_"Když házíš tak vysoko a daleko, tak si pro ten míč můžeš jít sama!" Rozčilený chlapecký hlas za plotem přiměl kolemjdoucího, aby se za ním otočil. Do té doby šel ponořen do svých myšlenek a nevelký zámek, zjevně přestavěný ze starší tvrze, by nejspíš minul bez povšimnutí. Teď se však ze vrat vykutálel míč a zastavil se pár kroků před procházejícím mladíkem. Zvedl ho a čekal, kdo si pro něj přijde.
Ve vratech se objevila tmavovlasá dívka s modrýma očima. Mohlo jí být nanejvýš patnáct, ale ustrojena byla jako dospělá. Její rozpaky nad nenadálou situací trvaly jen chvíli, ale stačila si příchozího dobře prohlédnout. Šedý plášť sice připomínal uniformu, ale vojáky znala a myslivce rovněž. Na úředníka byl šat zase příliš zaprášený a někdo takový by sotva přicházel pěšky. Asi student na cestách, řekla si nakonec. A přichází od Krkonošských hor, o nichž mnohé slyšela, ale dosud je nikdy nenavštívila. Ach, takhle si cestovat po světě!
-"Dobrý den přeji," řekl jí a spokojeně se usmál, když mu odpověděla rovněž česky.
-"Vraťte mi ten míč, prosím, musím se vrátit k dětem." Raději chtěla setkání ukončit dřív, než si někdo z domácích lidí všimne, že rozmlouvá s neznámým člověkem.
-"Dohlížíš na děti?"
-"Jen někdy, ale chůva nejsem."
-"Aha," řekl mladík, jako by tomu rozuměl, i když moc jasné mu to nebylo. "Řekneš mi, jak se jmenuješ?"
-"Barunka," řekla ještě s trochou dětské ostýchavosti.
-"A tenhle zámek?"
-"Chvalkovice, mladý pane. Tak s Pánem Bohem, já už musím jít." Vzala si míč a prosmykla se branou jako ještěrka. Student za ní ještě chvíli hleděl a pak vykročil dále, krajinou pomalu končícího léta za svým cílem. Rád bych tě potkal ještě jednou, říkal si. Tak za pět let, to by bylo akorát. Sám se při té představě usmál, protože nemohl vědět, že mu zbývá jen o málo více než dva roky života.
A Barunka se také nedověděla, s kým se to tehdy setkala. Později, když se z ní stala spisovatelka Božena Němcová, seznámila se s jeho poezií a shledala ji krásnou, ale málo radostnou.
Toto setkání se možná nikdy neudálo, ale mohlo se to stát. A ví nakonec někdo, proč se dva ze synů Boženy Němcové jmenovali zrovna Hynek a Karel?
Mars ve větru
Otvírám okno. Ať šumí vítr,
tiskne se ke mně milá noc.
Povstává Mars, jímž do oka smýkl
mi černý les, Mars, němý host.
Chci ti být pobřežím, noci, věř mi,
vaneš teď ke mně či ode mě?
Průvan v srdci tříská dveřmi.
Kéž v šumu tvém, větře, zmlkne vše.
(Hřbitov)
Adorace: Van po bouři
Na lodi všichni mlčky bdí,
pozdními výboji východ plane,
Bůh mlčí, zní tlumené výdechy
v kostelních lavicích zhroucených stařen,
roleta mračen se odchlípla,
odplouvá bouře, už slunce zhaslo,
jen tmavnoucí blankyt uvadá
a nachových mračen nízké pásmo.
(Choroš)
Adorace: Rozvíjení
Na suchém úhoru uvázlo poupě
vlčího máku, jediné,
krůpěj krve, než do tůně spadne,
v oltářní světlo se rozvine,
ve věčné světlo, tu raněnou hvězdu,
svůdný cíl příštího vtělení,
když ze stříšky nad bočním vchodem chrámu
zní rytmus nočních krůpějí.
Slábne šum deště, než na jeho místě
zpěv cikánských dívek vykvete,
zvenčí zdí k oltáři projde tak jistě
Pán věčného světla poupěte.
(Kamenná hlava)
Z korespondence na scénáři:
"Podobne jako Agent, ma i Basnik 007 svoje nepratele, kteri se jej snazi
zahubit na kazdém kroku (dva cerni agenti, dlouhovlasi a v cernych
kloboucich.) Lokajové pracují pro síly, které chtejí pohltit tento svet,
jejich cílem je rozpad at uz to nazveme jadernou rozbuskou nebo
realistickym pohledem na svet. Avsak agent má svojí tajnou zbran se
kterou úspesne mari reje kontraagentu. B007 má zelvu, jako tvora, který
pochází z dob velejesteru. Jeho klid a nulova mimika nese pamet celeho
sveta. Je vybyveny urputnosti a hlavne krunyrem. Nezastavi se pred nicim
a konec koncu se na jeho krunyr da vyryt basen jako poselstvi budoucim
generacim. Ten tvor prezil miliony let a vi.
Básník 007 je potulným zpevakem, v tom tkví jeho sila i slabost. Ale
jedna z mála metod, jak poezii vdechnout zivot.
Navzdory pronásledování a uspesnemu unikani pred agenty se nakonec 007
dostane do tesne blizkosti te sily, ktera stoji za zmarenim sveta.
podobne jako nejvyssi pohlavari v bondovkach mluvi k agentovi odnekud z
dalky, prostrednictvim reproduktoru, z obrazovek nebo prinejmensim
zakryti stinem, tak ve stejnem duchu promlouva skryta matka zpoza
otevrenych dveri. Situace bolestnejsi nez sedmero utrpeni agenta Bonda.
Nuze po dlouhém putování se agent dostal do nejvnitrnejsich osidel, i
kontraagenti se jaksi vytratili. Tak takhle to tedy je!, rekne si
basnik. Tady se asi uplatni ona zelvi revoluce, o niz jsme se bavili v
autobusu a dal nevim. Chce to nejaky vysvobozujici obraz. Urcite ho tam
dostaneme. Jde o to, ze se svet nezhrouti.
Take sy myslim, ze by se nekde hodilo pouzit ten rozhovor se sestrou o
dobre kladenych otazkach. Nemam v p=lanu klasicky hrany film. Musi to
byt neco na pomezi dokumetu a sledu pbrazu. Jo Britu tam chci jako
predstupen jejvnitrnejsi zkusenosti s posatavou matky. Tak jsem to vystrelil tak, jak to mam poruznu rozstrkane v hlave. Myslim
ze to dpopadne dobre. Nebal bych se zelviho tempa vyvoje filmu. Vime co
chceme a pujdeme za tim se stejnou svereposti. Ted uz vim, ze to pujde.
Agent
> Ahoj agente Jisko,
> hlasi se Basnik007. Dalsi verejna akce s harmonikou se kona v Cafeee na pul cesty, a to uz brzy - 1.4.2004, tedy na Aprila, ale April to neni - tedy pokud mi nevybuchne harmonikarka, jako se uz nekolikrat stalo (asi slapla na vybusnou ZELWU 007).
> Jo, v kolik hodin: je to od 18:30, mozna i venku. Bude to odpaleni akce Mesic blaznovstvi a mela bych to tam slavnostne zahajit prave ja. Bude tam mikrofon. Tak mi napis, jestli jsi v itinerari, a take mi posli tu KOSTRU scenare!
> Diky a hezke jaro!
> Basnik 007 alias Dumka"
Literatura a sociální realita
V poslední době se v české literatuře objevilo několik děl, které se dotýkají každodenní sociální reality, popisují sociální problémy a snaží se na ně v rámci své poetiky poukázat. Na tento večer jsme pozvali dva autory, kteří v nedávné době vydali nové knižní tituly. Svatava Antošová v polovině července 2021 básnickou knihu Diktátor píše báseň, kde se zabývá prekarizací- prizmatem vlastní zkušenosti, a Igor Malijevský, který na konci roku 2019 publikoval prózu Otevřený prostor, zobrazující svět korporací a práci v nich.
15. září od 18 hodin, Dům čtení Městské knihovny v Praze, Ruská 192/1455, Praha 10
Režisér k tomu podotýká: Dokument Pindíci je především velikým monologem Patrika Linharta o jeho sbírce pindíků, tedy figurek ze známé hry Člověče, nezlob se!, kolem které vytváří celý mytologický svět. Sám jsem tomu dal nějaký filmově výtvarný rámec. Prožíval jsem doslova rozkoš při stříhání filmu, když svět pindíků například ilustrují záběry na duchcovskou lagunu doprovázené hudbou Michaela Nymana, jeho předělávkami barokních mistrů. Svět Williama Hudsona, Jönse Regise nebo Rhina de Marigni, což jsou elity pindického světa, se tak prolnul s realitou, nebylo rozhodující, jestli žijeme ve světě pindíků nebo tady. Vyhrál jsem si s pindickým barokním divadlem, hudba Henry Purcell, pindickou kinematografií, remake Hitchcockových Ptáků, hudba Laibach s citací sprchové scény z Psycha… Původně jsem film plánoval celý animovaný. Takže tady je moje inspirace spíš švankmajerovská, než buňuelovská.
--KJB--
(kresby lze pokliknutím na pravý dolní roh zvětšit)
Noc končí
jako když šílenec
uléhá vedle mrtvé své,
než ven vyběhne
vstříc novým bolestem,
jako když milá usedne
do krystalů sněhu,
jen aby během dne
zmizela s hvězdami při obzoru.
Strana 15 z 33
