Vlasta Bakalováposlední básně z Písmáka ( od 3.2. 2010 do 28.8. 2013, jako úplně poslední je zde „Dopis Tartarovi). Foto Zora Šimůnková. Vlevo Vlasta Bakalová, vpravo Katka Bolechová.

Dopis Tartarovi

Znám tu stráň
vedoucí k lesu
hlídanou
stárnoucí dívkou jabloní
z vesnice zůstala jen
bezzubá ústa sklepa
šeptající proti obloze
že válka
ten porouchaný kolotoč
semele až k bolesti
na obou stranách
Já dítě
v promáčeném maskáči
hledala smír
místo u potoka
s květy blatouchů
Znám tu stráň
kde dveře k ráji
někdo nezavřel

 

Mé jarní městoUsrkávám čaj
a čtu si
Tvrdej chleba
abych se neposrala hrůzou
když uvnitř
se mi courá
ta plešatá holka
s kostnatými prsty
Kurva
a já chci z oříšku
ještě vyloudit
trochu času
na pár básní
Hele Buku
a zní to jako v lese
z Nabucca
hledám
pod jediným tvým Slovem
hledám
žes neodešel opuštěný
kořalkou poezie
abych mohla opět běžet
městem po deštiNapiš báseňVe schránce
z pohlednice moře
mokrým jazykem olizuje den
kdosi mi píše
měj se
a měj se až k básni
až se budeš mít až k básni
nějakou napiš
Zrovna se chystala převrhnout
lahev března
v jaro
za plotem sousedky housata
květů
Na tváři mám šrám
jak pevně tiskla jsem se
k poezii
aby nezůstala jen bolest
až doholaŠeptemSamota není
vždy máš v patách
pár macešek básní
noc k ránu vzala si šaty
se zlatým lemem
u obzoru les
čeká až vejdeš
řeka si nasadila bílou
čepici sněhu
u okna co vede do Světa
píše holka
pohádku pro Tebe
Samota není
Markétka Modrooká
namalovala puntíkatého draka
a vyhlíží zázrakKaluže pod korunami stromů.Chtěla bych psát
běžet loukou
vlasy vhozené větru
a držet tak pevně volnost
Stromům padá máslo listů
v kalužích mraky spásají šedou
před deštěm
Chtěla bych psát
krví pláčem lnutím
Viktorka přizrzláZa vrátkyPůjdeme do kina
koupím ti eskymo
později Wenzla
a bude červen
Co tlačí musí se obalit
aby se zrodila perla
a třeba i na hnojišti
hotelu Ohře
v personálním pokoji
oknem se zvrací do dvora
Na mezi čas
v jarmulce básníVodou jsi a vodou zůstanešMnohdy před pádem
zavřu oči
abych spadla do básně
až na dno louky
Tam si čtu Loučky
a cestu na Slavkov
Za mostem
dešťová panenko
je slyšet kytaru
tvýho tátyBáseň pro kluka s borůvkovýma očimaZatím co spíš
couráš se loukou pampelišek
vcházím do tvého snu
a hulákám bezohledně
- Do prdele
píšeš nádherně -
Nadechnu se
- Tvá báseň je menhir
se srdcem z křídel -
explodují v tichu Slova
A ještě šeptem dodám
- Už nikam neodcházej
venku je zima
a mohl bys i zabloudit –Stojím tu s kytkou básněJe to fajnová možnost
vzít pár Slov
a nasypat je
do barevného papíru Vánoc
Protože
můj stůl
stále ještě vypadá
jako rozestlaná postel
tak plný angorských králíčků
básní
Protože
Vánoce
v šatech jako by tekla řeka
s tváří holky Joan Baezové
Protože
na koni snad přijede
i Novoročník Spanilý
obloha líná pírka labutí
Protože
tahle cesta vede do hor
a ty to víš
někdy je třeba jen vykročit
Protože
někdo ti poslal psaní
v něm čtyřlístek básně
ještě se chvěl
abys měl štěstí
co nikdy není k zahození
Protože
štěstí je tak trochu brambor
mého pekaře
vysoko v horách
na západě Čech
Protože
i ty jsi tak trochu brambor
v těle Života
aby nekoral a neplesnivěl
Je to fajnová možnost
tak si žít
rukávy mít vysoukané
Sluncem olíbanou tvář
je to fajnová možnost
mít Pohodlný život
v modré koláži
holky KateřinySmutekJaká by to byla země
kdybych nemohla svobodně
si zvolit
zda věřit nebo nevěřit
v Boha
Z chrámu by se neslo
bučení ustájených krav
jako kdysi v Kostelní Bříze
Jaká by to byla země
za ostnem drátu
pevná hráz zvůle
za pár let
z památek jen zažloutlé snímky
Jaká by to byla země
v níž básníci stavějí most
a jejich knihy hoří
do nociKrajina chleba
Ve snu jsem si přála
napsat báseň jako pole
aby voněla chlebem
a rozhovorem na polní cestě
se sedlákem Nedbalem
o orání
- Obdělávám třicet hektarů -
řekl
Hlas měl jako zvon
a vznešenost prince krajiny
Jeho udřené ruce zůstanou
v plátnu oblohy
jako půvab letícího ptákaLaskámJak se rozevřela
bílá stehna knihy
... abych byl dokořán
vařím brambory ve slupce ...
Čtu si
a laskám
Ty v klíně soch vínem
lopatou jazyka patro nahazuješ
Nespím
svítá
smutek po paty
svlékám vřes přes hlavu ChebuBýt či nebýtMáš oči mořeplavce
a pro ten zázrak
kopnu starou lebku
do vlnSedím na břehu
přizrzlá holka
do vlasů brečí mi déšť
Možná
po vodě upustíš
pár Slov
možná
odhodíš šaty
a tenhle starý vesmír
exploduje
jako loktem shozený jahodový džem
Nový Svět bude vonět
tvým trikem pod paždím
po jahodách
a bude trochu ulepenýVítr ve vlasechJako malá
jezdila jsem na koni
byl kolotočový
grošák to byl
A věřila jsem
že až kolotoč zastaví
bude jindy a jinde
Kdybych se svezla dnes
vystoupila bych tenkrát
šepotceStále ještě hnízdí
v korunách stromů
trochu cáknutý tónem houslí
Nad zahradou přeletěl anděl
v blaženém tenkrát
vítr mi zastrkal všetečné prsty
do vlasů
byl prosinec
tak blízko snům


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit