Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Iveta Pokorná: Básně 1989-1994 (2)

Podrobnosti
By Iveta Pokorná
Iveta Pokorná
Kategorie: Iveta Pokorná
29. září 2017
Zobrazení: 25

Letos 7. prosince to bude už 15 let, kdy odešla z tohoto světa básnířka Iveta Pokorná (1977-2002). V 90. letech ještě jezdila na srazy Skupiny XXVI, ale postupně jí v tom zabraňovala jak její nemoc, tak přesun z Teplic do Brna, kde věnovala všechen čas i zbývající síly studiu filosofie a religionistiky. V té době už sice nepsala, ale pokud si ji chceme připomenout, tak nejlépe prostřednictvím několika jejích básní z let 1989-1994, které vyšly ve sbírce Kéž by to byla jen hra se slovy (Sursum, 2003). Zde jsou:

Interview se životem

Já skládám básně.

A co ty, živote?

Já skládám lidi

smutné i šťastné.

Já miluji Zem.

A koho ty, Živote?

Já miluji lidi

za nimi do roztrhání šel bych nocí

i dnem.

Nicota

Do mého mozku a podvědomí

proniká tma bez hvězd a měsíce.

Je bezprostorná, beztvará

a bez rychlosti sekund.

Jsem to já a v tu chvíli už ne.

A tou tmou se něco pne.

Ale chybí podpora času a něco

se ztrácí.

Z – něco – je nic.

Zbývá jen prázdno.

Škola bez dětí.

Lidé bez tváří.

Prostor bez cestiček a cest.

Pravda a lháři.

Pravdomluvní a lest.

A tma bez měsíce a hvězd.

Jsem Něco a tou tmou

letím k mezitím už mrtvým hvězdám.

Letím a nic ze sebe neznám.

Jsem nic pohlcené nicotou.

Číst dál: Iveta Pokorná: Básně 1989-1994 (2)

Martin David: Z rukopisu

Podrobnosti
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Martin David
22. červenec 2017
Zobrazení: 60

* * *

Zas trčíš u jezu

a jako u vytržení hledíš

do soukolí proudů

do lesklých ozubených

převodů proudů

toho pra-pra-dávného orloje

O kus dál

po hladině plují

obrazy oblak

pobřežní vegetace

ale také

výjevy z tvého života

tvoje alba

Listuješ v nich –

namátkou a vzrušeně –

jenomže neúprosný proud

je unáší dál

dál a dál

do nedozíráma

NOC

Bachratého cosi

na obzoru

Vynořují se obrysy

činžáku velkoměstského

ve slohu secesním

Omyl

je to olbřímí

Rubikova kostka

Kdepak

je to jen temný háj

dávný šibeniční vrch

ponechaný uprostřed polí

Neuvěřitelné –

dodnes ponechaný

* * *

Z nedalekého městečka

dojet na skřehotajícím kole

na okraj lužního lesa

Tam sesednout

Dál pouze pěšky

a to plíživě pomalu

uzounkou pěšinou

temně zelenou hlubinou

převysokých listnáčů

Sát vlahou vůni pralesa

všemožnými bylinami prosycenou

Pak se zastavit       Znehybnět

Sklopit hlavu

Zavřít oči        Slyšet hlasy ptáků

Pak se rozpustit

rozplynout

Číst dál: Martin David: Z rukopisu

Tři nové básně Marie Dolistové

Podrobnosti
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Marie Dolistová
22. červenec 2017
Zobrazení: 50

Přeměna

(o hudebních nástrojích ze zvířecích rohů)

Vítr z pastvin

šelestění vysokých travin horských luk

sluneční svit i déšť a mlhy

s rohy jejich nositelů

býků, krav, ovcí, koz

mění se v píseň, sonátu

v let a běh tónů

pod klenbou oblohy, katedrál a koncertních síní

Nositelé rohů přešli tak do duchovních sfér

stali se hudbou

Letí píseň pastvin

letí tóny rohů

letí do věků

Číst dál: Tři nové básně Marie Dolistové

Roman Szpuk: Cesta do Lvova

Podrobnosti
By Roman Szpuk
Roman Szpuk
Kategorie: Roman Szpuk
20. červenec 2017
Zobrazení: 55

(report o jedné zastávce na turné Měsíce autorského čtení 2017)

Čekáme s ukrajinským řidičem před košickým penzionem Kukučín na gruzínskou básnířku Dianu Anthimiadou, se kterou jedu celou poetickou šňůru od Ostravy přes Košice až po Lvov. Diana je hrdá básnířka z Tbilisi, má černé oči, vlnité a husté temné vlasy a píše uhrančivé verše:

Oné noci, kdy jsem
opřela žebřík o svou páteř
a vystoupala nahoru,
abych dolů strhla měsíc,
znovu jste se pokoušeli
koukat se mi pod šaty.
Já nečekám na nikoho.

     Básnířka a lingvistka Diana (narozena v roce 1982) má otce Řeka a matku Gruzínku. Snad proto se v její poezii tak často objevují postavy z řecké mytologie, především ty negativní. Svoji poezii charakterizuje jako hledání domova. Posluchači se jí ptají na vztah s Armény a na náboženské otázky. Říká, že Gruzínci jsou ortodoxní, Arméni řecko-katoličtí. Ale otázky směřující na politiku odmítá. Nebo odpovídá stručně a s nechutí.
   Má šestiletého syna Georgia, autistu, který dlouho nemluvil, jen kreslil. Diana si řekla, že bude mluvit za něj a psala na jeho obrázky texty a pohádky. Když se jí v Ostravě někdo zeptal, zda vnímá jako autismus i samotnou poezii, bez okolků přisvědčila. Metafory jsou prý po autisty běžné. A tato charakteristika styčných ploch mezi autismem a poezií je přesná:

Pohroužit se do sebe
a trochu se všech bát.

***

     Na drátě nad našimi hlavami sedí malý ptáček s karmínovými prsíčky. Zřejmě konopka. Krátím si čekání jejím pozorováním. Ale to už Diana přichází, můžeme tedy vyjet.
   Slunce svítí a já se potím, třebaže v luxusní Octavii je zapnuta klimatizace. Hltám očima krajinu východního Slovenska. Nejvíce můj zrak přitahuje vrcholek Vihorlatu (1 075 m.n.m.). Připomíná mírně zubatou korunku. Jak je to dlouho, co jsem nahoře stál se svojí budoucí ženou Helenou.
     Hranice se blíží. Když mě zaujme pole slunečnic, jejichž hlavičky se otáčejí k východu, vidím, jak na druhé straně zpoza obzoru vystupuje planoucí zář báně kostela. Jako by je ta báň přitahovala. A dochází mi: Tam, tam už je Ukrajina. Ale dostat se na druhou stranu není snadné. Na pasové kontrole na slovenské straně sedíme s Dianou na nějakém podstavci a čekáme. Jsem trpělivý, ostatně, čerstvý vzduch mi dělá dobře. V autě je pro mne nepříjemně teplo a Dianě je při zapnuté klimatizaci zima. Konečně je volno. A vjíždíme do Užhorodu.
   Ulicí jede stará volha, otlučená, připomíná dávné křižníky silnic, které jezdí na Kubě. V Dubince stojí křiklavě fialová budova s nápisem Moulin Rouge. Domky podél silice jsou chudé a skoro všechny mají vlnitou keramickou střešní krytinu. Na žádném nechybí často již notně zrezavělý talíř satelitu. Nejúžasnější jsou zdejší chrámy a kapličky s dveřmi povětšinou dokořán. Jejich stříšky, věžičky a báně září ve slunci jak ohně. Hrají především zlatými stříbrnými a modrými odstíny.
   Na řidiči je ihned znát, že je doma. Zrychlil, v obcích jako by žádná neomezená rychlost neplatila a ani dvojitá plná čára nic neznamená. Auta tu svítit nemusí. Silnice, po které uháníme, je kvalitní, nevím, kudy na Ukrajinu vjíždějí ostatní, že si tak naříkají na jejich povrch. Billboardy tu ohlupují řidiče stejně jako v Evropské unii. To už se blíží pověstné Karpaty. Noříme se do jejich lesnatých údolí proti toku řeky Latorica. Tajím dech, když vzhlížím vpravo k lysému vrcholu hory Cmiŭ Stoy (1681 m.n.m.). Domky jsou zde chudší, mnohé z nich i opuštěné, s propadlými střechami, ale některé zvenčí zdobí pěkné malby. Objevuje se další špičatý vrcholek vlevo. Je to Пikyŭ (1408 m.n.m.). Obdivuju příkré srázy porostlé většinou bukovými lesy, a strže, jistě plné divokých bystřin. Moje srdce kreslíře a fotografa si ihned představuje lesní interiéry, o kterých na Šumavě nemáme potuchy. Šumava je melancholická, táhlá, náhorní, Karpaty jsou rozeklané, zvedají se z údolí jak zelené stěny.
     Na krajnici stojí stále více prodavačů borůvek. Poblíž obce Bilasovytsia brzdíme a řidič dohaduje cenu. Borůvky tu prodává chlapec a mladá žena. Jsou oblečení chudě, ale vane z nich volnost hor. Pak pokračujeme na sedlo za obcí Latirka, kde stojí kiosek U Mariï. Před ní drží stráž dřevěný oslík a Maria s Josefem v životní velikosti. A už jsme na druhé straně Karpat. Prodavačů borůvek, ale i hřibů a zářivých křemenáčů stále přibývá, stejně tak porostu bolševníku, který zde decimuje celé louky. Svůj sběr tu prodávají celé rodiny. Stojí tu muži, rokují spolu, vidím i maminku s kočárkem.
   Vjíždíme do údolí řek Onip a Stryi. Stopují tu stařečci, mávají, prosí. Jiní muži u silnice vedou na pastvu krávy. Co kráva, to jeden pastevec. U značky práce na silnici tlačí osamělec kolečko s asfaltem. Na louce se ohání muž s kosou, jinde se ohýbá stařenka pod nůší naloženou vrchovatě trávou. Jinde zase uhání po krajnici jedenáctiletý hošík na bílém koni. A kolem toho všeho se řítí auta. Není jich mnoho, ale provoz je tu přesto čilý. Na jednom místě mě šokuje hřiště s brankami, které je zbudováno na svahu nad silnicí. Je tak šikmé, že si vůbec nedovedu představit, jak by se na něm udržel míč. Ale míjíme též na první pohled luxusní lyžařské středisko Play u vesnice Tukholky.
     Dozvídám se, že se místní obyvatelé jmenují Huculové, гуцули, jinak řečení Rusíni. Hlásí se však k ukrajinské národnosti. Název se ujal i u horského plemena koní chovaného původně v rumunské Bukovině. Po první světové válce měli Huculové po čtyři měsíce i vlastní republiku.

Číst dál: Roman Szpuk: Cesta do Lvova

  1. Renata Bulvová: Básně, které vám posvítí na cestu
  2. Svatava Antošová: Eulenthor
  3. Karel J. Beneš: Jak usíná včela
  4. Roman Szpuk: Jarní mokřady
  5. Fašismus smeček aneb konečné řešení říše středu
  6. Agora
  7. Ruku jsem opřel o kámen
  8. Poezie Radany Šatánkové do zvukového světa vynesená
  9. Limeriky
  10. Bída

Strana 24 z 28

  • 19
  • 20
  • 21
  • 22
  • 23
  • 24
  • 25
  • 26
  • 27
  • 28

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • XL ANNOS Skupiny XXVI - poslední hromadný sraz skupiny na římsko-katolické faře v Příchovicích
  • Žďárského Bydžov - reportáž
  • Večer na počest Mirka Kováříka
  • Marie Dolistová: Krok do kaluže
  • Svatava Antošová: SÁZENÍ OHNĚ

Nejčtenější

  • Zajímají mě jenom nezvyklá slovní spojení aneb nebylo od nás daleko boží království
  • Příšerná hostina: Strach, tajemství, hrůza a šílenství v české literatuře 14. až 21. století ed. Radim Kopáč
  • Profesní fórum na světě knihy 2023
  • Žužu parta je tu hned !!!!
  • Iveta Pokorná: Básně 1989-1994

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

Aforismy Martina Váchy

AFORISMY

Kdybych se byl pořádně učil, mohl jsem hovořit plynně rusky. Teď mluvím pouze parusky.

Nejsem pedofil, jsem jen nedočkavý. Nejsem ani gerontofil, jen občas chodím pozdě.

Nejprve v nemocnici pozdravil vrátného, pak pozdravil postupně všechny doktory a sestřičky až se nakonec úplně uzdravil.

Miluji Tě, tak nashle s Danou.

Po té co jsem byl dvakrát vyplaven, zakládám nadaci „Člověk v plísni“. Akce budou podbarveny kulturními produkcemi – plísňovou tvorbou.

Po třetím zmlácení pasažery, zřizuji firmu „TAXI WILLISH“

Po staru jenerál, správně generál. Tedy správně místo major, magor.

Slovo zvonek pochází ze slovenštiny. Lebo je to zariaděnie, ktorým dotyčný dává o sebe vedět k nám do vňútra zvonku.

V Poděbradech se léčí srdcaři, každý rok sem kupříkladu jezdí náš otec kardiak Vlk.

Lékařská věda se dělí na dva hlavní obory: Urologie a neurologie (vše co s urologií nesouvisí).

Naše politická scéna je politování hodná, proto přibývá stále více politologů.

Moje veselá tchýně sice není žádná Twiggy, ale kamkoli přijde, tam je s ní vždy pořádná prdel.

Na zažívání jsou nejstrašnější karbonátky s katarkou.Plítvická jezera jsou velmi populární. Dokonce tam mají zřídit i Old Sekndhend.
Nový pražský dívčí pěvecký sbor světových parametrů: Barbíni di Praga.

Podle historických pramenů byl první disributor kávy na Slovensku Juraj Jánošík. Pocházela Z Uher a tehdy vznikl název „ČI BOlo to kafe?“

Při chřipkové epidemii lehlo hodně lidí, dokonce v Polsku i Lech Walenca.

Budu na Tebe sladký jak Čokoládin.

Slováci nejsou hloupí, vždyť někteří jsou i průmySlováci.

Zpráva ze CNN: Rumunský prezident: Čau Česku, po poslední schůzce s Husákem a od té doby se tu neukázal.

Zavíračka. Na účtence zbyl dlouhý plot, plod života mého.

20:00-první grog, 20:15-druhý grog, 20:30-třetí grog, 20:45-čtvrtý grog, 21:00-stávám se grogově závislým.

Dýchánek májového abstinenta: Byl pozdní večer, první čaj, večerní čaj byl lásky chlast.

Nejen důchodcova obava: Já se z toho hospicnu!

V naší rozvodné síti se nachází padesát Hertzů. Vysvětlení pro laiky a laikyně: To už je pořádné divadlo.

Úřady zaujalo zejména mé podvodné účetnictví a pokradní deník.

První cyklista v Čechách byl již praotec Čech, protože ten už přišel o-kolo roku čtyřista.

Povzdech starého sklerotika: Čím víc pamatuju, tím míň pamatuju.

Ti kdo kazí slovo boží často postupují i podle Písma, neboť jest psáno: Jděte a kažte Evangelium.

Nejprve začal házet slovy, pak svaly, pak mečem a nakonec HáZet Dé eS.

Jakub Zahradník se rozhodl psát oPeru, ale na Čille nebo Uruguay si ani nevzpomněl.

Ať již v USA vládne kdokoli, pro mě stále platí: Americký prezident Bi(y)ll Klinton.

Vyznání krachujícího velkozemědělce: Lásko, mě ubývá sil.

Nejlepší zemědělci a chovatelé dobytka jsou Němci, neboť každý z nich je v podstatě doj(i)č.

Někdo chápe polopatě, jiný ani po krumpáči.

Heslo bulharského překupníka: Kupředu Leva, zpátky ni flok!

Obchodník – uměl prodat vakuum bez vzduchoprázdna, hliník s nízkým obsahem aluminia a Favorita bez vítězství.

V našem zdravotnictví mne nejvíce vyléčil tzv. placeno efekt.

Nejvíce úspěchů jsem dosáhl pod-vedením svých nadřízených.

...ich špreche plócho ingliš...

Opět jsem schodil. Ze schodů opatrně!!!

Drezůra jezevčíka: Lež, máš krátký nohy!

Zkrachovalý karierista – zapomenul i na to, co měl zapomenout.

Poznal jsem skvělou dívku. Sic nemá škol, leč dobře vydělává, je společenská, miluje lidi a zná spoustu jazyků.

„Nesmíš bejt blbej a hned ukázat všem, jak seš chytrej“.

SMS určenou milence jsem poslal manželce. Další odesraná zpráva. Před tím jsem poslal meil. Bojím se, že jsem se meilil.

Kuřákova gradace: Partyzánky začal kouřit jako vojín, časem přešel na dýmkový tabák Kapitán a nakonec skončil na majoránce.

Čekal jsem po volbách ostré borce a oni zas tupitelé.

Flamedr: Všude dobře, tak co doma.

Zpráva o ukončení velké věrozvěstské mise: Cyril a Metoděj už spolu nechoděj.

Když terapie, ještě to jde, horší, když terachlastá.

Co se do knihy etikety nedostalo: ...a nadával jak Špaček.

Z domácí oslavy po 22. hodině: Přišel mi k svátku gratulovat polda.

Známý popěvek pracovníků krematoria: Plamínek z vlasů...

Zprvu fotil krajinky, pak ukrajinky

Buď v práci v šest, soudruhu!

Lepší než večeře se starou je Snídaně s Novou.

Kolemjedoucí kolař s Kolína kol dokola pil kolu v dopravním kolapsu aby nezpůsobil kolizi, až ho nakonec skolila kolika.

Klášterním tichem se ozývá Abba tiše.

Bankovky jsou ještě vlhké. Tiskne mi to jako když lže.

Přednosta stanice, ten umí prohnat Mašíny.

K výročí sv. Dominika se Arcibiskupství pražské rozhodlo vydat pamětní Dukát.\

Novodobá pomláska: Lejte ať jsme zmalovaný, lejte aspoň bílý.

Kompenzace hodnot: Někdo vládne statky, jiný nedostatky.

Až se zítra vzbudím, přečtu si co psala včera, stará dobrá Mladá fronta Dnes.

Seriózní sex na E55: Máš ičo? Dičo? Pičo?

Taková kalná Ganga, to není žádná in Dyje (Metuje už vůbec ne).

Jak jednou spočinem, jenom rak ví.

Po mejdanu s Radanou Š: Komu je Rady, tomu je i po noci...

Ještě musím nahlásit čtení feministické literatury, aby nebyla poškozena žádná autorská kráva.

Dajtě mi aj Alnagon. Nie bez receptu Ibalgin.

Při pádu do stoky zapěl Helekal!

Počítač mi odpravila firma Nikola Posraldesku.

Příjemný poslech s jákoňskou firmou Harašito.

Fredie, čeká na Tebe ňáká fanynka. Ajc příde!

Dneska máš posvícení. Jen co najdu hlavní jistič.

Láskyplně ke mně přičichla a pravila: Vodka vy ste…

Po té, co odešla z Moskvy, přišla kRize.

Při stálém hledání brýlí neskrývám, že jsem blbej, jak daleko vidím.

Parazitní píseň: Snídaně v krávě.

Slečna na prvního máje.

Nebo nemáje?
PS. Allways

 Z Anglie jsme přivítali celé Brity.

Jdem na to pivo. Nejlepší topivo je rum.

Vzal jsem Janu na Svijany. Každý má svý Jany.

Jest-li nemáš na pivo, tak zatím čaj!

Zaujal mě předvolební pořad Hovory v plánech.

Viktore, jedeš s námi do Plzně na Bahna? Né jedu na Bahna mý. Ještě něco o Jakubovi Zahradnikovi: Jakub mnoho zahrad ničí.

Dnes již neplatí: Sedávej panenko v koutě, ale se dávej.

Ona byla naivní a já jsem byl na i v ní.

Beránku Boží, který snímáš hříchy, smiluj se nad Tebou, který s ní máš hříchy.

Soudruzi! Na práci sou druzí.

Pod Vyšehradem otevřou nové Píp šou „U Honimíra“. Akce budou hudebně zpříjemněny Hambíny di Praga.

Nemám prachy na Jook boks, v hlavě se mi honí nejrůznější enter triky a powery.

Se svým spolustolovníkem nevím co s ním, sním o tom, co sám sním.

K. Gott zásadně s milenkou nesnídal, jenom si s ní dal.

 

 

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka