HLASY LESA

(rondel)

 

Poutník kráčí nočním lesem,

ze tmy hlas ptáka útěchou,

úzkosti tichou odvetou,

snadnější krok vlhkým vřesem.

 

Probít se tmou, projít děsem,

splynout tak s jasnou kometou,

poutník kráčí nočním lesem,

ze tmy hlas ptáka útěchou.

 

Závoj ticha hlasem lesa,

krápot v mlhách jeho smutkem,

rachot bouří moci skutkem,

vkročit do něj tahem esa.

 

Poutník kráčí nočním lesem,

ze tmy hlas ptáka útěchou.

 

 

VE SVŮJ ČAS

 

Nechat zazářit paprsek

než se snese list podzimu

nechat zaznít tón

než pohltí ticho

Zachytit záblesk hvězdy naděje

než přikryt černou oponou mračna

Vše ve svůj čas

kdy opakovat nemožno zas

 

 

SOUMRAK V LESE

(Jardovi zemřelému na covid)

 

Obloha v dálce tak zjasněla,

jakoby Slunce mělo hned vstát,

a přitom noc se vtírá do zad,

na Měsíc země zapomněla.

 

Sníh odráží tmu, šramot vloček,

o uschlé listy tiše znějí,

chmurné obavy srdcem chvějí,

pohasl nocí jasný mráček.

 

Jsme jen poutníky v stínech Země,

než skryje vše v své dlani pevně,

Ráno? Večer? Divné bezčasí,

 

v stopách Slova vzhůru k výšinám,

co plameny trýzně, co zhasí,

podat svou dlaň tichým hlubinám.