Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině
Šlápoty a výstřiky na startovači Karla Rady
V září mi bylo 60 let. Ochladilo se a začalo pršet. Servírka v chomutovský Kulisárně byla připravená, že přijde hafo lidí, ale chodili jen samí mlaďasové.
Cejtil jsem, že od tý mojí loňský mozkový příhody jsem dost zestárnul. Že nestačím s dechem, že jsem celkově zpomalenej, ale že jsem rád, že žiju.
Hráli jsme stále ještě v pětici s Olivií, naší transbasistkou, Karlosem na bicí, pokerovaným Chálím na kytaru, Magdou a mou vystrašenou maličkostí. Já békám. Haj hou jede.
Ale oslava mojí šedesátky se mění v prochcaný fiasko. Skoro nikdo z mých přátel nedorazil, a to akci avízuju na sociálních sítích už od jara. V „Kulisárně“ od dveří protahuje, občas sem zavane pleskanec deště.
Je to všechno jen kvůli tý změně počasí, že nikdo nedorazil? ...
,,A budem hrát a budem řvát A budem lhát jak Pinocchio A bude mráz a bude špás Až budem krást jako Pinocchio Jaký saky-paky taky cyky-caky Jseš jak kusy ledu na slámě Já jsem Pinocchio Ty jsi Pinocchio Jsme jak oběšeni na trámě Lžeš! Ty lžeš! Lžeš! Kdo je tu loutkou? Já nebo ty? Loutkou ze samoty Loutkou Toho kdo vodí Toho kdo vede Kdo koho svede? Loutkou na jevišti Loutkou v propadlišti Toho kdo vodí Toho kdo vede? Kdo koho shodí? Kdo koho svede? Pinocchio... Pinocchio... Pinocchio... Pinocchio..."
Jdu si pustit Panoptiko 😉
Příspěvek k diskusi o bitcoinové kauze pod jménem diskutujícího Veronika Zmátlová
