Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Radana Šatánková - Výběr poezie z let 1999 2019

Podrobnosti
By Radana Šatánková
Radana Šatánková
Kategorie: Radana Šatánková
6. prosinec 2023
Zobrazení: 462

MUŠÍ KREMACE
Vletěla moucha
do plamene karmy
bez hudby, jen
tak si bzučela.


Žíhaný plamen ten
obřadně zasyčel,
za muším živůtkem
zavřela se vrata.


Byla-li moucha bez hříchu,
určitě zemřela svatá!

 

NEPATŘIČNÁ
netuším vše
je ranní mše
c ́est la vie
na téhle planetě
Bůh
nestaví


nehledám v kázáních
hnidu
přemýšlím si o prachu
a zda měli svatí
celulitidu

 

ŠELEST
Srdce lest
Při tanci
S doživotní
Kvitancí

Číst dál: Radana Šatánková - Výběr poezie z let 1999 2019

Půlnoční Rapsódie: Noční můry a jiné živé sny z let 1995–2023

Podrobnosti
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Noviny
31. říjen 2023
Zobrazení: 516

rapsodieViki Shock je autorem desítky knih poezie a prózy, které si často sám ilustruje. V Půlnoční rapsódii přináší čtenářům literárně zpracovanou stovku snů za poslední čtvrtstoletí, obohacenou o několik koláží. Nočním sněním a jeho literárním zachycováním se intenzivně zabývali nejen surrealisté, ale též básníci jako třeba Ivan Diviš či Zbyněk Hejda, nebo Erben s Máchou.
V případě Vikiho Shocka se jeví sen jako nanejvýš vhodné médium pro jeho autorský naturel. Sny nejsou zatíženy žádnou morálkou, ani přírodními či fyzikálními zákony, natož estetikou. Při jejich rekonstrukci není třeba ani žádné literární či literátské stylizace. To vše pasuje do poetiky tvůrce oplývajícího volnomyšlenkářskou fantazií i nedůvěrou ve velké příběhy. A tak jako by se na rubu autorovy „bdělé“ tvorby zrodily za noci desítky fantastických anekdot, surreálných grotesek, kapesních hororů, novodobých morytátů, městských legend, erotických féerií či jurodivých básní v próze.
Autorovo alter ego v nich přebírá různé role, stává se bonvivánem, somnambulem, sprinterem, komikem němé éry, teroristou, sodomitou i prostomyslným bláznem. Čas se v těchto snových příbězích stává tekutým, prostor zaplňují nejrůznější představitelé fantastické fauny včetně kentauřice, mluvící kočky, ohnivzdorného kocourka Pětiočka či ptakopyska, kterého nosí Ivan Mládek jako čepici, atd., atp.

Text anotace je převzatý z webu kosmasu.

Další inspirativní odkazy.

Číst dál: Půlnoční Rapsódie: Noční můry a jiné živé sny z let 1995–2023

Dvě krásy Martina Mulače

Podrobnosti
By Bohuslav Vaněk-Úvalský
Bohuslav Vaněk-Úvalský
Kategorie: Bohuslav Vaněk-Úvalský
25. říjen 2023
Zobrazení: 724

mmulac nusle

Tady je text, který jsem dával Martinovi Mulačovi do katalogu, ve fotogalerii je repka ze zahájení výstavy, výstava v Jičíně ještě 14 dnů trvá – a doufám, že se na ní při komentované prohlídce tuhle neděli uvidíme!

Krása je osobní záležitost. Někdo rád míšeňský porcelán, jiný Mickeye Mouseho, další Mickey Mouseho čučícího z míšenského porcelánu a někdo hned vyhrkne: „Jaguár typ E!“ Já to mám rád rafinovaně. Všechny ty zasuté pražské uličky z mého dětství, loupající se omítka, tajemné průjezdy, neprostupné zahrady, domky se zaslepenými okny – to všechno mě naplňovalo zvláštní rozechvělostí. A skládky a odstavené vraky škodovek, estetika prvních punkerů a posledních prvoválečných invalidů, socialistická užitná banalita a tisíckrát přehrané kazety s německým pornem 1972, anatomické atlasy, úchyl řádící v záběhlickém zámečku, svlékání spolužaček za garážema, panoptikální pajzly, sousedovy kožené postroje, andaluzské rozřízlé oko – mám tento způsob krásy rád. Takže Mulače jsem prostě musel potkat.

 

A pak je tu ještě jeden druh krásy. Procesní. Ve finálních obrazech, či instalacích najdete jen jeho důsledky. Je to krása přístupu. Poctivost, zapálení. Neuvěřitelná zažranost do tématu, nutnost nalézt a vynést na světlo jeho podstatu. Toho tématu, samozřejmě. „Kolik je těch Klímů?“ ptám se Mulače při jedné z návštěv v jeho ateliéru a ukazuju na stěnu pokrytou precizními verzemi portrétu Ladislava Klímy. „Osmdesát?“ Mulač začne zběsile otevírat šuplíky kovových regálů. „Asi čtyřista, koukej... Ale pořád je to jen jeden obraz!“

 

Dělal jsem s Martinem Mulačem knihu Bohorovné horory básníka Roberta Jandy. Tři roky. Ano, ty obrázky někde jsou. Jsou dobré, vlastně skvělé – ale ty tři roky! Tahle krása, co pamatuju jen já, Mulač, autor knihy a naše partnerky. Tolikrát nás uklidňovaly, tolikrát nám foukaly vzájemně způsobené bolístky, říkaly nám: „Jasně, že to jsou debilové! Kašli na ně. Už za nima nechoď...“, jenže my za sebou lezli, a bylo to krásný! Krásný – protože opravdový. Tohle vám dá ne každý umělec!

Mám tyhle dvě krásy Martina Mulače velice rád.

Číst dál: Dvě krásy Martina Mulače

Starý flám aneb jak jsme válčili proti/za radar(u)

Podrobnosti
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Historie
21. říjen 2023
Zobrazení: 536
  • Karel Rada

 Grammar Nazi Icon.svgByly slavné doby, kdy jsme jako skupina podlehli volání sociálních sítí a provozovali líté diskusní boje na vlnách internetu. Dopouštěli jsme se pochopitelně toho, co wikipedie označuje jako Flame.

Byly to doby koryfejské a patřičně vášnivé. Časem nás tvůrčí elán opustil nebo se odstěhoval na platformy, kde se meze tvůrčímu rozmachu nekladou, třebas facebook. Ale věřme, že jen jediný náznak diskuse nebo komentářů pod články by nalákal troly ku zaplevelení stránek, a proto se na nových stránkách vzdáváme diskusí.  Ty se nechť odehrávají v jiných vysavačích pospolitosti (vis maior). Inspirován počínáním časopisu Psí víno mi přijde zajímavá platforma Discord, již tam skupina XXVI  zahnízdila. Je tam také pozvánka na sraz.

Stáhnout článek i s debatou vyzobanou z hlubin Internetu

Peří věčně zelené

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Historie
12. říjen 2023
Zobrazení: 494
  • A Studio Rubín

FOTO na zacatekTen nápad se zrodil v Plzni po večeru předávání literární Ceny Bohumila Polana 22. listopadu loňského roku. Josef Kejha se zeptal Josefa Straky, zda by bylo možné uspořádat někde v Praze večer k poctě Mirka Kováříka. Pepa Straka se nabídl, že zná současnou dramaturgyni a produkční v malostranském Rubínu a že by to určitě šlo domluvit. Jako ideální se mu jevil termín někdy kolem 12. října, neboť ten večer tam v roce 2019 vystupoval Mirek (tehdy společně s Jiřím Staňkem) naposledy. Slovo dalo slovo a v Rubínu se vyskytl volný termín: byl jím 10. říjen 2023. Připomeňme, že A studio Rubín je klubová scéna, která sídlí více než půl století ve sklepení historického domu U tří korun na pražské Malé straně a u jejíhož zrodu stál režisér Radim Vašinka se souborem Orfeus.

Později tu na dlouhá léta zakotvil režisér a inscenátor Zdeněk Potužil. A právě jemu na večeru nazvaném Peří věčně zelené věnoval krátkou vzpomínku pamětník té doby, písničkář a skladatel Miki Jelínek. Na své setkání s režisérem Potužilem vzpomenul na videonahrávce z oslav 50. výročí založení Rubínu i Mirek Kovářík, jenž právě na této scéně začínal se Zeleným peřím – pořadem mladé poezie. Na záběru se mihne i Zdena Hadrbolcová, v oněch letech jeho neodmyslitelná „zelenoopeřenecká“ sparring partnerka. Je smutné, že koncem minulého roku, kdy nápad na uspořádání večera na Mirkovu počest vznikl, utrpěla mozkovou příhodu a od té doby je odkázána na pomoc druhých. Večera se tedy nemohla zúčastnit, což je velká škoda. A nemohly se zúčastnit ani dvě další literární osobnosti, Saša Berková (1949-2008) a Zuzana Trojanová (1954-1979); mohly už jen z poetického nebe shlížet dolů do sklepení Rubínu a naslouchat Radce Fiedlerové, která četla jejich skvělé texty.

Rubín byl zásadním místem i pro básníka Lubora Kasala, zejména v letech 1979-1989, kdy se cítil být „mladým zoufalcem“, jak uvedl, a dodal, že se v podstatě nic nezměnilo – teď se cítí být „starým zoufalcem“. Do Rubínu ho přivedla jedna kamarádka, která se sice časem z jeho života vytratila, ale on už do Rubínu chodit nepřestal a byl tam pravidelným hostem až do doby, než se stal v roce 1993 šéfredaktorem Tvaru. Právě v Rubínu se poprvé setkal s Mirkem – a já jsem se tam zase poprvé setkala s Luborem. Bylo to v rámci Zeleného peří, které Mirek obvykle zakončoval takovým ne u všech oblíbeným zvykem: na závěr pořadu vždycky vyvolával popořadě lidi z publika a ptal se jich, který z představených básníků či básnířek je svou poezií nejvíc zaujal. A nikomu nedovolil, aby z položené otázky vyklouzl; nikoho nevynechal, nikomu to neulehčil. A protože zaskočené a ztrémované publikum odpovídalo spatra a nepřipraveně, čili upřímně, pokaždé to nějaký autor odnesl. Jedním z nich byl kdysi i Martin Reiner. Když vzpomínal na své první setkání s Mirkem v Brně, mluvil právě o této povinné anketě a o tom, že pro něj tehdy nedopadla dobře. Leč tenhle propadák vyvážilo něco úplně jiného, možná cennějšího: od Mirka poprvé slyšel jméno Ivan Blatný – jméno, které do té doby neznal, a které se nakonec stalo tak trochu jeho osudem. Ano, mluvím o knize Básník: román o Ivanu Blatném (Torst, 2014), která byla vyvrcholením jeho třicetiletého úsilí o zachycení a zpracování Blatného života a tvorby.

Já jsem to s Blatným měla podobně – jeho jméno jsem také slyšela poprvé od Mirka. Ale nebylo to jméno jen tak vyhřezlé z nějakého náhodného kontextu, zaznělo v plné síle na jednom z Mirkových představení a bylo umocněné recitací Blatného básnické skladby „Terrestris“. A nejen to. Vokály k té recitaci, vokály čarodějnicky děsivé, dělala tehdy Jana Koubková. A protože mě „Terrestris“ v jejich provedení naprosto uhranula, věnoval mi ji později Mirek na magnetofonové kazetě, kterou mám dodnes. Je už sice notně ohraná a poněkud vyšeptalá, ale ten mocný náboj, jímž si mě získala, zůstal a nikam nezmizel. A tak když Jana Koubková přišla na pódium v Rubínu, aby i ona vzdala poctu Mirkovi a jeho odkazu, znovu se ve mně rozezněla „Terrestris“ a zejména tyto verše: „Zdá se, že otvírá ústa ten tichý obličej, / záhadný, mlčenlivý, ozářený lunou, / jako by chtěla něco říci, jako by… / jako by chtěla… Ticho! Ticho! Blbče! / Ačkoliv jenom otvírá ústa, rozumím! /Ano, jsem hluchoněmý! / Ó Blbče, můj drahý příteli, ó Blbče, můj bratře, slyš! / Mi-luj-mě!, říká Terrestris, rozuměl jsem jí dobře! / Žádá mě, abych ji miloval! Žádá mě, abych ji / miloval!“ A znovu jsem je oba viděla – Janu a Mirka – jak jsou tou básní unášeni a jak jim to spolu ladí.

Číst dál: Peří věčně zelené

Roger Gilbert-Lecomte: Syn kosti mluví

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Noviny
3. říjen 2023
Zobrazení: 462
  • Robert Janda
  • dybbuk

kosti muviV nakladatelství dybbuk právě vychází výbor z básnického díla Rogera Gilberta-Lecomta: Syn kosti mluví. Vznik knihy inicioval básník Robert Janda, který k tomu v rozhovoru pro H7O říká: "Výbor připravil Petr Zavadil, protože měl jasný koncept v rámci vlastního překladatelského záměru. Já jsem pouze dlouho usiloval o jeho vznik a spolupracoval na jeho přípravě. Můj obsáhlý doslov je proložený značným množstvím citací z Gilbert-Lecomtových esejistických prací a myšlenkových pochodů. To vnímám jako velice důležité především z hlediska uchopení poměrně náročného metaforického sdělení. Čtenář tak má k dispozici v jednom svazku vedle básnického výboru i jeho myšlenkový aparát, který je nedílnou součástí této literární tvorby. Což mu může být nápomocné i při hledání vlastního klíče k jeho poezii. V této souvislosti jsem strávil několik velmi intenzivních měsíců práce na tomto textu, které pro mě byly zároveň i jakousi osobní iniciací při konfrontaci a sdílení takto nastoleného univerza." Celý rozhovor najdete zde: https://www.h7o.cz/clanky/13729-mezni-basnik-gilbert-lecomte-syn-kosti

Další články …

  1. Žďárského Bydžov - reportáž
  2. Marie Dolistová: Krok do kaluže
  3. Setkání haikuistů na Churáňově
  4. Příběh dvou koček, aneb Potkali se na střeše.
  5. Technologie červencového nekrologu / na paměť Václava Kahudy
  6. Příběh o kočičím zázraku (Další pohádka pro moje vnoučata)
  7. 5 Pražských hlav
  8. Richard Křížek (4. 5. 1952 - 29. 3. 2021)
  9. Geografie Edenu Patrika Linharta, uvedení knihy v Božské lahvici
  10. Příšerná hostina: Strach, tajemství, hrůza a šílenství v české literatuře 14. až 21. století ed. Radim Kopáč
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 11
  • 12
  • 13
  • 14
  • 15

Strana 11 z 34

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Za Jiřím Tylem (1951-2025)
  • PhDr. Jiří Tyl
  • Opakování loňské Milešovky
  • Zora Šimůnková: Dvě povídky
  • Nevíte, jak se jmenuje ten hrad na obzoru?

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Skupina XXVI na Milešovce aneb: Ty píčo třetihorní!!!
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  • Roman Szpuk: Mentolové meditace
  • Petr Hrbáč: Pažitkový oheň
  • Albert Marenčin: O elitách a pseudoelitách

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Šlápoty a výstřiky na startovači Karla Rady

V září mi bylo 60 let. Ochladilo se a začalo pršet. Servírka v chomutovský Kulisárně byla připravená, že přijde hafo lidí, ale chodili jen samí mlaďasové.

Cejtil jsem, že od tý mojí loňský mozkový příhody jsem dost zestárnul. Že nestačím s dechem, že jsem celkově zpomalenej, ale že jsem rád, že žiju.

Hráli jsme stále ještě v pětici s Olivií, naší transbasistkou, Karlosem na bicí, pokerovaným Chálím na kytaru, Magdou a mou vystrašenou maličkostí. Já békám. Haj hou jede.

Ale oslava mojí šedesátky se mění v prochcaný fiasko. Skoro nikdo z mých přátel nedorazil, a to akci avízuju na sociálních sítích už od jara. V „Kulisárně“ od dveří protahuje, občas sem zavane pleskanec deště.

Je to všechno jen kvůli tý změně počasí, že nikdo nedorazil? ...

 

https://www.startovac.cz/projekty/slapoty-a-vystriky?ref=PROJECT_DASHBOARD

Text pro okamžik

Básničky, věnované Mělníku

Na podhradí 1997

Stačí dát hlavu ze stínu
a vedle sebe sedět tiše
když víno barvy rubínu
po stěnách číší vzkazy píše.

V podzemí síně klenuté
-už kolikátá báseň městu-
a tvé rty- rudá na rudé-
nám k lásce ukazují cestu.

Prsty se v skrytu propletou.
Je vždycky těžké tmou se brodit.
Sejmout už masku prokletou
a napořád už v světle chodit.

Pavel Kukal ze sbírky Oblékání ticha

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka