Takto vypadalo čtení autorů Skupiny XXVI dne 10. října 2017 v pražské kavárně AdAstra, kde publikum tvořilo 26 (sic!) posluchačů, mezi nimi i členové někdejší "konkurenční" skupiny Portál - Ewald Murrer a Bohdan Chlíbec.

 na fotce zleva sedící Milan Šedivý a stojící Roman Szpuk

ROMAN SZPUK

Danaé

Zahradou šlapu jak sjetý snílek

žabky se spasily – hop a střík -

Kristův šat oblékla ruměnice,

šlápl si na květ hyacint.

Kocour se ohání, hlavou třepe,

z vousků se spouští pavouček,

zlatý lijavec dosáhl země,

vaří se ti ve stehnech.

Pole má oči, les má uši,

obzory zapřáhly úplněk.

Zadnicí koule mi divoce drtíš,

pod ložem kocour myš morduje.

Večerní melancholie

Sbírám do kýble kobylince

na hrázi rybníka.

O klacek natrh jsem nohavici,

koleno vítr ovívá.

Zablikal blesk v daleké dálce,

zhynul hrom v alejích cestou k nám.

Šedá volavčí pírka čtou v mapě,

bloudí při břehu sem a tam.

Letí dvě kachny do bezpečí

s žalostným křikem v soumraku.

Jak vám rozumím. Divocí psové,

lovci a démoni hrozí tu.

na fotce Radana Šatánková (organizátorka večera) a Pavel Kukal

PAVEL KUKAL

Labín klaret

Jak tohle víno k stěnám číše,

tak básník ke své lásce lne,

jak život v chvíli smrtelné,

se brání – odhodlán, ač tiše.

Labín – zní jméno dávnověkem.

Už jenom název skoro zbyl,

ne aby žízeň uhasil

či přicházel sám za člověkem.

Nepozná nic, kdo jen se dívá,

jak z modrých hroznů lisovat

to, co se musí bílým stát?

Je láska k vínu trpělivá.

Dražice nad Jizerou

Mírně tu plyne Jizera,

stín stromů na břehu.

Kde láska tiše vyvěrá,

mám srdce ve střehu.

Není tu voda průzračná

a kamenitý břeh.

Zde nedohlédneš nikdy dna,

jen v srdce záchvěvech.

Svit světlušek nám nahradí

i záři voskovic.

Dnes po lásce jsme žízniví

a zítra ještě víc.

foto Romana Szpuka "Krkavci"

SVATAVA ANTOŠOVÁ

Krkavci

(Emilu Julišovi)

Je to jako hrát skořápky

tři krkavci

jeden z nich v minulém životě

básník...

Ale který?

Ten uprostřed

nad úbočím Třístoličníku

jako by ještě včera kroužil

nad zamlklou Ranou

a přemítal o smyslu trojice

jejích vrcholů

Způsob letu i dráha

odpovídají jinému kraji

jiným zvykům

Ten úplně nalevo

ten

co letí nejvýš

možná vyhlíží ohyb řeky

za kterým to zná

Křídla napjatá očekáváním

pátrá v mlžném oparu

po zapomenuté skládací židli

vrostlé do břehu

O rybaření neví nic

ale bez Ohře si připadá ztracen

Ten vpravo

před pásem lhostejných Alp

na obzoru

mohl ještě před hodinou mířit

ke stejně lhostejným věžím

kostela sv. Mikuláše v Lounech

Sotva se k nim přiblížil

úder zvonu jej odhodil

o kus dál

Až sem

na jih

Jeden z nich

kdysi básník

uměl rozmlouvat se smrtí

jako by ji znal odjakživa

Od chvíle

kdy spolu odletěli za horizont

objevuje se tu a tam na obloze

a mává mi v ústrety

 na fotce zleva Bohdan Chlíbec, Ewald Murrer a Zbyněk Ludvík Gordon (čtoucí)

ZBYNĚK LUDVÍK GORDON

Bouře

Na ostří stébla

stěn větru

pomáhá nám v mlčení

Tón taje

v louže slov

Tvar vln

formou vzdoru

Život bez plachet

bere obry břehům

na fotce zleva Ivan Fried, Věra Dumková a Svatava Antošová

VĚRA DUMKOVÁ

Zpověď

já močila jsem na hřbitově

a u kostela kálela

a v opilecky kalné mdlobě

já s hipíky se válela

a v mládí rozšlápla jsem brouka

tak krásného že šel z něj strach

já uměla na porno koukat

a do tváří mi nestoup nach

já dokonce to porno psala

(ach povídky mé lechtivé)

několik srdcí rozlámala

a blábolila nad pivem

já urážela otce matku

a kradla jako straka

já vracela se k vlastním zvratkům

a nedovedla plakat

já užívala drogy měkké

a z tvrdých aspoň usrkla

já vydírala lidi brekem

a byla často nakrklá

to všechno přiznávám – však hrozná

skutečnost ta mne nekonejší

své minulé životy poznat

ten seznam byl by strašlivější

na fotce Jakub Zahradník, který se staral o hudební doprovod