Na titulním obrázku je Dráha dějin podle křesťanského letopočtu, jak ji viděl Eduard Štorch, český pedagog, spisovatel a archeolog, který proslul románem o lovcích mamutů a poději zpracováním příběhů z doby kamenné a bronzové. Mapu dráhy dějin najdete v obci Lobeč, nedaleko Mšena, v tamním muzeu. Tam jsme se vypravili na tradiční výlet po Českém středohoří.
Vezeme se s Lídou řepkovým Polabím. Čeká nás v Lobči Vanda před záhadným QR kódem, který nám umožní vstup do zdejšího muzea muzeumstorch.cz. Vanda je poněkud neklidná. K tomu, aby mohla vstoupit, musí mít na mobilu čtečku QR kódů. To je ovšem technologie, která se na hony vymyká Štorchovým pazourkům a s níž se jako potomci lovců mamutů ocitáme mimo rámec zobrazené spirály vývoje, v oblasti skutečné sci-fi. Onen tajemný QR kód nás zavedl na stránky živých muzeí (https://zivamuzea.cz/muzeum-eduarda-storcha/), kde po registraci (rezervaci) a informaci: registrací berete na vědomí, že obdržíte SMS se vstupním kódem k muzeu, neboť všechna muzea jsou střežena bezpečnostními kamerami, a registrací zároveň souhlasíte s využitím osobních údajů k registraci a souhlasíte se sledováním kamerami po dobu návštěvy, čekáme, co bude dál...
No a právě SMS se vstupním kódem k muzeu nepřišla. Zkoušel jsem to já i Lída, která ovšem jako jediná překročila horizont zvyklostí lovců mamutů a pokračovala na registrační formulář, který konfrontoval návštěvníka se všemi záludnostmi tzv. GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
Nebýt toho, že před námi vyšel mladý pár, pro nějž nebyla technologie žádnou překážkou a místo tajemného "cvak" nám otevřeli klikou zevnitř, tak bychom skončili frustrováni venku. Vběhli jsme dovnitř jako skupina, která se mezitím obohatila o Pavla a Zdeničku. Pak už Lída triumfovala vstupním číselným kódem, který jí přišel na oplátku za sdělení svých osobních údajů, a vstoupili jsme do jeskyně lovců mamutů.
Hned zkraje jsme mohli uvnitř spatřit expozici realizované Štorchovy myšlenky a 8 let trvajícího projektu tzv. Dětské farmy na Libeňském ostrově. Na tomto pozadí vyniká pacifistický postoj pedagoga, který v roce 1914 narukoval k útvaru zdravotníků a raději simuloval duševní onemocnění. Pacifismus kontrastuje s pravěkým lovcem, mířícím oštěpem na mládě mamuta kvůli svému přežití. V porovnáním se zobrazením Trajánova sloupu na dráze dějin je patrné, že dějiny člověka se svým válečnictvím poněkud vymykají smyslu člověka a jeho problematickému postavení v řádu přírody. Mezi lovem a bojem se odehrává většina Štorchových románů, které muzeum vystavuje v knižní podobě. Nezlobili jsme a dle instrukcí jsme se ujistili, že jsou dveře po našem odchodu opět dobře zavřené! Konečně soudobé "cvak" nás vrátilo do současnosti.
Před následným výstupem na Vrátenskou horu a rozhlednu jsme museli ochutnat lobečské pivo z místního parostrojního pivovaru (https://www.novinky.cz/clanek/muzi-pivovar-na-kokorinsku-laka-i-na-renesancni-sladovnu-40433399) a posilnit se na cestu.
Po modré značce jsme vystoupali přes obec Nosálov po mírně svažité cestě k rozhledně, kde už stačila klasická papírová vstupenka. Dáma v pokladně nám prodala i kávu a birell, abychom se mohli dívat na krajinu střízlivýma očima. Na zpáteční cestě jsme se stavili v hospůdce na utopencích. Odměnou nám bylo krásné počasí, proti němuž jsem byl vyzbrojen podle nedávné zkušenosti kšiltovkou. A protože Lída čekala na návrat dcerky Dorotky, kalili jsme to autem bravurně podél Jizery až do Prahy.
   |
V závěru se rozloučím básní Zdenky Líbalové ze sbírky Mramorová Žízeň
Roztekl jsem se
v prstech dob
a hledám.
Svou vlastní podobu,
své omyly.
Jakoby nic z toho nepatřilo mně.
Ale kdo jsem?
A komu to tedy
patří?
(Psáno v den úmrtí Jiřího Bartošky, představitele hlavní role filmového zpracování Štorchovy Osady Havranů.)
