Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Pavel Kukal: Příběh královské kočky

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
20. květen 2019
Zobrazení: 288

KOCOURNedá se říci, že by princovo dětství bylo nešťastné. Ale šťastné také ne: Matku ani nepoznal, zemřela nedlouho po jeho narození a jeho královský otec si více hleděl vládnutí a politiky, než aby dohlížel na jeho výchovu. Jako vládce nevelké země, obklopené ne vždy přátelsky naladěnými sousedy, měl starostí dost. Hlavní město leželo u moře a jeho starobylé uličky se k němu svažovaly, takže při pohledu z dálky připomínalo antické divadlo. Asi tak od svých dvanácti let se princ občas vytratil z otcovského paláce, aby mohl chodit městem a rozmlouvat s lidmi. Ti ho někdy ani nepoznali a pak mu říkali věci, o nichž by se za zdmi paláce stěží někdy dověděl. Jednou na takové toulce potkal chudě oblečnou ženu, která nesla v košíku kočku. Zeptal se, kam tu kočku nese a odpověď ho překvapila: Nesu ji utopit. Ale proč, zeptal se. Kočky jsou přece milé a užitečné, chytají myši. Tak? zasmála se žena hořce. U nás doma je taková bída, že se tam ani myši nedrží a tahle by je ani nechytala. Ta leda kde by co dobrého smlsla a navíc má každou chvíli koťata, tak co s takovou ledačinou? Utopit! A neprodala byste mi ji? Chlapec prohlédl kapsy. Dvanáct zlatých, víc nemám. Žena shrábla mince, vrazila mu koš do ruky a raději zmizela, aby si to snad ještě nerozmyslel. Ona totiž prince také nepoznala.

Cestou domů rozmýšlel, jak s kočkou naloží a přišel na to, že ji svěří své staré chůvě, která měla v paláci skromné bydlení a stravu u stolu služebnictva. Tu to sice trochu překvapilo, ale když se dověděla, jak ke kočce přišel, ochotně se jí ujala. Nakonec řekla: Kočky poznají, co v kom je, a já měla na dnešek tuze zvláštní sen. Ale o tom ti povím, až bude více času.

Číst dál: Pavel Kukal: Příběh královské kočky

Marie Dolistová: O tvrdost kamene

Podrobnosti
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Marie Dolistová
9. květen 2019
Zobrazení: 284

(ukázky z připravované sbírky)

NEZNÁMÉ - ZNÁMÉ

Sluneční paprsky pokrývají zem

Vítr hladí třpytivé hřbety trav

Jako předtím

Jako potom

Na vše ticho dosedá

Držela jsi kartu mládí

kartu vzdělání a zdraví

jen karta práce chyběla

Proto ta cesta, ta cesta z rodného Bulharska do Čech

Bez návratu

Zradou jsi zapadla do bahna

ale vzepřela ses a chtělas ven

Utéct ze spárů zla

Nepovedlo se

Železná tyč bije v rukou netvora

dokud život nevybije

až kosti z těla trčí

Zemřela jsi s nálepkou prostitutky

ale není jí kdo nechce

Nestaneš se světicí jako Marie Gorreti –

té bylo necelých dvanáct -

ale učinila jsi totéž

vzepřela se bahnu zločinu hříchu

Tvé tělo napůl ohořelé zakopali v zahradě domu

aby smazali stopy

Temný stín leží na krušnohorském Dubí

Mohou ho zahnat sluneční paprsky?

Jakou kartu sis vytáhla

Majo Denkova?

I neznámí mají své jméno

(Vrah, Bulhar, odsouzen na 15r., odpykává si zbytek trestu na vlastní žádost už doma v Bulharsku, vyhověno mu, aby byl s rodinou, organizátor obchodu s ženami, únosů a násilí na ženách, též Bulhar, odsouzen na 10r., prodává už auta v Německu.

Maja Denkova je jedinou obětí z obrovského počtu takto zneužitých žen obchodu s lidmi 90. let 20. stol., kde je známo jméno oběti. Zavražděno mohlo být více žen, zprávy z podsvětí zmiňují další dvě).

Číst dál: Marie Dolistová: O tvrdost kamene

Svatava Antošová: Jen vy jste byli skutečný underground

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
12. duben 2019
Zobrazení: 304

Plastici obalkaVětu otištěnou v titulku pronesl beatnický básník Allen Ginsberg v roce 1990 při setkání s představiteli české „druhé kultury“, kteří přiletěli do New Yorku na akademickou konferenci věnovanou československé literatuře a kultuře. A tahle věta také svým způsobem uvozuje knihu Františka Stárka Čuňase a Martina Valenty Podzemní symfonie Plastic People (Argo / Ústav pro studium totalitních režimů, 2018). S použitím všech dostupných archivních materiálů v ní autoři podrobně mapují příběh undergroundové kapely, která svou hudbou a texty, ale i svými politickými postoji významně ovlivnila nejen své vrstevníky, ale ještě několik dalších generací.

Ten příběh začal v šedesátých letech 20. století, kdy se shodou okolností objevil na scéně Allen Ginsberg také. Ano, to je ta známá příhoda s králem studentského majálesu. Psal se rok 1965 a ty, kteří se majálesu zúčastnili, dostal americký básník svými buddhistickými mantrami do takového transu, že skandovali hesla typu: „Zdravíme VB a neveřejnou taky“ nebo „Brávo, brávo, co tomu řekne zítra Rudé právo“. Inu, řeklo, a VB jakbysmet, což pro Ginsberga nakonec znamenalo vyhoštění z Československa.

Beatnici, Timothy Leary, Ed Sanders a kapela The Fugs, psychedelie - to byly hlavní vlivy, které do sebe nasáli ti, kdož koncem září 1968 založili kapelu The Plastic People of the Universe (dále jen PPU). Ačkoliv její vznik nijak nesouvisel se srpnovými událostmi téhož roku, jak zdůrazňují Stárek s Valentou, v dalším období se už skupina nemohla společensko-politickým reáliím své doby vyhnout. Mám tím na mysli především její provázanost s disentem a později s Chartou 77. Zcela určující pro směřování PPU pak byla péče Ivana M. Jirouse, který kapelu včas vydrápl hudebnímu prorežimnímu byznysu, což ovšem znamenalo ztrátu možnosti oficiálně vystupovat. To nastalo s nástupem normalizace v sedmdesátých letech. PPU začali hrát po různých barácích, stodolách a statcích, kam se sjíždělo publikum, které se také odmítalo adaptovat na husákovské poměry a vyhledávalo svobodnější umělecké vyjádření, než předváděl mocí posvěcený mainstream.

Za jakoukoliv cenu

Z období před rokem 1976, v němž došlo k procesu se členy PPU, vyčnívají dvě události zcela zásadního významu. Jednak to byla Jirousova Zpráva o třetím českém hudebním obrození, v níž kromě jiného napsal: „Z undergroundu mytologického se stal underground ve smyslu kulturně sociologickém, tak jak byl zamýšlen a proklamován na počátku šedesátých let Sandersem, Ginsbergem, Wuttalem, Learym a mnoha jinými pionýry tohoto hnutí.“ A pak to také bylo osobní setkání Jirouse s Václavem Havlem, které sice bylo v undergroundu přijímáno rozporuplně, ale znamenalo jak pro svět druhé kultury, tak pro svět literární elity vyhnané ze Svazu československých spisovatelů vzájemné obohacení. Do té doby obě komunity působily paralelně vedle sebe a příliš si nedůvěřovaly. Když pak v březnu 1976 došlo k zatýkání členů PPU a jejich příznivců, byli intelektuálové kolem Václava Havla jediní, kdo se obviněných veřejně zastal. Že pokračováním této podpory pak byl i vznik Charty 77 snad netřeba dodávat.

Číst dál: Svatava Antošová: Jen vy jste byli skutečný underground

Václav Žďárský: Boží ZOO

Podrobnosti
By Václav Žďárský
Václav Žďárský
Kategorie: Václav Žďárský
4. duben 2019
Zobrazení: 315
  • Václav Žďárský

NB kocour1 

(Ukázky z knihy  Boží ZOO, vydané Královéhradeckou diecézí Církve československé husitské v roce 2018)


Beránek

Na procházce v ZOO

potkal jsem beránka

beránka bílého

proti mně vážně šel

Zvířátka volala na něho

Dobrý den pane ředitel!

Také jsem ho pozdravil

Odpověděl

usmál se

se mnou se zastavil

Udělal si pro mne chvíli

beránek bílý


Velryba

Viděl jsem v pohybu

velikou velrybu

Plula tryskem

pozdravila mě vodotryskem

Chytrá velryba

velrybářů se vyhýbá

Mořem pluje

velrybáka miluje

s ním se pod hvězdami líbá

Velrybátko na vlnách kolíbá

do nebe se dívá

zpívá


Krtek

Staví krtek - krteček

staví kopec - kopeček

pod ním domek - domeček

Až domek postaví

pěkně to oslaví

Připije zahrádkáři na zdraví

a hned začne stavět další kopec

kopeček

Krtek slepý je

pod zemí žije

Slepý je

a přece vidí

Má rád Boha

má rád lidi

když zahrádkář zakleje

tak mu krtek Boží pokoj popřeje

Až bude krtek krtčí dědeček

až postaví poslední kopec - kopeček

pak přijde smrtka - smrtečka

pro starého krtka - krtčího dědečka

Neplačte dlouho

nebude to tečka

Krtek je borec

krtek i smrt přečká

Půjde do krtčího nebe - nebíčka

Číst dál: Václav Žďárský: Boží ZOO

Petr Pazdera Payne: Alessandra

Podrobnosti
By Petr Pazdera Payne
Petr Pazdera Payne
Kategorie: Petr Pazdera Payne
16. březen 2019
Zobrazení: 310

Payne 01

(ukázka z povídek DĚRAVÝM DNEM DO NOCI vydaných v nakl. Protimluv)

Muž na terase hotýlku oslovil ženu u vedlejšího stolku:

„Jezero je ostrov naruby, nezdá se vám?“

„Vidíte, to mě nikdy nenapadlo,“ řekla dáma a navázala: „A tohle lago je tak krásně kulaté… jako tenhle stolek.“

„Kulaté, poněvadž to kdysi byla sopka,“ doplnil náhodný návštěvník; zjevně nepatřil mezi hotelové klienty, nikdy ho neviděla a taky byl poměrně chudě oblečen. Nicméně asi si chtěl popovídat, a tak se zase zeptal:

„Znáte Civitu di Bagnioregio?“

„Myslíte to bizarní, někdejší etruské městečko na skále uprostřed kráteru? Proč o něm mluvíte?

„Mluvili jsme o sopkách.“

„Ta skála se oddroluje a oddroluje, domy na krajích útesu berou za své jeden za druhým. Odumírající město. Stárnu jako ono,“ posteskla si.

„Netušil jsem, jaké asociace to ve vás vyvolá.“

„Jedna lokalita v okolí se taky jmenuje: Hora Fiasko.“

„Myslíte Montefiascone. Jezdíte na výlety?“

„Všechno mi něco připomíná. Každý nápis, anebo i čísla aut, názvy ulic…“

„Proč trávíte svou dovolenou v tomhle letovisku? Proč jste si nevybrala pro odpočinek třeba právě nějaký ostrov?“

„Nevím. Asi proto, že bych byla závislá na trajektech. Na ostrově se po několika dnech cítím jako uvězněná. Co si dáte, nic nepijete?“

„Ne, děkuju. Už jsem pil dost. Nevydržíte na ostrovech?“

„Nejprve si zamiluju to ostrovní ticho, za pár dní se mi ale promění v ostrovní šílenství.“

„Taky mám rád ticho. Hrobové ticho.“

„Hrobové ticho?“

„Znáte italské hřbitovy?“

„Znám, ráda tam chodím.“

„Na nádvoří uvnitř nekropolí je opravdové ticho. Zdi a bloky s mrtvými v několika patrech nad sebou oddělují vnitřní prostor hřbitova od vnějšího světa.“

Číst dál: Petr Pazdera Payne: Alessandra

Svatava Antošová: Hrajeme ruskou ruletu?

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
2. březen 2019
Zobrazení: 280

KOLBERTOVA obalkaCo v minulosti způsobovalo vymírání různých živočišných druhů a proč k němu došlo už pětkrát – ordovik, devon, perm (prvohory), trias a křída (druhohory)? A lze dnes tvrdit, že jsme se ocitli na prahu vymírání šestého, které se připisuje činnosti člověka? Po odpovědích na tyto otázky pátrá ve své knize Šesté vymírání (Barristel&Principal, 2018) s podtitulem Nepřirozený příběh americká novinářka Elizabeth Kolbertová. Knihu přeložil Jiří Ogrocký a předmluvu napsal Marek Orko Vácha.

 Žijeme v antropocénu – tedy v období, pro něž vynalezl název holandský chemik Paul Crutzen, mj. spoludržitel Nobelovy ceny (1995) za objev účinků složek, které ničí ozónovou vrstvu. Antropocénem se myslí nový věk, na jehož počátku stanuli lidé, kteří postupně svými aktivitami proměnili téměř polovinu suchozemského povrchu planety Země. A nejen to. Změnili i složení atmosféry, na kterém mělo a dodnes má lví podíl spalování fosilních paliv a odlesňování.

To je základní rámec, v němž se Kolbertová pohybuje. Musí ovšem brát zřetel i na historii vědy o vymírání, jejíž paradigma se měnilo či přesněji posouvalo v závislosti na vykopávkách kostí, které byly tak podivné, že vědci nevěděli, k jakým zvířatům je přiřadit. Velký kus práce udělal v tomto směru francouzský přírodovědec Georges Cuvier (1769-1832). Byl to totiž on, kdo jako první přišel s teorií „hrozných událostí“, které způsobily ztrátu některých druhů. V opozici vůči němu byli nejen britský geolog Charles Leyll (1797 - 1875), ale později i mnohem věhlasnější Charles Darwin (1809 – 1882). Oba odmítali katastrofy coby příčinu vymírání - považovali je pouze za ojedinělý jev. „Každý druh, který zmizel, odešel ze scény jen díky sobě samému, stal se obětí ‚boje o život‘ v důsledku svých vlastních nedostatků jakožto ‚méně dokonalé formy‘,“ vysvětluje jejich pohled Kolbertová. Přibližně jedno století byla tato teze přijímána, dokud nepřišel americký vědec Walter Alvarez (nar. 1940) s objevem tzv. iridiové vrstvy. Oč šlo? O vrstvu usazenin, která obsahovala vysokou koncentraci prvku iridia a datovala se do období konce křídy (nejmladší a nejdelší útvar druhohor, který trval přibližně od 145 do 66 milionů let před současností – pozn. red.). A protože iridium je na Zemi vzácné, ale běžně je přítomno v meteoritech, vyvodil z toho Alvarez a jeho tým, že muselo dojít ke srážce Země s kosmickým tělesem. Této teorii se začalo říkat „hypotéza impaktu“ a naprosto rozbila vše, co tvrdili Leyll i Darwin. Ovšem ani iridiová teorie nevydržela dlouho. Jakmile iridium nebylo nalezeno na dalších místech, kde mělo logicky být, nezbylo než přisoudit jeho zvýšený výskyt vrtochům sedimentace.

Číst dál: Svatava Antošová: Hrajeme ruskou ruletu?

Další články …

  1. Marie Dolistová: Kladivem úžasu
  2. Pavel Kukal: Kolik bylo Čechů na konci 16. století?
  3. Cena pro Pavla Kolmačku
  4. Petr Pazdera Payne: Děravým dnem do noci
  5. Roman Szpuk: Slehlá stébla
  6. Pavel Kukal: Příběh betlémské kočky
  7. Svatava Antošová: Od nejvyšších postů až po pěšáky
  8. Příchovice 2018
  9. Na troskách osudu Hany Fouskové
  10. Milan Kozelka: Z tetelišť a semenišť
  • 18
  • 19
  • 20
  • 21
  • 22
  • 23
  • 24
  • 25
  • 26
  • 27

Strana 23 z 33

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Zdenko Pavelka (10. 10. 1954 - 22. 5. 2025)
  • Kabaret Speciál repo
  • Pavilony 2025
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  • Po stopách Eduarda Štorcha až k výhledu na Bezděz

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Vzhůru, bratři, na Sión, aneb Co na to řeknou Norové?
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Louis-Armand de Lom d'Arce de Lahontan, Baron de Lahontan
  • Příběh, kde se kočka objeví až nakonec
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Básník Petr Hruška křtil v Teplicích
  • Skupina XXVI na Milešovce aneb: Ty píčo třetihorní!!!
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

České prdele

Bojíme se uprchlíků
ještě dřív než přišli
Bojíme se islámu
a dávno jsme potratili Boha

Věříme v něco
je to smrádek z Temelína
Bojíme se o vlastní prdel
Nastavujeme Putinovi
Nastavujeme Putinovi

Na východní Ukrajině
v krytu s vlastní mámou…
S vlastními dětmi
na nacpaném člunu...
Představ si to
Když čmoudi pláčou
srdce nebolí

Za zvýšení minimální mzdy
podřezat si větev
Vlastní prdel
prodat Agrofertu
Prolomením limitů
ztratit střechu nad hlavou
Na mučení do Číny
poslat Krtečka
Mrdat angažovanou poezii
Nastavit Putinovi

Karel Škrabal

(vyšlo ve Tvaru 14/2015)

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka