Víš, někdy přemýšlím, jestli by ten jazyk - a vůbec třeba celej národ - nebylo praktičtější nějak odhlásit. Třeba ve chvílích, kdy se s někým na něčem tváří v tvář domlouváš a je jasný, že to nemá cenu. Používáš platný slova ze slovníku nebo co tě učila máma - třeba o nějakym srazu - ale je mlčky jasný, že slova už v tý chvíli neplatěj. Že na sraz v jednu přijde dotyčnej vědomě nejdřív v půl druhý... Když se pomocí nějakýho jazyka nedomluvíš ani na nejjednodušších věcech, nemá cenu, aby existoval - ten jazyk, nemá smysl, aby se do něj lidi nutili, když je to nebaví. Budiž. Proteklo příliš mnoho krve. Zneužívá ho pár rozmazlených a nespolehlivých troubů, je to problém vteřiny v tisíciletí, pocit mouchy, která pluje lodí po moři. Na druhou stranu je tu zřejmých mnohem víc souvislostí.

Z textu Život mezi prsty Oscara Ryby

JAKMILE SE UMĚLÁ INTELIGENCE SKLOUBÍ S NEDOSTATKY LIDSTVA,
STANOU SE Z HOSPODSKÝCH MUDRCŮ VYBROUŠENÍ DEMENTI… A Z TEBE

„Všichni jsme mistři levé ruky. Čáry na dlani představují srp a kladivo, nebo svastiku, ale pokud si ji uříznete budete osvobození od černé a bílé,“ pravil mistr.
„Viděl jsem, mistře, kterak na duchcovských haldách kráčí otec s holčičkou, když ta potřebovala srát, on nevida nic příhodnějšího, nožem ji uřízl její zlaté vlásky a vytřel ji s nima její prdel. Není-li snad tento muž moudrý jako vy?“
Tento starý příběh zkušeného čchanového mudrce Ma Žunga vám jistě přijde vhodný pro každodenní používání.

Patrik Linhart

,,A budem hrát a budem řvát
A budem lhát jak Pinocchio
A bude mráz a bude špás
Až budem krást jako Pinocchio
Jaký saky-paky taky cyky-caky
Jseš jak kusy ledu na slámě
Já jsem Pinocchio
Ty jsi Pinocchio
Jsme jak oběšeni na trámě
Lžeš!
Ty lžeš!
Lžeš!
Kdo je tu loutkou?
Já nebo ty?
Loutkou ze samoty
Loutkou
Toho kdo vodí
Toho kdo vede
Kdo koho svede? Loutkou na jevišti
Loutkou v propadlišti
Toho kdo vodí
Toho kdo vede?
Kdo koho shodí?
Kdo koho svede? Pinocchio...
Pinocchio...
Pinocchio...
Pinocchio..."

Jdu si pustit Panoptiko 😉

Příspěvek k diskusi o bitcoinové kauze pod jménem diskutujícího Veronika Zmátlová

Bojíme se uprchlíků
ještě dřív než přišli
Bojíme se islámu
a dávno jsme potratili Boha

Věříme v něco
je to smrádek z Temelína
Bojíme se o vlastní prdel
Nastavujeme Putinovi
Nastavujeme Putinovi

Na východní Ukrajině
v krytu s vlastní mámou…
S vlastními dětmi
na nacpaném člunu...
Představ si to
Když čmoudi pláčou
srdce nebolí

Za zvýšení minimální mzdy
podřezat si větev
Vlastní prdel
prodat Agrofertu
Prolomením limitů
ztratit střechu nad hlavou
Na mučení do Číny
poslat Krtečka
Mrdat angažovanou poezii
Nastavit Putinovi

Karel Škrabal

(vyšlo ve Tvaru 14/2015)

Kamil Bouška

30.

volá se po konci a všude kolem
umírají lidé
ale já chodím ven
a hledám hudební nástroj

pro píseň která ve mně spí
tak hluboce že o ní sotva vím

volá se po konci lidé
umírají a já hledám aspoň
kus železa šrot kladivo
abych tu píseň probudil

a pozval tě k něčemu co zní

31.

hudba zmizela ze světa
pozvolna postupně ubývalo písní
poslední dobou byly jedna jako druhá
hudební platformy pořady a klipy nahradila

videa se zvířátky
hudební nástroje nevydávají žádný tón
filharmonici páchají sebevraždy
a média zamlčují veřejnosti jejich smrt

hudba zmizela ze světa
je to velká chvíle hudebních teoretiků
a odborníků všeho druhu