1.
Námět na knihu: Jeden chlap bydlí na lodi a živí se psaním knih na zakázku za jiné autory. Nemá sice talent, ale zvučná jména jeho klientů snesou leccos. V jednom okamžiku se podílí na 95 % veškeré domácí knižní produkce. V průběhu děje se zamiluje a je mu zjevena partnerkou Pravda. Nakonec vše dobře dopadne, jeho firmu kupuje nadkulturní společnost Helmer und Erben Global Entertainment a on i ona odlétají šťastně do Slunce. (Poznámka: Kniha se jmenuje Podvržená romance z konce tisíciletí a měl by ji napsat opravdu dobrý spisovatel. Děje se v létě 1996.)
2.
Potkal jsem ji, když nakupovala bifteky. Tak krásnou ženu jsem ještě nikdy neviděl kupovat bifteky. Z podpaží mi vypadl rukopis a namotal se na ventilátory pod stropem marketu. Naše vozíky se do sebe zaklínily v úzké uličce mezi sterilovanými okurkami a kuřecím nářezem.
Já (snažím se uvolnit vozík): Pardon.
Ona: (Nic.)
Já (škubu ze všech sil vozíkem): Uf.
Ona: (Významně kývá řasami.)
Já (rvu ze všech sil vozík): Pardon.
Ona: (V žádném případě se mi nesnaží pomoci.)
Já (abych zakryl rozpaky): Máte pěkné bifteky.
Ona: To jsou kotlety.
Já (duchaplně): Aha.
Ona: (Nic.)
Já (mnu si kotlety): Aha, kotlety. (Poškubávám vozíkem.)
Ona: (Nic.)
Já (v náhlém záchvatu beznadějného zoufalství trhnu divoce vozíkem, čímž uvedu do pohybu zboží v policích): Bacha! Okurky!
Ona: (Je bita okurkami.)
Já (v úleku strhávám vozík na druhou stranu): Bacha! Nářezy!
Ona (je bita nářezy): Mohla bych vás o něco požádat?
Já: Jistě.
Ona: Laskavě se nehýbejte. (Ladně osvobozuje zaseklé háčky vozíků.)
Já (mumlám): Aha, to je dobré, to jde takhle…
Ona: Mohl byste opatrně vycouvat? Ráda bych projela.
Já (v náhlém návalu krve do hlavy): A není to škoda?
Ona: Prosím?
Já: No, že bychom se mohli seznámit.
Ona (unaveně): Lucie.
Já (zaskočeně): Ťuhýk u Železničního mostu.
Lucie: To je křestní?
Já: Ne, bydliště. Je to loď. Vodní loď.
Lucie: (Je evidentně překvapena, že jsem se ještě neutopil.)
Já (začínám blekotat): Mám tam záchrannou vestu.
Lucie: Tak teď byste konečně mohl vypálit.
Já: Jak?
Lucie (otráveně): S tím košíkem.
Já (dívám se za jejími vzdalujícími se bifteky): Mám tam i umělé dýchání.
(K nohám se mi snáší kousky rukopisu a podél zdi se plíží zavilá prodavačka.)
...
Podvržená romance (z konce tisíciletí) slavného francouzského spisovatele André Crâvala vychází v českém vydání, byť byla česky napsána, poprvé. Shodou okolností se jedná i o první vydání vůbec. Autor se netají tím, že s textem nemá nic společného, a dokonce jej ani nečetl. Kniha pro něj byla napsána v létě 1996 jiným autorem, protože on sám byl v té době zaneprázdněn tenisem.
Tolik doslov poetické grotesky. Kniha ve skutečnosti vznikla během jediného horkého týdne v červenci 1996, kdy BVÚ (v technickém stavu slaměného vdovce) odložil seznam rozumných domácích úkolů a dal přednost bezúčelnému tvoření. Groteska třicet let nevyšla – pouze dva vlastnoručně vyrobené exempláře bloudily od čtenáře ke čtenáři a jeden se vrátil opatřený 180 dobrovolně-kontrolními podpisy, druhý bloudí dodnes.
Teď přichází jako bonusová kniha Krásného nakladatelství, které se jinak nachází ve stavu REM spánku. BVÚ: „Je to hra s hravostí, s literární výrobou, s devadesátkami, s návratem do dětství a jeho dávnými dobrodružstvími. Prostě jsem smíchal prvorepublikovou estetiku „americké retouche, hlubotiskových magazínů, nitrátových negativů a glycerinových slzí“ s férovou romancí 1996. Vznikla mi letní směs humoru, fantazie a naprosté bezúčelnosti. K tomu jsem přihodil příslušné obrazové tabule a zrodila se kniha, kterou nikdo nepotřebuje, ale když už ji má, leží před cestou na pustý ostrov hned vedle pasu a šekové knížky.“
