(ukázky z připravované sbírky)

NEZNÁMÉ - ZNÁMÉ

Sluneční paprsky pokrývají zem

Vítr hladí třpytivé hřbety trav

Jako předtím

Jako potom

Na vše ticho dosedá

Držela jsi kartu mládí

kartu vzdělání a zdraví

jen karta práce chyběla

Proto ta cesta, ta cesta z rodného Bulharska do Čech

Bez návratu

Zradou jsi zapadla do bahna

ale vzepřela ses a chtělas ven

Utéct ze spárů zla

Nepovedlo se

Železná tyč bije v rukou netvora

dokud život nevybije

až kosti z těla trčí

Zemřela jsi s nálepkou prostitutky

ale není jí kdo nechce

Nestaneš se světicí jako Marie Gorreti –

té bylo necelých dvanáct -

ale učinila jsi totéž

vzepřela se bahnu zločinu hříchu

Tvé tělo napůl ohořelé zakopali v zahradě domu

aby smazali stopy

Temný stín leží na krušnohorském Dubí

Mohou ho zahnat sluneční paprsky?

Jakou kartu sis vytáhla

Majo Denkova?

I neznámí mají své jméno

(Vrah, Bulhar, odsouzen na 15r., odpykává si zbytek trestu na vlastní žádost už doma v Bulharsku, vyhověno mu, aby byl s rodinou, organizátor obchodu s ženami, únosů a násilí na ženách, též Bulhar, odsouzen na 10r., prodává už auta v Německu.

Maja Denkova je jedinou obětí z obrovského počtu takto zneužitých žen obchodu s lidmi 90. let 20. stol., kde je známo jméno oběti. Zavražděno mohlo být více žen, zprávy z podsvětí zmiňují další dvě).

SONET O HVĚZDÁCH

Za chvíli vyjdou hvězdy, zažehne je tma,

snad neskryjí je mračna, temná a bouřná,

už jsou tu, září z výšin vesmírného dna,

přichází chvíle, tichá i tajemná.

Dnes hvězdy nevyjdou, vyšla jen jediná,

v trhlině mračen tak jasná, jiskřivá,

temnotou rozpoznat, co touha marnivá,

dotknout se dálek, jak střelka třpytivá.

Hvězdy nerozhání tmu, ukazují směr,

z tajemného kotle vesmíru si ber,

pochopit věčnost, dohlédnout k začátku,

pocítit závany Božího pláště,

ukrývá zrno věčného počátku,

v rotaci o všechno i každého zvláště.

SONET O VICHRU

Hukot v stromech a mořích je tvá píseň,

ženeš svým dechem vlny, písek i prach,

silou běsnění zmaru vše hltá strach,

z temných obzorů duše stoupá tíseň.

Struny větví a kmenů v divoké hře,

vymetá prahy v nejprudších obratech,

dny mohou plynout v nečekaných zvratech,

v kotli života bojem se zlem to vře.

Utichl vichr, probouzí se vánek,

klid vkrádá se do kraje, přichází spánek,

kam vítr doletěl, kam odvál čas,

nikdy se nevrátí, aby plynul zas,

jen šedá mračna dál letí k neznámu,

skropí den slzami, růži u chrámu.

SONET O NOCI

Noci zlá a temná, možné dožít rána?

Nikdo se tě neptá, kráká jen vrána,

sil ubývá věkem, chlad roztřásl tělo,

kroky vedou tam, kam ne vždy se chtělo.

Chytit tak Měsíc i s jeho hvězdami,

hodit do tmy, propálit jak jiskrami,

zadržet šum bystřiny, ponořit se v něj,

se sny může přijít opět nový děj.

Najít světlo, svítit jím na stezku,

přejít zlá místa s kroky bez stesku,

kráčet v dráze jasného paprsku,

mít pozornost k hvězdnému záblesku,

v mlžné temnotě když průrva na chvíli,

vítr zaduje, hvězdu tak rozsvítí.

SONET O PRADÁVNU

Slunce míchá a proráží cáry mlh,

ticho, ticho je od hlasů a hudby,

není nikdo, kdo by slyšel věty sudby,

v pletivu moudrosti zrod, skrytý je Bůh.

Zázrak proměny neživého v živé,

přechodu od nevědomí k vědomí,

zrodu inteligence a svědomí,

schopnosti poznat, co pravda a lživé.

V hlubinách věků vykřísnuta buňka,

kříslo podruhé, zažehnuty divy,

tvorové z mnoha buněk vzešli živi,

sirné výpary, kyslík, les, tůňka,

řeky, moře hučte, ptáci dny vítejte,

o divu z magmatu píseň zpívejte.

STARÝ MUŽ

Opřen zády o zeď domu

přehlédl uklizený dvorek

Přehlédl život

Na dvorek už nevkročil

Loučení se vším

Sníh zasypal vše

jen stopy kočičích tlapek stehují plochu

jen němá psí bouda hlídá

Kam odešel?

Kam se vytratil?

Severní záře televizních obrazovek

bliká tmou okny domků

Život ta kra ta kra

pod nohama odtává

v oceánu věčnosti