Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Věra Bartošková

(nar. 1946) básnířka a publicistka. Vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, od roku 1974 žije v Duchcově. Pracovala jako redaktorka v Severočeském nakladatelství a v různých regionálních periodikách, v roce 1993 založila nakladatelství KAPUCÍN Společnosti přátel města Duchcova, aktivně působí v několika ekologických a občanských nevládních organizacích. Do literatury vstoupila samizdatovou sbírkou Jezeří (1988) a uspořádáním publikace Chceme čistý vzduch (1990) o ekologických demonstracích v Teplicích. Z její publicistiky je nejznámější knihou Duchcovský poklad v Lahošti – evropský fenomén (Kapucín, 2009). Svými básněmi přispěla do různých antologií, sborníků či almanachů – např. Od břehů k horám (Votobia, 2000), Sluneční koróna (Kapucín 2004), Poutníci slova (Teplický Šlauch, 2004), Rošády (Balt-East, 2006), Odlesky z řeky poezie (Severočeský klub spisovatelů, 2007), Sever, západ, východ (UJEP, Ústí n. L., 2009) Kde se země provinila (Severočeský klub spisovatelů, 2009), Umlklé struny zvuk…? (Severočeský klub spisovatelů, 2010), Ptáci z podzemí (Milan Hodek, 2013), Schodiště příběhů (Milan Hodek, 2013), Jen krůček od tajemství (Severočeský klub spisovatelů, 2013), Pastýři noci (Milan Hodek, 2014), Rybáři odlivu (Milan Hodek/Paper /Jam, 2015 ), Řezbáři stínu (Milan Hodek/ Paper Jam, 2016), Řeka úsvitu (Milan Hodek/Paper Jam, 2018).

Samostatně vydala sbírky básní: Vrstvení v krajině (Kapucín, 2002), Zasaženi sluncem (Kapucín, 2003), Světlo stromů (Severočeská vědecká knihovna / Severočeský klub spisovatelů, 2005), Šupiny hlubin (Severočeská vědecká knihovna / Severočeský klub spisovatelů, 2007), Neuzeměná (Kapucín, 2010), Poutníci vln (Kapucín, 2014), Noční květy (Severočeská vědecká knihovna, 2018).

Podle její básně „Strach o moudivláčka“ byla nazvána antologie severočeských a lužickosrbských autorů (Kapucín, 1996). Z veršů její sbírky Vrstvení krajině zkomponoval severočeský skladatel Václav Bůžek kantátu pro soprán, baryton, smíšený sbor, varhany a orchestr nazvanou Černí čápi a bílé labutě. Kantáta měla premiéru v roce 2004 v Teplicích v podání Severočeské filharmonie a sólistů Národního divadla.

Její poezie je zastoupena na webových stránkách Obce spisovatelů Praha www.obecspisovatelu.cz/tvorba a nakladatelství Žár, ostravské pobočky Obce spisovatelů www.zar.cz

Titulek Datum vytvoření Autor Počet zobrazení
Věra Bartošková: Sépiový zátah 08. 11. 2020 Napsal Mour de Zencle Zobrazení: 300
Věra Bartošková: Stíny světla 24. 03. 2019 Napsal Mour de Zencle Zobrazení: 281
Věra Bartošková: Severočeská haiku 13. 07. 2018 Napsal Mour de Zencle Zobrazení: 287
Věra Bartošková: Krajina okopává kotníky mocných 17. 10. 2017 Napsal Mour de Zencle Zobrazení: 262

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Pouť uzdravuje
  • Literární Zarafest 2025
  • XXX. Podpalubní kabaret na Avoid Floating Gallery
  • Jak jsem se náhodou setkal s Irinou Andreevou...
  • K nedožitým 91. narozeninám Mirka Kováříka

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • Petr Hrbáč: Pažitkový oheň
  • PAKO – patafyzika v Teplicích a její historie
  • Ivan Diviš - 100. výročí narození
  • SEIFERT 123

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

Emil Juliš : Co jsem udělal a co z toho vzešlo

Skryl jsem se do rostlinstva,
ale nepřestal jsem být stéblem trávy;
uchýlil jsem se do jeskyně,
ale ta je otevřena světu;
plaval jsem proti proudu řeky k prameni,
ale vústil jsem s ní do moře;
postavil jsem se na pupek země,
ale nestal jsem se jejím středem.

 

Skryl jsem se do stébla trávy,
ale nepřestal jsem být rostlinstvem;
uchýlil jsem se do širého světa,
ale ten je uzavřen v jeskyni;
plaval jsem po proudu řeky k moři,
ale vústil jsem s ní do pramene;
postavil jsem se do středu země,
ale nestal jsem se jejím pupkem.

 

ze sbírky Gordická hlava

(Severočeské nakl., 1989)

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka
  3. Autoři
  4. Věra Bartošková