(vzpomínka na zemřelého člena Slupiny XXVI P. Karla Dachovského)
Dne 11. 8. 2015 uprostřed nejhorčejšího léta zemřel nečekaně další dávný člen Skupiny XXVI, básník, nakladatel a tajně vysvěcený kněz P. Karel Dachovský: http://www.farnoststaryknin.cz/files/p_karel_dachovsky.pdf
Karel s námi prošel naše první období, zhruba od roku 1985 do revoluce v roce 1989. Vídali jsme se pravidelně na faře v Příchovicích nad Tanvaldem. Ještě v duchu vidím, jak se tehdejší příchovický kněz Mirek Šimáček s Karlem vítal kněžským pozdravem políbení. Nezapomenutelným se ale stal sraz v květnu 1988 na meteorologické stanici na Milešovce, kde nám Karel sloužil mši svatou. Nebyl sportovně nadán, delší chůze mu dělala problémy, myslím, že mu meteorolog Polda Kukačka umožnil svezení na vrchol v nákladní lanovce, ale jistý si tím nejsem.
P. Karel Dachovský působil v liberecké podzemní církvi. Spolupracoval s tajným františkánem Janem Baptistou Bártou, který byl za komunistů několikrát vězněn: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Baptista_B%C3%A1rta
Samizdatové učebnice a jiné dokumenty ukrývali tito františkáni v bytě u Kolářů, rodičů mé budoucí ženy Heleny. Když byla celá buňka prozrazena, P. Karel nevydržel psychicky výslechy a zhroutil se. Po nějaké době se mu podařilo emigrovat do Anglie, ale jeho osud se tam podobal osudu Ivana Blatného. Nevěděl si v cizím prostředí rady. Skončil na psychiatrii, z níž pak odešel na letiště a s holubičí prostotou odletěl zpět do Prahy. Na Ruzyni seděl v hale a čekal, až pro něj přijde bezpečnost. Naštěstí byl jeho stav tak špatný, že už jej další vysilující výslechy minuly.
Karel psal básně po celý svůj život. Zároveň proslul tím, že probudil k životu revue a nakladatelství Řád, kterou kdysi založil jiný katolický básník František Lazecký. Karel vlastnil jeho pozůstalost. Ukazoval nám rukopisy Lazeckého dlouhých básní, které mu předala vdova po básníkovi. Některé se mu podařilo vydat právě v rámci nakladatelství Řád. Kromě poezie vydával hojně také životopisy svatých, které psal buď sám, nebo překládal z angličtiny: http://naklrad.wz.cz/
Karel miloval krásu tohoto světa. Radoval se z květin a uměl se pozorně dívat na svět. Ale stále jako by byl jedním krokem na věčnosti. Jistě byl z nás všech obdařen nejsilnější vírou. V tom se mu blížili jen někteří tehdejší naši souputníci jako Honza Kubín, Květa Brožová - Jankovičová či Maruška Dolistová.
Rozhodl jsem se zde otisknout jeho Londýnské variace, které napsal během svého útěku na Západ. Když je člověk čte, říká si: Jak prosté. Obraz je kladen za obraz, jednoduše, žádná křeč, žádné slovní extravagance. Tyto verše utišují neklidnou mysl a prozrazují i opatrnost, s níž se jejich autor pohybuje po slovech jak po jediných pevných kamenech na nejisté půdě poškozené psýchy. Možná právě proto každý vyjádřený motiv čtenáře provokuje k diskuzi, k námitkám nebo souhlasu. Karlova poetická mluva místy připomíná i haiku:
V Hyde Parku
honí vítr
třešňové květy
Ctitelem jeho poezie byl Ivan Slavík. Považoval jeho básně za to vrcholné, co v katolické poezii druhé půli osmdesátých let vzniká. Je jistým paradoxem, že mi v paměti ulpěla jediná vzpomínka na rozhovor s ním, který jsme spolu vedli na téma srozumitelnosti lyriky. Psal jsem cyklus Křížová cesta, ke kterému mě inspiroval stejnojmenný cyklus Františka Daniela Mertha. Karel si ho chtěl přečíst.
„Ale je to hrozně nesrozumitelné,“ varoval jsem ho. „Možná ani já sám už tomu nerozumím.“
„To nevadí,“ usmál se Karel. „Poezie přece může být naprosto nesrozumitelná.“
Škoda, že jsme se v poslední době skoro nestýkali. Nejčastěji s ním byla ve spojení Maruška Dolistová, které v Řádu vyšly dvě básnické knihy, V síti rybáře a "Paní Zdislava z Lemberka".
Karel zastával ortodoxní křídlo v katolické Církvi. Po revoluci by mu asi mezi již značně volnomyšlenkářskou Skupinou XXVI nebylo příliš dobře. Přesto k nám patří neodmyslitelně a rádi na něj vzpomínáme. A těšíme se, až někde na věčnosti, kterou tak hledal svým srdcem, usedneme k jednomu básnickému stolu.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.
