Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Roman Szpuk

roman

Do svých devětadvaceti let jsem žil v Teplicích, toulal se po Krušných horách a Českém středohoří a spolupůsobil s místními básníky, především se Svatavou Antošovou, Martinem Davidem a Pavlem Rajčanem. V roce 1988 jsem se oženil. Od roku 1989 žiji na Šumavě ve Vimperku. Mám pět dětí, Barču (1990), Daniela (1992), Eriku (1997), Oldíka (1999) a Dominika (2005). Vystřídal jsem mnoho většinou podřadných zaměstnání, od dělníka v chemičce, figuranta u geodetů, kresliče v projekci, přes nočního hlídače v kravíně, lesního dělníka, strážce CHKO Šumava, pošťáka, topiče a truhláře v charitě, staničního dělníka na nádraží až po pozorovatele počasí na Churáňově, kde pracuji od roku 1998 dodnes. V rámci svého zaměstnání se specializuju na fotografii vzácných meteorologických a atmosférických jevů. Spolupracuji s českými amatérskými lovci bouří. Od konce srpna 2013 jsem členem Cyrilometodějského poutního bratrstva velehradských poutníků. V roce 1983 jsme s Květou Brožovou a Pavlem Kukalem založili v Příchovicích v Jizerských horách poetické sdružení Skupina XXVI, které existuje dodnes. Vydal jsem tři jeho samizdatové almanachy (1985, 1987, 1989). Organizoval jsem setkání básníků z celých Čech, též tzv. Básnické arkády ve Vimperku na zámku, čtyři ročníky v letech 1993, 1994, 1995, 2009. Z mládí mi zůstalo i bezcílné chození (darmošlapectví) po lesích, nejraději brzy ráno či pozdě večer a v noci. S tím souvisí i můj intenzivní zájem o tvorbu haiku od roku 2006 a také kreslení lesních interiérů nejčastěji přírodním uhlem, barevnými křídami a perokresbou za pomoci ptačích per. V roce 2016 (duben) jsem měl výstavu kreseb ve vimperské galerii U Šaška. V roce 2017 (říjen) jsem vystavoval kresby v synagoze v Hartmanicích. V roce 2021 (listopad) jsem vystavoval fotografie pořízené camerou obscurou v Českých Budějovicích v galérii Nahoře. Na meteorologické stanici Churáňov jsem v roce 2002 vystavoval fotografie oblačnosti k padesátiletému výročí založení observatoře. Dále jsem vystavoval fotografie v Praze v galérii Ars Diva na podzim 2015 (3 ze Šumavy, spolu s Josefem Bostlem a Janem Tláskalem). Kromě poezie se zajímám o vážnou hudbu, nejraději poslouchám hudbu barokní (Henry Purcell, Jan Pieterszoon Sweelinck, Dietrich Buxtehude, Johann Sebastian Bach) a soudobější (Arvo Pärt, Alfréd Schnittke, Sofia Gubaidulina, Galina Ustvolskaja, Morton Feldman, David Lang, Armand Amar atd). V poslední době ladí mému sluchu hudba čtvrttónová (Ivan Wyschnegradsky) a přízračná hudba islandské cellistky Hildur Gudnadóttir. Z výtvarníků mě nejvíce oslovuje Francisco Goya (především Caprichos), Michelangelo Buonarroti (zvláště poslední piety a nedokončené sochy otroků z Juliánova náhrobku), Mathis Gruenewald, z básníků Paul Celan, Emily Dickinsonová, Georg Trakl a pozdní Friedrich Hölderlin, z českých básníků mi zůstává první láska František Halas, ale zde se můj zájem hodně přelévá. Jestli jsem něco málo v umění slova dokázal, jsem za to vděčný těm, kteří mi dodávali odvahu, reagovali na to, co četli a přispěli otevřenou kritikou. Jmenovitě děkuju někdejšímu knězi podzemní Církve a nyní biskupovi Karlu Herbstovi, který pozorně četl a hodnotil mé první povídky, dále znalci haiku Japhymu a především bohemistovi Antonínu Petruželkovi, který mi věnoval spoustu vzácného času.

Vydal jsem tyto knihy: Otisky dlaní (verše, 1990), Ohrožen skřivanem (verše, 1994), Bludiště (verše, 1994), Hvězda závěť (verše, 1994), Vězňova oblaka (verše, 1997), Ker praskot (verše, 1997), Usque ad Finem (verše, 1997), Loučení na sever (verše, 1998), Pták brunát (pod jménem Zuna Cordatová, verše, 2000), Troucheň (verše, 2002), Tancem pádu (verše, 2003), Macecha bouře (verše, 2003), Rozervy (spolu s Ivou Košatkovou, verše, 2006), Chrámová studně (verše, 2008), Silentio pro smíšený sbor (verše, 2009), Kámen v botě (haiku, 2011), Chraplavé chorály (lyricko - meteorologické črty, 2013, navrženo na cenu Škvoreckého 2014, 2. vydání v roce 2022) A zavaž si tkaničky (nesyžetová próza 2016), Klika byla vysoko (nesyžetová próza, 2018) Hvězdy jedna po druhé hasnou. (verše, 2021), Daleké hory (verše 2022), Pstruh je nehybný (haiku, 2023), Stmívá se (dokument – próza 2023). Sosny (rozpracovaná sbírka veršů 2023 - ?). Zde zveřejněné ukázky nejsou aktuální.

Titulek Datum vytvoření Autor Počet zobrazení
Roman Szpuk: Do vousu spad mi květ javoru... 20. 06. 2018 Napsal Roman Szpuk Zobrazení: 339
Roman Szpuk: Cesta do Lvova 20. 07. 2017 Napsal Roman Szpuk Zobrazení: 341
Roman Szpuk: Jarní mokřady 23. 06. 2017 Napsal Roman Szpuk Zobrazení: 340
Bibliografie Romana Szpuka 20. 06. 2016 Napsal Roman Szpuk Zobrazení: 324
Bída 05. 08. 2015 Napsal Roman Szpuk Zobrazení: 395
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Strana 4 z 5

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Pouť uzdravuje
  • Literární Zarafest 2025
  • XXX. Podpalubní kabaret na Avoid Floating Gallery
  • Jak jsem se náhodou setkal s Irinou Andreevou...
  • K nedožitým 91. narozeninám Mirka Kováříka

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • Petr Hrbáč: Pažitkový oheň
  • PAKO – patafyzika v Teplicích a její historie
  • Ivan Diviš - 100. výročí narození
  • SEIFERT 123

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

Mirek Kovářík (pod pseudonymem Jiří Kott)

***
Sněžilo sněžilo vojákům do zákopů
Sněžilo na přilby sněžilo na koně
Vyzáblý kraj se vzdal Sám k sobě
ztratil stopu
podepřen rezavým bodákem jabloně
 
Sněžilo do klínů sněžilo do závějí
na knůtky vzpomínek sněžilo nejvíce
Hřáli se nad nimi a teď si vyprávějí
o teplém zázemí kde není vánice
 
Sahají po lůžku pojednou obnaženi
stuleni v toužení Trápí je ostrý žel
Vrhnou se do polí jak do nejsladší
dřeni
Lačně je sdírají Cloumají za mříže
 
pochyb zda chabé odzbrojené třísky
zanítí ohýnek živený jako hněv
Tak dlouho nespali Sen zdaleka
byl blízký
… A jemně sněžilo vojákům na rakev

 

zalknuté krajiny zbrojící vlastní řeky
ostnatým krajkovím noži pňů kordy
     skel
Kam kam jim uniknout? Čekat až
nedaleký
kluzký kouř keříků obroubí bílý pel?
 
Křísili zmatené přestřelky marných
    řečí
Zvedali křídla slov Zřekli se uvidět
na tomto těle své Báli se Byli něčí
Zazděni v sutinách ušlých let

 

Jámy hvězd zapadly do jiskřivého
   potu
Střely se vznášely Velel den nesmělý
Sněžilo uvnitř těl Sněžilo na dřímotu
Vrabci se tahali o kůrky v popeli

 

(Martin, kasárna, 1954)

 

ze sbírky Ovoce noční

(Adolescent, 2014)

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka
  3. Autoři
  4. Roman Szpuk