Trochu nám uniklo, že před měsícem zemřela ve věku 89 let „první dáma české poezie“, jak se jí často říkalo, básnířka, překladatelka a autorka knížek pro děti Jana Štroblová. Vydala dvacet básnických sbírek, jmenujme alespoň ty z nedávné doby: Odstíny světla (2018), Do nikam (2019), Děravý testament (2020) a Měsíc tak pošetile modrý (2021) a šest výborů z vlastní poezie, ten poslední vloni: Jméno boží nadarmo (2024) – vše v nakladatelství Theatrum mundi. Její básně jsou zastoupeny i v řadě antologií a byly přeloženy do mnoha jazyků. Její překladatelská činnost se zaměřovala zejména na poezii Mariny Cvětajevové.
S Janou Štroblovou jsem se znala od 90. let, potkávaly jsme se při různých příležitostech, vyměňovaly jsme si své sbírky a navzájem se coby autorky respektovaly. Velmi jsem si jí vážila i jako člověka. Měla široký rozhled, za sebou nejednoduché životní peripetie a k poezii hluboký vztah. Dost jí ale vadilo, jak se postupem času prozaizovala a přestávala poezií, tou poezií, kterou žila její generace, být. V lednu 2016 jsme se potkaly v Praze na FF UK, kde se konala akce na podporu palestinského básníka Ašrafa Fajjáda, jemuž v té době hrozil v Saúdské Arábii trest smrti jen za to, že chtěl svobodně psát básně. Paní Jana i já jsme na tom večeru četly. Krátce nato jsme s ní spolu s Mirkem Kováříkem dělali rozhovor pro literární obtýdeník Tvar. Nesl název „Pomalu jsem se sžívala se smutkem“ a hned v úvodu jsme se jí zeptali, co si během toho večera na Fajjádovu podporu uvnitř sebe říkala a co jí to připomenulo.
Přátelé, dívky a kluci,
v úterý 16. prosince, od 19.00 v klubu Liberál v Holešovicích
zvu vás premiéru knih o poesii, malířství a horroru
a nemohu uvést Patrika Linharta, jsou to knihy mnoha, jako oběť, legrace a griotka...
Uvítám tvoji účast, první knihu jsem přeložil v euforii nad tím, že žiju, druhou jsem napsal díky krásně vysokému stipendiu ministerstva kultury. Vždy je zajímavé vidět a slyšet, jak taková soutěž smrti a života dopadne.
HOSTY VÍTEJTE V NOCI (ANTOLOGIE HORRORŮ - Patrik Linhart editor)
nakladatelství Lubor Maťa
VETRUGINOVA ZEMĚ: OBRAZY SPATŘENÉ
nakladatelství Malvern
hudba Petr Čichoň
průvodní slovo Bohuslav Vaněk-Úvalský a Josef Straka
kmotři Radim Neuvirt a Jiří David
Ukázky básní ze sbírky Vejdumky (básnické a prozaické dílo Věry Dumkové z posledních dvaceti let), kterou právě vydává Nakladatelství Petr Štengl. Křest se uskuteční na večeru nakladatelství 3. prosince v 19 hodin v dejvickém klubu Za školou.
Šedivá růže tohoto rána
I.
Nelítostní andělé se seskupili okolo býka spásajícího růže
Nasávám konečky prstů tvůj žal
Nezapomeň se podepsat na svoje parte
Uhranutí láskou se nepromíjí
Uloupená svatozář rozžíná nový den
Dáváš si naposled tři vejce do skla
Těkáním marníš poslední okamžiky
Mlaskavá chvíle nazrála do nicoty
Možná
V přepůvabné krajině znovu se narodíš
II.
Nesměj se třínohému koni
Tvoje slz skrápějí hladinu moře posetou hluchými chaluhami
Kolemjdoucí se diví
Máš na kahánku bratránku barde
Stařenka Noc ti podává slánku a mocně zívá
Nasládlé lejno tvých dní na hraně úsvitu páchne olejem
Nakonec ti zbude jen sníh v horkých dlaních
A sliz z únavy co nekonečně se line do dálav
Smrtící injekci ti dá sestřička z obludária
Nezoufej
Po tobě přijdou jiní
III.
Loďka tvých snů se položila na bok
Teď nemusíš nic
Upíjíš tajně víno mešní
Chipsy hostií chroupáš na černé párty
Oholená sláva se ti vryla pod čelisti
Čekáš na příští zánik domů spících v chmurném městě
Jak bohabojné
V těchto končinách už si nezahraješ
Dojímáš se nad šedivou růží tohoto rána
Už spi
Houslisto slintavých melodií
Turnaj královny poesie (Praha 1, Týnská literární kavárna), potřebujeme jak diváky, tak soutěžící.
Odkaz přikládám, pro soutěžící to má jistý požadavek - složit konkrétní útvary (viz odkaz), které tam přednesou.
TURNAJ KRÁLOVNY POESIE, LP 2025
TERMÍN: Čtvrtek 4. prosince 2025 od 18:30
MÍSTO KONÁNÍ: Týnská literární kavárna, Týnská 6, Praha 1 - Staré Město
VYZYVATELKA - vítězka loňského turnaje: Alena Laufrová
KRÁLOVNA: Radovana von Friedeck, laskavá a šumná
DVORNÍ DÁMA: Blažena Umná
MUZIKUS: Vlastislav Matoušek a Kateřina Vožická
Soutěžící si s sebou přinesou tyto básnické útvary,
které během klání postupně přednesou:
1. Báseň v próze
2. Kuplet
3. Říkadlo
4. Bezrozměrný verš
5. Zvláštní samostatná kategorie královny Radovany
"Slovo jako meč" (dialogické básnění)
Upláceti královnu a dvorní dámu jest povoleno,
doporučují se však mravné a originální způsoby!
Ať zvítězí nejlepší!
Vivat regina! Vivat poetica!
Přihlášky přes formulář: https://forms.gle/p9CmeiUNZYsgtZm2A,
anebo emailem na adresu:
Mezi lety 2008-2023 natočil Český rozhlas-Vltava četbu povídek pěti autorů Skupiny XXVI a nyní ji nabízí k on-line poslechu po dobu osmi týdnů jako minisérii. Po rozkliknutí níže připojeného odkazu si můžete poslechnout povídku Romana Szpuka: Zvláštní kód 79, Petra Pazdery Payna: Noci, vsi, Patrika Linharta: Hraniční světla, Oscara Ryby: Severní hrdinství u Tábora a Svatavy Antošové: Neříkej to mámě!
Někdy začátkem podzimu jsem dostala e-mail s dotazem, zda bych byla ochotná zúčastnit se studentského projektu Literární toulky, který vznikl při Ústavu české literatury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jak jsem pochopila, jednalo by se o putování přírodou a v jeho průběhu by se četly básně. Původním záměrem „toulkařů“ bylo procházet se kolem jezera Milada, což je uměle zatopený důl u Ústí nad Labem. S tím u mě ovšem nepochodili. K tomu místu nemám žádný vztah – ani lidský, ani umělecký. Navrhla jsem tedy výlet do Krušných hor, na německou stranu.
Nachází se tam čtrnáct osmitisícovek (Achttausende) – stejně jako v Himálajích. Rozdíl je pouze v tom, že jejich výška přesahuje 8 000 decimetrů, nikoliv metrů. Na každém vrcholu je umístěna cedulka s názvem a údajem o nadmořské výšce krušnohorské „osmitisícovky“ a pro srovnání i té himálajské, jejíž výška v metrech je té „decimetrové“ nejblíže. A mě tahle hra, kterou si Němci vymysleli pro turisty, inspirovala natolik, že jsem každé té „osmitisícovce“ po jejím zdolání věnovala báseň. V roce 2022 tak vznikl cyklus čtrnácti básní nazvaný Smích kostí. Mým záměrem tedy bylo alespoň na pět z nich během jediného dne s „toulkaři“ vystoupit a na každém tom vrcholu přečíst báseň danému místu věnovanou. Nápad se líbil a byl přijat.
Máme sraz v sobotu 1. listopadu 2025 v 10 hodin před nádražím v Teplicích, přičemž dalším zaangažovaným literátem je Patrik Linhart. Už nás čeká pohodlně usazen na schodech před nádrem, blonďaté vlasy sepnuté do růžového culíku, v ruce nezbytné cigárko. Drážďanský autobus nás vyveze až k bývalé cínovecké celnici, obklíčené vietnamskými stánky se vším možným; Patrik už před časem vymyslel pro tato místa označení „vietnamsko-německá hranice“. Od celnice se kousek vracíme, zahýbáme doleva na silnici vedoucí do Fojtovic pod Komáří vížkou a asi po 150 metrech si to namíříme zkratkou přes louky k prvnímu hraničnímu patníku. Tady se poprvé, avšak nikoliv naposled čte z Emila Juliše; „toulkaři“ s sebou mají dvě jeho sbírky – Gordickou hlavu a Hru o smysl. Upozorňuji je na kopec s rozhlednou, který se tyčí na obzoru – Geisingberg 8.238 dm / Dhaulagiri 8.167 m. Tam sice nepůjdeme, neboť bychom si dost zašli, ale báseň jim přečtu.
Pod rozhlednou / Paměť
Zpod staré unavené rozhledny
zdá se i celý svět unavený
a starý
Nic už nezakryje jeho vrásky
lesy jsou plné shrbených stínů
tráva věčně šedá
Přestávají se střídat roční doby
i dějinné epochy
Čas stojí
Pár bláznů vyrývá do zdi
své monogramy
ale není si jisto letopočtem
Napovídám jim
že v štěrbinách mezi cihlami
právě metamorfují kukly
romantismu…
Zbytečně
Odvracejí se
jako bych jim foukala do očí
prach z rozemletých kostí
Usedám tedy stranou
na ohlazený kámen vzpomínek
v který se brzy proměním
A hlavou se nechtěně dotknu
oblohy
Čísi kostnatá ruka prorazí
její klenbu
a smýkne mnou o patu věže
Zaslzím bolestí
Nic už nezakryje mé vrásky
nikdo se nepozastaví
nad mým shrbeným stínem
nikomu nepřijde podivná má pleť
věčně šedá
To kdysi vzpřímené tělo
které si umělo říct slunci
o prsten
už nevyjde nahoru
Jen moje paměť ještě stoupá
po točitých schodech
a chce mít poslední slovo
Strana 1 z 40
