Domů

Přátelé, v noci z pátku na sobotu 1. června zemřel Romek Hanzlík, člen hudebních skupin FPB a UJD, bylo mu 57 let. Většina z vás, co se hlásíte k "šestadvacítce", ho znala, zejména my, Tepličáci. Nedá se zapomenout na koncert FPB v teplickém Lipovém domě (Lipák) na začátku 80. let, kdy kapela vystoupila v nočních košilích a s tvářemi natřenými na bílo, což parádně vytočilo tehdejšího "hlídače ideologické čistoty" Viktoru, který povoloval, či naopak zakazoval veřejnou produkci jak kapel, tak nás, literátů...

Připomeňme si Romka alespoň jednou skladbou FPB nazvanou "Listíčko":

Co jsou zde platny všechny řeči
a křik
A ticho po něm
Cit láska a lítost vždycky klečí

A listí listíčko
třese stromem

 https://bandzone.cz/fpb?at=gallery&ii=79372

SVOBODA POHYBU

Opouštím huňaté země střední Evropy a mířím k severu. Vlahé hvozdy a kopce vystřídaly borovicové lesy a pláně. Civilizace řídne. Dálky k ustrnutí. Dálky k trnutí. Dálky až zatrne. Trčím uprostřed roviny jako pero v kalamáři. Jako kudla zapíchnutá do stolu. Jako sloup elektrického vedení ve zbytečně širokém průseku, jež vede skrz lesy někam k východu. Anebo jako bludný balvan, které až sem hluboko do vnitrozemí dopravily ledovce. Řídne civilizace a houstnou myšlenky. Pustina, to je hrdost osamoceného člověka.

Parkoviště. Odpočívadlo: globetrotter, řidič solitér. Pod kontejnerem má prostor na spaní a jako by se chystal na noc. Zdraví mě rusky. Stejně jako druhý den recepční v hostelu pro gastarbajtry. Dívala se na televizi. Typický obraz střetu dvou světů: dávali americký thriller s ruským simultánním překladem. Platím i s jídlem „sorok evro“. Všude slyším ruštinu. Také odečítám jména na hřbitovech v azbuce. U hrobů bývají lavičky, aby se dalo posedět s mrtvými. Starověrci. Rudoarmějci. Estonci.

Ruiny kostela. Na stropě pohanské symboly malované krví. V hlavním městě cely KGB. Mučicí techniky nápadně podobné jako v muzeu středověké tortury.

Maják. Vlny. Stříbřitá zátoka. Svítivé mraky. Břitkost vzduchu. Vybledlá zem. Moře bludných balvanů. Připomínají mraky na obloze; co nahoře to dole. Na horizontu ostrov. Zde bunkry a někdejší kasárna pro vojsko střežící hranice. Na zdi letopočet 1984. V lesíku odstavený náklaďák naložený šrotem sám se již stal šrotem.

Bludné balvany byly kdysi pohanskými národy coby modly uctívány. Cítím se jako bludný kámen, zvláštní model, který bloudí a překáží. Pravý opak hledaného kamene, démantu. V některých krajích mají prý potřebu odvalit ty zbloudilce z luk, aby mohli pohodlně kosit trávu. Bludné kameny v moři jsou pokálené běloskvoucím trusem a připomínají zasněžené Alpy nebo Fujijamu. Ptáci přistávají a kálejí na tyto ostrůvky, aby na siném pozadí zasvítily.

Další mys, a nakloněný maják v moři – zmírající strážce pobřeží. A mrtvý, opuchlý tuleň na břehu. Nádavkem vrak člunu, pouhá kostra. Uhnívající žebroví. Definitivně opouštím pobřeží.

Procházím dunami, pod nimiž se nacházejí hromadné hroby Židů a Romů. Není slyšet jedinou ptačí hlásku. Ticho je tu zřejmě proto, aby člověk zaslechl křik dávných obětí. Zpohodlnělá civilizace ticho systematicky přehlušuje, aby člověk neslyšel, aby zapomněl. Zde doslova a do písmene hrobové ticho. Kéž zjevilo by se Boží oko hurikánu! Kéž „odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.“

Nedá se říci, že by princovo dětství bylo nešťastné. Ale šťastné také ne: Matku ani nepoznal, zemřela nedlouho po jeho narození a jeho královský otec si více hleděl vládnutí a politiky, než aby dohlížel na jeho výchovu. Jako vládce nevelké země, obklopené ne vždy přátelsky naladěnými sousedy, měl starostí dost. Hlavní město leželo u moře a jeho starobylé uličky se k němu svažovaly, takže při pohledu z dálky připomínalo antické divadlo. Asi tak od svých dvanácti let se princ občas vytratil z otcovského paláce, aby mohl chodit městem a rozmlouvat s lidmi. Ti ho někdy ani nepoznali a pak mu říkali věci, o nichž by se za zdmi paláce stěží někdy dověděl. Jednou na takové toulce potkal chudě oblečnou ženu, která nesla v košíku kočku. Zeptal se, kam tu kočku nese a odpověď ho překvapila: Nesu ji utopit. Ale proč, zeptal se. Kočky jsou přece milé a užitečné, chytají myši. Tak? zasmála se žena hořce. U nás doma je taková bída, že se tam ani myši nedrží a tahle by je ani nechytala. Ta leda kde by co dobrého smlsla a navíc má každou chvíli koťata, tak co s takovou ledačinou? Utopit! A neprodala byste mi ji? Chlapec prohlédl kapsy. Dvanáct zlatých, víc nemám. Žena shrábla mince, vrazila mu koš do ruky a raději zmizela, aby si to snad ještě nerozmyslel. Ona totiž prince také nepoznala.

Cestou domů rozmýšlel, jak s kočkou naloží a přišel na to, že ji svěří své staré chůvě, která měla v paláci skromné bydlení a stravu u stolu služebnictva. Tu to sice trochu překvapilo, ale když se dověděla, jak ke kočce přišel, ochotně se jí ujala. Nakonec řekla: Kočky poznají, co v kom je, a já měla na dnešek tuze zvláštní sen. Ale o tom ti povím, až bude více času.

(ukázky z připravované sbírky)

NEZNÁMÉ - ZNÁMÉ

Sluneční paprsky pokrývají zem

Vítr hladí třpytivé hřbety trav

Jako předtím

Jako potom

Na vše ticho dosedá

Držela jsi kartu mládí

kartu vzdělání a zdraví

jen karta práce chyběla

Proto ta cesta, ta cesta z rodného Bulharska do Čech

Bez návratu

Zradou jsi zapadla do bahna

ale vzepřela ses a chtělas ven

Utéct ze spárů zla

Nepovedlo se

Železná tyč bije v rukou netvora

dokud život nevybije

až kosti z těla trčí

Zemřela jsi s nálepkou prostitutky

ale není jí kdo nechce

Nestaneš se světicí jako Marie Gorreti –

té bylo necelých dvanáct -

ale učinila jsi totéž

vzepřela se bahnu zločinu hříchu

Tvé tělo napůl ohořelé zakopali v zahradě domu

aby smazali stopy

Temný stín leží na krušnohorském Dubí

Mohou ho zahnat sluneční paprsky?

Jakou kartu sis vytáhla

Majo Denkova?

I neznámí mají své jméno

(Vrah, Bulhar, odsouzen na 15r., odpykává si zbytek trestu na vlastní žádost už doma v Bulharsku, vyhověno mu, aby byl s rodinou, organizátor obchodu s ženami, únosů a násilí na ženách, též Bulhar, odsouzen na 10r., prodává už auta v Německu.

Maja Denkova je jedinou obětí z obrovského počtu takto zneužitých žen obchodu s lidmi 90. let 20. stol., kde je známo jméno oběti. Zavražděno mohlo být více žen, zprávy z podsvětí zmiňují další dvě).

BVÚ: Ano, přátelé, je to tak! Děti na celém kontinentu jsou v ohrožení! Jejich integritu ohrožuje ďábelský vynález bílého heterosexuálního muže – národní pohádky. Mezi nejstrašlivější nástroje tohoto masakru nevinných dětských duší patří: genderové stereotypy, sexismus, nadřazenost mužských pohádkových hrdinů a vadné vzorce ekonomického chování!

Ve Španělsku to již jasnozřivě rozeznali a po právu vyřadili na 200 pohádek z barcelonské školní knihovny zde. Rovněž vládní ekonomové varují zde. O otřesených britských matkách ani nemluvě zde.

A je toho víc! Pohádky bílého heterosexuálního muže se nezastaví před ničím!

---

Naštěstí jsem tu já – BVÚ, naštěstí je tu spisovatel Piggy On! On dodal jméno, já texty. Pohádky jsme napravili dle přísných požadavků dneška. Hezké čtení!

V knize naleznete napravené pohádky Čípková princezna a Rudá Karkulka, přítomen je rovněž epos Obušku s pytlem ven, následují Vůl nad zlato a aktuální story o Sněhurce, která si vyfotila černou díru, dále psychologický thriller Ekonomicky správná Popelka, najdete tu premiérskou grotesku O veliké řepce, Neotesánka, laškovný krvák O neposlušných managerech, mastersChefovskou tragédii Petlahvi, pař, Genderově vyváženou línou Honzu a další. 

POZOR! Kniha není vhodná pro děti!