Tak nám volej prezidenta, páni básníci! A kterýho? My známe jen jednoho, a ten nám namaloval Zemi namodro.

Známe, ale neuznáváme. Sice Svatka Antošová před časem oznámila svoji kandidaturu na tento post, ale nestojí za ní žádná politická strana. Chca nechca, vážení přátelé v peru, naše sdružení není ani mocenské, ani semknuté, a navíc postrádá lobbisty a nemá žádný vliv v představenstvech bank a monopolů, a už vůbec nic nemáme společného s církevním majetkem a vůbec majetkem jako takovým.

Ale to, co se na společné půdě Senátu a Parlamentu ČR děje, většinu z nás nenechává v klidu. Ba někteří z nás onu volební frašku, kde nadstranického prezidenta volí strany, včetně takticky vyspělé KSČM v čele s Bobošíkovou, dosti nelibě nesou. A tak nám v tomto "z kloubů vymknutém" čase, kdy i vražda Milady Horákové je již promlčena, nezbývá nic jiného, než nějak po svém vyjádřit svůj názor, jenž není k ničemu, ale aspoň vyloudí na našich zmzazených ústech lehký úsměv. A jelikož neholdujeme politické satiře, až na Svatku ("Ve Španělském sále lítaj španělský mušky, ve španělských botách ODS střílí z pušky."), někteří z nás se vyjádřili skrzevá hudbu. A zde je několik příkladů, jaké skladby z pokladnice světové hudby bychom jim k těm obludně vášnivým politickým tangům pustili:

Karel Jíška Beneš: "Určitě Cage, 4.33, protože hudba je povznesena nad politiku a chytračení. A jedna z interpretací je, že se jedná o -273 stupňů Celsia, to jest absolutní nulu, kdy utichá veškerý pohyb, tedy i zvuk. Naproti tomu politici jenom hlučí a nejsou hudby hodni."

Svatka Antošová: "Kdepak, pustíme jim Šavlový tanec! Aspoň já tu šavli na tuty hodím!"

Bohouš Vaněk-Úvalský: "Ne. Zásadně Michal David. Libreto Fanánek a Osvaldová, provedení Chinaski Divokej Debill, zpěv Jiří Kolář, sbory Gondíkovi a Otto Jirák, celý by to režíroval Alf."

Pavel Šulc (hudebník): " Hudbu z Rumcajse. Nebo hrací skříně z hudebního oddělení Národního muzea."

Pavel Šrut ml.: "Vycpálkovo České requiem!"

A já? Nejdříve mě napadl Penderecki a jeho Oběti z Hirošimy, ale nyní, kdy vztek vystřídal strašlivý smutek, přikláním se ke Góreckého Symfonii č.3, zvláště druhé větě, kde je zhudebněna modlitba osmnáctileté dívky, vyryta na mrazivou zeď vězení Gestapa v Zakopaném v předvečer popravy.

Tak nějak se cítím jako ona...

P.S. A jaké jsou vaše hudební tipy?