Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Roman Szpuk: Večer poezie v Kladrubech

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Roman Szpuk
26. leden 2024
Zobrazení: 944

Foto do zahlaviVečer poezie v kinosále Rehabilitačního ústavu v Kladrubech 22. 1. 2024

Už uplynuly více než tři měsíce od chvíle, kdy mě postihl Guillainův – Barrého syndrom. Přestal jsem se hýbat, tělo mi postihly nesnesitelné bolesti, probděl jsem snad osm nocí v halucinacích a delirantním stavu. Kvůli psychotickému třeštění mě museli odvézt i z českobudějovické JIPky. Dva měsíce mi podávali opiáty.

Ve chvíli, kdy mi bylo nejhůř, přijel za mnou do strakonické nemocnice nejmladší syn Dominik. Přivezl mi knížku. Podíval jsem se na text a dal jsem se do pláče. Zapomněl jsem číst. Věty byly sešroubované z výrazů, které mi snad zdánlivě něco říkaly, ale sémanticky nic nedávalo smysl. Dnes bych to nazval sesuv vět. Ale poezie se ve mně držela drápkem dál.

Svět se mi smrsknul do jediného okna, které mi poskytovalo výhled do koruny javoru. S úžasem jsem zjistil, že v něm nic nechybí. Listí žloutlo, občas přeletěla z větve na větev sýkorka. Déšť se stal nejdramatičtějším jevem, byl-li spojen s větrem, nemohl jsem si víc přát. Za jedné z nocí jsem se díval z okna a nadiktoval jsem básnickému příteli Zinymu první haiku:

Nemocniční park –

luna upouští

černé listy.

Po nějaké době jsem diktoval manželce Heleně útržky veršů, ona se však bála, že jimi chci poškodit pověst strakonické nemocnice, kde mimo jiné o mě pečoval doktor Václav Boček z písecké rodiny jejích známých. Sám zapsat jsem nic nesvedl. I když se ruka začala hýbat, ztratil jsem v ní cit, propisku jsem neudržel a třes se natolik zhoršil, že jsem místo písma svedl jen abstraktní čmáranice. Schopnost číst se mi pak vrátila, ale nebylo nikoho, kdo by mi v knize obracel listy. Vymýšleli jsme s kamarády možnosti, jak verše diktovat, případně jak mi dopravit nějaké audioknihy. V mobilu se mi štosovaly stovky esemesek, které jsem nebyl schopen číst.

Po měsíci a půl mě převezli na píseckou rehabilitaci. Intenzivním cvičením se můj stav začal zlepšovat. Poprvé jsem se postavil na nohy. To byla velká událost, které předcházely snad měsíční marné pokusy. Ale větší událostí pro mě byla chvíle, kdy jsem se poprvé přesunul z invalidního vozíku na záchodovou mísu. Od té chvíle už mi sestřičky nemusely utírat zadek. Tou dobou jsem se pokoušel sestavovat první verše. Upravoval jsem takřka nečitelné zápisky. Bylo to tajuplné, jako bych vstupoval do světa někoho cizího. Zároveň jsem četl jak o překot knihu za knihou. Možná proto, aby mě tahle schopnost zase neopustila. Vzpomínám si na jednu knihu, která mě ohromila. Byla to jediná kniha, na kterou jsem dosáhl z invalidního vozíku na poličku. Doslova mi spadla na hlavu. Byl to Nikolaj Sladkov: O samotě s řekou. Jeho přírodní lyrická próza překonávala ve své obraznosti vše, co jsem v tomto oboru dosud četl.

V písecké nemocnici působí jako nemocniční kaplan adventista Radim Homola, charismatická osoba, která sama píše knihy působivých duchovních úvah. Od něj jsem slyšel poprvé o herci Alfrédu Strejčkovi, kterého postihl stejný syndrom jako mě. On už tolik štěstí neměl a zůstal na elektrickém vozíku. Chuť do života však neztratil a načetl pro adventisty jejich kultovní knihu od prorokyně Ellen Gould Whiteové: Myšlenky z hory blahoslavenství. Radim mi navrhl, abych v jídelně písecké rehabilitace uspořádal autorské čtení ze svých veršů. Nejdřív jsem souhlasil, ale pak jsem se polekal, spíš svých starých veršů než obecenstva, a akci jsem odpískal. Neměl jsem ještě odvahu číst nové básně a ty staré už jsem četl tolikrát, že bych si připadal sám před sebou trapně.

Po dvou měsících mě převezli do Rehabilitačního ústavu v Kladrubech, kde jsem brzy vystoupil z invalidního vozíku, začal jsem chodit s chodítkem, pak s francouzskými holemi a nyní mi stačí už jen trekové hůlky. Obcházím tu lesní pěšinky, Brodský rybník na opačné straně vrchu Kostelík, který se zvedá přímo nad léčebnou, i polní cesty s úžasným výhledem na Velký Blaník, Mezivrata a Vlašim v údolí. A poezie se opět ozvala. Zapisuju další a další básně. A pak se jednoho dne u mě u automatu na kávu zastavil spolupacient a básník Milan Kopuletý z Rapotic. Doslechl se, že se v rehabilitačním ústavu objevil jeden ze samotářů Palánovy knihy Raději zešílet v divočině. Shodou okolností za mnou ve stejný čas dorazil na návštěvu Vláďa Stibor z Nechvalic u Sedlčan. Zeptal se mě, zda bych měl chuť uspořádat přímo v ústavu večer poezie. Vzpomněl jsem si na ztrátu odvahy v písecké nemocnici, ale nakonec jsem souhlasil. Řekl jsem Milanovi o chystané akci a on se rozhodl k nám připojit. Pozval jsem také Víta Dana Kolingera z Příbrami, protože vím, že často a rád s Vláďou vystupuje. Jako poslední se pro tuto akci nadchl můj šumavský kolega, haikuista Petr Šulák z Volar.

Teprve když se už chystala výroba plakátů, zjistil jsem, že se v rehabilitačním ústavu léčí další básník a profesionální fotograf Vráťa Noha z Benešova. Jeho verše recituje herec Miroslav Dvořák, zhudebňuje je Tomy Kryl. Sám natáčí i videa, zde je ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=4m5J1IUdju0. Je škoda, že už byl program přichystán, plakáty byly v tisku a na obrazovkách v ústavu běžela na naši akci reklama. Vráťa nám tak jen pořídil videa a leccos zajímavého nafotil. I tak vznikla v Kladrubech zajímavá básnicko-bohémská skupinka tří básníků, se kterou sedávala po večerech v hospodě U Piškota vedle recepce ještě naše múza Adélka, která nás dokonce donutila hrát básnické hry, ve Skupině XXVI kdysi tak populární. A tak jsme před zavíračkou vyfasovali papírky, Adélka nám nadiktovala pět různých slov a my psali ostošest.

A nyní předávám slovo jednomu ze zúčastněných básníků, Vítu Danovi Kolingerovi.

Číst dál: Roman Szpuk: Večer poezie v Kladrubech

Básně z večera v Kladrubech

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Autoři
25. leden 2024
Zobrazení: 549

VÍT DAN KOLINGER

Domov

Možná, že my se nerodíme do krajiny,

abychom ji pojmenovali,

spolu definovali její limity

a brali při odchodu prsť do váčku.

 

To ona se možná rodí do nás,

napříč obzory,

abychom se konečně našli

a zvolili, čím jsme.

 

Řezáčovo náměstí

 20. 5. 2021

Ve svém středu mají Holešovice

kamenné srdce.

 

Na náměstí, teprve hledajícím správné jméno,

sedí na lavičce starý pán,

František Hrubín.

 

Přisedá k němu Dorotka Žurková.

Mohu, mistře?

Oba mlčí.

 

Sedím naproti a jsem jediný,

kdo je vidí.

 

A nad námi je šedivé nebe a trochu prší.

A já, s hlavou v dlaních, nekřičím.

 

MILAN KOPULETÝ

Studánka

Až zase budu rozbitý

u studánky vodu pít

poprosím o uzdravení

skrze dlaně krásné paní

 

Studánko mezi lesy

až voda zapadá listím

tiše tě prosím

zůstaňme čistí

 

Bílí motýli

Kolem hlavy ti tančili

bílí motýli

do jejich křídel jsi zahalila

nahou krásu

svého těla

 

Kolem hlavy ti tančila

divoká včela

na jejích křídlech jsi odletěla

 

ROMAN SZPUK

Jsem

Jsem harcký kanár, denně v dole

před metanem varuju

svou malátností. Zhaste honem,

sic přikývnete k výbuchu.

 

Rozduň se, dělo, jsem utopenec.

Zda z hlubiny mrákot vyplavu?

Na hlavu hodí mi z plevele věnec

kdes na mělčině či u splavu?

 

V nemocnici ochrnulý

jak žumpa zrána zapáchám.

Jenom ve snu se k tobě tulím,

jsem ještě trochu za chlapa.

 

V cvičebně úchopů

Dřevěnou pinzetou chytám cetky,

do všech stran marně honím je,

s třesoucí rukou mám úchylné pletky,

oživlým stolem rozjíven.

 

Starý pán naproti trénuje podpis

bezvládnou rukou s ortézou,

jak šílený grafik zkoušel by otisk,

divoké znaky se rozlezou.

 

Terapeutka dnes nemá stání

a jako by hlásila: Ticho tam,

dvě stříbrné koule mne v něžné dlani,

přitom se vábivě chichotá.

 

Číst dál: Básně z večera v Kladrubech

Básnické hry z let minulých - 1. část

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Historie
13. leden 2024
Zobrazení: 1115
  • Básnické hry

Součástí srazů Skupiny XXVI v dřevních dobách, kdy jsme na sebe byli napojeni nějakým neviditelným vodivým drátkem, díky kterému co říkal jeden, to zároveň druhý myslel - a naopak, bývaly básnické hry. Hrávali jsme je často až po půlnoci, ideálně kolem druhé hodiny ranní. Nastříhaly se papírky, každý napsal první verš a poslal to dál, další na něj zareagoval, pak papírek zahnul, napsal druhý verš a zase to poslal dál. Další reagovali stejným způsobem, aniž věděli, co tam kdo napsal před nimi, na co vlastně navazují. Když byly papírky popsány, rozbalily se a četly. Výsledkem byly někdy infantilní bláboly, ale jindy zas skvostné perly. To můžete posoudit sami - papírky, které se dochovaly, jsme přepsali do wordu a jejich první část vám nabízíme k přečtení.

1.

Na stole leží lihová dobrůtka

alkoholu pohůdka

co ti chutná po nebi

tisknu víno k půnebí

jako Bušek z Velhartic

a nikdo z toho nemá nic

 

Ani ten nejtlustší slon

nezná můj orchestrion

a moh by chobotem otáčet kličku

postavit v noci svíčku

Mezi mrouskající se kočky

vlezly moudra Patočky

Patočka vzal otočku

hodinář dal příručku

a maminka závin

už se z něho dávim

 

Záchod je blízko

mlha je nízko

jdu ale rychle

zeměkoule není koule

ale asi krychle

jdu až do Michle

tvář mám do krychle

a su šťastný

 

2.

Bušek s Karlem veselí se

réva zatím spinká v hlíze

než se křoví probudí

nevnímá co úsvit dí

Krajem letí hudba deště

dej sem jedno pivo ještě

dříve než-li odjedem

zmažeme si huby medem

oblepíme líce peřím

poletíme směrem na Řím

tam kde věčný duch ten dřímá

zazdil ho tam Láďa Klíma?

 

Na hřbitově v Malvazinkách

Klíma lahváčema cinká

Buď zdráv literární pardále

piš své superhity nadále

vždyť do svítání času dosti

třesou se nám z toho kosti

chtělo by to frťana!

Korbeláře Plachtu Marvana!

 

Rozezvuč se hudbo z Marsu

obejmi mě ať jsem v transu

transvestita ještě nejsem

máš-li co tak honem dej sem

já jsem první milovník

z poledníku na rovník

 

3.

Adam hledá v lese listí

bere lupeny a kryje moudí

naslouchá jak luh se čistí

zatímco Temelín temně čmoudí

Co se honí v hlavách našich

když mozek zvoní na poplach?

Na věži nám nejspíš straší

a do duše sedá strach

 

Clinton v domě běli poharaší

Bush na Zeď nářků vrhá hrách

Putin hýčká v krytu čudlík

Saddám vrká s nádorem

splašil se mu bílý pudlík

pancéřovým traktorem

Brání svoji pozici

s fanatickou vírou

protože je vyškolen

příchovickým Mírou

 

Vidí svůj hrob vyzdoben

skřípěním zubů a sírou

ale pryč chmury a depiny

odstupte drobní satánkové

to radši mladé pipiny

a vybudujeme zítřky nové

 

4.

Ten náš mladý Mičurinec

nese jablek plný hrnec

bum bác zakop o hrušku

a dal si přitom na držku

Svým nosem ryje do země

a poldům říká: Nechte mě!

Já jsem totiž z Karlína

tam je krásná krajina

 

Praha je pozlacená ponorka

jelínků je plná oborka

záchodů jsou plné květy

nasraly se všechny světy

za Křemílka – velitele

místo Vacka hele hele

hlásí se nám Vochomůrka

od chleba je tvrdá kůrka

Ta co drží v pazouře

volá: Vari kocouře!

Odtáhni už za kočkama

ať nevznikne ještě fáma

Prý znáš partu dobrých kluků

tolik z hladu smutných krků

 

5.

Salám sytí zuby

málo je na světě duhy

Květiny svítí na cestu

já za knoflík růži zaklesnu

a tudy na ježka – blůzičkou!

Shrnout žalud kůžičkou

se svatební družičkou

ožením se i s myčkou

 

Umyji se v Myjavě

to je blbost

Chrastava se zarděla

půl kroku od těla

Střílet se musí

divoké husy

 

Kam chceš pochodovat?

máš bílý neb černý šat

šátek na krku snad rudý

Mít v pátek sudý

to vám pane nepomůže

ani krompáč ani plůžek

ani malá korouhvička

 

Číst dál: Básnické hry z let minulých - 1. část

Roman zdraví z Kladrub u Vlašimi

Podrobnosti
By Administrator
Administrator
Kategorie: Autoři
29. prosinec 2023
Zobrazení: 541

roman kladruby1

roman kladruby2

roman kladruby3

ROMANOVA PRVNÍ REFLEXE NEMOCI
 

Křest pěti titulů od pěti autorů z Nakladatelství Petr Štengl

Podrobnosti
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Noviny
14. prosinec 2023
Zobrazení: 584
  • Pavel Kukal
  • Cefé Liberál

pk4Skupinu XXVI reprezentoval výbor z díla Pavla Kukala. Půřezová sbírka jeho básní je velkým zadostiučiněním poutnické povahy básníka, vinaře a historika v jedné osobě.

Nikoli náhodou korunuje Pavlův světaběh výbor z básníkovy poutnické lyriky. Název svazku Romantik zapomenutý v čase jej  trefně vysihuje a taktéž romantická zřícenina hradu ve vyobrazení Luďka Marolda na obálce. Ilustraceni vypravil sbírku meteorolog a básník Roman Szpuk. Vázaný verš a archaický slovník k nám promlouvá nečekaně z pradávné zapomenuté formy poezie.

V suterénu kavárny Liberál současně proběhl večírek nakladatelství Petra Štengla a zároveň uvední několika auotrů a dalších knih z provenience jeho nakladatelství.

Na slavnostním uvedení si zarecitovali autoři rovnou každý ze svého titulu:

  • Nenna Levinská - Šíleně se miluju!,
  • Dominik Melichar - Orfee,.
  • Viki Shock - Půlnoční rapsodie
  • Pavel Kukal (romantik zapomenutý v čase)
  • Oto Pfeifer – Celé nekonečné dny

Pořadem provázel Jan Kubíček

 Společné foto autorů s nakladatelem

liberal stengl

 

 

 

 

 

 

 

Básnické nebe

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Historie
12. prosinec 2023
Zobrazení: 782

Skupinu XXVI opustilo během let už 19 autorů, kteří se přesunuli do básnického nebe. Na jubilejním 40. srazu v Příchovicích jsme si je připomenuli ukázkami z jejich tvorby, fotografiemi, zvukovými záznamy i videozáznamy, jakož i příhodami, které se k nim vážou. Někteří se na aktivitách Skupiny jen mihli (např. Zdeněk Barborka, Quido Machulka, Luboš Vinš, Markéta Procházková, Richard Křížek či Václav Kahuda), ti ostatní udržovali kontakt se Skupinou tak dlouho, dokud jim to síly dovolovaly.

 

ZDENĚK BARBORKA (†1994)

BARBORKA foto3

 

 

 

 

Maličké království volnosti dopřejte mi

Abych na smetištích podél cest směl hledat

Všechny důvěrně známé předměty z doby před narozením hlasu

Neboť každým skupenstvím dne i noci je dobrodružství

A smrt je jen malý vzeklounek

 

Stačí

Chytit ho za hrdlo

A pryč s ním

 

Maličké království volnosti dopřejte mi

Abych na dně průzračných i kalných vod

Objevil tragické zástupy Ofelií

Zástupy panen se zamknutými ústy

A svědectví vydal překvapivé o tom co přetíná

Něžné lodyhy lásky

 

Maličké království volnosti dopřejte mi

Abych prozkoumal tajemství sněžných plání

Tam kde je poslední krvavá stopa básní nedopsaných

A ještě dál až tam kde sama nicota se rozvine

V bujný a kypivý život

 

Maličké království volnosti dopřejte mi

Abych po svazích jeho nejvyšší hory

Směl důstojně kráčet kdy se mi zlíbí

A pádit bezhlavě kdy se mi zachce

 

Neboť přišla má chvíle

Předjarní vítr bujaře

Ulicí hvízdá

Ze sbírky Plavba (Západočeské nakl., 1970)

 

QUIDO MACHULKA (†1996)

KORAL foto1

Anarchistická vykřikovánka

Zadupeme dokumenty

podpálíme svět

budem šlapat po papírech

hrdla řezat lidem

lidem co maj povinnosti

povinnosti žerou kosti

a za válku

dám půl párku

celý párek

tomu dám

tomu

kdo není kmán

dá za válku půlku párku

druhou půlku může zbaštit

ham

za chvíli

se bude vraždit

zavraždíme ty

ty ty ty

přece buržousty

budem střílet napravo

budem střílet nalevo

nebojme se ničeho!

Ze sbírky Příživník (Inverze, 1992)

 

OSCAR RYBA (†2002)

RYBA foto2

 

„Támhle se budeme vracet Göringovými závody.“ Luděk Marks ukazoval ráno na strašidelné chladící věže uprostřed mrtvé oblasti, kterou jsme se chystali objíždět, viděli jsme ji zprava, protože naše cesta začínala na východní hranici velkodolů a původní krajiny, tam, kam jsme měli nejblíž. Komplex továrních budov Chemopetrolu mizel z dohledu a my dosahovali silnic, kde už o víkendu potkáš cyklisty a vinohrady. Kámoš Luděk seděl pohodlně na zadním sedadle a jen občas něco prohodil. Mohl mít deset jmen nebo jedno jediné stokrát zatajovat, stejně byl celou dobu natolik přítomen, že všichni cítili bez nápovědy, o jaké pohraničí jde, proč to tam prostě není růžové, proč všechny ty stráně kolem mají ve svém srdci něco zkaženého.

„Fenolové jezero,“ řekl kupříkladu, „známá věc. Po ponoření v něm máš životnost půl druhý minuty.“

Jestli jsem se po každé jeho poznámce zasmál, tak ve vší pokoře. Mířili jsme poznat strašidelné skutečnosti a já byl poslední, kdo by něco zlehčoval. Věřte, přijeli jsme třeba do oseckého kláštera. Luděk říkal, že němečtí cisterciáci nepřijeli do Oseka vládnout, ale sloužit, citoval autoritu, kněze Václava Malého a jeho projev při slavnosti převzetí. A nikdo jiný mimo mne v tu chvíli pozorně neodhalil, že klášterní pivovar není ještě nijak zvlášť rozvášněn, že vinné sklepy jsou dosud zarostlé plevelem, a jak to tam tedy s tím řeholnictvím bude, co je to za patrony. Luděk vysvětloval, že musí být hospodářsky soběstační, a vedl nějaké řeči o úspěchu mezinárodního kongresu sv. Benedikta, patrona Evropy, jenže když jsme odcházeli branou, dostal se najednou do dobrého rozmaru.

„Představte si opata Bernharda, jak tudy jede v nadupaným mercedesu. Řekneš: ,Pochválen buď pán Ježíš Kristus’ a on ti otevřeným okénkem pokyne německy: ,Až na věky, synu’. Potom zahvízdaj pneumatiky a on míjí další roh stodvacítkou.

 Z prózy Žiju si jako Rybouac (Petrov, 1998)

 

Číst dál: Básnické nebe

Další články …

  1. Příchovice 2023 od Prochora
  2. Radana Šatánková - Výběr poezie z let 1999 2019
  3. Půlnoční Rapsódie: Noční můry a jiné živé sny z let 1995–2023
  4. Dvě krásy Martina Mulače
  5. Starý flám aneb jak jsme válčili proti/za radar(u)
  6. Peří věčně zelené
  7. Roger Gilbert-Lecomte: Syn kosti mluví
  8. Žďárského Bydžov - reportáž
  9. Marie Dolistová: Krok do kaluže
  10. Setkání haikuistů na Churáňově
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 11
  • 12
  • 13
  • 14

Strana 10 z 34

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • PhDr. Jiří Tyl
  • Opakování loňské Milešovky
  • Zora Šimůnková: Dvě povídky
  • Nevíte, jak se jmenuje ten hrad na obzoru?
  • Marie Dolistová: Jít proti vichru, času navzdory

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Skupina XXVI na Milešovce aneb: Ty píčo třetihorní!!!
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  • Roman Szpuk: Mentolové meditace
  • Petr Hrbáč: Pažitkový oheň
  • Albert Marenčin: O elitách a pseudoelitách

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Šlápoty a výstřiky na startovači Karla Rady

V září mi bylo 60 let. Ochladilo se a začalo pršet. Servírka v chomutovský Kulisárně byla připravená, že přijde hafo lidí, ale chodili jen samí mlaďasové.

Cejtil jsem, že od tý mojí loňský mozkový příhody jsem dost zestárnul. Že nestačím s dechem, že jsem celkově zpomalenej, ale že jsem rád, že žiju.

Hráli jsme stále ještě v pětici s Olivií, naší transbasistkou, Karlosem na bicí, pokerovaným Chálím na kytaru, Magdou a mou vystrašenou maličkostí. Já békám. Haj hou jede.

Ale oslava mojí šedesátky se mění v prochcaný fiasko. Skoro nikdo z mých přátel nedorazil, a to akci avízuju na sociálních sítích už od jara. V „Kulisárně“ od dveří protahuje, občas sem zavane pleskanec deště.

Je to všechno jen kvůli tý změně počasí, že nikdo nedorazil? ...

 

https://www.startovac.cz/projekty/slapoty-a-vystriky?ref=PROJECT_DASHBOARD

Text pro okamžik

Z ročenky Staré milenky na 2017

BÁSNÍK JE NA POČÁTKU POTRAVNÍHO ŘETĚZCE, STARÁ MILENKA NA JEHO KONCI…


Smyslem první Ročenky v roce 1998 bylo napsat hezkou péefku a informovat přátele a hlavně nepřátele o vědeckých pekuliaritách Vědeckého studia. Upozornit, že zde na serveru Severu existuje skupina lidí, která mu může být velice blízká. Nyní nám – asi poprvé – dochází, že od té doby uplynulo osmnáct let. Hoď kamenem, kdo jsi bez umění! říkáme. Símurgh, král ptáků, přeletěl Údolí závrati a začal se bát létat. Obivan Kenobi na planetě Opic lepí pytlíky a nechce být nebezpečný, ale umí zabít ve čtverci tři na tři. Kouzelnickej pohled na život je škodlivej, napíše na konci života Rowlingová, – nás ostatní čeká bitva, v níž i vdovy přijdou o své muže. „Básníci jsou čistí, milí, / překvapí vás svojí pílí.“(Jen více básní o básnících!)

Patrik Linhart

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka