(nejen pro Jacka Kerouaca)
* * *
Proč pořád musíme nazouvat každý den nové adidasky z vagabundského pekla na vyzáblé nohy nenávisti?
Proč pořád musíme chodit v zablácených holínkách do galerie lásky a tam špinit a špinit vše, co nás přesahuje?
Proč pořád musíme hloupě pomlouvat to čisté a krásné ústy, kterými jinak běžně líbáme právě to čisté a krásné?
Proč pořád musíme vidět za každým rohem vraha, když za ním klidně mohou stát malé děti s paní učitelkou?
Proč? Snad proto, že jsme poztráceli víru? Snad proto, že jsme uvnitř černí a tak to umanutě chceme mít i zvenčí?
(Text pro Milka Havlíka, 3. 2. 2019, Vysoké Mýto, 3:55)
* * *
Nejsem bůh u chladícího boxu s placentami
Jsem uřícený chodec uprostřed kalamitní křižovatky
Nejsem socha ve stánku s berličkami
Jsem zákazník s pořád prázdnou nákupní taškou
Nejsem mladík vystřižený z časopisu Bravo
Jsem muž s šesti vyraženými zuby a strachem o ty další
Nejsem labužník nad trakařem s krevetami
Jsem přízrak který se zásadně vyhýbá opulentním hostinám
Nejsem kurevník příležitostně ani z podstaty
Jsem chlap co často a rád bděl vedle spících žen
(Text pro Lubora Kasala, 2. 2. 2019, Vysoké Mýto, 6:38)
* * *
Ještě nikdy jsem nesestřelil lehkým kulometem ani jednu třepetalku
Ještě nikdy jsem nejedl slizké šneky a nikdy to už žrát nebudu
Ještě nikdy jsem nerozkvetl ve válce - vůl jsem ale ne debil
Ještě nikdy jsem nebyl v lázni s Fondovou a už zřejmě nikdy nebudu
Ještě nikdy jsem nepodpálil stoh ačkoli v mém životě bylo sirek ažaž
Ještě nikdy jsem prakem nezabil vrabce a na stará kolena už vraždit nebudu
Ještě nikdy jsem nevstoupil do kolejiště za Pannou Orleánskou
Ještě nikdy jsem neholil mladé slečně podbřišek a už nebudu
Ještě nikdy jsem nepřísahal na Bibli - nejsem vyčůraný křivopřísežník
Ještě nikdy jsem nedal sám sobě políček a teď už se fackovat nebudu
(Text pro Boženu Správcovou, 1. 2. 2019, Vysoké Mýto, 5:00)
* * *
Viděl jsem zamyšleného ducha u Zborova jak se procházel po démantových lebkách spolubojovníků ačkoli měl jednu nohu
Viděl jsem vraha jak mlékařskou konví umlátil k smrti spoluvězně za to že spotřeboval všechnu horkou vodu
Viděl jsem duchaplnou příšeru v maskáčích a bagančatech když hrála na pikolu ukolébavku miminu které ztratilo dudlík
Viděl jsem obra Koloděje jenž se posadil k mohutnému pařezu na němž ležel Jára Cimrman a jídelní příbor šeredné Baby Jagy
Viděl jsem oddanou služebnici jak botou prokopla zeď plané žvanírny s námořnickými řetězy bez pořádných kotev
(Text pro Zdenko Pavelku, 31.1. 2019, Vysoké Mýto, 5:21)
* * *
Nechtěla latex a proto si oblékla krajkovou blůzku
Nechtěla vrabčí hnízdo na hlavě a proto se učesala
Nechtěla škrtiče - rum a proto pila brusinkový čaj
Nechtěla jít z postele do postele a proto byla věrná
Nechtěla potkat psychózu a proto četla Gabru a Málinku
Nechtěla jenom vařit a proto začala zametat vlastní cestu
Nechtěla klamat a proto každý den kontrolovala pouta lži
Nechtěla pouze rodit a proto začala komponovat - plodit
Nechtěla štípat dříví a proto dávala dětem štípané pusy
Nechtěla být jednou z davu a proto necinkala klíči
(Text pro Jakuba Šofara, 30. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:11)
* * *
Posadili ho na rozžhavený železný trůn a On si o něj připálil doutník se zlatým nápisem Santiago de Cuba
Posadili ho do páchnoucí cely se sprostými vzkazy na zdech a On zryl betonovou podlahu a vyrostla mu Cattleya
Posadili ho na žlutou lavičku s vyřezanými srdíčky a On přestal žehrat na přítomnost jelikož si vzpomněl
Posadili ho ke stolu s polévkou s játrovými knedlíčky a pštrosími steaky v kapiové marinádě a On chtěl chleba
Posadili mu do hlavy celého Immanuela Kanta a On začal naříkat že tu šílenou váhu dlouho neudrží
(Text pro Jaroslava Blajdu, 29. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:48)
* * *
Probudil se v dozvukové komoře a všude kolem něho ležela rozmlácená rogala a lesknoucí se olověnky
Proudil se pod estakádou v náruči ženy s prošedivělými vlasy a podpisem boha úlevného spánku na víčkách
Probudil se jako nuzák ačkoli usínal jako aristokrat - to Ráno se nahé koupalo v jezeře jež slulo Revoluční
Probudil se na schodech Veletržního paláce a hned se zajímal do kterého regálu má vlézt a jakou bude mít cenu
Probudil se v obří kádi v pruhovaných plavkách a kolem pluly kostlíni a pomyslel si - Tak tyhle ryby vůbec neznám
(Text pro Jana Rejžka, 28. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:15)
* * *
Zapíchl prase a do ještě horké krve namočil ukazováček a na vlhká dvířka simultánního chlívku napsal PIGS
Zapíchl do močálu trasírku a z igelitové tašky vytáhl foukací harmoniku a začal hrát "Psycho Killer" od Talking Heads
Zapíchl ignoraci a spustil se S kopce s Petrem Vášou a skončil u Zlatého tygra zrovna když naráželi nový sud piva
Zapíchl Kaina a dali mu na plešatou hlavu věnec vítězství - to jako že vražda vraha není vražda jako každá jiná
Zapíchl soka v lásce a pak si namazal na chleba dvoucentimetrovou vrstvu margarinu a díval se na příběhy Pata a Mata
Zapíchl jeden ze svých údů do mladého těla a za tichého prozpěvování Janis Joplin se těšil na sladké křeče
(Text pro Sabrinu Karasovou, 25. 1. 2019, Vysoké Mýto, 4:26)
* * *
Mám v děrované síťovce osm set osmdesát osm ostrých burlesek. Tak kterou to vlastně chcete, pane?
Mám v šuplíku několik starých kompasů, ale pouze jednu busolu made in Milan Korál. Jsem za ni rád.
Mám ve průhledné krabičce burmit. Je v něm schovaná báseň o jantarové chýši. Čas od času se podívám.
Mám doma stolek z předminulého století. Ale žádnou bystu jsem na něj nikdy neumístil. Nechtělo se mi.
Mám recept na uvaření bujabézy. Ještě jsem ji neochutnal. Zatím o ní čtu při poslechu hukotu mořských vln.
Mám v knihovně příběh o chlapíkovi, kterého do hlavy praštil bumerang. Byla to pořádná šlupka. Ale nepomohla.
Mám už dost být burlakem a tahat poezii proti proudu. To lano shodím a dál půjdu po cestě, kde se neotročí.
Mám rád ty vzpomínky na babičku ve Sloupnici, když seděla u kachlových kamen a přikládala do nich bulety.
Mám ve sklepě v regálu odlitky stop malého buldočka a desítky letitých sklenic s plesnivým ovocem.
Mám doma dopis podepsaný básníkem pastýřských zpěvů bukolikem. Je v něm soulad a žádné disproporce.
(Text pro Jaromíra Krosche, 24. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:13)
* * *
Jak se budí princezny? Rozbijete kladivem skleněnou rakev a do střevíčku vypustíte červeného mravence a štípáka.
Jak se budí milenec? Pustíte mu z magneťáku "Je t´aime" a na penis navléknete hedvábné očko a lehce zatáhnete.
Jak se budí hrobník? V noci vyloupíte kostnici a vše naložíte na náklaďák a dovezete mu to jako spěšnou zásilku.
Jak se budí sebevrah? Vypnete u sporáku Mora plyn a jeho exekutorovi zlomíte obě nohy, aby už za ním nemohl chodit.
Jak se budí sportovec? Zacinkáte mu medailemi a řeknete, že nastoupit musí zítra, jinak mu dnes ujede poslední vlak.
(Text pro Ivanu Babkovou, 23. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:23)
* * *
Jsi jako jemně šelestivý vlahý vánek který se překuluje mezi letní švestkovou zahradou a stoletou pálenicí
Jsi jako bylina Gerbera v pastelových šatech k níž se tulí svědomitá včela z úlu pana Sherlocka Holmese
Jsi jako šestnáctiletá nevrásčitá vědma která všechno ví protože nechodila do školy ale s kluky za školu
Jsi jako bílá barva na paletě mistra Pollocka do které mohou nořit své štětce jenom opravdoví umělci - muži
Jsi jako zralá žena s nádherně vykrojenými ústy která už umí rozlišovat šedé pláštěnky kolem pohublých slov
(Text pro Milana Fialu, 22. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:42)
* * *
Je to tak prosté - řekl Johnny - když zaženeš krysu do kouta, zaútočí. A potom si vyhrnul rukávy a mocnou pěstí vší silou udeřil do italského zrcadla za to, co mu nabídlo.
Je to tak prosté - řekl Kurt - a posadil se na zaprášenou hromádku knih o frenologii s tím, že bude chvíli přemýšlet o tom, co v té makovici vlastně má. A pak se pomátl.
Je to tak prosté - řekl Charles - až divukrásně sprosté, když co chvíli myslím a myslím na dámské podvazkové pásy a co všechno bych s nimi mohl dělat i nedělat.
Je to tak prosté - řekl Hector - když slaňoval vlastní minulost za pomoci ztrouchnivělého provazu a těšil se na ten jiskřivý okamžik, až to lano konečně rupne.
Je to tak prosté - řekl Brad - a vytáhl ze skříně kufřík s pistolemi. Jednu nabil, vyšel ven a začal si prohlížet všechny smrti a přemítat, kterou má odprásknout první.
(Text pro Romana Szpuka, 21. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:34)
* * *
Před nadechnutím než něco bylo bylo prázdno
v prázdnu nic a kořínky prvního selhání
právě toho nejtrapnějšího úšklebku nad hříchem
proviněním v montérkách s kovovými přezkami
úchyty pro horolezce z nížin a temných jeskyní
slují kde "chrabrý" despota ponižuje ustrašeného kmána
stařečka s prázdným žaludkem a sebevědomím
jistotou které není vůbec jednoduché nasadit ohlávku
chomout z dílny velmistrů neohýbání rovných hřbetů
které nikdy nepřerazí ani intrika ani rána pendrekem
(Text pro Jakuba Zahradníka, 20. 1. 2019, Vysoké Mýto, 4:52)
* * *
Žádný koordinátograf nezaměří souřadnice smrti
Žádný etnograf už nikdy nevrátí domů hutterity
Žádný bazilišek nevychová bratry Škorpilovy
Žádný postsynchron neupraví falešné kňučení
Žádný pablb nikdy nevykáže z botaniky stulík
Žádný dechovkář nepochopí netematický sloh
Žádný cenzor nevykáže za dveře upanišady
Žádný kouzelník nevyčaruje nesvatého pábitele
Žádný kabinet neschová fatální kabinetní průšvih
Žádný psychiatr nevyhodí do kontejneru wattmetr
(Text pro Pavla Herota, 19. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:13)
* * *
Nabízeli mi různé hlavy a já si vybral Hlavu dvacet dva
Nabízeli mi sluneční žihadla a já si vybral střepy deště
Nabízeli mi indiány z cukrárny a já si vybral hrdé Athabasky
Nabízeli mi "počestnou" paničku a já si vybral chlípnou Janu K.
Nabízeli mi smutný dostatek a já si vybral veselý nedostatek
Nabízeli mi snímek ptakopysků a já si vybral ptačí let
Nabízeli mi Ivana Sergejeviče Trollina a já si vybral Bulgakova
Nabízeli mi hovězí ve vlastní šťávě a já si vybral živou krávu
Nabízeli mi výlet na Měsíc a já si vybral dovolenou s Krylem
Nabízeli mi štěstí na vodítku a já si vybral neštěstí bez vodítka
(Text pro Svatavu Antošovou, 18. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:19)
* * *
Letuška vystoupila z Boeingu a připnula si krahujčí křídla
Liz Taylor otevřela kabelku s figurkami římských vládců
Láska jak stádo divokých lučních kobylek dupala a ržála
Letargie v ringu s deseti tisíci soudci podlehla aktivitě
Luther nikdy nepřestal podávat z hrobu zrcátka a zrcadla
Lionel bez příjmení odstavil automobil a dál šel pěšky
Lovec medvědů přestal medvědy střílet a začal s terapií
Lama v oploceném výběhu byla zaskočena euro-parazity
Lída Baarová mrštila pohárem hořkosti proti české zdi
Love - napsal Chesterton a pak připsal - Život je pestrý
(Text pro Alexandra Voráčka, 17. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:24)
* * *
Pan Adam Příčetný povídal obrazu zesnulé vnučky Jasmínky
Neobávám se nikdy nekončícího splašeného běsnění zla
protože má ze své podstaty souchotiny na které vždy dojede
Neobávám se tápání v mlze poníženosti a mdlé servility
protože mám pod kotníky funkční kompasy od Jana Palacha
Neobávám se propadu nálady jako něčeho co mne zničí
protože vím že po Nic zpravidla vyroste košaté Něco
Neobávám se pohlazení z ruky nejposlednější komorné
protože jsem poznal jak to samé chutná od její pyšné paní
A když domluvil začal s resuscitací toho děcka z Nazaretu
(Text pro Jaroslava Egrta, 16. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:58)
* * *
Náruživá promiskuita si vezme do postele deset milenců
Skromná věrnost si neumístí do ložnice deset postelí
Nemorální parchant klidně nastaví zadnici kdejakému lotrovi
Morální jedinec o tom napíše a sklidí za to v ČR posměch
Válka jen zahlédne mír okamžitě začne nakupovat Pandury
Mír se podívá válce do očí a dostane epileptický záchvat
Obžerství u lednice s pěti kily slaniny nepozná nikdy hlad
Střídmost u mrazáku bez lásky bude mít hlad vždycky
Nevíra jako zdroj všeho poznání nikdy nevstoupí na nebesa
Víra jako pochodeň zítřků tam vystoupá a potom ještě výš
(Text pro Bohuslava Doležala, 15. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:49)
* * *
Mezi prsty pěna sténání a pak už jenom táhlý vzdech
Vedle krbu štíhlé stíny a čepičky s růžovými mašličkami
V kaluži leukocytů malé chrámy a mlčenlivý kostelník
Pod duchnou koťata a gumová láhev s horkou vodou
Průsečík bytí do vertikály a potom navždy do Neznáma
Stroje v továrnách s ústy pro vášnivé polibky infarktů
Prameny olea a prožrané lakomé ruce s očky prstenů
Krov s oprátkou bez triedru a pižmového cvrlikání
Desperát na koni po nebeské avenue za svatým Petrem
Junona v lázni s lístky čajovníku a vůní imaginace
(Text pro Pavlu Waňkowskou, 14. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:40)
* * *
Dali mu pěstí do zubů a on mezi jejich zasunul orchidej
Dali mu nůž na krk a on se přiznal že je člověk
Dali mu do turecké kávy brom a on natruc zplodil Broma
Dali mu šek aby zabil a on ho použil ve veřejné toaletě
Dali mu příkaz aby zdravil "státníka" a on se pozvracel
Dali mu do vínku nenávist a nevyrostlo jim neštěstí
Dali mu na hlavu trnovou korunu a on je nezažaloval
Dali mu partaj a on se odrodil - nechal se pokřtít
Dali mu do postele Divou Báru a on ji nezneužil
Dali mu lásku a on ji každý den přeposílal dál a dál
(Text pro Radka Sedláčka, 13. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:44)
* * *
Všude kolem tříštivé zlomeniny srdcí
Všude kolem rybníky bez nudistek a sumců
Všude kolem kufry mercedesů a v nich lhostejnost
Všude kolem billboardy s portréty ignorantů
Všude kolem objímání nenechavých rukou
Všude kolem rej zbaběle zákeřných jazyků
Všude kolem průtrž černých mračen sobectví
Všude kolem Břicha a v hlavách Prázdno
Všude kolem široké trychtýře pro vylévání soucitu
Všude kolem mnoho volů a jenom jeden Fogl
(Text pro Jiřího Fogla, 12. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:35)
* * *
Dnes už mi nedělá potíže podat ruku bez snubního prstenu rozcuchanému Dlouhému Bidlu
Dnes už klidně mohu mít v knihovně souhrnná díla Aloise Jiráska a Václava Beneše Třebízského
Dnes už se nebojím Smrti a smutečních družiček a ani těch dalších které za nimi stojí a vyčkávají
Dnes už povýšenecky neodmítnu ani žebráka ani podivína když nalomenými hlasy požádají o pomoc
Dnes už dokážu pozřít jak zelený špenát tak krvavou karotku ke kterým jsem vždy cítil odpor
Dnes už svedu nejen úhledně srovnat pět kilogramů ložního prádla ale i roztřídit vzpomínky
Dnes už pochopím když mne někdo pošle do zadnice jelikož vím že často ani není kam jinam
Dnes už uvážlivě obětuji dámu na šachovnici abych nezapomněl jak chutná prohra
Dnes už nemám problém podívat se do českého zrcadla a uvidět v něm i to k nekoukání
Dnes už umím kriticky nahlédnout že ve svém životě ne vždy jsem byl slušný chlapec Kája Mařík
(Text pro Petra Maděru, 11. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:08)
* * *
Otevřela oči a uviděla na lehátku opilou Madonu
Otevřela manželův trezor a v něm milostné dopisy Smrti
Otevřela dveře a potom hlučný průvan zvědavých Očí
Otevřela sklenici s okurkami a tam černá Pijavice
Otevřela si účet v bance a uložila první honorář za Sex
Otevřela se jí stará jizva po "dobře míněné" Pomluvě
Otevřela mrtvou schránku a v ní dva nazí Trpaslíci
Otevřela svatou knihu a vypadla boxerská Rukavice
Otevřela padák a spadla s postele do orosené Trávy
Otevřela garáž a z ní vyjely ještě horké nové Horizonty
(Text pro Jolanu Novotnou, 10. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:08)
* * *
Obuté nohy v Central Parku jak dvě předoucí kočky
V uchu sluchátko s příběhem o Lisbeth Salanderové
Hodně dlouhá štreka po paměťové cestě s připínáčky
Na stole rozdováděná kružítka a chrápající pravítka
U křtu Ponížení vysmátý inspektor s kreditní kartou
V Hrochově Týnci slepec s trakařem palačinek a nářku
V kobce hrozba a pod ní hladová trojčata bez plic
Nové náboženství Jáství s vidlemi - ne na práci
Do trnové koruny vše co hyzdí a ani o procento méně
O půlnoci už ne Ticho ale kňučení nepříčetných
(Text pro Jiřího Staňka, 9. 1. 2019, Vysoké Mýto, 5:49)
* * *
Pořád někam pospíchám a už mne z toho bolí nohy.
A na duši mám puchýře jako talíře ze starožitnictví.
V noci do okna sněhové koule a zlý smích opilců.
Možná přátel, možná nepřátel, každopádně idiotů.
Ze zbytku snů roztřesené prsty a bolest v zátylku.
Vedle notebooku malý vánoční stromeček - ještě svítí.
Škoda, že nesněží tady u mne v pokoji bez ženy.
Po skluzavce imaginace sjíždějí do textu violy.
Z horkého čaje kouř zdraví, ale ne absintový opar.
Až půjdu do služby, zase budu muset překročit mnicha.
(Text pro Petra Hrbáče, 8. 1. 2019, Vysoké Mýto, 6:52)