Viktorie Rybáková
V září mi bylo 60 let. Ochladilo se a začalo pršet. Servírka v chomutovský Kulisárně byla připravená, že přijde hafo lidí, ale chodili jen samí mlaďasové.
Cejtil jsem, že od tý mojí loňský mozkový příhody jsem dost zestárnul. Že nestačím s dechem, že jsem celkově zpomalenej, ale že jsem rád, že žiju.
Hráli jsme stále ještě v pětici s Olivií, naší transbasistkou, Karlosem na bicí, pokerovaným Chálím na kytaru, Magdou a mou vystrašenou maličkostí. Já békám. Haj hou jede.
Ale oslava mojí šedesátky se mění v prochcaný fiasko. Skoro nikdo z mých přátel nedorazil, a to akci avízuju na sociálních sítích už od jara. V „Kulisárně“ od dveří protahuje, občas sem zavane pleskanec deště.
Je to všechno jen kvůli tý změně počasí, že nikdo nedorazil? ...
https://www.startovac.cz/projekty/slapoty-a-vystriky?ref=PROJECT_DASHBOARD
Není pro mne cesty zpátky,
krk mi vklouzl do oprátky
Po levici lotr lysý,
po pravici druhý visí
Protože jsem více viděl,
větší musím dostat příděl
Krev má se teď vydovádí,
zlomyslná smrt mne svádí
Viděl jsem dnes kolem sebe
jenom samé farizeje
ochmelení ubožáci
dělali svou denní práci
Ti, co mají ruce vzadu,
už se těší na popravu
Bože, proč to všechno činíš,
ze svých skutků peklo viníš
Má bolest je stále větší,
promluv, Otče, lidskou řečí
Vidím slunce i s oblaky,
dejte napít těm dvoum taky…
...a tak zemřel básník mladý,
kopiníky ubodaný,
za to, že šel z Nazaretu
říkat čistou pravdu světu
Zemřel dřív, než řekl amen,
na jeho krk dali kámen
Třetího dne o půlnoci
přišli k jeho hrobu cvoci
Ivan Fried
Píseň s kytarovým doprovodem