(kresby lze pokliknutím na pravý dolní roh zvětšit)

Noc končí

jako když šílenec

uléhá vedle mrtvé své,

než ven vyběhne

vstříc novým bolestem,

jako když milá usedne

do krystalů sněhu,

jen aby během dne

zmizela s hvězdami při obzoru.

Pod tvým oknem

Tma zhroutila se na tvé okno,

zhasla i tvá lampička,

v dešti cizích oken moknu

na dvorku dole, darmošlap.

Leden v čekárně

Není kam schovat se, vládní zákon

zamkl nonstopy, v čekárně

vidím, jak ze střechy sněžný závoj

vlní se, větrem rozškádlen.

Poslední vánoční stromek v okně

skomírá, navěky skomírá –

kdo láhev má, ještě si naposled lokne,

jdou to sem zamknout, jak zlosyna

ženou mě. Nejdu až při krajnici,

zas auto na mě troubilo.

Les načechral na hoře černou kštici

vzdychající, opilou.

Bezdomoví

Už nemůžeš více mi ublížit,

když přikázals, abych se zrodil v těle –

prohnals mi půlnoc potrubím žil,

jak houmeles vrávorám před kostelem.

Ohryž mě

Ohryž mě do naha, mou nahotu ožer,

k hnilobě zbude co nejméně,

hladověj po mně, můj pralesní Bože,

mě sežvýkej cestou do pekel.

Další sousto už nepodáš si

ve svitu planých mrtvých svic,

ať se poztrácím ve tvých dásních,

ať ze mě nezbyde už nic.

Černá strž

V černé strži proud tříští tep,

balvany křísy jsou, bouřky, lebky,

do zapomenutých modliteb

naskakují ti, Bože, prosby i kletby.

Jazyk dál olizuje dolní ret,

jak činí stařena, když ztrácí rozum,

jak vrčí zádumčivý kněz,

když zmizels mu ze záběru, Bože bohů.

Grave

Opožděn chechtám se děsně,

když zbylí už ústa zavřeli,

ucpávka ústa mi sevře,

jsem pod modlitbou pohřbený.

Mladé hvězdy myšlenek, květy

už oplodněny nebudou.

Pod ohňostrojem připjali si epolety

apokalyptičtí letci náhodou.

Pes

Pes přivázaný před prodejnou,

vyju za každým příchozím,

v kožichu mám blechu věrnou,

změť spálenin a omrzlin.

Zvalchován Bohem, jehož plaším

v tajuplných obchodech,

dívám se, jak se pírko snáší

před můj zatajený dech.

Ubývající měsíc

stařec už v tanci, když znetečněl,

nezmoudří, měsíc doprodá záři,

vločky posmrtným štětečkem

čistí mi dýměje ve zvadlé tváři.

Ranní dusno

V černé louži plavou čtyřlístky mrtvých můr,

v hladinách listů buk se vlní

nadzvedán dechem horkých úst.

Nespavá duše objevila úsvit.

Noční bouře

Bouře vymlátila vůni ze šípkových růží,

procitá ten, co chtěl ji utišit,

kal z mračen teče horečkami úžin,

ještě chvíli pokračují v pouti sny.