Pavel Kukal: Kolik bylo Čechů na konci 16. století?

(poznámka)

Jaký byl počet obyvatel Čech v jednotlivých historických obdobích před zavedením matrik, je otázkou pro historiky. Jakkoli jím nejsem, rozhodl jsem se zkusit k tématu něco poznamenat.

Roku 1583 sdělil císař Rudolf II. českým stavům, že přenese své sídlo do Prahy. Vídeňský hrad byl v té době již nevyhovující jak po stavební stránce, tak i pro tureckou válečnou hrozbu. Stavové pak odhlasovali mimořádnou daň, neboli berni, jak se v té době říkalo, aby byl Pražský hrad proměněn v sídlo důstojné císařského majestátu. Ochota k podobné finanční oběti pramenila nejen z oddanosti vladaři, ale i z očekávání ekonomického vzestupu Prahy i celé země, neboť v době jagellonské i za prvních habsburských panovníků byly Čechy jaksi stranou všeho dění.

Mimořádná berně se měla vybírat ve výši 5 grošů z každé selské (poddanské) usedlosti. Její výnos stavové sami odhadli na 15 000 – 16 000 kop českých grošů. Města měla celkem zaplatit 3 120 kop. Potud fakta. Při jejich správném zařazení do historického kontextu by bylo možno odvodit, kolik obyvatel v té době mohlo v Čechách žít - čerpáno z knihy Josefa Janáčka: Rudolf II. a jeho doba (Svoboda, 1987).

Přepočet 1 kopy českých grošů jako 60 dává odhad 180 000 – 200 000 usedlostí, přičemž míšeňská kopa, někdy také užívaná jednotka, znamenala polovinu, tedy 30 grošů. Jestliže by jedna usedlost měla v průměru 10 obyvatel, znamenalo by to úhrn venkovského obyvatelstva někde mezi 1,8 a 2 miliony. Možná bude pravdě blíž o něco méně, 7 obyvatel na jednu usedlost, pak bychom museli úhrnné číslo snížit na 1 260 000 – 1 400 000 lidí.

Číst dál: Pavel Kukal: Kolik bylo Čechů na konci 16. století?

Pavel Kukal: Příběh betlémské kočky

Za těch časů, kdy Pán Ježíš chodil po Svaté zemi s apoštoly, potkal poblíž Betléma kočku.

Jelikož tehdy lidé mohli hovořit se zvířaty, dali se do řeči.

Kočka mu řekla: „Špatně se nám nevede, zdejší rolníci se bojí, že bez nás by jim myši sežraly všechno obilí, takže nám dopřávají i leccos jiného, třeba mléko nebo rybí vnitřnosti. Ale doopravdy rádi nás nemají, protože si myslí, že jsme falešné. Ještě tak děti si s námi hrají, ale to jen ty menší, větší nás tahají za ocásky a i jinak nás trápí. Mohl bys, Pane, udělat něco, aby nás lidé měli raději? Nejsme tak silné jako koně, ani nedokážeme doprovázet na lov jako psi, nemáme vlnu jako ovce, tak bychom měly mít taky něco, co jiná zvířata nemají.“

„Milá kočko,“ řekl jí Pán Ježíš, „nechceš toho po mně zrovna málo, ale jelikož mě jedna kočka tady v Betlémě zahřívala, když jsem ještě ležel v jesličkách, mohu to zkusit.“

„To byla moje prababička, já ten příběh slyšela, když jsem ještě byla malé kotě,“ špitla kočka tichounce.

„Když je to tak, pojď ke mně, ať se tě mohu dotknout.“

Kočka si trochu povyskočila a uvelebila se mu na rameni. A Pán Ježíš se lehce dotkl jedním prstem místa pod krkem a kočička začala příst. Dosud to neznala, takže se skoro lekla.

„Co to je?!“

„Předení, má milá. Až lidé zjistí, k čemu je to dobré, začnou vás mít raději a budou si vás víc všímat. Ale nebude to najednou, protože lidská srdce se mění pomalu.“

A od té doby kočky předou... Protože nic, čeho se dotkne ruka Páně, už není jako dříve.

obě fotky: archiv Skupiny XXVI

Záhada čínské mapy

Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že Kolumbovo prvenství v objevení Ameriky vlastně žádným prvenstvím není. Už proto ne, že na americkou pevninu nikdy nevstoupil, pouze na větší množství ostrovů v karibské oblasti. Jeho zásluha je v tom, že ji zpřístupnil Evropanům v době, kdy dřívější objevy a plavby prakticky upadly v zapomnění. Nehodlám podrobně rozebírat plavby Vikingů, neboť jsou podloženy archeologickými objevy, ani pozdější akce, např. Sinclairů ze Skotska, ale zaměřím se na údajnou plavbu flotily admirála Čeng Che, který ve službách čínského císaře měl navštívit prakticky celý svět.

Nelze zpochybnit, že tehdejší čínské lodi byly daleko mohutnější než evropské, o vybavenosti ani nemluvě. Jako perlička se uvádí, že součástí posádky byly i najaté prostitutky, aby lodníci netrpěli sexuální frustrací. (Admirál ovšem jejich služeb nepoužíval, neboť byl eunuch). Ale byly čínské lodi opravdu schopné tak dlouhé plavby? A i kdyby byly, nelze z toho automaticky vyvozovat, že takové plavby i vykonaly. Obecně se uznává, že Číňané v té době znali velmi dobře přilehlou oblast Tichého oceánu a jeho okrajových moří, o něco hůře indomalajskou oblast a Arabské moře, mohli dosáhnout břehů Afriky a znát i pobřeží Austrálie. Další rozvoj překazil přechod císařské dynastie na politiku izolacionismu, která uzamkla obyvatele v jejich Říši středu, jak své zemi Číňané často říkali. Nejenže v jejich představách byla jejich země pupkem světa a císařem nikdo menší než Syn nebes, ale v jejich představách i vše, co za něco stálo, pocházelo z Číny. Zejména na Evropany se nižší vrstvy dívaly jako na „bílé ďábly“ a výše postavení jako na něco, co právě slezlo ze stromu.

Milovníci záhad a čínské kultury mě na tomto místě zarazí: Ale vždyť je tu důkaz, mapa, která je sice kopií z roku 1738, ale původní byla nakreslena v roce 1418! Tak jsem si ji schválně podrobně prohlédl a zarazil mě jeden detail: Nesprávně zakreslený poloostrov Dolní Kalifornie, který je zde zakreslen jako ostrov! I zalistoval jsem v paměti a vzpomněl si na knihu K vybájeným pevninám amerického autora R. H. Ramsayho (původní vydání The Viking Press, 1972, česky v nakl. Panoráma, 1978.)

Číst dál: Záhada čínské mapy