(Kahleberg, Německo, 2016-2017)
Muselo se rovně
jen rovně
jinam byl zákaz vstupu
Závodilo se o prvenství
na umělém sněhu
V umělých úsecích lesa
mezi dvěma zeměmi
V umělé mlze
Skrze ni nebylo vidět
jak strusky staré krve
žilkují trať
Ani jak z oblohy
z toho přetékajícího sudu
plněného po staletí dehtem
odkapávají roztavené duše
Rovně
pořád rovně
znělo z navigace
Minout biatlon arénu
světelný billboard s portrétem
nejmocnější ženy Evropy
(jak dlouho ještě?)
Minout její stříbrolesklý pohled
připomínající nevytěžené lithium
pod povrchem
Vytěžíme ho chemickou cestou
říkalo jedno oko
A druhé na to: Genau…
Přípravné práce probíhají ve dne
v noci
Barva pleti nerozhoduje
Nač tedy zátarasy?
Rovně
pořád rovně
signalizoval policista
Pokračovat dál
minout odpočívadlo a ceduli
Bezpečnostní desatero
v podobě komiksu
aby i neandrtálec z údolí
poblíž Düsseldorfu
porozuměl
Nezdržovat se vysvětlováním
Vyházet z regálů v hlavě
štosy příruček
Po čase z nich zase vyrostou
stromy
ale do té doby…
Do té doby se budou válet
u cesty
vedle lahviček od kmínky
Jednu do sebe taky obrátit
pro zahřátí
Roztáhnout cévy
natáhnout optický kabel
od srdce k mozku
(nebo naopak?)
Hlavně rovně
jen rovně
Rychlost přenášeného signálu
musí být nejvyšší možná
Z elektronického ukazatele
seškrábnout umělou námrazu
Nechat si oskenovat sítnici
a odečíst vzdálenost
která zbývá do cíle
Nezapomenout zamávat
obsluze kamer…
Všechno bylo tak přátelské
Delegace z obou zemí
na improvizovaných tribunách
Tančící mažoretky
v uličkách mezi sedadly
Ostraha na svých stanovištích
Umělé bezvětří
Z větví splihle visely
barevné fáborky
Každou odbočku přetínala
fosforeskující páska
s nápisem Lebensgefahr!
Eintritt verboten!
Rovně
jen rovně
Svět po stranách minout
eliminovat
Ztratit ho z dohledu
Pomalu zvolnit tempo
u ptačích hodin zastavit
a srovnat čas
Otočit klíčkem GMT
proti směru událostí
Vzít si prášek
Zpětný chod vždycky bolí…
II.
Podél tratě se začaly míhat
první stíny
Před něčím utíkaly
Mlha jim měnila tváře
v klubka špinavých obvazů
Každý mohl být kýmkoliv
a přitom bezejmenný
Zaschlé skvrny znovu mokvaly
nasládlý pach krve
leptal patro
- a do toho kouř
Podoben roli pletiva
hnal se v šedých kotoučích
po obzoru
a lomozil prchajícím v zádech
Slyšeli ho jen oni
Vetřelcem z jiné doby
kterému uhýbali z cesty
pročpěl tiše
Ti dva si nevadili
jeden druhého neděsil
ačkoliv…
Ačkoliv nebylo pochyb
že kdesi vpředu
stejně jako před půl stoletím
plane město
Nedalo se tomu zabránit
Dalo se jen pozorovat
jak výbuchy zvedají domy
A jak pod troskami doutnají
stále titíž lidé
Dalo se odsypat si z nich
do kapes trochu suti
Promnout ji mezi prsty
vzít si z jejich životů
co vyhovuje
Vše ostatní odvrhnout
Zapomenout na utrpení
kterým museli projít
Zbavit se paměti
jako nečistoty za nehty
a jednoho dne zjistit
že nikdy nezmizela
Že je tam pořád
Ale teď…
Nebe viselo tak nízko
že kdo nesklonil hlavu
tomu srazilo vaz
- takových vetřelec moc nepotkal
Mezi těmi druhými
s narezlým odleskem plamenů
na shrbených zádech
byli jeho příbuzní
Vystrašení a bezradní
dívali se na něho úkosem
Jdeš špatně
říkal jeden z těch pohledů
A druhý na to: Genau…
Prapředci vlekoucí za sebou
poslední roky 19. století
vrtěli hlavami
V tom pohybu bylo slyšet
zlomyslný chechtot:
Chodíš moc daleko
jednou ti to nevyjde –
a nevrátíš se
Zastavil se
Odkud věděli
že hazard jeho návratu
nespočívá v chybné cestě
ale v závrati z opakování?
Odkud věděli
že se k nim den co den
prostříhává časem
a pak potmě tápe
kudy zpět?
Drážďanská výheň
ze které ohnuti utíkali
nedávala žádnou odpověď...
Oslněn ohněm
upíral zrak napříč
dvěma epochami
a hledal někoho
kdo mu dá znamení
Vtom se ho dotkla čísi ruka
Přišel jsi za mnou...
chvěla se nevysloveným přáním
Viď že jsi přišel za mnou?
Na světlo vystoupila
drobná postava s očima
které znal
Zahlédl je cestou sem
u jednoho z těch zátarasů
Leskly se obavou o jeho osud
a stěží zadržovaly pláč
Ale on…
On je ve vteřině minul
eliminoval
Ztratil z dohledu
Musel přece rovně
jen rovně
Do doby
která jej teprve měla zrodit
Do doby
v níž se chtěl vyznat dřív
než začne křičet
jeho ústy
Otisk minulosti jej netížil
v srdci
ale kdesi pod lebkou
Ach -
moci ji tak rozlomit!
Moci spatřit
jestli se uvnitř změnil
Ohlédl se po ostatních
Ztratili se
jen kouř ještě chvíli udržoval tvar
jejich siluet v místech
kde stáli
Pak se převalil dál
Je to jak jsem předvídala
ozvalo se z mlhy
Zůstal jsi úplně sám...
Vetřelec pocítil úzkost
Tu úzkost
která vyslovené pravdě
dává váhu
- ona však o ni nedbá
… a k čemu?
Abys tu mlčky stál
a bál se mých slov
ale ještě víc těch svých?
Ne!
ohradil se a poodstoupil
Děvčátko
jež ho mělo za několik let
přivést na svět
mluvilo jako ze sna
Podívej...
zase hoří obloha
A žár jako pták
s těžkými křídly z uhlí
a roztaveného skla
krouží nad horami
Přeletí jednou
a dá ti život
Přeletí podruhé
spálí tě k nepoznání
Teď se mísíš s koncem
války
aby ses později vyhnul
počátku jiné
Marně
Nebude o co se zachytit
Všechno pevné zmizí
se mnou…
Hlas začínal ztrácet
na síle
až se zhoupl v duté kadenci
a umlkl zcela
Rty se pohybovaly
dál
Vetřelec napínal sluch
ale jediné co zachytil
bylo zaříkání
kterým k sobě promlouvaly
závany horkého vzduchu
Zaříkání souřadnic
na hybridní křižovatce dějin -
Mělo je vymazat z map
odinstalovat z navigátorů
Už žádné rovně
jen rovně
ale tápat jako slepec
Drát se všemi směry
bez cíle
a každým vzít zavděk
S každým být jedna ruka
Ale teď…
Díval se upřeně
na její rty
Když znehybněly
byl na řadě on
III.
Chtěl bych vědět…
začal tiše
Ne
chtěl bych pochopit
jak jsme žili a co jsem zač
Kam zmizelo dětství
Kdy se stalo
že jsem opustil domek
a zahradu s ovocnými stromy
Jejich rozkvetlé koruny
- pamatuji si je za větru
Zmítaly se pod oblohou
jako bílé vzducholodě
Šplhal jsem nahoru
do větví
usadil se co nejvýš
a představoval si
že pluji
k slunci
Kdy se stalo
že pivoňka před okny
zůstala bez vody
a uvadla...
Narodila se pod tvýma rukama
týden po mně
Dospěla rychleji než já
a nikdy nedostala místo
v mé básni
Až teď
Opustil jsem ten domek dřív
než jsem se odstěhoval
Nebyl jsem v něm
už když jsem napsal první verš
Už tenkrát ne
Nebo když jsem v horečkách
bloudil po vzdálených světech
kam za mnou nikdo nemohl
Zvlášť tehdy jsem byl cizí
Doktoři pořád opakovali
že to přejde
Že budu jako ostatní
Ale nepřešlo
Kdy se stalo
že jsem se rozkročil
nad tímto světem
a pojal jej celý do sebe
jako svůj?
Její úsměv visel
na holých modřínech
a pomalu průsvitněl
Pověz mi ještě
zkusil ji zadržet
Pověz mi...
viděla jsi otce?
Setkala ses s ním?
Odešel devět let po tobě
nachystal se sám
Kus provazu přehozený
přes vodovodní trubku
v koupelně
Čas po půlnoci
kdy stín sestry na obchůzce
nastoupil do výtahu -
Tak setkala ses s ním? Řekl ti to?
Mlčela
A bratr? Co bratr?
Měl jsem přece mít bratra...
Ještě se ani poprvé nenadechl
a už se z tebe hrnula ven
jeho mrtvolka
Našlas ho?
Řekl ti: to jsem já
který jsem mohl být
ale nebylo mi dáno...?
Je tady
zašeptaly modříny
Je tady vedle mě
a neříká nic
Nestihl se naučit mluvit
ale kdyby to uměl
řekl by ti: možná bys nebyl…
Byl bych já a nikdo další
Však víš -
doktoři
Kdybych jej donosila
druhé dítě by mi rozmluvili
Byla jsem slabá
tak slabá...
Proč jsi nepřišel dřív?
IV.
Byla pryč
Musel se vrátit
rychle
Předběhnout soupeře
obelstít zlomky sekund
Protnout laserový paprsek
stanout na stupni vítězů
Mlha dávila světlo
naváděcích reflektorů
Sníh ve stopě se blýskal
a zvonil
jakoby samou radostí
Vše vypadalo slibně
U ptačích hodin stačilo
nastavit klíček
do původní polohy
Vrátit sledu událostí
obvyklou posloupnost
Nedopustit chaos
Světu po stranách
věnovat úsměv
Přiznat mu důležitost
kterou předtím neměl
Ale teď...
Při pohledu mimo trať
znejistěl
Něco bylo jinak
Stanoviště ostrahy prázdná
zátarasy prolomeny
Bezpečnostní desatero
v troskách
Navigace mlčela
Mávat obsluze kamer
nemělo smysl
Nikdo tam nebyl
Elektronický ukazatel
vynulovaný
Pásky s nápisem Lebensgefahr!
Eintritt verboten! strhané
Zpomalil
Tolik odboček -
mátly jej svou podobností
s hlavní tratí
Najednou nevěděl
odkud přijel a kam jede
Žádný orientační bod
Jen zvuk proudění vody
mezi stromy - asi potok
Křik neznámého ptáka
vysoko nad nimi
Cestou tam
nic z toho neslyšel
Pamatoval si smích
delegací z obou zemí
Tanec mažoretek
Ale křik ptáka?...
Srdce mu stiskla
bezradnost a úzkost
Vtom si všiml skeneru
Červeně problikával
nahrnutým sněhem
podobný krvavé průrvě
mezi mraky
jež se zřítila na zem
Sehnul se k němu
Uvnitř přece musí být otisk
jeho sítnice
Stačí protnout s ním oko
odkódovat
a data na displeji ho pošlou
správným směrem
Snad - pozdě
Čidlo zbledlo
problikávání ustalo
Přístroj vydal lámavý zvuk
a zmrtvěl
Co by dal za policistu
signalizujícího rovně
Pořád rovně
Co by dal za...
Odněkud k němu dolehla
změť hlasů
Navzájem se překřikovaly
střídavě sílily a slábly
Slovům nebylo rozumět
Vydal se za nimi
Minul odstavená sněžná děla
a rolbu zčásti přikrytou
černým igelitem
Proraženou brankou
vyjel z oploceného lesa
Před ním se vynořila
opuštěná biatlon aréna
Vypadala zpustle
Tribuny v rozvalinách
drátěná sedadla vytrhaná
a poházená po cílové rovince
Všude doutnající odpadky
Hlasy se draly z hrdel
ohořelých reproduktorů
- někde musela být smyčka
Z billboardu s portrétem
nejmocnější ženy Evropy
visely cáry
Genau…
Rozpáraná epocha
zbavovala kontinent
své vlády
Ohlédl se
Mlha za ním řídla
po obzoru zmateně přebíhal
pás dohasínajícího světla
až nakonec ustoupil horám
Byl zpátky
(báseň vyšla tiskem v Revue Pandora 32/2017)
