Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Petr Pazdera Payne: Alessandra

Podrobnosti
By Petr Pazdera Payne
Petr Pazdera Payne
Kategorie: Petr Pazdera Payne
16. březen 2019
Zobrazení: 95

Payne 01

(ukázka z povídek DĚRAVÝM DNEM DO NOCI vydaných v nakl. Protimluv)

Muž na terase hotýlku oslovil ženu u vedlejšího stolku:

„Jezero je ostrov naruby, nezdá se vám?“

„Vidíte, to mě nikdy nenapadlo,“ řekla dáma a navázala: „A tohle lago je tak krásně kulaté… jako tenhle stolek.“

„Kulaté, poněvadž to kdysi byla sopka,“ doplnil náhodný návštěvník; zjevně nepatřil mezi hotelové klienty, nikdy ho neviděla a taky byl poměrně chudě oblečen. Nicméně asi si chtěl popovídat, a tak se zase zeptal:

„Znáte Civitu di Bagnioregio?“

„Myslíte to bizarní, někdejší etruské městečko na skále uprostřed kráteru? Proč o něm mluvíte?

„Mluvili jsme o sopkách.“

„Ta skála se oddroluje a oddroluje, domy na krajích útesu berou za své jeden za druhým. Odumírající město. Stárnu jako ono,“ posteskla si.

„Netušil jsem, jaké asociace to ve vás vyvolá.“

„Jedna lokalita v okolí se taky jmenuje: Hora Fiasko.“

„Myslíte Montefiascone. Jezdíte na výlety?“

„Všechno mi něco připomíná. Každý nápis, anebo i čísla aut, názvy ulic…“

„Proč trávíte svou dovolenou v tomhle letovisku? Proč jste si nevybrala pro odpočinek třeba právě nějaký ostrov?“

„Nevím. Asi proto, že bych byla závislá na trajektech. Na ostrově se po několika dnech cítím jako uvězněná. Co si dáte, nic nepijete?“

„Ne, děkuju. Už jsem pil dost. Nevydržíte na ostrovech?“

„Nejprve si zamiluju to ostrovní ticho, za pár dní se mi ale promění v ostrovní šílenství.“

„Taky mám rád ticho. Hrobové ticho.“

„Hrobové ticho?“

„Znáte italské hřbitovy?“

„Znám, ráda tam chodím.“

„Na nádvoří uvnitř nekropolí je opravdové ticho. Zdi a bloky s mrtvými v několika patrech nad sebou oddělují vnitřní prostor hřbitova od vnějšího světa.“

Číst dál: Petr Pazdera Payne: Alessandra

Svatava Antošová: Hrajeme ruskou ruletu?

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
2. březen 2019
Zobrazení: 70

KOLBERTOVA obalkaCo v minulosti způsobovalo vymírání různých živočišných druhů a proč k němu došlo už pětkrát – ordovik, devon, perm (prvohory), trias a křída (druhohory)? A lze dnes tvrdit, že jsme se ocitli na prahu vymírání šestého, které se připisuje činnosti člověka? Po odpovědích na tyto otázky pátrá ve své knize Šesté vymírání (Barristel&Principal, 2018) s podtitulem Nepřirozený příběh americká novinářka Elizabeth Kolbertová. Knihu přeložil Jiří Ogrocký a předmluvu napsal Marek Orko Vácha.

 Žijeme v antropocénu – tedy v období, pro něž vynalezl název holandský chemik Paul Crutzen, mj. spoludržitel Nobelovy ceny (1995) za objev účinků složek, které ničí ozónovou vrstvu. Antropocénem se myslí nový věk, na jehož počátku stanuli lidé, kteří postupně svými aktivitami proměnili téměř polovinu suchozemského povrchu planety Země. A nejen to. Změnili i složení atmosféry, na kterém mělo a dodnes má lví podíl spalování fosilních paliv a odlesňování.

To je základní rámec, v němž se Kolbertová pohybuje. Musí ovšem brát zřetel i na historii vědy o vymírání, jejíž paradigma se měnilo či přesněji posouvalo v závislosti na vykopávkách kostí, které byly tak podivné, že vědci nevěděli, k jakým zvířatům je přiřadit. Velký kus práce udělal v tomto směru francouzský přírodovědec Georges Cuvier (1769-1832). Byl to totiž on, kdo jako první přišel s teorií „hrozných událostí“, které způsobily ztrátu některých druhů. V opozici vůči němu byli nejen britský geolog Charles Leyll (1797 - 1875), ale později i mnohem věhlasnější Charles Darwin (1809 – 1882). Oba odmítali katastrofy coby příčinu vymírání - považovali je pouze za ojedinělý jev. „Každý druh, který zmizel, odešel ze scény jen díky sobě samému, stal se obětí ‚boje o život‘ v důsledku svých vlastních nedostatků jakožto ‚méně dokonalé formy‘,“ vysvětluje jejich pohled Kolbertová. Přibližně jedno století byla tato teze přijímána, dokud nepřišel americký vědec Walter Alvarez (nar. 1940) s objevem tzv. iridiové vrstvy. Oč šlo? O vrstvu usazenin, která obsahovala vysokou koncentraci prvku iridia a datovala se do období konce křídy (nejmladší a nejdelší útvar druhohor, který trval přibližně od 145 do 66 milionů let před současností – pozn. red.). A protože iridium je na Zemi vzácné, ale běžně je přítomno v meteoritech, vyvodil z toho Alvarez a jeho tým, že muselo dojít ke srážce Země s kosmickým tělesem. Této teorii se začalo říkat „hypotéza impaktu“ a naprosto rozbila vše, co tvrdili Leyll i Darwin. Ovšem ani iridiová teorie nevydržela dlouho. Jakmile iridium nebylo nalezeno na dalších místech, kde mělo logicky být, nezbylo než přisoudit jeho zvýšený výskyt vrtochům sedimentace.

Číst dál: Svatava Antošová: Hrajeme ruskou ruletu?

Marie Dolistová: Kladivem úžasu

Podrobnosti
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Marie Dolistová
22. únor 2019
Zobrazení: 59

Asia Bibi

Kroky do polí

s ochotou dát žíznivým vodu

Odpovědí tvrdá zeď s vyšplíchnutím

praménky stékají ve špinavých čůrkách

potřísňují

Ježíš uzdravuje duši

pozvedá z bláta k nekonečným obzorům

Je cestou poznání

Je pravdou ne lží

Je životem ve stálém nyní

Přivádí k nejvyšším metám lásky

To jsi chtěla říci

a zacpali si uši

Z plamene nenávisti

rozsudek smrti

roky vězení

i přes volání tolika spravedlivých

kde čekáš na spuštění ortelu

v bolestném svém exodu

Zeď odporu chrlí střely a oheň

zeď ve středověku stavěná

A kdo útočník?

Chtěla jsi říci:

Je někdo koho neznají

komu není nikdo hoden

rozvázat řemínek u opánků

Chtěla jsi říci:

Jeho jméno

nade všechna jména

(Asia Bibi nyní osvobozena, rozsudek smrti zrušen pakistánským soudem,

ale musí se skrývat před fanatiky, žádajícími stále její smrt.)

Hradby v nás

Ulice chodníky auta

lesk barvy a světla výloh

Nepřítomné pohledy uštvaných matek kamsi do dálek

Uši mladých chodců – hracích skříněk –

zdobí náušnice sluchátek s decibelovou hudbou

Oči všech upřeny do displejů mobilů

Očekává se důležitá zpráva?

Proč nezvedne někdo hlavu?

Obkružující hradby starostí hradby zájmů

na vlastním dvorku

Proč nezakloní někdo hlavu?

Tam, tam jsou hvězdy

tam hlubiny vesmíru

odkud vše

Číst dál: Marie Dolistová: Kladivem úžasu

Pavel Kukal: Kolik bylo Čechů na konci 16. století?

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
2. únor 2019
Zobrazení: 118

(poznámka)

Jaký byl počet obyvatel Čech v jednotlivých historických obdobích před zavedením matrik, je otázkou pro historiky. Jakkoli jím nejsem, rozhodl jsem se zkusit k tématu něco poznamenat.

Roku 1583 sdělil císař Rudolf II. českým stavům, že přenese své sídlo do Prahy. Vídeňský hrad byl v té době již nevyhovující jak po stavební stránce, tak i pro tureckou válečnou hrozbu. Stavové pak odhlasovali mimořádnou daň, neboli berni, jak se v té době říkalo, aby byl Pražský hrad proměněn v sídlo důstojné císařského majestátu. Ochota k podobné finanční oběti pramenila nejen z oddanosti vladaři, ale i z očekávání ekonomického vzestupu Prahy i celé země, neboť v době jagellonské i za prvních habsburských panovníků byly Čechy jaksi stranou všeho dění.

Mimořádná berně se měla vybírat ve výši 5 grošů z každé selské (poddanské) usedlosti. Její výnos stavové sami odhadli na 15 000 – 16 000 kop českých grošů. Města měla celkem zaplatit 3 120 kop. Potud fakta. Při jejich správném zařazení do historického kontextu by bylo možno odvodit, kolik obyvatel v té době mohlo v Čechách žít - čerpáno z knihy Josefa Janáčka: Rudolf II. a jeho doba (Svoboda, 1987).

Přepočet 1 kopy českých grošů jako 60 dává odhad 180 000 – 200 000 usedlostí, přičemž míšeňská kopa, někdy také užívaná jednotka, znamenala polovinu, tedy 30 grošů. Jestliže by jedna usedlost měla v průměru 10 obyvatel, znamenalo by to úhrn venkovského obyvatelstva někde mezi 1,8 a 2 miliony. Možná bude pravdě blíž o něco méně, 7 obyvatel na jednu usedlost, pak bychom museli úhrnné číslo snížit na 1 260 000 – 1 400 000 lidí.

Číst dál: Pavel Kukal: Kolik bylo Čechů na konci 16. století?

  1. Cena pro Pavla Kolmačku
  2. Petr Pazdera Payne: Děravým dnem do noci
  3. Roman Szpuk: Slehlá stébla
  4. Pavel Kukal: Příběh betlémské kočky
  5. Svatava Antošová: Od nejvyšších postů až po pěšáky
  6. Příchovice 2018
  7. Svatava Antošová: Ozvuk znělce
  8. Moje ráno 21. srpna 1968
  9. Antonín V. Líman (7. 4. 1932 – 2. 5. 2018)
  10. Roman Szpuk: Do vousu spad mi květ javoru...

Strana 17 z 28

  • 12
  • 13
  • 14
  • 15
  • 16
  • 17
  • 18
  • 19
  • 20
  • 21

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • XL ANNOS Skupiny XXVI - poslední hromadný sraz skupiny na římsko-katolické faře v Příchovicích
  • Žďárského Bydžov - reportáž
  • Večer na počest Mirka Kováříka
  • Marie Dolistová: Krok do kaluže
  • Svatava Antošová: SÁZENÍ OHNĚ

Nejčtenější

  • Zajímají mě jenom nezvyklá slovní spojení aneb nebylo od nás daleko boží království
  • Příšerná hostina: Strach, tajemství, hrůza a šílenství v české literatuře 14. až 21. století ed. Radim Kopáč
  • Profesní fórum na světě knihy 2023
  • Žužu parta je tu hned !!!!
  • Iveta Pokorná: Básně 1989-1994

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

Milan Kozelka: Houbaři

Angličani vymysleli Hyde Park,
Češi jsou výborní houbaři.
Japonci mají nejrychlejší vlaky,
Češi jsou výborní houbaři.
Američani vymysleli rokenrol,
Češi jsou výborní houbaři.
Němci zdokonalili haknkrajc,
Češi jsou výborní houbaři
a respektovaní chalupáři.
Italové vymysleli operu,
Češi jsou výborní houbaři.
Masajové mají největší péra,
Češi jsou výborní houbaři.
Švýcaři vymysleli Švýcarsko,
Češi jsou výborní houbaři.

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka