Poutnický spolek, založený v roce 2021 Zdenko Pavelkou (1954-2025), který na etapy putoval z Kamenných Žehrovic přes Křivoklát až do Lovečkovic na Litoměřicku, kam došel loni na podzim, se dal letos 27. března opět do pohybu. Připomenu jen, že se chodí vždy v pátek (ale pátečníci si neříkáme), neb víkendoví lufťáci jsou ještě v práci, po cestách jen tu a tam človíček a v hospůdkách jakbysmet. Tentokrát nás čekala trasa z již zmíněných Lovečkovic přes Levín, Srdov a Habřinu do Úštěka, kde zrovna plus mínus v těch dnech dlel americký filmový štáb – režisér Martin Scorserse tam točil jakýsi film s Leonardem di Capriem. Ne že bychom tam šli kvůli tomu, ale říkali jsme si, že by to byl pěkný bizárek, kdybychom na ně narazili. Jenže když jsem si v paměti vybavila rozložení Úštěka a to, z jaké strany do něj budeme přicházet, bylo mi jasné, že bizárek nebude. Ze všeho nejdřív totiž narazíme na nádraží, odkud nám pojede vlak, kdežto štáb prý skotačí až na náměstí, kam byl beztak omezen přístup – jak se psalo na všech zpravodajských serverech.

Pražskou squadru ve složení Božena Správcová, Veronika Krabatschová, Michal Škrabal, Pepa Straka a Martin Vlček vyzvedávám na nádru v Ústí nad Labem. Máme půl hodiny čas, tak většina dává v nádražní občerstvovně bramborovou polévku, Michal zatím odbíhá do nedalekého pivovaru Na Rychtě pro petky s pivem – na cestu se budou hodit. Pak vyjíždíme přímým busem do Lovečkovic, cestou do něj ve Velkém Březně přistupuje Ivana Myšková. V Lovečkovicích se nalogujeme na žlutou turistickou značku a následně po zelené dojdeme až do Levína, kde je sraz s Tomášem Holubem. Chvíle čekání si krátíme prohlížením knih z knihobudky na autobusové zastávce, Ivana nám předčítá z „Deseti večerů s pohádkou“. Ale to už přijíždí Tomáš a v kompletní sestavě vyrážíme nahoru ke kostelu Povýšení svatého Kříže, naproti kterému – světe div se! – se na nás usmívá Levínský kocour, legendární to pivovárek. A tak Michal, Martin, Pepa a Ivana neodolají nabídce provozovatelů hospůdky, že sice mají zavřeno, ale pár piv nám rádi natočí. Tomáš, Veronika a Božena zatím zaplují do domečku, v němž se nachází keramická dílna, a od její majitelky si vyslechnou podrobnou, téměř hodinovou přednášku o keramickém umění. No a já pendluju mezi oběma skupinkami a pořád otravuju s větou: „Už bychom měli jít… Už bychom měli jít...“ Když konečně jdeme, vystoupáme ještě k levínské zvonici a kocháme se výhledy do kraje. Pak už pokračujeme po vytyčené trase přes mauzoleum rodiny Schrollů na Srdov a Habřinu až do Úštěka. Mauzoleum nás všechny vezme za srdce. Nádherná stavba s ještě nádhernějším výhledem na Úštěk a za ním na horizontu na Ronov a Vlhošť. Kocháme se. Scházíme dolů do Srdova, špičku levínské zvonice stále za zády. Jdu s Boženou a Pepou a vyprávím jim o básni Allena Ginsberga „Slepičí mozek“, na kterou jsem po mnoha a mnoha letech opět narazila ve výboru Ginsbergovy poezie nazvaném Karma červená, modrá a bílá (Mladá fronta, 2001); o tom, jak je stále aktuální a jak v ní Allen už v roce 1980 předznamenal nástup Donalda Trumpa, respektive kudy se vývoj v Americe i ve světě bude ubírat. Ale nechť báseň v mistrném překladu Jiřího Joska mluví sama za sebe:

Allen Ginsberg
SLEPIČÍ MOZEK

Slepičí mozek vládne světu!
Slepičí mozek je vrcholným produktem kapitalismu
Slepičí mozek šéfa ruských byrokratů zívá na svět
Slepičí mozek dosazený F. D. Rooseweltem už 30 let řídí FBI ale Cosu Nostru nechává na pokoji!
Slepičí mozek nařizuje pálit pšenici a udržovat její vysokou cenu na světových trzích!
Slepičí mozek prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu půjčuje peníze policejním státům v rozvojovém světě!
Slepičí mozek si nezašoustá, pokud mu úřad nedělá pasáka
Slepičí mozek nabízí transplantaci mozku ve Švýcarsku
Slepičí mozek se budí o půlnoci a přerovnává si prostěradlo
Jsem Slepičí mozek!

Vládnu Rusku Jugoslávii Anglii Polsku Argentině Spojeným státům Salvadoru
Slepičí mozek se rozmnožuje v Číně!
Slepičí mozek přetrvává v mrtvém Stalinovi za zdí Kremlu
Slepičí mozek rozhodl, že pouště Afriky zúrodní petrochemie!
Slepičí mozek snižuje zásobu podzemní vody v severní Kalifornii a odčerpává ji pro agrobanky Orange County
Slepičí mozek vybíjí velryby a tyje z jejich tuku v Karibiku
Slepičí mozek ubíjí klacky tulení mláďata a v kožichu chodí po Paříži
Slepičí mozek řídí Pentagon a jeho brácha CIA, dva nařvaní bouráci
Slepičí mozek vydává Time Newsweek Wall Street Journal Pravdu Izvestije a taky do nich píše
Slepičí mozek je Papež, Premiér, Komisař, Senátor!
Slepičí mozek zvolil Reagana prezidentem USA!
Slepičí mozek peče Superchleba z vybělené mouky!
Slepičí mozek obchodoval s otroky, cukrem, tabákem, alkoholem
Slepičí mozek dobyl Nový svět a zabil boha hub Xochipilliho na Popokatepetlu
Slepičí mozek Prezidenta nařídil pobít kulomety tisíc tajemných studentů v Tlatelulcu
Slepičí mozek poslal 20 000 000 intelektuálů a Židů na Sibiř, a 15 000 000 se u nikdy nevrátilo do kavárny U zatoulaného psa
Slepičí mozek nosil knírek a poslední rok druhé světové války řídil Německo pod vlivem amfetaminů
Slepičí mozek vymyslel konečné řešení židovského problému v Evropě
Slepičí mozek ho uskutečnil v plynových komorách
Slepičí mozek si vypůjčil mafiána Lucky Luciana z vězení, aby americké slepičí mozky obsadily Sicílii dřív než komunisti
Slepičí mozek vyráběl zbraně ve Svaté zemi a prodával je bílým gójům v Jiní Africe
Slepičí mozek dodával helikoptéry generálům Střední Ameriky, zabil spoustu nepokojných Indiánů a zajistil tak dobré obchodní klima
Slepičí mozek rozpoutal teroristickou válku proti Židům v Izraeli
Slepičí mozek vyslal sionistická letadla bombardovat palestinská obydlí na předměstí Bejrútu
Slepičí mozek postavil opiáty na světových trzích mimo zákon
Slepičí mozek vytvořil černý trh s opiem
Slepičí mozek měl tátu, co si píchal háčko v pasážích East Side
Slepičí mozek vymyslel operaci Kondor, při které byla pole s marihuanou v Sonoře pokropena jedovatým svinstvem
Slepičí mozek na Harvard Square se zkouřil mexickou trávou a bylo mu zle
Slepičí mozek se stal velkým mezinárodně uznávaným básníkem a šíří po světě slávu slepičích mozků
Prohlašuji Slepičí mozek vítězem Poetického klání
Postavil Světové obchodní centrum v New Yorku u přístavu bez ohledu na to, kam z něj potečou splašky
Slepičí mozek začal kácet deštné pralesy a stavět celulózky na březích Amazonky
Slepičí mozek v Iráku napadl Slepičí mozek v Íránu
Slepičí mozek v Belfastu odpaluje bomby za prdelí vlastní mámy
Slepičí mozek napsal Kapitál je autorem Bible a Bohatství národů
Slepičí mozek má lidské srdce, postavil Duhový sál na horním podlaží Rockefellerova centra, abychom měli kde tancovat
Vymyslel teorii relativity, aby Rockwellova korporace mohla v coloradském Rocky Flats vyrábět neutronovou bombu
Slepičí mozek chce vyzkoušet, jak dlouho vydrží, než se udělá
Slepičí mozek doufá, že se mu tak zvětší péro
Slepičí mozek objevil nového fízla na tržišti v Dubrovníku před hotelem Očko
Slepičí mozek tě chce vojet v Evropě, bere život se vší vážností a srdce mu puká, že odmítáš spolupracovat -
Slepičí mozek prochází nejkovanějšími komunistickými zeměmi, aby ulovil holky od KGB za největšího hromobití -
Slepičí mozek došel meditací k poznání, že je Buddha
Slepičí mozek má strach, že tuhle planetu vyhodí do povětří, a proto napsal tuhle báseň, aby se stal nesmrtelným -

(Hotel Subrovka, Dubrovník, 14. října 1980, 4.30)

Procházíme kolem malebných domků a na rekonstrukci čekajících dřevěnic, až nás cesta dovede do Habřiny, odkud jsou do Úštěka už jen 2 km. No jo! Ale v cestě nám stojí hospůdka, kde dokonce vaří! Je jasné, že ji nemůžeme minout. O překot si objednáváme, hospodská má radost, kuchař se má co ohánět. Ivana nám při jídle vypravuje o svém zážitku s mládětem divokého kance, které se k ní a k jejímu manželovi Vráťovi Kadlecovi kdesi na cestách přidalo a oni pak museli lidem, které potkávali, neustále opakovat: „Ne, ten není náš, vážně, jenom se k nám přidal...“ Hospůdku opouštíme neradi, dalo by se tu krásně rozsedět! Ale to netušíme, že zlatý hřeb dne nás teprve čeká – a to na nádru v Úštěku. Nejprve ale procházíme zašlými chatovými osadami, které obklopují jezero Chmelař, a kam se kdysi jezdilo na eróhácké dovolené. Fuj! Upozorňuji na zaplesnivělé chatičky Michala se slovy: "Dovolená snů, což?" A Michal se šeredně zašklebí. Taky Ivana se nemůže na ten hnus vynadívat - hnus o to víc, že na dovolené se do nich jezdí stále. Ale to už se blížíme k nádru. Čím blíž jsme, tím víc nás startuje tvrdá rocková muzika, která se k nám line z reproduktoru umístěného na římse jednoho z oken. A není to ledajaké okno, je to k okno nádražní hospůdky. Do odjezdu vlaku na Lovosice máme ještě půl hodiny, takže neváháme a jdeme dovnitř. Panečku! To je hospůdka! Jak za starých časů někdy na přelomu 70. a 80. let! A muzika, kterou tu „vaří“, je taky z té doby – a když navíc zazní "Immigrant Song" od Led Zeppelin, s Boženou to nevydržíme a přidáme se s parodickými českými texty...  Tak tady jo, tady by to chtělo zůstat až do rána a rozjet pořádný mejdlo! Ale nezůstaneme, už žádní rockeři nejsme, jen intelektuálové v pokročilém věku na poklidném výletě. Nicméně se mi vkrádá na mysl, jak často potkávám plakátky zvoucí na program pro seniory a jak těm plakátkům dominují dechovkové kapely á la Eva a Vašek nebo Pepíček Zíma blahé paměti, a při jejich četbě si vždycky říkám: Do prčic! To ještě generace, která tohle poslouchala, nevymřela?! Vždyť já jsem taky senior 65+, ale na tohle by mě nikdo nedostal! Takže při placení děkuju hostinské za skvělý miniaturní rockfest a když to říkám, všimnu si, že má slzy v očích. Inu, co je pryč, je holt pryč… Podobně tklivi jsme při loučení s Tomášem, který má kdesi v Úštěku zaparkované auto, aby jím mohl odjet do Bělé pod Bezdězem, kde bydlí. Ve vlaku pak ještě Božena nezapomene vytáhnout placatku s jabkovicí a na počest Zdenka Pavelky, který tuhle poutnickou skupinku dal před lety dohromady, ji dá kolovat. V Litoměřicích vystupuje Ivana, my ostatní posléze v Lovosicích, odkud nám jedou ve stejný čas rychlíky jak na Prahu, tak na Ústí nad Labem. A příště? Příště to bude v půli dubna z Úštěka přes Ostré a jeho kostelíčky s kalvárií někam dál…

Foto: Svatava Antošová

Popisky:
Foto- titulní: cíl cesty - Úštěk
Foto 01: Pepa Straka a Michal Škraal na startu na žluté v Lovečkovicích
Foto 02: Božena Správcová, Veronika Krabatschová, Ivana Myšková, Martin Vlček, zády Pepa Straka a v knihobudce Michal Škrabal – čekáme v Levíně na Tomáše Holuba
Foto 03: hrnčířství v Levíně
Foto 04: levínský kostel Povýšení svatého Kříže
Foto 05: hospůdka U Levínského kocoura
Foto 06: Ivana má kamaráda
Foto 07: Veronika, Tomáš a Božena v keramické dílně
Foto 08: Michal, Martin, Pepa a Ivana na pivíčku... 
Foto 09: … a sedí na lavici rejpalů
Foto 10: Veronika s pivíčkem
Foto 11: zvonice v Levíně
Foto 12: Veronika, Michal a Božena na levínské vyhlídce
Foto 13: Levín shora
Foto 14: Ivana a Pepa
Foto 15: mauzoleum rodiny Schrollů
Foto 16: Tomáš, Martin, Michal, Božena a Veronika před mauzoleem
Foto 17: naučná tabule
Foto 18: vyhlídka od mauzolea, v pozadí Úštěk a jezero Chmelař
Foto 19: Ivana schází od mauzolea jako poslední
Foto 20: malebné domky v Srdově
Foto 21: Pepa a Ivana
Foto 22: dřevěnice před rekonstrukcí (patrně)
Foto 23: Tomáš a Božena
Foto 24: Ivana nad moravským vrabcem
Foto 25: všichni v hospůdce v Habřině
Foto 26: krásná kamna v hospůdce
Foto 27: na horizontu sluncem zalitý Ronov, vpravo vykukuje Vlhošť
Foto 28: Ivana u chatové osady před jezerem Chmelař (dovolená snů, viďte?)
Foto 29: všichni v rockové hospůdce na nádru v Úštěku
Foto 30-31: opouštíme hospůdku
Foto 32: před odjezdem z Úštěka
Foto 33: Michal a Veronika ve vlaku
Foto 34: Božena loví z kapsy placatku s jabkovicí