(nar. 1951), písničkář, básník, prozaik a kněz. Chtěl studovat konzervatoř, ale nepřijali jej, a tak nastoupil na brigádu do VCHZ Synthesia Semtín, která se mu nakonec protáhla na 22 let. V polovině 80. let se marně pokoušel přihlásit se na teologická studia na Husově československé bohoslovecké fakultě. Složil tedy alespoň zkoušky z teologického minima a začal působit jako laický kazatel CČSH. V téže době se seznámil s významnou pardubickou rodinou Vokolkových – s Květou, členkou Apoštolátu sv. Františka, která byla po únoru 1948 vězněna, a s jejími bratry: Vladimírem (vydavatel, básník, prozaik a esejista), Vlastimilem (tiskař, nakladatel a přítel českých katolických modernistů) a Vojmírem (malíř a sochař), se kterým ho pojilo nejužší přátelství. Díky pádu komunismu byl v červenci 1990 v pardubickém sboru vysvěcen na jáhna a ustanoven duchovním v Přelouči. Po sedmi letech se přestěhoval do Nového Bydžova, kde působil jako kněz CČSH ještě donedávna. V roce 2007 mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba, v současné době je v důchodu. Coby písničkář vystupoval v rozhlasových pořadech Karla Vepřeka, později pod vlivem básníků sdružených ve Skupině XXVI přesedlal na poezii. Napsal několik básnických sbírek (Houpačka, Akční nabídka, Pták pokadil mi hlavu), které vydával u faráře CČSH Erwina Kukuczky, jenž na počátku 70. let založil samizdatovou edici Louč. Nejznámější z knih Václava Žďárského je novela o lidech z pardubické fabriky Chemička, má láska (Theo, 2013). V polovině 90. let společně s Josefem Švehlou a Antonínem Míkem natočil doma v bytě ze svých zhudebněných básní a textů autorské CD Pyroman.

V rozhovoru pro projekt Paměť národa - Příběhy 20. století (natočeno 25. 6. 2014) řekl o svém až do roku 1989 marném putování k církevní službě toto: „Rozhodl jsem se, že si život zařídím jinak, že jsem ve fabrice vlastně docela spokojený. V té chvíli přišel rok 1989. A v roce 1990 na jaře jsme opravovali fasádu v Pardubicích na kostele a dole zastavilo auto. Vystoupil biskup Tuček a volal na mě, jak Ježíš na Zachea: ‚Václave, slez dolů, jestli chceš sloužit, tak mi to řekni hned!‘ Tak jsem mu to řekl hned. Nějaké modlitby, to tam nepřipadalo v úvahu… Tak jsem se ocitl zase ve službě.“

• Odkazy: Stavba chrámu Václava Žďárského