Achátové oko
Pokud si sháníte rodinný dům, téměř nikdy vás neinformují o sousedech ani o „nezvyklých aktivitách“. (Bohatí a moudří lidé si proto vždy staví své domy na samotách poblíž nalezišť kenozoických alkalických vulkalitů Českého masivu. Tyto grandiosní stavby připomínají díky velkým oknům benzínové pumpy bez čerpadel.) A přiznejme si sami, málokdy se staráme o budoucí sousedy, je-li v okolí naděje na nějaký ten amfibol, případně říčku s bazaltoidem – jakkoli jde o chudičké olivíny. Trefou takřka ideální je dům na pozemku, kde je nabíledni možnost nálezu zadního kaménku, čili ilmenitu, goethitu i českého granátu. Není neobvyklé, že v nových domech podél potoku Modla, kde došlo k nálezu jednoho ze dvou českých diamantů, kopají majitelé bazény až do hloubky stopadesáti metrů, a při koupání dochází i k přirozeným úmrtím. Děti mineraloga Iva Šábla, Vaška a Karličku, například našli teprve v ústí řeky Bíliny do Labe v Lovosicích – a nejen jemu je záhadou, jakým úžasným způsobem se jim to podařilo. Mineralogie není lov zelených koní, ale není dobré – to málo vím ze zkušenosti –, když sousedova garáž je přímo naproti vaší. Přinejmenším je-li sousedem odborník. Soused Křivošil, expert na feldspatiodní živce jako sodelit, nosean a haüyn, v extasi znalce nasedl do auta, prorazil dveře vlastní garáže i bránu a rozrazivše naše vrata vrazil do naší garáže, kde jsem právě právě brousil vlastní dceři kalcit-dolomitový „achát“. Naštěstí jsem stál na pravé straně, jinak bych nereagoval včas a „achát“ by se rozbil. Proto je důležité znát opravdu své sousedy a jejich – jinak to říci nemohu – slabiny. A není snad lepší upomínkový předmět než právě takové achátové oko s přilepenými řasami krásné dívky, jež skončila pod lízátkem sousedova terénního suzuki a přežila.
Nový systém školství je společenství zneužitých
Po vší střelbě na školách, zabíjení studentů od propuštěných psychopatů, zneužívání, znásilňování a brutálním používání umělé inteligence v těch nejitimnějších partiích mozku, nechápu – – po vydírání učitelů, šikaně, zesměšňování a nenávisti rodičů nechápu – – nechápu, proč si studenti a učitelé nepodají ruce se slovy – připadám si teď jako použitej papír, a kdybych měl na sobě aspoň kusy hoven, tak mi to za to stálo – ale za to mi to nestojí, děcka, zrušme školství!
Vždycky jsem věděl, že budeme lovit své žáky jako zvěř po lesích a nebudeme plní prázdnoty. Proto jsem připravil systém školení předměstským mudrcem.
Meditace se třemi pivsony na schodišti se nazývá malá pivána, s šesti velká pivána. U velké pivány se típá poslední cigareta do větru a hned potom do ruky, aby mudrc, učitel rovná se žák, pro svou vzpurnou a nevypočitatelnou povahu, nezapomněl na svět.
Z nejnovější "vinařské" sbírky, kterou ilustrovala a v roce 2025 vydala Věra Kopecká, mj. také básnířka a organizátorka již 25 ročníků mezinárodních Dnů poezie v Broumově. Sbírka sestává ze čtyř oddílů nazvaných Řeky, Vinařův kalendář, Kalendárium a Nám zachovej a byla představena na večeru autorského čtení Skupiny XXVI v Praze ve středu 24. září 2025: https://www.xxvi.cz/index.php/autori/jiri-machat/navrat-hrdinneho-edy
III. Velké Žernoseky (Ryzlink rýnský)
Dříve než réva pokryla
ty svahy kolem řeky Labe,
půda zde v touze pronikavé
odlesky slunce zářila.
Krajina prsy vypíná
k obloze jako krásná žena
a réva, jež sem přenesena
do českých končin od Rýna
čekat nás učí. Do doby
než svěžest k vyzrání se skloní.
Pak vyzve toho, který do ní
dal něco z vlastní podoby.
V. Labín (Klaret)
Jak tohle víno k stěnám číše,
tak básník ke své lásce lne,
jak život v chvíli smrtelné
se brání – odhodlán, ač tiše.
Labín. Zní jméno dávnověkem.
Už jenom název skoro zbyl.
Ne aby žízeň uhasil,
či přicházel sám za člověkem.
Nepozná nic, kdo jen se dívá.
Jak z modrých hroznů lisovat
to, co se musí bílým stát?
Je láska k vínu trpělivá.
VII. Kamenáč (víno z vybraných
poloh s kamenitou půdou)
Dodnes je víno lahodné,
ač půda je tu kamenitá.
A básník číši neodmítá,
než rozzáří se úsvit dne.
Z nejlepších hroznů zrozené,
v útrobách sudů dlouho kvasí
a chutná jako staré časy,
jež znaly duše vznešené.
V něm víří v kole slunce jas,
jak monstrance, jež v sobě chrání
to, co se v zdejších příkrých stráních
zrodilo a teď vítá nás.
Z nejnovějších básní, které zazněly na večeru autorského čtení Skupiny XXVI v Praze: https://www.xxvi.cz/index.php/autori/jiri-machat/navrat-hrdinneho-edy
Bouře
Na ostří stébla
sten větru
pomáhá nám v mlčení
Tón taje
v louže slov
Tvar vln
formou vzdoru
Život bez plachet
bere obrysy břehům
Torze
Sto žížal v kruhu rzi
Kurzy progresivní slepoty
Temnoty koláč ochutnej
ochotnej jít ještě hloub, níž
blíž okraji neznámého středu
Vhledu se nebraň slizem
zem je pokrm tvůj a stůl
Postůj vklíněn v němotě
klenutě prohni řeč
Meč jazyka v ohni podrž
vydrž v tiché katarzi
Když někde nad tebou
to tak zlověstně
kokrhá
Hřad
Ovál válej v lůně
tu němou hrst sezobej s pokorou
Tolik oblosti dalas
bojovals s hranou kuchyně
nevinně se tváří filosofe zrn však
o trn často raníš se
Chlubíš se tím, cos všechno snesla?
Nakonec klesla jsi v kolenou
skloněnou hlavu andělsky schovalas pod perutě
Krutě, krutě se ti odvděčili
tobě, vynesené
Zádušní mší na paprice
Ukázky básní z období onemocnění Guillainovým-
-Barrého syndromem (akutní zánětlivá polyneuropatie
a autoimunitní onemocnění postihující periferní nervovou
soustavu).
(Strakonice, České Budějovice, Písek a Kladruby u Vlašimi
14. 10. 2023 - 11. 3. 2024)
Diana Furabela
V prosklené stěně obrys sestry,
co tu dnes nocuje,
škemrám o opium, o injekci.
Ta nejkrásnější, co tu je,
ze Zakarpatí, hrdá celá
utírá mi zadnici,
pyšná Diana Furabela
chladem mou touhu mučící.
V sluchátkách žalmy chór mnichů pěje,
slzy tečou pozpátku.
Vzdálené hudbě podléhám cele.
Je všechno v pořádku?
Součtveří
Nechci tu přikrývku! - děsy mě berou -
klády mě tlačí do stehen,
strhávám hadičky z chromého těla,
do čtyř stran toužím se rozletět!
pozn. aut.: Heideggerovo součtveří – Země a Nebe,
božských a smrtelníků
Budíček v nemocnici
Vtom světlo tmu probije. Vojenský poplach!
Za rámě sestra mě vytáhne,
abych si noci pot z ramenou oplách,
pak přistane na stolku snídaně.
Lžíce mi propadá chromou dlaní,
jogurt si lížu jak z misky pes,
kácím se sem a tam, mám jen přání
závratě božské být příznivec.
Mohutná sestra je zděšená z těla:
Zase mi praskly pampersky.
Vrásky mi na čele povisly zcela,
po souboji jsem na kousky.
Balbínova poetická strana (zkratka BPS) je česká politická strana s recesistickým zaměřením, která se hlásí k odkazu Bohuslava Balbína.
Bodovala letos v parlamentních volbách.
Vědí o nás i v Kinšase https://cs.wikipedia.org/wiki/Kinshasa - v demokratické republice Kongo.
zdroj: Deník N
Doplněno od našich zahraničních zpravodajů:
Čéče, tady píšou, že v tom Kongu získala BPS dva hlasy (sic!) a proto tam vyhrála, ostatní strany nezískaly ani hlas. Dva hlasy v Kongu, to je terno! (-sa-)
https://www.novinky.cz/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny-volby-v-konske-demokraticke-republice-drtive-ovladla-balbinova-poeticka-strana-40542286
Zubařství v Tarragoně má tradici již od středověku. Na obrázku drak na pravidelné kontrole chrupu, pětka vlevo nahoře pobolívá. Asi to bude kaz. Dentista Jiří Svatý musel použít kleště. Pacient bohužel nepřežil. Soud pozůstalých s doktorem se vleče neurekom let...
Strana 9 z 45
