Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Básnické hry

Podrobnosti
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Historie
29. březen 2023
Zobrazení: 444
  • Básnické hry

Básnické XXX hry jsme na srazech Skupiny XXVI hráli vždy v pokročilých nočních hodinách, kdy se naše mozky vlivem únavy z několikahodinového autorského čtení a popíjení dobrého moku překlápěly do jiné dimenze, která v nás vyvolávala jakousi infantilní nostalgii - po bezstarostném dětství, zběsilé pubertě a krvavém dospívání... Už tehdy leckteří z nás totiž "hravě básnili" adekvátně věku, sečtělosti a rozvíjejícímu se IQ, takže "návrat" do těch dob prostě musel někoho z nás dříve či později napadnout...

Ideálním časem pro nastartování "infantilní", ničím a nikým nekontrolované imaginace, bývala druhá hodina po půlnoci. To se nastříhaly úzké a dlouhé papírky, rozdaly se všem přítomným a začalo se: každý napsal na začátek papírku jeden verš a poslal dál; ten, ke komu papírek doputoval, "zveršoval" napsané, papírek přehnul, aby nebylo vidět, co je tam napsáno, přidal další verš (teď už viditelný) a opět poslal dál... Každý tedy dílem "veršoval", dílem "inspiroval" alias nahrával tomu, ke komu putoval papírek, na "básnickou smeč". Hrálo se, dokud nebyly papírky popsané, pak se rozdaly tak, aby každý ze zúčastněných měl jeden, a začalo se postupně nahlas číst - čtoucí vždy majestátně povstal a odrecitoval rozvinutý papírek... Nezřídka se stávalo, že pro hurónský smích ostatních dočetl jen stěží, nebo se smíchem odrovnal sám - to když narazil na šokantní a zároveň primitivní rýmovačku ze světa politiky nebo erotiky. Hrálo se vždy více kol (nejčastěji tři), přičemž se obrátilo pořadí posílaných papírků, nebo se promíchali účastníci a přesedli si. Naše zkušenost byla tato: první kolo bylo zahřívací, druhé bylo nejlepší, neboť nejnápaditější, třetí už neslo znaky únavy a vyčerpání, takže mnozí odpadli... Když zbylo posledních pár matadorů, obvykle od dalšího kola upustili, dopili, co kde zbylo a venku pod blednoucími hvězdami se probděli k ránu.

xxvi krusec15

Číst dál: Básnické hry

Svatava Antošová: Diktátor píše báseň

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
29. březen 2023
Zobrazení: 501
  • Savatava Antošová

 

To sem se takhle jednou vykláněl

z okna polorozpadlý ubytovny

s oprejskaným nápisem STŘEDNÍ EVROPA

v jedný ruce čerstvě ubalenýho jointa

v druhý Parkinsonův třes

a bryndal si na starý pruhovaný pyžamo

který pamatovalo ještě Mnichov

stydnoucí kafe

Venku se pomalu probouzelo slunce

a já v jeho paprscích zahlíd

matně se blyštět opotřebovaný brnění

řeky

Mohla to bejt papežská Visla

v jejích kalnejch mělčinách se modlily

i zlatý rybky

Mohla to bejt vekslácká Vltava

svý kamenný mosty spojující čas

s věčností

směnila za chvilkový obejmutí

výletního parníčku

A moh to taky bejt Dunaj

orientální skřípot jeho Železnejch vrat

strhával z alpskejch vrcholů zbytky lavin

rakousko-uherskýho smutku

Visla-katolička Vltava-heretička Dunaj-konvertita

k islámu

Už nevim

Vim jen

že to brnění bylo celý posetý kérkama rzi

a sekancema od těžkejch mečů událostí

jak se tudy valily století za stoletím

podobný hordám krásnejch

smyslnejch a nezkrotnejch

ženskejch

Číst dál: Svatava Antošová: Diktátor píše báseň

Roman Szpuk: Covidoví bezdomovci

Podrobnosti
By Roman Szpuk
Roman Szpuk
Kategorie: Roman Szpuk
29. březen 2023
Zobrazení: 385

(příspěvek k chudobě ducha a těla)

Nesu si druhou dvoulitrovou petku. Jednu jsem do sebe obrátil cestou vlakem. Teď se opírám o nějaký sloupek poblíž nádraží. Jasně, mám špinavé džíny, nohavice roztřepené a boty rozvázané. To ke mně v poslední době patří, procházet ulicemi s rozvázanými tkaničkami. Ale není to žádná rebelie, jen lenost. Pro koho bych se měl upravovat? Není tu nikdo. A pro sebe to dělat nebudu.

Na náměstí ještě svítí slunce. Pár lidí kolem projde. Dívka se fotí před chrámem s nejvyšší věží v Čechách.

„Chceš tam vidět i špičku?“ volá na ni ta, co se dívá do mobilu.

Chci do chrámu, ale je zamčeno. Zase lomcuju klikou. Jako všude po Čechách. Ani do předsíňky mě nepustí. Pro mě je církev mrtvá, to ona zemřela, protože zamyká své chrámy jako hroby, zamyká je jako poklady tohoto světa, kde zloději kradou, tak si zamkněte své kulturní dědictví, vy ubožáci, já žiju, jdu kolem lavičky, sedí tam dva bezdomovci, ale možná někde mají domov, jen tak vypadají, protože jsou špinaví. Nabízím jim petkové pivo, co jsem to vůbec u Vietnamců koupil, aha, to je Bráník. Nechtějí. Tak se ptám, jestli si mohu přisednout. Souhlasí, ostatně podobám se jim nadmíru přesně.

Žena vypadá poměrně mladě a ozvláštňuje ji živý pohled, už prošedivělé, ale bohaté vlasy si svázala do drdůlku. Na sobě má špinavý bílý kabátek, teplé a dlouhé punčochy, nohy v prasklých umělohmotných střevících, zpod černé sukně – ale mohla by to být i deka, která je místy propálena patrně cigárem, vykukuje ještě jedna sukně s velikými a pestrými květy. Dostala ji od Cikánů? Chlap sedí ve špinavých montérkách. Na to, že by šel z práce, nevypadá. Žena mi nabízí jakýsi nápoj rudé barvy.

„Bacha, pálí to,“ varuje mě.

„Alkohol?“

„Ne. Zkus a uvidíš.“

Brr! Jen si trochu nahnu, cítím na jazyku jakýsi kokteil s chilli. To je palba. Chlap mi zase nabízí nápoj High Prothein. Pak si přihnu piva. U sta hromů, to zase bude sračka, to se poseru u odpovědného redaktora mé nové knížky veršů A touto nocí nevidím ani jednu hvězdu.

Chlap krvácí z kolena. Mám obě kovový,“ pleská se do kolen. „To bude praskat v pekáči, až mě budou spalovat.“

„Máš chlupatý tělo, co?“ ptá se mě žena živě.

„Určitě má šedivý chlupy,“ namítá chlap.

„Nemá“, oponuje žena se zájmem. „Kouknu na obočí a vidím.“

Rozpínám si košili a odhaluju hruď. Jo, chlupatý jsem. Kdyby tu místo té ženské seděla Sylvia Plathová, zeptala by se: „Máte pár štychů na důkaz, že něco chybí?“

„Chybí,“ přiznal bych. „Chybí mi vše.“

„Kolik ti je?“ ptá se žena a její pohled mě neuvěřitelně hřeje. Představuju si, že spolu jdeme do nějakého bytu, ano, i domov by se tomu dalo říkat, dlouho bychom se však před milováním museli koupat a odírat z těla špínu a z duše smutek a z mysli vzpomínky na časy naděje, jakékoliv. Má oči teplejší, než krásné, ach ano, jsou i krásnější oči, oči uhrančivé, ale studené, mrazivě, průsvitně úchvatné jak ledovcová propast. Uklouznu a nahoru se už nevyškrábu. Z těch očí zní: Chtěl bys šukat, co? Chce se ti píchat, viď? A zní to jako výsměch, protože tyhle tvrdé oči nyní vládnou a mají vše pod kontrolou. A bolí to jak šlehnutí bičem. Jak plivanec do tváře kyselinou. A pak při konečném odchodu, když se v křeči v duchu i v srdci svíjím, ty oči mě vítězně a zároveň shovívavě pozorují, jsou spokojené a samy v sobě si hoví spolu s úsměvem, ne nenávistným, jen pobývají ve svém chladu a jistotě, že z tohoto utrpení už mě nevysvobodí nic.

„Pětašedesát,“ přidávám si nějaký ten rok.

Obcházejí nás holubi. Celé hejno. Čekají nějaké drobečky. Chlap se k jednomu naklání: „Normálně, kdyby přišel blíž, vezmu si ho na pekáč, vezmu ho domů, stáhnu ho z kůže.“

Přichází další bezdomovec. Je pocákaný barvou. Nebo mastnotou? Nese dvě tašky. Mlčky vytahuje rohlíky a dělí se o ně. Podívá se na mě a podává mi rybičky, plechovku olejovek. To tedy musím vypadat, říkám si v duchu zkroušeně, už mi dávají najíst i bezdomovci.

Koukni na ten smrček,“ ukazuje mi chlap stromek u kostela. „Letos je bez špičky. Aby se lidi neshromažďovali.“ Pak se znechuceně podívá na okolojdoucí mládež. „Žáci,“ dodá pohrdavě. „Fláká se to, to je konečná, mladý pipiny, zaplať pámbu, že to mám za sebou, ale pro stát jsem nepoužitelnej, a to jsem dělal rekonstrukce, kolik baráků je jen tady, co jsem na nich dělal, měl jsem našetřený tři melouny, oškubala mě žena, Světlana, z Ukrajiny, ze Lvova, krásná, mladá, ale svině.“

„Byls tam někdy?“ ožiju hned, když slyším o Lvovu.

„Ne.“

Běží okolo dvě děti. První holčičce něco chrastí v kapse.

„Osm dětí jsem měla,“ říká najednou žena. „Pět je jich nezvěstnejch. Tři jsou v kýblu. Dvě ve vysavači.“

Číst dál: Roman Szpuk: Covidoví bezdomovci

39. sraz v Příchovicích

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
13. březen 2023
Zobrazení: 478

PRICH Foto1

(reportážní pásmo)

I.

Je pátek před první adventní nedělí

rychlík o dvou vagóncích z Ústí nad Labem do Liberce

prořezává šedavou mlhu

naděje na zahlédnutí ostré siluety hradu Vrabinec

je marná

před drahně lety jsme na jeho zříceninu podnikli

krkolomný výstup a netušili

že sestup bude téměř sebevražedný

- dnes bychom to už nedali…

Za Mimoní se mlha lehce zvedne a protrhá

někde mezi jejími cáry by měl být Lemberk

ale není...

Kde asi skončil Jakub Kaše a jeho mladá žena

která nám nosila k pití vodu z pramene Zdislavy

zastavili jsme se u nich na víkend během jednoho

z našich putování po máchovských hradech

oběma tehdy ležel na srdci osud vrchu Tlustec

ohroženého těžbou kamene

pořádali protestní akce a umělecká sympozia

věřili v občanskou společnost

tak jako my

dali jsme dohromady sborník básní

na podporu jejich snah

vyšel v nákladu 500 kusů dnes věc nebývalá

Psal se rok 1996...

Číst dál: 39. sraz v Příchovicích

Poslední místo u ohně

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Noviny
12. březen 2023
Zobrazení: 400

basnici2023Dne 24. února 2023 proběhl v prostorách Galerie 1 a půl Haštalská 28

slavnostní křest almanachu českých básníků s názvem Poslední místo u ohně. Ještě ani ne rok fungující prostor v Haštalské ulici na Starém městě pražském se tak stal svědkem setkání editora Vladimíra Stibora s jeho přispěvateli a dalšími zájemci o poezii.

Sešlo se jich tolik, že místa bylo skoro málo, ale nálada byla přesto znamenitá. Složení účastníků také stojí za zmínku, protože jádro tvoří lidé, kteří píší už léta a mají za sebou i několik vydaných knih, ale najdeme zde i mladé a začínající, pro které je sborník jedním z vhodných způsobů, jak se veřejně prezentovat. Tito lidé, třebaže nevytvářejí nějakou formální skupinu, jsou spojeni zájmem o poezii a leckdy i osobním přátelstvím.

   Název sborníku je zvláštní a může odkazovat ke starému zvyku: Kdo si v divočině přisedne k ohni, je jaksi osobně nedotknutelný v tom smyslu, že nemusí říkat, kdo je a odkud přichází. Tak nějak bych to cítil i mezi námi, protože se domnívám, že člověk nemá moc mluvit o sobě a když je člověkem tvůrčím, má za sebe nechat mluvit svoje dílo.

stibor2

   V průběhu večera jsme takto vyslechli recitaci Vítězslavy Felcmanové, Aleny Klímové Brejchové, Marie Kofroňové, Romana Szpuka a Víta Dana Kolingera. Pro poslech a dobrou náladu přišel i harmonikář Pepíček Čečil, jehož úsměv spolu s e staropražskými písničkami prozářil celou místnost.

cecil2

   Největší poděkování platí ovšem pořadateli almanachu, který vychází už od roku 2000 a prozatím zahrnuje 16 dílů s neméně poetickými názvy Cesta k hoře úsvitu, Noc plná žen nebo Ohlédni se, nezkameníš. Spíš nežli ohlížení se věnuje pohybu vpřed, protože už sice pár let říká, že je to naposledy, ale nakonec zase dá dohromady další sborník. Přes nelehkou ekonomickou situaci/kdy je kultura první na ráně, když je třeba šetřit/ i po zlých letech covidové nákazy jeho dílo stále pokračuje. Přejeme tedy Vláďovi Stiborovi do dalších let pevné zdraví, pevné nervy a chuť do další práce.

Německá meteostanice v Kanadě

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
11. březen 2023
Zobrazení: 1556

Meteorologie byla mým zájmem prakticky od dětství, a tento zájem se zvýšil seznámením s Romanem Szpukem, který pracuje jako pozorovatel počasí na Churáňově na Šumavě. Článek jsem původně psal pro časopis 2. světová válka a je dle mého zajímavý i z hlediska vývoje techniky - přiznám se, že jsem dříve neměl ani tušení, že se už v té době dala postavit funkční stanice pro automatická měření a vysílání.

Co dokázalo udělat počasí ve válečných plánech, by vydalo na pořádnou knihu. Jak si nepřipomenout „božský vítr“, který zničil ve 13.století invazní flotilu mongolských nájezdníků, když už si brousili zuby na Japonsko, nebo španělskou Armadu, jež podlehla rafinovanému způsobu vedení boje anglickými námořníky a nepřízni nevyzpytatelného oceánského počasí? Jak by naplánoval své poslední velké tažení Napoleon, kdyby měl lepší přehled o ruském podnebí (jakkoli se dnes soudí, že jeho armáda byla v době příchodu mrazů už pořádně narušená dlouhotrvajícím vyčerpáním, špatným zásobováním a nemocemi včetně pohlavních)? To vše jsou pouze úvahy. Devatenácté století přineslo zkoumání počasí na vědecké bázi a nedlouho poté zapřáhli novou vědu do svých služeb i vojáci. Začalo to být zřejmé už za první, ale ještě více za druhé světové války, kdy zprávy o počasí tvořily dosti značnou část zpráv, předávaných špionážními sítěmi, neboť běžné komunikační kanály přestaly fungovat.

Meteostanice

V nacistickém Německu měla počasí pod palcem tzv. říšská povětrnostní služba (Reichswetterdienst), která zastřešovala činnost všech meteorologů, ať již patřili k pozemní armádě, námořnictvu, letectvu či k civilním složkám. Zvláště pro letce a námořníky byly zprávy o počasí mimořádně důležité. Když válka překročila hranice evropského kontinentu, vyvstala nutnost získávat hlášení z rozličných míst, často i velmi vzdálených a obtížně přístupných. Jen na jejich základech bylo možné sestavit synoptické mapy a předpovídat vývoj povětrnosti.

Číst dál: Německá meteostanice v Kanadě

Další články …

  1. Je potřeba, chaso spisovatelská, udělat pápá...?
  2. MILAN KORÁL (16. 5. 1956 – 4. 12. 2022)
  3. Zápisky z psychiatrie
  4. Jaromír Urban: Tenhle kraj ti neříká pane
  5. Svatava Antošová: Okno zranitelnosti
  6. Radana Šatánková: Léčivý účinek odpuštění
  7. Marie Dolistová: V tichu dálek hvězdy jasný svit
  8. Martin David: Za obloukem řeky Ogh
  9. Pavel Kukal: Intermezzo
  10. Roman Szpuk: Básně a grafiky
  • 9
  • 10
  • 11
  • 12
  • 13
  • 14
  • 15
  • 16
  • 17
  • 18

Strana 14 z 34

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Marie Dolistová: Jít proti vichru, času navzdory
  • Nezdá se vám, že už mu začíná růst nos?
  • PAKO – patafyzika v Teplicích a její historie
  • Zdenko Pavelka (10. 10. 1954 - 22. 5. 2025)
  • Kabaret Speciál repo

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Louis-Armand de Lom d'Arce de Lahontan, Baron de Lahontan
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Skupina XXVI na Milešovce aneb: Ty píčo třetihorní!!!
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • Proč Vám to posílám?
  • Roman Szpuk: Mentolové meditace
  • Petr Hrbáč: Pažitkový oheň

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Šlápoty a výstřiky na startovači Karla Rady

V září mi bylo 60 let. Ochladilo se a začalo pršet. Servírka v chomutovský Kulisárně byla připravená, že přijde hafo lidí, ale chodili jen samí mlaďasové.

Cejtil jsem, že od tý mojí loňský mozkový příhody jsem dost zestárnul. Že nestačím s dechem, že jsem celkově zpomalenej, ale že jsem rád, že žiju.

Hráli jsme stále ještě v pětici s Olivií, naší transbasistkou, Karlosem na bicí, pokerovaným Chálím na kytaru, Magdou a mou vystrašenou maličkostí. Já békám. Haj hou jede.

Ale oslava mojí šedesátky se mění v prochcaný fiasko. Skoro nikdo z mých přátel nedorazil, a to akci avízuju na sociálních sítích už od jara. V „Kulisárně“ od dveří protahuje, občas sem zavane pleskanec deště.

Je to všechno jen kvůli tý změně počasí, že nikdo nedorazil? ...

 

https://www.startovac.cz/projekty/slapoty-a-vystriky?ref=PROJECT_DASHBOARD

Text pro okamžik

Aforismy Martina Váchy

AFORISMY

Kdybych se byl pořádně učil, mohl jsem hovořit plynně rusky. Teď mluvím pouze parusky.

Nejsem pedofil, jsem jen nedočkavý. Nejsem ani gerontofil, jen občas chodím pozdě.

Nejprve v nemocnici pozdravil vrátného, pak pozdravil postupně všechny doktory a sestřičky až se nakonec úplně uzdravil.

Miluji Tě, tak nashle s Danou.

Po té co jsem byl dvakrát vyplaven, zakládám nadaci „Člověk v plísni“. Akce budou podbarveny kulturními produkcemi – plísňovou tvorbou.

Po třetím zmlácení pasažery, zřizuji firmu „TAXI WILLISH“

Po staru jenerál, správně generál. Tedy správně místo major, magor.

Slovo zvonek pochází ze slovenštiny. Lebo je to zariaděnie, ktorým dotyčný dává o sebe vedět k nám do vňútra zvonku.

V Poděbradech se léčí srdcaři, každý rok sem kupříkladu jezdí náš otec kardiak Vlk.

Lékařská věda se dělí na dva hlavní obory: Urologie a neurologie (vše co s urologií nesouvisí).

Naše politická scéna je politování hodná, proto přibývá stále více politologů.

Moje veselá tchýně sice není žádná Twiggy, ale kamkoli přijde, tam je s ní vždy pořádná prdel.

Na zažívání jsou nejstrašnější karbonátky s katarkou.Plítvická jezera jsou velmi populární. Dokonce tam mají zřídit i Old Sekndhend.
Nový pražský dívčí pěvecký sbor světových parametrů: Barbíni di Praga.

Podle historických pramenů byl první disributor kávy na Slovensku Juraj Jánošík. Pocházela Z Uher a tehdy vznikl název „ČI BOlo to kafe?“

Při chřipkové epidemii lehlo hodně lidí, dokonce v Polsku i Lech Walenca.

Budu na Tebe sladký jak Čokoládin.

Slováci nejsou hloupí, vždyť někteří jsou i průmySlováci.

Zpráva ze CNN: Rumunský prezident: Čau Česku, po poslední schůzce s Husákem a od té doby se tu neukázal.

Zavíračka. Na účtence zbyl dlouhý plot, plod života mého.

20:00-první grog, 20:15-druhý grog, 20:30-třetí grog, 20:45-čtvrtý grog, 21:00-stávám se grogově závislým.

Dýchánek májového abstinenta: Byl pozdní večer, první čaj, večerní čaj byl lásky chlast.

Nejen důchodcova obava: Já se z toho hospicnu!

V naší rozvodné síti se nachází padesát Hertzů. Vysvětlení pro laiky a laikyně: To už je pořádné divadlo.

Úřady zaujalo zejména mé podvodné účetnictví a pokradní deník.

První cyklista v Čechách byl již praotec Čech, protože ten už přišel o-kolo roku čtyřista.

Povzdech starého sklerotika: Čím víc pamatuju, tím míň pamatuju.

Ti kdo kazí slovo boží často postupují i podle Písma, neboť jest psáno: Jděte a kažte Evangelium.

Nejprve začal házet slovy, pak svaly, pak mečem a nakonec HáZet Dé eS.

Jakub Zahradník se rozhodl psát oPeru, ale na Čille nebo Uruguay si ani nevzpomněl.

Ať již v USA vládne kdokoli, pro mě stále platí: Americký prezident Bi(y)ll Klinton.

Vyznání krachujícího velkozemědělce: Lásko, mě ubývá sil.

Nejlepší zemědělci a chovatelé dobytka jsou Němci, neboť každý z nich je v podstatě doj(i)č.

Někdo chápe polopatě, jiný ani po krumpáči.

Heslo bulharského překupníka: Kupředu Leva, zpátky ni flok!

Obchodník – uměl prodat vakuum bez vzduchoprázdna, hliník s nízkým obsahem aluminia a Favorita bez vítězství.

V našem zdravotnictví mne nejvíce vyléčil tzv. placeno efekt.

Nejvíce úspěchů jsem dosáhl pod-vedením svých nadřízených.

...ich špreche plócho ingliš...

Opět jsem schodil. Ze schodů opatrně!!!

Drezůra jezevčíka: Lež, máš krátký nohy!

Zkrachovalý karierista – zapomenul i na to, co měl zapomenout.

Poznal jsem skvělou dívku. Sic nemá škol, leč dobře vydělává, je společenská, miluje lidi a zná spoustu jazyků.

„Nesmíš bejt blbej a hned ukázat všem, jak seš chytrej“.

SMS určenou milence jsem poslal manželce. Další odesraná zpráva. Před tím jsem poslal meil. Bojím se, že jsem se meilil.

Kuřákova gradace: Partyzánky začal kouřit jako vojín, časem přešel na dýmkový tabák Kapitán a nakonec skončil na majoránce.

Čekal jsem po volbách ostré borce a oni zas tupitelé.

Flamedr: Všude dobře, tak co doma.

Zpráva o ukončení velké věrozvěstské mise: Cyril a Metoděj už spolu nechoděj.

Když terapie, ještě to jde, horší, když terachlastá.

Co se do knihy etikety nedostalo: ...a nadával jak Špaček.

Z domácí oslavy po 22. hodině: Přišel mi k svátku gratulovat polda.

Známý popěvek pracovníků krematoria: Plamínek z vlasů...

Zprvu fotil krajinky, pak ukrajinky

Buď v práci v šest, soudruhu!

Lepší než večeře se starou je Snídaně s Novou.

Kolemjedoucí kolař s Kolína kol dokola pil kolu v dopravním kolapsu aby nezpůsobil kolizi, až ho nakonec skolila kolika.

Klášterním tichem se ozývá Abba tiše.

Bankovky jsou ještě vlhké. Tiskne mi to jako když lže.

Přednosta stanice, ten umí prohnat Mašíny.

K výročí sv. Dominika se Arcibiskupství pražské rozhodlo vydat pamětní Dukát.\

Novodobá pomláska: Lejte ať jsme zmalovaný, lejte aspoň bílý.

Kompenzace hodnot: Někdo vládne statky, jiný nedostatky.

Až se zítra vzbudím, přečtu si co psala včera, stará dobrá Mladá fronta Dnes.

Seriózní sex na E55: Máš ičo? Dičo? Pičo?

Taková kalná Ganga, to není žádná in Dyje (Metuje už vůbec ne).

Jak jednou spočinem, jenom rak ví.

Po mejdanu s Radanou Š: Komu je Rady, tomu je i po noci...

Ještě musím nahlásit čtení feministické literatury, aby nebyla poškozena žádná autorská kráva.

Dajtě mi aj Alnagon. Nie bez receptu Ibalgin.

Při pádu do stoky zapěl Helekal!

Počítač mi odpravila firma Nikola Posraldesku.

Příjemný poslech s jákoňskou firmou Harašito.

Fredie, čeká na Tebe ňáká fanynka. Ajc příde!

Dneska máš posvícení. Jen co najdu hlavní jistič.

Láskyplně ke mně přičichla a pravila: Vodka vy ste…

Po té, co odešla z Moskvy, přišla kRize.

Při stálém hledání brýlí neskrývám, že jsem blbej, jak daleko vidím.

Parazitní píseň: Snídaně v krávě.

Slečna na prvního máje.

Nebo nemáje?
PS. Allways

 Z Anglie jsme přivítali celé Brity.

Jdem na to pivo. Nejlepší topivo je rum.

Vzal jsem Janu na Svijany. Každý má svý Jany.

Jest-li nemáš na pivo, tak zatím čaj!

Zaujal mě předvolební pořad Hovory v plánech.

Viktore, jedeš s námi do Plzně na Bahna? Né jedu na Bahna mý. Ještě něco o Jakubovi Zahradnikovi: Jakub mnoho zahrad ničí.

Dnes již neplatí: Sedávej panenko v koutě, ale se dávej.

Ona byla naivní a já jsem byl na i v ní.

Beránku Boží, který snímáš hříchy, smiluj se nad Tebou, který s ní máš hříchy.

Soudruzi! Na práci sou druzí.

Pod Vyšehradem otevřou nové Píp šou „U Honimíra“. Akce budou hudebně zpříjemněny Hambíny di Praga.

Nemám prachy na Jook boks, v hlavě se mi honí nejrůznější enter triky a powery.

Se svým spolustolovníkem nevím co s ním, sním o tom, co sám sním.

K. Gott zásadně s milenkou nesnídal, jenom si s ní dal.

 

 

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka