Víš, někdy přemýšlím, jestli by ten jazyk - a vůbec třeba celej národ - nebylo praktičtější nějak odhlásit. Třeba ve chvílích, kdy se s někým na něčem tváří v tvář domlouváš a je jasný, že to nemá cenu. Používáš platný slova ze slovníku nebo co tě učila máma - třeba o nějakym srazu - ale je mlčky jasný, že slova už v tý chvíli neplatěj. Že na sraz v jednu přijde dotyčnej vědomě nejdřív v půl druhý... Když se pomocí nějakýho jazyka nedomluvíš ani na nejjednodušších věcech, nemá cenu, aby existoval - ten jazyk, nemá smysl, aby se do něj lidi nutili, když je to nebaví. Budiž. Proteklo příliš mnoho krve. Zneužívá ho pár rozmazlených a nespolehlivých troubů, je to problém vteřiny v tisíciletí, pocit mouchy, která pluje lodí po moři. Na druhou stranu je tu zřejmých mnohem víc souvislostí.

Z textu Život mezi prsty Oscara Ryby