Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Pavel Kukal: Intermezzo

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
11. listopad 2021
Zobrazení: 106

_"Když házíš tak vysoko a daleko, tak si pro ten míč můžeš jít sama!" Rozčilený chlapecký hlas za plotem přiměl kolemjdoucího, aby se za ním otočil. Do té doby šel ponořen do svých myšlenek a nevelký zámek, zjevně přestavěný ze starší tvrze, by nejspíš minul bez povšimnutí. Teď se však ze vrat vykutálel míč a zastavil se pár kroků před procházejícím mladíkem. Zvedl ho a čekal, kdo si pro něj přijde.

Ve vratech se objevila tmavovlasá dívka s modrýma očima. Mohlo jí být nanejvýš patnáct, ale ustrojena byla jako dospělá. Její rozpaky nad nenadálou situací trvaly jen chvíli, ale stačila si příchozího dobře prohlédnout. Šedý plášť sice připomínal uniformu, ale vojáky znala a myslivce rovněž. Na úředníka byl šat zase příliš zaprášený a někdo takový by sotva přicházel pěšky. Asi student na cestách, řekla si nakonec. A přichází od Krkonošských hor, o nichž mnohé slyšela, ale dosud je nikdy nenavštívila. Ach, takhle si cestovat po světě!

-"Dobrý den přeji," řekl jí a spokojeně se usmál, když mu odpověděla rovněž česky.

-"Vraťte mi ten míč, prosím, musím se vrátit k dětem." Raději chtěla setkání ukončit dřív, než si někdo z domácích lidí všimne, že rozmlouvá s neznámým člověkem.

-"Dohlížíš na děti?"

-"Jen někdy, ale chůva nejsem."

-"Aha," řekl mladík, jako by tomu rozuměl, i když moc jasné mu to nebylo. "Řekneš mi, jak se jmenuješ?"

-"Barunka," řekla ještě s trochou dětské ostýchavosti.

-"A tenhle zámek?"

-"Chvalkovice, mladý pane. Tak s Pánem Bohem, já už musím jít." Vzala si míč a prosmykla se branou jako ještěrka. Student za ní ještě chvíli hleděl a pak vykročil dále, krajinou pomalu končícího léta za svým cílem. Rád bych tě potkal ještě jednou, říkal si. Tak za pět let, to by bylo akorát. Sám se při té představě usmál, protože nemohl vědět, že mu zbývá jen o málo více než dva roky života.

A Barunka se také nedověděla, s kým se to tehdy setkala. Později, když se z ní stala spisovatelka Božena Němcová, seznámila se s jeho poezií a shledala ji krásnou, ale málo radostnou.

 

Toto setkání se možná nikdy neudálo, ale mohlo se to stát. A ví nakonec někdo, proč se dva ze synů Boženy Němcové jmenovali zrovna Hynek a Karel?

Roman Szpuk: Básně a grafiky

Podrobnosti
By Roman Szpuk
Roman Szpuk
Kategorie: Roman Szpuk
4. říjen 2021
Zobrazení: 91

Mars ve větru

Otvírám okno. Ať šumí vítr,

tiskne se ke mně milá noc.

Povstává Mars, jímž do oka smýkl

mi černý les, Mars, němý host.

Chci ti být pobřežím, noci, věř mi,

vaneš teď ke mně či ode mě?

Průvan v srdci tříská dveřmi.

Kéž v šumu tvém, větře, zmlkne vše.

Hbitov

 (Hřbitov)

Adorace: Van po bouři

Na lodi všichni mlčky bdí,

pozdními výboji východ plane,

Bůh mlčí, zní tlumené výdechy

v kostelních lavicích zhroucených stařen,

roleta mračen se odchlípla,

odplouvá bouře, už slunce zhaslo,

jen tmavnoucí blankyt uvadá

a nachových mračen nízké pásmo.

Choroš

(Choroš)

Adorace: Rozvíjení

Na suchém úhoru uvázlo poupě

vlčího máku, jediné,

krůpěj krve, než do tůně spadne,

v oltářní světlo se rozvine,

ve věčné světlo, tu raněnou hvězdu,

svůdný cíl příštího vtělení,

když ze stříšky nad bočním vchodem chrámu

zní rytmus nočních krůpějí.

Slábne šum deště, než na jeho místě

zpěv cikánských dívek vykvete,

zvenčí zdí k oltáři projde tak jistě

Pán věčného světla poupěte.

Kamenna Hlava

(Kamenná hlava)

Číst dál: Roman Szpuk: Básně a grafiky

S. Antošová a I. Malijevský - autorské čtení

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Noviny
26. srpen 2021
Zobrazení: 128

Literatura a sociální realita

V poslední době se v české literatuře objevilo několik děl, které se dotýkají každodenní sociální reality, popisují sociální problémy a snaží se na ně v rámci své poetiky poukázat. Na tento večer jsme pozvali dva autory, kteří v nedávné době vydali nové knižní tituly. Svatava Antošová v polovině července 2021 básnickou knihu Diktátor píše báseň, kde se zabývá prekarizací- prizmatem vlastní zkušenosti, a Igor Malijevský, který na konci roku 2019 publikoval prózu Otevřený prostor, zobrazující svět korporací a práci v nich.

15. září od 18 hodin, Dům čtení Městské knihovny v Praze, Ruská 192/1455, Praha 10

antosova malijevsky1

Roman Szpuk: Kresby a básně

Podrobnosti
By Roman Szpuk
Roman Szpuk
Kategorie: Roman Szpuk
21. červen 2021
Zobrazení: 94

(kresby lze pokliknutím na pravý dolní roh zvětšit)

Noc končí

jako když šílenec

uléhá vedle mrtvé své,

než ven vyběhne

vstříc novým bolestem,

jako když milá usedne

do krystalů sněhu,

jen aby během dne

zmizela s hvězdami při obzoru.

Číst dál: Roman Szpuk: Kresby a básně

Svatava Antošová: Sami

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
1. červen 2021
Zobrazení: 154

Viděn skrz igelit a odspodu

viděn srdcem

do kterého otiskla svůj chrup marnost

sotva poprvé uhodilo do žeber

srdcem bijícím jak o závod a na přeskáčku

- ach jak ty pauzy bolely!

To už nebyla arytmie

to se schylovalo k puklině...

Viděn okem toho puklého srdce

jeví se svět jako nepřetržitý sled sledování

Skrze poslouchanou symfonii

čteny skryté úmysly

Skrze verš přesouvaný na hrbu básně

přes poušť sypanou místo pískem

montovnami

obstaveno bankovní konto

Skrze graffiti stříkané co dvě vteřiny

na chytrou zeď

určeny dědičné genetické predispozice

in vitro i per rectum

To už není anomálie

to je jaksi setrvalý stav

Zde jako jinde

po nástupu každé nové generace s jásotem

vyvařené z agónie války

nebo z krevních tučnic revoluce

prošlého data

Tam jako tady

po každém jejím neodvratném sestupu

do mezigenerační pustiny

kterou se prohnal bělovlasý meteorit

s kosou

Všude a napořád porodnice rozťaté

duněním uren

V životě kladeném na misky slunečních vah

krátce vychýleni na stranu světla

V smrti dětinsky brané na lehkou váhu

jednou provždy smýknuti do tmy

cípem půlměsíce

A všude a napořád od prvního

výkřiku hrůzy až k poslednímu střeženi

kamerami se záznamem…

Číst dál: Svatava Antošová: Sami

Víra u Vikingů

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
27. květen 2021
Zobrazení: 117

vikingove1K napsání tohoto článku mě přivedl můj dlouhotrvající zájem o svět Vikingů. Ze všeho, co jsem o nich četl, mi asi nejvíc utkvěla v paměti kniha Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků, v níž dal autor těmto mořeplavcům a válečníkům vzlétnout až do kosmu a osídlit planetu Mars. Myslím, že více už pro ně udělat snad ani nemohl...

Vikingové sice nebyli příliš zbožní, ale zato dost tolerantní. (V tom se od dnešních Skandinávců moc nelišili). V pohanských dobách neměli zvláštní kněžskou třídu jako byli u Keltů druidové či žrecové u starých Slovanů. Zjednodušeně řečeno, otec rodiny byl zároveň obětníkem, ať byl bohatý nebo chudý, ale každý člověk, včetně otroků, mohl vztah k bohům projevovat soukromě.

Kromě již zmíněných obětí se nosily amulety, (nejčastěji miniatura Thorova kladiva), v určitých situacích přišlo na řadu vzývání či modlitby. Za posledních pohanských králů byla obětiště odpovídající jejich moci a bohatství: největší bylo v Uppsale. Byly přinášeny i oběti lidské -těmi se stávali většinou zajatci, někdy i křesťanští misionáři. Přesto však pokřesťanštění severských zemí proběhlo poměrně klidně a bez velkých společenských otřesů - jako podobně později vystřídala katolickou víru luteránská. Trvalo to dlouho a pohanská víra u některých lidi přetrvávala. Nezavrhli staré bohy zcela, jen je považovali za méně mocné než křesťanského Boha.

Nelze popřít, že mezi Vikingy bylo mnoho těch, co se nejvíc spoléhali sami na sebe a na své zbraně. K bohům se obraceli způsobem, který nejvíc připomínal starořímské: Dávám, abys dal, dělám, abys udělal. Jinou podobnost se světem antiky lze najít i v tom, že u Vikingů lidé i bohové jednají pod tlakem Osudu - na toto téma mají taky mnoho přísloví. Báli se urazit Osud, ale pojem bázně Boží jim byl neznám. To ovšem neznamená, že by člověk za nevhodný výrok nemohl být potrestán. O jednom z takových případů se zmiňuje Kniha o Islanďanech. Několik let před pokřesťanštěním Islandu byl Hjalti Skeggjason prohlášen psancem, když pronesl ze skály zákona urážlivé dvojverší proti bohyni Freye, (O tom blíže v Knize Hranice smíchu, kapitola Nerad bych vyl na bohy..., kde autor Jiří Starý rozebírá dvě staroseverské komické mytologické písně).

Číst dál: Víra u Vikingů

Další články …

  1. Roman Szpuk: Report z Krušných hor
  2. Roman Szpuk: Hvězdy jedna po druhé hasnou
  3. Ďáblova symfonie
  4. Marie Dolistová: Tři nové básně
  5. Svatava Antošová: Nová sbírka
  6. Marie Dolistová: Čtyři nové básně
  7. Roman Szpuk: Princip propasti aneb noc na Plačlivém
  8. Kateřina Bolechová: Sádrová hlava jiné Marie
  9. Petr Pazdera Payne: Osudy
  10. Svatava Antošová: Krásný nový svět?
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10

Strana 6 z 20

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • 2x Ewald Murrer v Božské lahvici - Zero gáta a Vulturnus
  • Sedmero žalmů
  • Nedělní chvika poezie v sobotu.
  • Večírek nakladatelství Petra Štengla od 19.00 hodin v kavárně Liberál
  • Petr Pazdera Payne čte v Kotěrově knihovně

Nejčtenější

  • Příšerná hostina: Strach, tajemství, hrůza a šílenství v české literatuře 14. až 21. století ed. Radim Kopáč
  • Zajímají mě jenom nezvyklá slovní spojení aneb nebylo od nás daleko boží království
  • Profesní fórum na světě knihy 2023
  • Žužu parta je tu hned !!!!
  • Iveta Pokorná: Básně 1989-1994

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

Agapé

Agapé

Ref: Jestlipak víš jestlipak znáš, co to slovo znamená?

čímpak to je, že obměkčí i srdce kaménná

agapé láska ryzí v ní smutek končí,

poslední slza zmizí Bůh setře z očí,

trápení, strádání, nekonečné čekání

agapé to je nové svítání

 

Přátelský ruky stisk a něžné obětí, vítězná píseň vězňů když k nebi vyletí,

Agapé to je zemřít, aby druhý mohl žít,

Agapé, to je těžký kříž na sebe vzít,

Agapé, to je víc než láska tělesná

Agapé, končí noc dlouhá bezesná

Agapé, to je známá vůně domova

Agapé, to je láska Kristova

 

Pyroman

Požární komise církevní striktní příkazy má,

uhasit v zárodku hoření, když někde začíná.

Támhle někdo kouká nějak moc vesele,

Tož ho přichladíme, církve nepřítele.

 

Jenže nad námi se směje tiše pyroman,

je to Pán Bůh sám.

 

Komise své práci rozumí, do plamenů šplíchá,

sotva však požár se utlumí, vítr jej rozdmýchá.

Bůh je přece jiný nežli býval kdysi

utlučem ten oheň vědeckými spisy

 

Jenže nad námi se směje tiše pyroman,

je to Pán Bůh sám.

 

Úředník pro věci církevní v obleku z azbestu

připíná jednotce hasební metály na vestu.

a hned sbor hasičů vyšší výkon dává

duch svatý však oheň stále rozfoukává

 

Nad námi se tiše směje tiše pyroman,

je to Pán Bůh sám.

 

A už nám do výše šlehají plamenů jazyky

tam blázni nějací jásají, že Bůh je veliký

a už je to tady a už se to žhaví

jak se to rozhoří nic to nezastaví

 

Nad námi se tiše směje tiše pyroman,

je to Pán Bůh sám.

 

Písňové texty Václava Žďárského

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka