Home
Poezie mezi řádky: Viki Shock / Kamil Princ
- Podrobnosti
- By Svatava Antošová
- Kategorie: Pozvánky
- Zobrazení: 11
Viki Shock-básník a prozaik, autor knih neotřelých názvů: V předsíni dýchal idiot, Dvakrát opakované ňadro,Negropolis aneb Irracionálno dobyto!, Sněhurka, jakou svět neviděl! atd. představí i svou novou knihu Půlnoční rapsódie-Noční můry a jiné živé sny z let 1995-2023. Hudba: Kamil Princ-neodekadentní básník i otrlý hudebník.
Kdy: 18. dubna v 19.45
Kde: Kavárna Mezi řádky, Štefánikova 40, Praha 5, http://www.kavarnameziradky.cz/
Poezie na Petříně
- Podrobnosti
- By Svatava Antošová
- Kategorie: Pozvánky
- Zobrazení: 11
K Velikonocům
- Podrobnosti
- By Petr Pazdera Payne
- Kategorie: Petr Pazdera Payne
- Zobrazení: 20
Izajáš 52. a 53. kapitola:
13 Vida, jak zdárný bude můj služebník, povstane, vzchopí se a povznese,
14 mnozí se ho zhrozili, jak byl znetvořen, až nepodoben člověku, jaký to
nelidský zjev,
15 zděsí se ho mnohé národy a králové úlekem umlknou, neboť to, o čem nebyli
zpraveni, uviděli, a o čem neslyšeli, to naznali.
1 Ten, který spolehl na jeho poselství a jemuž se stal posilou Nejvyšší,
2 vyrašil na povrch jako výhonek, jako ratolest ze suché země, byl nevzhledný a
šeredný, když jsme na něj popatřili, vypadal divně a vůbec se nám nelíbil,
3 vyvrhel, potupa lidí, muž bolestí, snášející nemoci, jen od něj odvrátit tvář,
vůbec jsme si ho, vyvrhele, nevšímali.
4 Jenže on nesl naše nemoci, za nás trpěl bolestmi, my měli za to, že Bohem je
stíhán, ztlučen a ztýrán,
5 a on, zneuctěný pro naše zlotřilosti, zdeptaný našimi hříchy, ztrestaný pro naši
spásu, skrze svou zraněnost nás uzdravuje,
6 my všichni jsme zbloudili jako ovce, jeden každý jsme sešli z cesty a Nejvyšší
v něm zasáhl náš společný hřích.
7 Sevřen a zkroušen neotevřel ústa, jako když berana na jatky vedou, jako když
při stříži ovce oněmí, neotevřel ústa,
8 byl podroben násilí a soudu, v budoucnu sotvakdo na něj pomyslí, vyvržen ze
země živých, utracen pro zlotřilost svého lidu,
9 připadl mu hrob se zločinci a děsuplnost smrti, ač nikomu neublížil a jeho ústa
byla prosta klamu.
10 Jestliže ho Nejvyšší nechal zdeptat a umořit, pak jeho duše přinesla oběť
smíření, uvidí setbu, dojde plných dnů a záměr Nejvyššího přivede k cíli,
11 spatří, jak vynaložení jeho duše přináší užitek, mnozí budou ospravedlněni
poznáním mého spravedlivého služebníka, jenž na sebe bere jejich hříchy,
12 mnohé skrze něj obdaruji, s četnými bude sdílet odměnu, protože obnažil svou
duši až k smrti, mezi lotry se počítal, sňal z mnohých zlo, lotrům se vydává.
.
přeložil Petr Pazdera Payne
Skupina XXVI v Domě čtení
- Podrobnosti
- By Administrator
- Kategorie: Pozvánky
- Zobrazení: 153
Zveme na večer autorů Skupiny XXVI v pražském Domě čtení, který se koná 20. března od 18 hodin. Svou nejnovější tvorbu představí Robert Janda (Plzeň), Zbyněk Ludvík Gordon (Brandýs nad Labem), Radana Šatánková (Frýdek-Místek), Pavel Kukal (Praha), Svatava Antošová (Teplice) a Petr Pazdera Payne (Olešnice na Moravě). Autorská čtení doplní promítání dobových fotografií a dokumentů.
P. S. A pokud Romana Szpuka, zakladatele Skupiny XXVI, už propustí ze sanatoria v Kladrubech, můžete se těšit i na něj a jeho tvorbu!
Dům čtení (Ruská)
Ruská 1455/192, Praha 10
Mimořádná zpráva Vědeckého studia Stará milenka k 30. výročí psaní a kreslení
- Podrobnosti
- By Patrik Linhart
- Kategorie: Patrik Linhart
- Zobrazení: 111
Patrik Linhart – Albert Krásno – Pavel Jazyk – Patrik Vetrugin – Lux von Dux
Přátelé, i vy zcela mně dosud neznámí fanfaróni a běďaři, musím vám oznámit, že dnešním dnem počínaje píšu a zjevně vás i občas psaním obtěžuju, seru, mrdám, těším, laskám, poučuju, hladím, konejším, rozbíjím, těším, rozesmávám, prudím, rozkládám, nudím, vitalisuju a definitivně rozňuchávám váš smysl pro jazyk, čest a fantasii třicet let. Ano, prosím, smažím měsíční povídky, třicet let kreslím a třicet let píšu romány o pěti a více stránkách.
Požádal jsem kolegy a jednoho malíře, aby vyjádřili své zhodnocení nad naším výročím. Vetrugin dal svou „Suchou lípu“ z února roku 1994. Považte však ten smutek nad uběhlým časem, nad tím, že jsme svět nezměnili, neprobudili jitro kouzelníků – je to snad tím, že každý z nás je tak trochu…
Patrik Linhart
I.
V lednu 1994 jsem ležel na faulenci v činžovním domě v ulici Jiřího Wolkera, v bytě svých milých rodičů, v Teplicích a přemýšlel o životě, někteří již vědí, že jsem to moc chytře nevymyslel. Tak či onak jsem 30. ledna dospěl k závěru, že chci být básníkem a malířem, ačkoli k tomu nemám žádné předpoklady a nic v mém životě dosud takové naděje neslibovalo.
II.
V únoru 1994 jsem si zadal úkol každý měsíc psát „měsíční povídky“ a podle povídky Agathy Christie „Mrtvý harlekýn“ jsem namaloval první obraz. Na povídky a essaye jsem si vytvořil jména, přátele. I když nikdy jsem neměl nouzi o přátele, je příjemné mít v hlavě čtyři pět hlasů.
III.
Člověk, který má rád hlasy, velmi rychle pozná povedený čtyřlístek Charms-Klíma-Deml a Váchal. A Romana Szpuka. Nejlepší člověk z těch nejhorších, magických rádců – neradil, ale já věděl, že mě vede určitým způsobem někdo konečně živý.
Pavel Jazyk, spoluzakladatel Staré milenky v únoru 1994
Jako… že jsme svět nezměnili, neprobudili jitro kouzelníků?! To je slušnej blábol! Kdy nějaký básník probudil jitro? Já jsem úplný lúzr, ale nemám s tím nejmenší problém, protože slunce vstává jen kvůli budižkničemům. Já píšu povídky, jsem nočňátko, slunce nebudím, nikdy! Třicet let píšu povídky, vůbec mi to nejde, ale strašně mě to baví. Patrik si to vydá, i na moje jméno, ale v rozhlase to jsem prostě já, a nejde o to Pája, o ego-dokumenty, mně jde o příběh. To Bohouš Vaněk volá mě – koho co? Szpuk mluví ke komu čemu? K moulovi!
Albert Krásno, spoluzakladatel Staré milenky v únoru 1994
Třicet let a nic nedokázat, to je myslím, umění – a já jsem na to hrdý. Kdybych se ptal nakladatelů, z nichž je několik na útěku před spravedlností a ti ostatní, ti co to s námi mysleli vážně, si raději ukousli jazyk. To si pište, že nás vydávali, protože věřili té naší visi světa, dějiny horroru skrze Teplice a díru Duchcova! Vrstevníky to nikdy nezajímalo, nikdy to nebyla generační zpověď, mladší to bavilo, ty se asi ufetovali, a starší, to ty holt měli rádi, ale už taky nejsou.
Lux von Dux, člen Staré milenky od zimy 1999
Nazval bych to, co máme, sbírání – vědomostí, zkušeností, snad i ta znalost písmen a obrazů. Já to celé zastřešuju, dělám redakce, píšu žádosti, prosby, protože za těch třicet let jsme každý den znovu na začátku. A znovu práce, vyjednávání. Někdy se to posere. A někdy dobrý, já už na to nemám. Vítězství, chlast, porážka, chlast.
Na rovinu hnus… vychloubásníme se? Žijeme a nepadneme?!
30 LET PRÁCE NA ROLI KULTURNÍ a PSANÍ BÁSNÍ, ESSAYÍ, ČTENÍ, PITEK, RVAČEK.
A je zkrátka prostě možné, že to někdo sám u sebe neoslaví, tu první báseň, ten první text. Vím. Takže i za jiné A RÁDI. Ale NECHCEME stavět památeční pomníčky sami sobě, ale my to tak máme, my opravdu slavíme!
STARÁ MILENKA ještě připomene velké přátele, co se nedožili naší Třicítky:
Radim Husák, Zdenek Plachý, Petr Hrbáč, Jaromír Urban, Petr Král, Václav Kahuda, chlapi z Věšáku v Duchcově Jarda Vrkoslav a Jirka Venclák, a můj táta Petr Linhart. Ahoj a ahojky všem!
Chceme dýchat
- Podrobnosti
- By Svatava Antošová
- Kategorie: Pozvánky
- Zobrazení: 112
Pokud jste ještě neviděli film Karla Strachoty "1989: Chceme dýchat" a jste z Prahy a okolí, máte možnost v pondělí 4. března v Knihovně Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 1. Promítání začíná v 19 hodin. Více zde: https://www.vaclavhavel.cz/cs/index/kalendar/2387/film-karla-strachoty-1989-chceme-dychat
A o čem film je? O tom mluví sám jeho režisér Karel Strachota v rozhovoru pro medium.seznam.cz (8. 11. 2023), kde na otázku "proč právě Teplice" odpovídá: "Film se odehrává v osmdesátých letech a věnuje se hlavně dvěma tématům: nezávislé kultuře a stavu životního prostředí. Obě jsem nosil už delší dobu v hlavě a hledal, jak je uchopit. Severní Čechy byly nakonec logickou volbou. Na severu se lidé dusili, smog a inverze je doslova zabíjely. A teplický specifický punk a místní alternativní kultura jsou legendární. Velkou inspirací pro film byl příběh mého dlouholetého přítele, jehož osud tvoří osnovu filmového vyprávění. Hodně jsem promítl i svoje vlastní zážitky. Dalším důvodem pro výběr Teplic byly represe namířené proti mladým lidem, kteří ve městě žili. Pro normalizační režim představovali „závadovou mládež“, a to kvůli tomu, že chtěli žít svobodně a v souladu se svými ideály. Proto byli různou formou šikanováni, pronásledováni a někteří také drakonicky potrestáni." Nezbývá než dodat, že oním jeho dlouholetým přítelem je Pavel Rajčan, kurátor sbírky autorských, výtvarných filmových plakátů Terryho ponožky, spoluzakladatel a provozovatel kina Aero, Světozor a filmové distribuční společnosti Aerofilms, autor básnických sbírek.
Další články …
Strana 1 z 26