V září mi bylo 60 let. Ochladilo se a začalo pršet. Servírka v chomutovský Kulisárně byla připravená, že přijde hafo lidí, ale chodili jen samí mlaďasové.
Cejtil jsem, že od tý mojí loňský mozkový příhody jsem dost zestárnul. Že nestačím s dechem, že jsem celkově zpomalenej, ale že jsem rád, že žiju.
Hráli jsme stále ještě v pětici s Olivií, naší transbasistkou, Karlosem na bicí, pokerovaným Chálím na kytaru, Magdou a mou vystrašenou maličkostí. Já békám. Haj hou jede.
Ale oslava mojí šedesátky se mění v prochcaný fiasko. Skoro nikdo z mých přátel nedorazil, a to akci avízuju na sociálních sítích už od jara. V „Kulisárně“ od dveří protahuje, občas sem zavane pleskanec deště.
Je to všechno jen kvůli tý změně počasí, že nikdo nedorazil? ...
https://www.startovac.cz/projekty/slapoty-a-vystriky?ref=PROJECT_DASHBOARD
Jsme si blízcí jako prve
ač důvod je mi záhadou
nosíš z kapek mojí krve
náhrdelník pod bradouStarý věnec z mého hrobu
usušilas na čele
místo něj teď zdobí skobu
polštář z naší posteleV obálce máš moje vlasy
starý obraz chmurný
mezi ňadry schovala jsi
klíček od mé urnySlova, která jsem ti říkal
napsal někdo po zdech
z naší lásky zbyl jen výkal
uhořelý povzdech...