Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Žena na měsíci - Bohuslav Vaněk-Úvalský

Podrobnosti
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Noviny
6. duben 2020
Zobrazení: 368
  • Bohuslav Vaněk-Úvalský

zenanamesici

Člověče dočetl jsem Ženu na Měsíci, úplně to ve mě přebilo Houellebecqův Serotonin. Vedle toho zcvrkého a vyžilého frantíka seš plnokrevnej autor s elánem Kundery, klobouk dolů! Interpretuji knihu jako doplňující četbu k Jungovu Mysterium coniunctionis. Velký zážitek a čtivé! Amygdala s Tebou

SMS autorovi BVU kterou střelně v noci recenzoval Karel J. Beneš jako okamžitou reakci na dojem, který vzbudila.

"...Celé to byla Hlava XXII: Zlá holka z Měsíce, která nenáviděla lásku a mě se zbavovala, potřebovala ke zkrocení můj brutální tlak. Hodnou holku ze Zeměkoule, která mě milovala, můj tlak děsil a zbavovala se mě. Byl jsem v mlýnici mezi dvěma ženami. Byla to stejná krávovina jako boj za mír...".

Kniha je k mání na stránkách autora https://www.vanek-uvalsky.cz/

Bohuslav Vaněk-Úvalský: Žena na měsíci

Podrobnosti
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Bohuslav Vaněk-Úvalský
6. duben 2020
Zobrazení: 396
  • Bohuslav Vaněk-Úvalský

zenanamesici

Člověče dočetl jsem Ženu na Měsíci, úplně to ve mě přebilo Houellebecqův Serotonin. Vedle toho zcvrkého a vyžilého frantíka seš plnokrevnej autor s elánem Kundery, klobouk dolů! Interpretuji knihu jako doplňující četbu k Jungovu Mysterium coniunctionis. Velký zážitek a čtivé! Amygdala s Tebou

SMS autorovi BVU kterou střelně v noci recenzoval Karel J. Beneš jako okamžitou reakci na dojem, který vzbudila.

"...Celé to byla Hlava XXII: Zlá holka z Měsíce, která nenáviděla lásku a mě se zbavovala, potřebovala ke zkrocení můj brutální tlak. Hodnou holku ze Zeměkoule, která mě milovala, můj tlak děsil a zbavovala se mě. Byl jsem v mlýnici mezi dvěma ženami. Byla to stejná krávovina jako boj za mír...".

Kniha je k mání na stránkách autora https://www.vanek-uvalsky.cz/

Za Mirkem Kováříkem (15. 8. 1934 - 4. 3. 2020)

Podrobnosti
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Historie
4. březen 2020
Zobrazení: 255

MIREKLoni v srpnu měl Mirek Kovářík půlkulaté jubileum - 85. narozeniny. Sešli jsme se na malou oslavu, kterou jsme zahájili v naší oblíbené "picošce" na Vinodradské třídě, nedaleko sídla Českého rozhlasu, kam jsme spolu chodili skoro pokaždé, když jsem byla z nějakých důvodů v Praze. Už jsme tam byli štamgasti. Personál nás znal natolik dobře, že už když jsme scházeli po schodech dolů ("picoška" je v suterénu), volaly servírky zpaměti naši objednávku, neb jsme si dávali stále to samé: "Malé pivo, modrý portugal do trojky a pizza Imperia!" Imperia (rajčatový základ, mozzarella, sušená rajčata, parmazán, kapary, rukola) je nejdražší, a taky nejchutnější pizza, kterou tam mají... Mirek byl ale podivně nervózní, nesoustředěný, pořád se díval na hodinky a ptal se mě, kdy mi jede vlak zpátky domů - a skoro se vylekal, když jsem mu prozradila, že v prvním zářijovém čísle Tvaru, které vyjde hned po prázdninách, mu věnujeme k narozeninám celou stránku. (Neprozradila jsem mu ovšem, že součástí té gratulace bude také báseň, kterou jsem měla rozepsanou - a zrovna jsem se nacházela v mrtvém bodě.) Až zpětně jsem si uvědomila, že byl zřejmě unaven a že na nějakou oslavu mu už nezbývají síly. Přesto mě ještě doprovodil kus cesty na vlak a dokonce si neodpustil zatáhnout mě do ulice Politických vězňů do jakési Kantýny (tak se jmenuje podnik, kde si ukážete na flákotu syrového masa a oni vám ji obratem ugrilují a přinesou ke stolu ke konzumaci), jejíž provoz ho fascinoval. Tak jsme tam chvíli pozorovali cvrkot a vyžíznění skočili ještě do vinotéky v Růžové ulici na dvojku červeného. Ale to už Mirek "mlel" z posledních sil, a ačkoliv si víno pochvaloval a tvrdil, že to "není jen rozmrdaná voda, jako jinde, ale skutečné víno", ani nedopil a odporoučel se domů... Ten den jsem ho viděla naposled. Volali jsme si, psali si maily, ale sejít se, to se nám už nepodařilo...

O tři měsíce později, 24. listopadu, jsem vystupovala v pražském Rubínu na závěrečném večeru festivalu Den poezie a četla na něm právě onu tehdy rozepsanou báseň-suitu, Mirkovi věnovanou. To, že jsme se v srpnu viděli, zašli spolu do mastnotou olemované Kantýny, vypili dvojku v Růžové a mluvili o poezii a dávno zašlých dobách, mi pomohlo suitu dokončit. To tam bylo mrtvé místo, najednou bylo všechno jasné. V listopadu již byla suita hotová a já ji četla na onom večeru v Rubínu. Po čtení se ke mně přitočil jeden pán a zeptal se mě: "Víte, že je Mirek v nemocnici?" Nevěděla jsem to. Pak mi řekl, že se Mirek ošklivě potloukl na schodech v domě, kde bydlí, a byla z toho náročná operace. A jak bylo později zjevné, také nekonečné ležení na jednotkách intenzivní a následné intenzívní péče, odkud se už nevrátil...

Svatava Antošová

ABY TI UVNITŘ SLYŠELI!

(suita pro Mirka Kováříka)

… jednou jsme se tam opili pivem

a objímali jsme se a tykali si

a všechny krásný bonový holky

nás měly za buzeranty

Když recituješ Hraběte

rozhostí se nad Prahou barové přítmí

z Vltavy je panák rumu

a z ohýnku cigarety

zapálené navzdory kuřáckému zákonu

požár srdce

Do bytů se vracejí tranzistorová rádia

do rádií praskot a přenosy z Violy

a do Violy

kde se už třicet let počítá jen tržba

duch Allena Ginsberga...

Ještě tam někde v koutě nedohnily

jeho tenisky

Ještě se na WC nedospláchly stránky

z jeho deníků

a už se všude montuje klimatizace

jako podkres pod tvůj pořad

Homologované verše prorážejí tmu

nedopité sklenky na baru

alergicky pokašlávají

a mladá generace (kolikátá už?)

schoulená v motýlích kuklách

prchavé budoucnosti

saje tvůj hlas z reproduktorů u stropu

jako by to byl z nebe kapající nektar

A někde nad tím vším stydnou hvězdy

padají ti do kapes

a ty si je odnášíš domů místo honoráře

s protivnou jistotou

že je budeš muset zdanit

Číst dál: Za Mirkem Kováříkem (15. 8. 1934 - 4. 3. 2020)

Pavel Kukal: Holen z Vlčtejna

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pavel Kukal
8. leden 2020
Zobrazení: 306

(Historický apokryf na téma "Jak to asi bylo".)

Na věž sroubenou z mohutných klád dorážel vítr. Byla to první předzvěst podzimních vichrů, mlh a plískanic. Dřevěná věž hradu Vlčtejna za severního větru vždycky zvučela jakoby mohutným akordem. Její prostřední patro bylo zařízeno jako hodovní síň a teď také tak vypadalo - jako středověká hodovní síň po příliš dlouhém hodování.

Hosté odešli a pán zdejšího hradu seděl osaměle na svém místě v čele stolu. Jeho vzhled sice prozrazoval únavu, ale na lože se mu přece jen ještě nechtělo. Měl rád tyto chvíle - už proto, že právě teď se nemusel na nikoho ohlížet. Byl vdovec, jediný syn vykonával pážecí službu u saského dvora. Poté, co pominuly jeho hostitelské povinnosti, mohl se ztrácet sám sobě, máčet vousy v konvici a třeba se i zpít pod obraz, aniž by se nad tím někdo pozastavoval.

Teď se tedy zhluboka napil a jeho tvář se poněkud rozjasnila. Připomněl si mládí, kdy jezdil po světě s družinou pana Záviše z Falkenštejna. Vzpomínal na místa, která navštívili, i na vína, kterými je hostili: milá vína česká, jadrná moravská, voňavá z Porýní, jásavá uherská i jiskřivá rakouská. Vínu se ve světě naučil rozumět a teď se mu mohl věnovat podle libosti. V těchto okamžicích samoty však víno přestávalo být jeho přítelem a on to věděl.

Číst dál: Pavel Kukal: Holen z Vlčtejna

Svatava Antošová: Modlitba ke sv. Cyklistovi

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
8. prosinec 2019
Zobrazení: 303

(Pozn. aut.: Gabréta = keltské označení pro Šumavu; >H = transhumanismus)

Já

Apache Manitou

a moje squaw Cannondale Tango

t. č. oba na válečný cyklostezce

napříč zakázanejma zónama

samotářema prolezlý Šumavy

prosíme o tvý požehnání

Pane…

Dej

ať kouř z našich tajnejch tábořišť

je neviditelnej jako duch mrtvýho srnce

upytlačenýho k večeři

Dej ať naše bojový tance kolem ohně

obestře mlha neprůhledná

a věčná

A náš oheň ať neohroženě plane

i za deště

uzamčenej v každý jeho kapce

před špehounským zrakem

posledního zbytku ozmrzlinovanejch

turistů

Dej

ať nás ty udavačský pěší exoti

s Nordic Walkingama x-tý generace

nenapráskaj nepřátelskýmu kmeni

ochránců národního parku

Prtže tenhle nepřátelskej kmen

by pak naše krásný odpružený

duralový těla

(squaw má hliník)

postavil k ňákýmu kurva environmentálnímu

mučednickýmu kůlu

stejně jako naše titanový bratry

a sestry

který sem jedou

rozdat si to se starou dobrou Gabrétou

na všechny způsoby

tak jako my

Jako my…

My

opřený v jednu svatou chvíli

o rozlámaný boží muka

a v jinou svatou chvíli o skleněnej kříž

na repasovaným hřbitově v Novým světě

kus od klostermannovskejch penzionů

a blouznivejch Borovejch Lad

(cool souřadnice, řehtá se squaw)

My

zírající s kovovou lhostejností

na štěrkem vysypaný základy

St. Martin-Kirche in Neugebäu

srovnanýho se zemí ve jménu ideologie

odplaty

A na ruiny hrobů Familie Blaschto

po kterejch se v zimě kloužou děti

jako paprsky slunce po nebeskejch tělesech

Číst dál: Svatava Antošová: Modlitba ke sv. Cyklistovi

Nová sbírka Marie Dolistové

Podrobnosti
By Mour de Zencle
Mour de Zencle
Kategorie: Marie Dolistová
26. listopad 2019
Zobrazení: 270

V těchto dnech vychází v nakladatelství Dauphin nová sbírka Marie Dolistové: O tvrdost kamene s ilustracemi Romana Szpuka. Zde několik ukázek.

DOLISTOVA obalka

Přeryvy času

Krajina svěcená deštěm bolesti, smutku, nostalgie vzpomínek,

deštěm tužeb, potřeb i dobyvačnosti.

Kusadla rypadla se prokousávají obdělávanou zemí

k temnému nitru pravěkých pralesů,

odkazu a paměti dávnověku.

A opět obnažené překryje zelený háv

se závojem rozlehlých šeptajících jezer,

krajiny zraňované

s pamětí rozdrcenou.

Krajiny vlnami vzlykající.

(okolí severočeského Duchcova – rekultivace

povrchových hnědouhelných dolů)

 

Hranice

(Moldava)

Co je hranice?

Něco končí

a něco začíná.

Stezkou po hraničních kamenech

strmě vzhůru a strmě dolů.

Dávné chvíle, které umřely…

Jen bílá oblaka

vykukující za travnatými hřbety,

vítr věčně honí po náhorních planinách

nad hroby i vzpomínkami.

Číst dál: Nová sbírka Marie Dolistové

Další články …

  1. In memoriam Vlasta Bakalová
  2. Pavel Kukal: Smrt Arnošta z Mansfeldu
  3. Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak
  4. Svatava Antošová: Korporátní převrat
  5. Pavel Kukal: Féma neboli fémový soud
  6. Svatava Antošová: Cesta do Mostu
  7. Roman Szpuk: Zápisky z Ukrajiny
  8. Zdivočelá země happyend
  9. Svatava Antošová: Zachraňme své sny
  10. Ozvěny beatnické poezie
  • 14
  • 15
  • 16
  • 17
  • 18
  • 19
  • 20
  • 21
  • 22
  • 23

Strana 19 z 33

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Po stopách Eduarda Štorcha až k výhledu na Bezděz
  • Viki Shock: Povoláním povaleč
  • České prdele
  • PREMIÉRA FILMU o Květnovém povstání: "Němci měli tanky, Češi barikády", 8. 5. v Kině AERO
  • Písničky v kavárně Ka Sha Fé

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Vzhůru, bratři, na Sión, aneb Co na to řeknou Norové?
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Louis-Armand de Lom d'Arce de Lahontan, Baron de Lahontan
  • Příběh, kde se kočka objeví až nakonec

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

Ivan Fried: Všichni z toho byli chvíli na větvi

Všichni z toho byli chvíli na větvi
všichni z toho byli chvíli paf
že princ dánský chce se dostat k závěti
nebo je to právě naopak?

Vždyt´ to trdlo jako blázen vyvádí
kupu taškařin tu provádí

Ivan Fried

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka