Roman Szpuk: Hvězdy jedna po druhé hasnou
(deset básní z připravované sbírky)
Záškrty
Pátrám v dáli, v spletenci buků.
Pradávné záškrty na kůře,
vyznání šíří se v triedrech roků.
Buk ztrouchniví. Vzpomínka odumře.
Hudba padající námrazy
Anděl unesl pod křídlem slunce,
serval se o ně s větvemi,
ledové nehty zraněné studem
strhal si o struny kytary,
peřím zanesl zhroucenou dlažbu,
kameny zuby skřípají,
ve městě vyhasly spoje korun,
mlha zbloudila struhadly.
Červánkové údolí
Slunce nám tají slitinu
v listoví večerních zvonů,
na skále ukrylo šperky snů
trio červánků, tří dívek z lomu.
Oblaky – chomáče třaskavin,
paprsky tápají po údolí,
do stínu příboj zabloudil
z koňského dechu v horkých polích.
Tři motýlice tančí tu
nad tůní, útržky tyrkysu noci,
perleťovec vlhkých rtů
spouští se seshora na mé vousy.
Ledové oči
Praskla žárovka – místo drátků
je nataženo pavoučí,
zhaslo mi všechno, došel jsem napůl
zavátou cestou za oči,
za led tak modrý, kde nedoraší
co u plamene choulí se.
Nemohu milovat žádnou další,
nedojdu konce vánice.