Je potřeba, chaso spisovatelská, udělat pápá...?

• Stroje

 

 ...

Neuronové sítě už umí napsat povídku, s nápadem přišli Češi

https://www.mujrozhlas.cz/budoucnost-r/alois-jirasek-elon-musk-v-jednom-neuronove-site-uz-umi-napsat-povidku-s-napadem-prisli

...Ale náš poetický SWARM (dav, zástup, houf lidí, sebranka ap.) s tímto faktem nakládá po svém. Hleďte na naše kolektivní výtvory vzešlé z Básnických her:

Číst dál: Je potřeba, chaso spisovatelská, udělat pápá...?

MILAN KORÁL (16. 5. 1956 – 4. 12. 2022)

VÁNOČNÍ ÚSMĚV

ze sbírky Barabas (Protis, 2005)

 

I.

Ještě jsem se neprobudil

ještě pořád spím a sním

sněhovými vločkami zasypaný sen

ve kterém sám sebe vidím

jak z okna paneláku vítám ráno

jak snídám meltu s kousky chleba

jak v prosinci kráčím do školy

jak se ztrácím v závějích

jak hledím mamince do tváře

abych se ohřál u vánočního úsměvu

který z ní pod betlémskou hvězdou

navždy učinil nejkrásnější z žen

 

II.

Ještě pořád slyším zvonky

ty tóny Nejsvětějšího Zrození

jak proteplují chlév i chrám

sídliště i zapadlou vesnici

kdesi daleko pod vysokou horou

na kterou už asi nevystoupám

i když stále silněji toužím

zavřít za sebou dveře a jít

vrátit se skrze zrcadlo do dětství

vrátit se k Josefu Ladovi

a nad jeho zimními obrázky

usmířen bílou poetikou usínat

 

 

Zápisky z psychiatrie

Objevuju další okolí, došel jsem až na vrch Jarník, kde je volně přístupná rozhledna. Otevírá se z ní kruhový rozhled, určitě to místo stojí za návštěvu stejně jako lesní hřbitov s rododendrony cestou z Písku k bývalé psychiatrické léčebně U Honzíčka. Rytmicky tu plyne den za dnem, zvolna se lidé probírají k nové naději, ale mnozí odcházejí po čtyřech, po pěti měsících do světa v hrozném stavu, rozechvění, plní nejistoty. Některé venku čekají partneři, zdánlivě je vše v pořádku, mají kde bydlet a přece je svírají děsivé úzkosti. Jiní nemají kam jít, jedna žena odtud nastupovala rovnou do vězení, když zmlátila sokyni, která jí přebrala manžela. Jiná žena seděla v noci na chodbě nešťastná, že nemá po ruce krev kočky, aby ji mohla obětovat ďáblovi v sobě. Je tu i světloplachý pacient, který chodí po chodbách s dvojitými slunečními brýlemi, zatahujeme pro něj v jídelně ráno co ráno žaluzie. Jsou tu ženy po znásilnění s traumaty, v dětství týraní pacienti, kteří se sebepoškozují, s rozstříhanými žilami, plní jizev. Mnozí touží po smrti a dovedli je sem ti, kterým na jejich životě ještě záleží. Jako všude v podobném prostředí se kumulují dramatické lidské osudy plné utrpení. Ale už je nezapisuju.

Napsal jsem pár dílek, které zdánlivě souvisejí i nesouvisejí s prostředím, v němž jsem se opravdu nedobrovolně nyní ocitl.

 

Písecká psychiatrie -

o mříž v okně

drhne větrník.

 

Tělocvična -

v zrcadlové stěně

se svíjí psychotička.

 

Stánek PNS -

odsunul jsem sponku

z oka modelky.

 

Leštěný mramor stolu -

kávu mi míchá

větrák.

 

Cafe Mozart -

nese tác se zákusky,

jeden má v puse.

 

Odpočinek -

mravenec mi přelézá

prst za prstem.

 

Na druhém břehu Otavy

se za saxofonem

ukrývá naháč.

Číst dál: Zápisky z psychiatrie