat konzervatoř, ale nepřijali jej, a tak nastoupil na brigádu do VCHZ Synthesia Semtín, která se mu nakonec protáhla na 22 let. V polovině 80. let se marně pokoušel přihlásit se na teologická studia na Husově československé bohoslovecké fakultě. Složil tedy alespoň zkoušky z teologického minima a začal působit jako laický kazatel CČSH. V téže době se seznámil s významnou pardubickou rodinou Vokolkových – s Květou, členkou Apoštolátu sv. Františka, která byla po únoru 1948 vězněna, a s jejími bratry: Vladimírem (vydavatel, básník, prozaik a esejista), Vlastimilem (tiskař, nakladatel a přítel českých katolických modernistů) a Vojmírem (malíř a sochař), se kterým ho pojilo nejužší přátelství. Díky pádu komunismu byl v červenci 1990 v pardubickém sboru vysvěcen na jáhna a ustanoven duchovním v Přelouči. Po sedmi letech se přestěhoval do Nového Bydžova, kde působil jako kněz CČSH. V roce 2007 mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba.

Coby písničkář vystupoval v rozhlasových pořadech Karla Vepřeka, později pod vlivem básníků sdružených ve Skupině XXVI přesedlal na poezii. Napsal několik básnických sbírek (Houpačka, Akční nabídka, Pták pokadil mi hlavu), které vydával u faráře CČSH Erwina Kukuczky, jenž na počátku 70. let založil samizdatovou edici Louč. Nejznámější z knih Václava Žďárského je novela o lidech z pardubické fabriky Chemička, má láska (Theo, 2013). Jeho nejnovější sbírkou byla Boží zoo (Královéhradecká diecéze CČSH, 2018). V polovině 90. let společně s Josefem Švehlou a Antonínem Míkem natočil doma v bytě ze svých zhudebněných básní a textů autorské CD Pyroman.

V rozhovoru pro projekt Paměť národa - Příběhy 20. století (natočeno 25. 6. 2014) řekl o svém až do roku 1989 marném putování k církevní službě toto: „Rozhodl jsem se, že si život zařídím jinak, že jsem ve fabrice vlastně docela spokojený. V té chvíli přišel rok 1989. A v roce 1990 na jaře jsme opravovali fasádu v Pardubicích na kostele a dole zastavilo auto. Vystoupil biskup Tuček a volal na mě, jak Ježíš na Zachea: ‚Václave, slez dolů, jestli chceš sloužit, tak mi to řekni hned!‘ Tak jsem mu to řekl hned. Nějaké modlitby, to tam nepřipadalo v úvahu… Tak jsem se ocitl zase ve službě.“

Máte ve svém okolí přemýšlivé děti? Nudí je už sudoku, osmisměrky a křížovky? Rády si hrají, kreslí a zkoumají? Pak by je mohla zaujmout kniha Karla Pazourka: Šifry pro holky a kluky, která právě vychází v nakladatelství Edika. Ale třeba osloví i vás…

Její první část vysvětluje základní principy rekreačních šifer, ukazuje využití Morseovy abecedy nebo Braillova písma. Druhá část knihy obsahuje šifry, rébusy a hádanky – některé lehčí, jiné na delší přemýšlení. Pokudby přece jen některý hlavolam byl nad luštitelovy síly, může nahlédnout do nápovědy nebo řešení. Úkoly se točí kolem vlaků, polí, zimy, koček a celé řadydalších témat a najdete zde mnoho informací a perliček, které se k nimvztahují. Ale pozor! Luštěníšifer je nakažlivé – můžete se cestou do práce přistihnout, jak přemýšlíte, o čem že ta šifra byla… Odoláte této výzvě?

ŠÁMAL V KRIMINÁLE

Zajímavý člověk, autor knížky o věznici. Chatařil, plavil se na lodi, pět let byl ve Státech. Když šéfoval na chatě v Krkonoších, nedělalo mu problém pomáhat uklízečkám. Na lodi byl kuchařem. V USA dělal v tiskárně, kavárně, v bance. Uspořádal několik fotografických výstav, natočil celovečerní film.

„Nerad pracuju pod někým. Rad dělám, co mě baví. Jít ven je základ.“ To všechno je ideální kvalifikace pro to, aby se stal spisovatelem. Tak se jím stal. Napsal knihu o špičkovém kriminalistovi, kuchařku, ženský román, chystá detektivku. Ale teď pracuje na propagaci své knížky Jak se žije za zdmi Valdic (Naše vojsko, 2019), jež je souhrnem zpovědí těžkých zločinců a těch, kteří se o ně starají.

Vedení valdické věznice, kde jsou nejtěžší zločinci, mu dalo tipy. O samotě rozmlouval s vrahy, s lidmi kteří loupili. Většinou s recidivisty. Přesně zapisoval jejich vyprávění, občas položil otázku. Pak ke každému vyprávění doplnil příběh. Na základě dostupných materiálů, zejména soudních spisů. Žádná vysoká beletrie. Zpracovaná realita. Fabulace jen v detailech. Porovnej si, čtenáři, skutek a slovo vězně. Sám si udělej názor. Autor ti do toho nemluví. Předkládá k uvážení.