Na troskách osudu Hany Fouskové
Před třemi lety, 10. listopadu 2015 opustila tento svět básnířka a výtvarnice Hana Fousková. Ačkoliv žila v Hodkách u Světlé pod Ještědem, tedy nijak daleko od Příchovic, kde se Skupina XXVI každoročně schází, objevila se na tomto setkání jen jednou, možná dvakrát... Její přítomnost na srazu zachycuje i tato fotografie, kde je se svým psem. A tak si ji připomeňme několika básněmi ze sbírky Psice (dybbuk, 2008).
Někde v dáli pod nebesy
lítá můj pes zběsilec
neví vůbec že mě děsí
že může být umrlec
Tam vysoko na nebesích
visí měsíc křivý meč
proklál mě a ležím v křeči
tiše vyju jak můj pes
Nebesa jsou černá díra
do prostoru bez hranic
Mé srdce se strachy svírá
a má víra je jen síra
ohořelých létavic
Můj rozum je temná díra
kam nezasvítí světlo svic
jsem jen boží konečník
mé myšlenky výkaly
Proč byste je chápali
zapáchali byste z nich
