Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Poslední místo u ohně

Základní údaje
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Noviny
12. březen 2023
Zobrazení: 476

basnici2023Dne 24. února 2023 proběhl v prostorách Galerie 1 a půl Haštalská 28

slavnostní křest almanachu českých básníků s názvem Poslední místo u ohně. Ještě ani ne rok fungující prostor v Haštalské ulici na Starém městě pražském se tak stal svědkem setkání editora Vladimíra Stibora s jeho přispěvateli a dalšími zájemci o poezii.

Sešlo se jich tolik, že místa bylo skoro málo, ale nálada byla přesto znamenitá. Složení účastníků také stojí za zmínku, protože jádro tvoří lidé, kteří píší už léta a mají za sebou i několik vydaných knih, ale najdeme zde i mladé a začínající, pro které je sborník jedním z vhodných způsobů, jak se veřejně prezentovat. Tito lidé, třebaže nevytvářejí nějakou formální skupinu, jsou spojeni zájmem o poezii a leckdy i osobním přátelstvím.

   Název sborníku je zvláštní a může odkazovat ke starému zvyku: Kdo si v divočině přisedne k ohni, je jaksi osobně nedotknutelný v tom smyslu, že nemusí říkat, kdo je a odkud přichází. Tak nějak bych to cítil i mezi námi, protože se domnívám, že člověk nemá moc mluvit o sobě a když je člověkem tvůrčím, má za sebe nechat mluvit svoje dílo.

stibor2

   V průběhu večera jsme takto vyslechli recitaci Vítězslavy Felcmanové, Aleny Klímové Brejchové, Marie Kofroňové, Romana Szpuka a Víta Dana Kolingera. Pro poslech a dobrou náladu přišel i harmonikář Pepíček Čečil, jehož úsměv spolu s e staropražskými písničkami prozářil celou místnost.

cecil2

   Největší poděkování platí ovšem pořadateli almanachu, který vychází už od roku 2000 a prozatím zahrnuje 16 dílů s neméně poetickými názvy Cesta k hoře úsvitu, Noc plná žen nebo Ohlédni se, nezkameníš. Spíš nežli ohlížení se věnuje pohybu vpřed, protože už sice pár let říká, že je to naposledy, ale nakonec zase dá dohromady další sborník. Přes nelehkou ekonomickou situaci/kdy je kultura první na ráně, když je třeba šetřit/ i po zlých letech covidové nákazy jeho dílo stále pokračuje. Přejeme tedy Vláďovi Stiborovi do dalších let pevné zdraví, pevné nervy a chuť do další práce.

Německá meteostanice v Kanadě

Základní údaje
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
11. březen 2023
Zobrazení: 1627

Meteorologie byla mým zájmem prakticky od dětství, a tento zájem se zvýšil seznámením s Romanem Szpukem, který pracuje jako pozorovatel počasí na Churáňově na Šumavě. Článek jsem původně psal pro časopis 2. světová válka a je dle mého zajímavý i z hlediska vývoje techniky - přiznám se, že jsem dříve neměl ani tušení, že se už v té době dala postavit funkční stanice pro automatická měření a vysílání.

Co dokázalo udělat počasí ve válečných plánech, by vydalo na pořádnou knihu. Jak si nepřipomenout „božský vítr“, který zničil ve 13.století invazní flotilu mongolských nájezdníků, když už si brousili zuby na Japonsko, nebo španělskou Armadu, jež podlehla rafinovanému způsobu vedení boje anglickými námořníky a nepřízni nevyzpytatelného oceánského počasí? Jak by naplánoval své poslední velké tažení Napoleon, kdyby měl lepší přehled o ruském podnebí (jakkoli se dnes soudí, že jeho armáda byla v době příchodu mrazů už pořádně narušená dlouhotrvajícím vyčerpáním, špatným zásobováním a nemocemi včetně pohlavních)? To vše jsou pouze úvahy. Devatenácté století přineslo zkoumání počasí na vědecké bázi a nedlouho poté zapřáhli novou vědu do svých služeb i vojáci. Začalo to být zřejmé už za první, ale ještě více za druhé světové války, kdy zprávy o počasí tvořily dosti značnou část zpráv, předávaných špionážními sítěmi, neboť běžné komunikační kanály přestaly fungovat.

Meteostanice

V nacistickém Německu měla počasí pod palcem tzv. říšská povětrnostní služba (Reichswetterdienst), která zastřešovala činnost všech meteorologů, ať již patřili k pozemní armádě, námořnictvu, letectvu či k civilním složkám. Zvláště pro letce a námořníky byly zprávy o počasí mimořádně důležité. Když válka překročila hranice evropského kontinentu, vyvstala nutnost získávat hlášení z rozličných míst, často i velmi vzdálených a obtížně přístupných. Jen na jejich základech bylo možné sestavit synoptické mapy a předpovídat vývoj povětrnosti.

Číst dál: Německá meteostanice v Kanadě

Je potřeba, chaso spisovatelská, udělat pápá...?

Základní údaje
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Karel J. Beneš
9. březen 2023
Zobrazení: 494
  • Stroje

tinkywinky 

 ...

Neuronové sítě už umí napsat povídku, s nápadem přišli Češi

https://www.mujrozhlas.cz/budoucnost-r/alois-jirasek-elon-musk-v-jednom-neuronove-site-uz-umi-napsat-povidku-s-napadem-prisli

...Ale náš poetický SWARM (dav, zástup, houf lidí, sebranka ap.) s tímto faktem nakládá po svém. Hleďte na naše kolektivní výtvory vzešlé z Básnických her:

Číst dál: Je potřeba, chaso spisovatelská, udělat pápá...?

MILAN KORÁL (16. 5. 1956 – 4. 12. 2022)

Základní údaje
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Noviny
4. prosinec 2022
Zobrazení: 454

KORAL fotoVÁNOČNÍ ÚSMĚV

ze sbírky Barabas (Protis, 2005)

 

I.

Ještě jsem se neprobudil

ještě pořád spím a sním

sněhovými vločkami zasypaný sen

ve kterém sám sebe vidím

jak z okna paneláku vítám ráno

jak snídám meltu s kousky chleba

jak v prosinci kráčím do školy

jak se ztrácím v závějích

jak hledím mamince do tváře

abych se ohřál u vánočního úsměvu

který z ní pod betlémskou hvězdou

navždy učinil nejkrásnější z žen

 

II.

Ještě pořád slyším zvonky

ty tóny Nejsvětějšího Zrození

jak proteplují chlév i chrám

sídliště i zapadlou vesnici

kdesi daleko pod vysokou horou

na kterou už asi nevystoupám

i když stále silněji toužím

zavřít za sebou dveře a jít

vrátit se skrze zrcadlo do dětství

vrátit se k Josefu Ladovi

a nad jeho zimními obrázky

usmířen bílou poetikou usínat

 

 

Zápisky z psychiatrie

Základní údaje
By Roman Szpuk
Roman Szpuk
Kategorie: Roman Szpuk
11. červenec 2022
Zobrazení: 409

Objevuju další okolí, došel jsem až na vrch Jarník, kde je volně přístupná rozhledna. Otevírá se z ní kruhový rozhled, určitě to místo stojí za návštěvu stejně jako lesní hřbitov s rododendrony cestou z Písku k bývalé psychiatrické léčebně U Honzíčka. Rytmicky tu plyne den za dnem, zvolna se lidé probírají k nové naději, ale mnozí odcházejí po čtyřech, po pěti měsících do světa v hrozném stavu, rozechvění, plní nejistoty. Některé venku čekají partneři, zdánlivě je vše v pořádku, mají kde bydlet a přece je svírají děsivé úzkosti. Jiní nemají kam jít, jedna žena odtud nastupovala rovnou do vězení, když zmlátila sokyni, která jí přebrala manžela. Jiná žena seděla v noci na chodbě nešťastná, že nemá po ruce krev kočky, aby ji mohla obětovat ďáblovi v sobě. Je tu i světloplachý pacient, který chodí po chodbách s dvojitými slunečními brýlemi, zatahujeme pro něj v jídelně ráno co ráno žaluzie. Jsou tu ženy po znásilnění s traumaty, v dětství týraní pacienti, kteří se sebepoškozují, s rozstříhanými žilami, plní jizev. Mnozí touží po smrti a dovedli je sem ti, kterým na jejich životě ještě záleží. Jako všude v podobném prostředí se kumulují dramatické lidské osudy plné utrpení. Ale už je nezapisuju.

Napsal jsem pár dílek, které zdánlivě souvisejí i nesouvisejí s prostředím, v němž jsem se opravdu nedobrovolně nyní ocitl.

 

Písecká psychiatrie -

o mříž v okně

drhne větrník.

 

Tělocvična -

v zrcadlové stěně

se svíjí psychotička.

 

Stánek PNS -

odsunul jsem sponku

z oka modelky.

 

Leštěný mramor stolu -

kávu mi míchá

větrák.

 

Cafe Mozart -

nese tác se zákusky,

jeden má v puse.

 

Odpočinek -

mravenec mi přelézá

prst za prstem.

 

Na druhém břehu Otavy

se za saxofonem

ukrývá naháč.

Číst dál: Zápisky z psychiatrie

Jaromír Urban: Tenhle kraj ti neříká pane

Základní údaje
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Noviny
31. březen 2022
Zobrazení: 407

Jaromir

Nakladatelství Milana Hodka Paper Jam vydalo sbírku z pozůstalosti teplického barda Jaromíra Urbana (10. 5. 1940 - 4. 3. 2017), jinak také slovutného inženýra chemie, malíře, fotografa a dopisovatele do několika regionálních novin. Kniha vyšla péčí Patrika Linharta a zahrnuje Urbanovu tvorbu z let 1973-1988 (Roztrhaný kalendář), 1975-2000 (Verše staré a nové), 2000-2003 (Alzheimerova choroba) a pět krátkých nedatovaných próz. Přinášíme ukázku v podobě několika básní.

 

Anděl

Seděli jsme v hospodě

hádali jsme se, jeden vedle spal

zmatení hlasů zbytečných

Když tu hle

anděl si sedl mezi nás

Otřepal si sníh z křídel

a nic

nikdo si ho nevšímal

hádali jsme se pořád dál

Pak zmizel ve sloupu ohně

my pořád nic

ale přece jen jsme se podívali

jeden druhému do očí

A vím že v nich zůstalo

poslední mávnutí jeho křídel

Vzpomínka na Vladimíra Vokolka

Na konec dne si sedl soumrak

nad obzor vypluly levantské hrady

o nohu se mi tře mňoukavá kočka

Je mírný večer

a já si vzpomněl na jeho pohled

z okénka vlaku do Děčína

když se rozloučil se synem a vnučkou

Upřený do dálky

skrz sebe

jako provaz napnutý mezi životem a smrtí

který přejdeme

jen po svém souhlasu

na osamělém místě

uprostřed pouště

Červená hvězda

Červená hvězda je plná černých děr

myších ocásků příšerné gravitace

které podléhají brány i věže

sebelíp houževnatě vypletené

a naklánějí se k mé

zrezivělé hlavě

Noční hlídka

Noční hlídka táhne

pustou krajinou plnou zlámaných trav

chřestí kostmi pravěkých ryb

a marně se snaží najít zprávu

dopis napsaný klínovým písmem

zprávu o tom

že Poslední soud už proběhl

Číst dál: Jaromír Urban: Tenhle kraj ti neříká pane

Další články …

  1. Svatava Antošová: Okno zranitelnosti
  2. Radana Šatánková: Léčivý účinek odpuštění
  3. Marie Dolistová: V tichu dálek hvězdy jasný svit
  4. Martin David: Za obloukem řeky Ogh
  5. Pavel Kukal: Intermezzo
  6. Roman Szpuk: Básně a grafiky
  7. Věra Dumková - Básník 007 - kostra scénáře
  8. S. Antošová a I. Malijevský - autorské čtení
  9. Pindíci : Dokumentární mystérium
  10. Roman Szpuk: Kresby a básně
  • 12
  • 13
  • 14
  • 15
  • 16
  • 17
  • 18
  • 19
  • 20
  • 21

Strana 17 z 37

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • SEIFERT 124
  • Němci měli tanky, Češi barikády - zpráva o proběhlé akci
  • Hudba na texty Marie Dolistové
  • Tabook 2025 aneb Blízká setkání lidského druhu
  • Rozloučení s Ferrym Klišíkem

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • PAKO – patafyzika v Teplicích a její historie
  • Petr Hrbáč: Pažitkový oheň
  • SEIFERT 123
  • Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem - Čtenářský deník

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

Emil Juliš : Co jsem udělal a co z toho vzešlo

Skryl jsem se do rostlinstva,
ale nepřestal jsem být stéblem trávy;
uchýlil jsem se do jeskyně,
ale ta je otevřena světu;
plaval jsem proti proudu řeky k prameni,
ale vústil jsem s ní do moře;
postavil jsem se na pupek země,
ale nestal jsem se jejím středem.

 

Skryl jsem se do stébla trávy,
ale nepřestal jsem být rostlinstvem;
uchýlil jsem se do širého světa,
ale ten je uzavřen v jeskyni;
plaval jsem po proudu řeky k moři,
ale vústil jsem s ní do pramene;
postavil jsem se do středu země,
ale nestal jsem se jejím pupkem.

 

ze sbírky Gordická hlava

(Severočeské nakl., 1989)

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka