Nakladatelství Milana Hodka Paper Jam vydalo sbírku z pozůstalosti teplického barda Jaromíra Urbana (10. 5. 1940 - 4. 3. 2017), jinak také slovutného inženýra chemie, malíře, fotografa a dopisovatele do několika regionálních novin. Kniha vyšla péčí Patrika Linharta a zahrnuje Urbanovu tvorbu z let 1973-1988 (Roztrhaný kalendář), 1975-2000 (Verše staré a nové), 2000-2003 (Alzheimerova choroba) a pět krátkých nedatovaných próz. Přinášíme ukázku v podobě několika básní.
Anděl
Seděli jsme v hospodě
hádali jsme se, jeden vedle spal
zmatení hlasů zbytečných
Když tu hle
anděl si sedl mezi nás
Otřepal si sníh z křídel
a nic
nikdo si ho nevšímal
hádali jsme se pořád dál
Pak zmizel ve sloupu ohně
my pořád nic
ale přece jen jsme se podívali
jeden druhému do očí
A vím že v nich zůstalo
poslední mávnutí jeho křídel
Vzpomínka na Vladimíra Vokolka
Na konec dne si sedl soumrak
nad obzor vypluly levantské hrady
o nohu se mi tře mňoukavá kočka
Je mírný večer
a já si vzpomněl na jeho pohled
z okénka vlaku do Děčína
když se rozloučil se synem a vnučkou
Upřený do dálky
skrz sebe
jako provaz napnutý mezi životem a smrtí
který přejdeme
jen po svém souhlasu
na osamělém místě
uprostřed pouště
Červená hvězda
Červená hvězda je plná černých děr
myších ocásků příšerné gravitace
které podléhají brány i věže
sebelíp houževnatě vypletené
a naklánějí se k mé
zrezivělé hlavě
Noční hlídka
Noční hlídka táhne
pustou krajinou plnou zlámaných trav
chřestí kostmi pravěkých ryb
a marně se snaží najít zprávu
dopis napsaný klínovým písmem
zprávu o tom
že Poslední soud už proběhl
Literatura a sociální realita
V poslední době se v české literatuře objevilo několik děl, které se dotýkají každodenní sociální reality, popisují sociální problémy a snaží se na ně v rámci své poetiky poukázat. Na tento večer jsme pozvali dva autory, kteří v nedávné době vydali nové knižní tituly. Svatava Antošová v polovině července 2021 básnickou knihu Diktátor píše báseň, kde se zabývá prekarizací- prizmatem vlastní zkušenosti, a Igor Malijevský, který na konci roku 2019 publikoval prózu Otevřený prostor, zobrazující svět korporací a práci v nich.
15. září od 18 hodin, Dům čtení Městské knihovny v Praze, Ruská 192/1455, Praha 10
Nedávno se Roman Szpuk vydal opět z jihu na sever - ze Šumavy do Krušných hor, aby si prošel místa dávných vzpomínek v okolí Moldavy a zrušené železniční tratě do německého Holzhau, a o tom, co tam prožil napsal reportáž - zde:
(ukázka z nové sbírky Svatavy Antošové, která vychází v těchto dnech v nakladatelství Paper Jam Milana Hodka)
U ZPOVĚDI
(věnováno Skupině XXVI)
Řekněte, Otče
až na sebe všechno řekneme
bude nebe blíž?
Protahujeme se mřížkou ve zpovědnici
k pravdě o sobě samých
kolem krku ztrouchnivělý provaz konce
druhého desetiletí třetího milénia
Ani oběsit se na něm nedá
Kněz na druhé straně nekonečna
počítá nenápadně minuty
a hříchy vyletující nám z úst
Okřídlenost slaví svátek
ale plsť pod koleny pálí
přízemním studem
Těch far
co jsme zprznili
už jen svou pošetilou existencí!
Fary katolické evangelické
a někdy taky husitské…
Přijížděli jsme z dalekých
neznámých diecézí
vytyčených pouze poezií
Nikdo tam nebyl biskupem
a křehcí andělé do nich zalétali s úctou
Kdykoliv jsme se s nimi srazili
hrnuly se nám ven z otevřených ran
místo krve
básně
Člověče dočetl jsem Ženu na Měsíci, úplně to ve mě přebilo Houellebecqův Serotonin. Vedle toho zcvrkého a vyžilého frantíka seš plnokrevnej autor s elánem Kundery, klobouk dolů! Interpretuji knihu jako doplňující četbu k Jungovu Mysterium coniunctionis. Velký zážitek a čtivé! Amygdala s Tebou
SMS autorovi BVU kterou střelně v noci recenzoval Karel J. Beneš jako okamžitou reakci na dojem, který vzbudila.
"...Celé to byla Hlava XXII: Zlá holka z Měsíce, která nenáviděla lásku a mě se zbavovala, potřebovala ke zkrocení můj brutální tlak. Hodnou holku ze Zeměkoule, která mě milovala, můj tlak děsil a zbavovala se mě. Byl jsem v mlýnici mezi dvěma ženami. Byla to stejná krávovina jako boj za mír...".
Kniha je k mání na stránkách autora https://www.vanek-uvalsky.cz/
Strana 4 z 6
