Ořu s tebou pěkně
Orbou pro mně běžnou
Co zořu, to zvořu
Svou palicí něžnou

Co na tom, že v mojí orbě
Chybí prvek rycí

Moje já dlí v tupé korbě
A heč!
Má nástroj bicí

Pohlaď ji po hladu
Zažij ji po žízni
Roztaj ji potají
Do míz se přetrýzní

Naplno to jednou řeknu
Až mi dojdou moje řeči
Slovo do pranice kreknu

Kdepak vlastní, radši něčí

Zpomalím málo
Zůstanu rychle
Nějak to ukoulím

Tak já teda valim

Vaše krychle

S ránem zpět je vzývání
Komíhavých míhání
Krajin dějů napůl ve snu
Co nevzbouzí ze spaní

V marném nejde zastavit čas
Ten hnusný parazit
Přesto chci vstát, i když tím vždy klesnu
V očích věčných banalit

Ač opatření mnohá patří
K čemusi prý patřičnému
Lze i v leckterém z nich spatřit
Patrný sklon k obludnému

Ona totiž opatření
Cosi víc nemohou mít
Ví, jak ego zaopatřit
Ne jak pro bližního být

Když k slyšení selžou uši
Když zrak nerozezná ani
Zaostřím já svoji duši
Do hledáčku nalézání všech
Těch cest podstaty jedné
Kde je světlo zrakem zření

Tam duše nejdál dohlédne
V absolutním rozlišení

Musič prostě musí
Všechny ty svý musy
Muset a ne chtít

Nesmí jinak být

K neradosti bank
Jedu vlastně punk

Aniž bych tkvěl v ňákým –ismu
Či vyhlížel kataklysmu
Nechci já být otrok zboží
Být za socku je víc Boží

Ač na hlavě nemám kohouta
Vyhnancem chci být ven z kouta

Nemlčeti, to je zlato!
Tam, kde slovo s tělem spjato

Tam, kde slovo tělem není
Prostředkem je k oněmění

Den za dnem a krok za krokem
Všeho se vším souvislosti
Kráčím v Bohu splavným tokem
Řeky svaté posloupnosti

Čas předtím, teďka i potom
Čas zisku, čas prodělečný
Mám tu, abych měl čas zjistit
Kudy teče čas můj věčný

Já jsem prostě proti
Ani trochu pro cokoli
Ať se věci hrotí
Přisypu do rány soli

Aspoň až vše posere se
Budu vědět kvůli komu
To mnou ale neotřese
Jako vždy jsem proti tomu

Ne Ne Ne Ne
Ne Ne Ne Ne
Zde mne ani trochu nehne

Ano Ano Ano Ano
Hnu se jen, kde rozhýbáno

Během svého utíkáčku
Doběhlo se béčko v áčku
Céčko už se z toho třese
Bere déčko na deprese

Pŕitom celá abeceda
Může v svatým míru žít

Které snad z příčetných áček
Chtělo by kdy béčkem být

Upižlán je Pižlistán
Kdo nepižlá, není pán
Jenom tady máme, kámo
Všechno nejlíp upižláno

Navíc naše pižlimasy
Tvoří jen domácí pižly
Nebereme cizí rasy
Námi nezpižlené živly

V prdeli je, vole
Když nejsou ty věci
Na oltářním stole
Mojí mermomoci!

Nesnáším, když se to děje
Když si co chce kam chce věje!

Jak pak mít k prasknutí měch?!

No konec světa!
Prostě pech!

Teď vyletím do vzduchu
Srovnaný tak se zemí
Chci zalapat po duchu
Vším tím, čím létat je mi

Ne, nejsem žádná superstar
Nepodlehnu sebelháři
Chci jenom být tesán v tvar
Tváří v tvář Tvé Tváři Tváří

Vypusťte mi mého blbce
Vypusťte mi z vězení
Má už po krk před moudřejším
Po zemi se plazení

Blbost moje v celé kráse
Projeví se svobodně
Snad nepůjde zrovna o krk
Umí být i o hovně

Tak to teda fakt čumim
Co vypadlo ze skulin
Je toho tak sto výplní
Prostor prázdna svižně plní
Omáčky i rosoly
Bokovky v hlavní roli

Jak jen můžu se já rovnat
Náletu kulturních hovad
Když za základ kumštu mají
Že vše vždy jen opíchají

Strkaly si do mě
V nastrčeném domě
Strky celé vystrčené
Vstrčené sem, zavlečené

Zachoval jsem strčný klid
A hleděl se postrčit
Ven z téhle polízanice

Nestrkám tam
Nikdy více

Tvých ambicí jsem můza
Skvěle mi jde děs a hrůza
Prostě stará dobrá lůza

Mám nejlepší reference
Od hňupa i od šílence!

Hledám ňáký ideály
Co by si mě pronajaly

Na příhodné pozici
Mizejí dva zmizíci

To se stává
Když je zmizík
V nejlepší své kondici

Jinak to má zjevení
Dosud nezjevené neví
Čím vlastně je a čím není

Až zjevením se to zjeví

Bude to dnes zase bez
Slavnost další marný slávy
Bouda ční ač chcípl pes
Přijdou stejnomilný davy

Bude to dnes jako vždycky
Bez přidaný hodnoty
Všechno známý notoricky
Pro unavený z rachoty

Chléb a hry, na práci klid!
To je mantra odvěká!
Tam, kde duši tvoří lid
Kdo by čekal člověka?

Já básničky nečtu

Já rád slova tak
Jak matou

Není toho místa
Na té ani oné straně
Vytěsnění čistá
Balancujou na hraně

Zabráno je beze zbytku
Není prostor v žadné věci
Všichni jsou však přece v klídku
Nejlíp placený
Jsou kecy

Nepasuju do spasení
Nezapadám do formy
Jsem já hříšnou kukuřicí
Popraskanou v popcorny

Pro v praskliny nevěřící
Jsem tak příklad názorný

Vytáhni ho na světlo!
Ať ho všichni vidí!

Vždyť on vůbec nevypadá!
Tak ať se aspoň stydí!

Ani trochu nesnaží se uctívat šablony
Jenom těžko prosadí se mezi námi
Klony

Vytáhni ho na světlo!
Ať ho všichni vidí!

Vždyť on vůbec nevypadá!
Ten poslední z lidí

Má zjizvení jízlivá
Mojí mysli skoliózy
Vy jste výkvět opěr mých
Moje věrný diagnózy

Kdokoli kdo po vás argumentem
Vy stojíte pevně za dementem
Kterého jsem vám
Ve své vlastní duši stvořil
Abych už jen a jedině vámi
Vždy tak krásně se ztopořil

Jo
To bych rád věděl
Proč během těch
Mnohých neděl
Ač jsem přesně tímto směrem
Tak varovně hleděl
Hrůzou z toho, co jsem viděl
Téměř mrtev!!

I přesto mi ti hajzli
Vytrhali všechnu moji
Právě zralou mrkev

Mám já velké náklady
Táhnou dolů

Tam doopravdy nechci!

Já chtěl jen všechny návnady
Ne z gravitace lekci

Pro pocit ohrožení vlasti
Spadl jsem do strachu pasti
Z pasti rovnou do záchoda

Avšak i přes všechny tyto strasti
Pochybnost mě nenahlodá

„Jen se vymáchej v tom hovně
Sám ses do něj vňahňal“

Pravil tuze bohorovně
Ten, kdo mi strach nahnal

Ode mě se uč
Jak správně páchat puč

Vypučím ti cokoli
Růži cinklou koukoly
Moře zpité rosoly

Prostě vše, na co mám žluč
Hlavně mlč a jenom čuč
Ať seš správně vyučenej
Jak bejt správně vypučenej

Dosazenej na místa
Kde nám schází
Pučista

Mýlím se snad dostatečně
Aby pomýlení mnohá
Zastala se mě konečně
Nebrala přede mnou roha

Nerad bych se málo mýlil
A tak upad´ v podezření
Že jsem se možná odchýlil
Od těch pravých pomýlení

Mýlit se je lidské zcela
Nemýlit se často bolí
Budoucnost tak bude skvělá
Bez ohledu na cokoli

Tvé tvrzení
Přijmu stěží

Dělá ze mě blbce

Tuším silně, oč tu běží
Tak tě snáším trpce

Ó, ty vědmo nejvědmější!
Něco je tu vadný
Argument máš nejsilnější
Totiž
Vůbec žádný

Jo, všechno je zase jináč
Než jak idea to chtěla
Zas nám zbyla ega pro pláč
Ač vysoké cíle měla

Dopadlo to jako vždycky
O marnosti však nemelu
Opřen o nebe snad svedu
Neprodat svou duši tělu

Tu odehrály se už hudby
Smrskly se nám do ozvěn
Vlezdořitných ikon šlágru
Vývar budiž veleben

Tu odmlčela se už slova
O to větší žvanění
Stačí hovna rétorova
V působivém balení

Tu udušena už je duše
Duch odvál se tam, kam chtěl
Z prosté touhy nebýt rušen
Chrám smyslu jinde vystavěl

Byl to úlet malý
Pravdy si zalhaly
Neuhlídaly se chvíli
Rázem nejsou to, co byly

Jen jednou se zkochat chtěly
Krásou starých dobrých mýtů
Proč by ale opouštěly
Svojí pravdy identitu?

I pravdy mají přece svoje
Pod jednou i pod oboje
Jednou tak a jednou jinak
Nejsou fackovací panák
Aby stály v plné zbroji
Když málokdo o ně stojí

To by samy proti sobě
Byly v téhle těžké době

Počni ve mně, Pane Bože, početí
Ať se mi ten můj anděl zas proletí
Tou nebeskou porodnicí
Kde se Boží bojovníci
Dopouštějí zrodu v Tobě

Když nechtěji život prožít
V duševním svém vlastním hrobě

Mám krámy
A ještě jiné, další krámy
Mám však krámů
Míň než dost

Já jsem dobrej
Na víc mám
Ještě jeden malý krám
Koupím si já
Pro starost

Řeším dnes
Jak dlouhý chvost
Má jedna běžná prchlivost?

Za jak dlouho ta mrcha
Z prchlivého vyprchá?

A docházím ke zjištění
Že je lepší pouhé chtění
Uprchnout před prchlivostí

Než pak řešit její chvosty

Mluvil jsem já sedm hodin
Probral podstatu všech konin
A pak minul jádro věci
S tím, že každý zná to přeci

Každý na to má můj názor
No a kdo ne, tak je magor

Ať křesťan, anebo pohan
Kurník náš zas rozkochán
Znovu všechnu kokrhahu
Rozkdákáváme dle plánu
Popliváváme ze všech stran slova
Jimž kdy smysl byl dán

Proč?

Páč zabírá ten flus
Na voličů našich vkus

Nevidím to na slepotu
Spíš takovej světla zákal
Dnes prohlíd jsem
Svou žebrotu
Na který jsem léta makal

Z očí když mi ale mlhy
Stekly náhlou splavností
Dorovnávám času dluhy
Oka mžikem věčnosti

Tak blbé
Že zabírá to

Prdu zakletí
Odkleto

Velkolibé Něco
Na nic
Postoupí výš

Má prý na víc

Už to jenom dodýchává
Setrvačnost
Však to známe
Z mapy živých vyprchává obzor
Kde se chleba láme

Ještě ale v mrtvým bodu není
Funkce brzdných madel
Doklepem si do důchodu
Kompletní set umíradel

V čekárně Tvých
Nečekaných odpovědí
Zatahuju ticho slov
Do svý zpovědi

Dej, ať světlo
Tebou nalezených svic
Promlčím
Z otázek tmavých zpovědnic

No tak ale toto tedy!?
To už fakt přestává všechno!
Roky jsem já denně ready
A vy, kurvy, furt na plech! No!

Já jsem hrdá součást toho
Tak nebuďte kokoti
Ve mně máte víte koho
Ve všem vám jdu naproti

Snad si ještě vzpomenete
Jak moc jsem já jeden z vás!

Jinak vážně riskujete
Že vám, věřte, příště zas
Už fakt nerad hodím hlas

Určité na neurčito
Šálí se – a navíc ví to

Nedutání dud dudáka
Neroztančí krok stojáka

A kdo mlčí z plných hrdel
Dává tomu též na prdel

Tam, kde není, co být mělo
Stejně se to pozná

Když se duše zvrací v tělo
Střízlivění hrozná

Proč z tý roury nic neteče?
Teď už vím!

Nemůže bejt každej trouba
Potrubím

Vynesli almaru na máry
Pěkně přímo, přes čáry
Čáry máry fuk!

Teď už ani muk
O obsahu škatulí!

Ten na márách rychle mizí

Vždyť zástupům bambulí
Nechybí už v televizi

Když už nám zvoní hrana
Kvůli vůli burana
Vědro tak přetéci může
Prostě sebeobrana

Kdo ani za zlámanou
Grešli nemáš soudnosti
Pak je pro mě za hranou
Bourat se tvou blbostí

Nehoří nám ohnisko
My tančili okolo
Vzdálení i na blízko
Vznícení tak napolo

Kéž by Fénix z popela
Povstat nás zas nechal!

Vtom myšlenka zazněla:
„Dejme ohni metál!“

Když je něco zcela mimo
Rám většiny pozornosti
Může v tom vyklíčit zrnko
Všepodstatné maličkosti
Bez které pak zcela vedle
Je zase vše zbylé

Z vepřozela jsou jen knedle
Což je fakt nemilé

„Hmate, tak cos nahmatal?
Samý špeky, nebo sval?
Rozvahy, anebo vzteky?
Údery, či spíš doteky?“

„Připrav se na divu dávku!
Nahmatal jsem vychytávku
Obechcadlo smyslů zjevné:

Lhostejno tak hmatatelné!“

Blbost s mozkem v koalici
Ta to chytře dělá
Může překročit hranici
Zvlášť, když žádnou nemá

Kdo by se dnes obtěžoval
Stavět v něčem mantinely?
Proč by s tím chytrák zdržoval
Svět bezbřeze oblbělý?

Co rozvádí rozvod?
Nejspíš vody od vod

Jenže voda rozvedená
Stejně teče do bot
Stopám hladin vylitých
Z půlek nádob spojitých

Asi všecko je jináč

Voda není průtokáč

Co spustí výstřely z mysli
Kdyžu to spoušť fakt nedomyslí?

Nejspíš asi pohromu
Nebezpečnou kdekomu

Pakůň je snad nekoněm?
Co to „pa“ říká o něm?
Vždyť když potkáš pablba
Blbost jeho je blbá!

Napadá mě tak leda:
Paslova jsou pavěda!

Spadá však pod ni i svět
Patetických tet?

Až pudy doprudí
Myšlení se ztěžka rodí

Do té doby ale bludy
Jak se to jen komu hodí
Mají ta svá práva
Pěstovat nám v hlavě
Blbost jako kráva

Jež myšlení zvládá hravě

Lze i čekat až
I když vlastně už
Čekáním dál nadčekáváš
Radš se přítomností vzpruž

Nechtěj si v čekání zvykat
I tvůj čas pro včas se tenčí
Jinak marně budeš čekat
Až věčnost čekání skončí

Vetři větry do závětří!

Sny až vetřelce zavětří
Rozezdají se pak duchu
Rozvětrají průduch vzduchu tím
Co v tobě už je jiné:

Nádech navzdor zatuchlině

Všechny moje marné plány
Úspěšně jsou rozpoutány
Vrcholná to bude akce
Mojí vlastní satisfakce!

Nezůstanu dějin panic
Jsem pižmem pomsty omamný
Na rozdíl od blbců na nic
Budu blbec významný

Možná byl jsem, budu
Ale jistojistě právě
Když do toho pudu
Najednou tak naléhavě

Jedno kdy, hlavně když nyní
Je mi být, kde bytí jest
Život žije vždy, když umí
Povstat v Chůzi
Z prachu cest

To dá rozum

Někdy bere

Zvlášť, když fakta
Nepobere

To on za to může!

Kdyby se s pravdou nesral
Nesedral by nám lež z kůže
Lhát se mohlo klidně dál

To on spáchal těžký hřích
Když podlehl vlastní pýše

Do vosího hnízda pích´
Slavné naší včelí říše

Skončila nám konečná
Nic nezbylo z toho konce

Snad nás mají za pitomce
Všechna tahle konečna

Odkrouceno mám!
Překroucel jsem krutě!

Překroutím tě jednou taky
Ukrutné mám na to chutě!

Na nervy mi lezeš, věř mi
Žes´ ještě nic nepřekroutil!

Co já troska bezpáteřní
Bych se zrovna z tebe hroutil?

Máme, co jsme nechtěli!
Kdo nám teďka nadělí
Nějaké to lepší chtění

Prosté dalších nadělení?

Pomůže mi zábradlí
V tom
Být méně přepadlý
Když ho jednou přelezu
Páč už se sem nevlezu?

Možná mi spíš zabrání
V nestandardním chování
Vytýčí mi hranice
Ač jsem chtěl mít na více

Tímto zmoh´ jsem nezmoci to
I přes všecko úsilí
Sorry jako, je mi líto
Že jste se s tím pachtili

Ale co

Kdybych už tenkrát řek
Že to nemám v úmyslu
Stejně byste se pachtili
Vstříc jinýmu nesmyslu

Přesnou máme představu
Leč vůbec žádné ponětí

No a?
Předhoďme davu
Kokotinu století!

Vyvolejme zdání:
Chcem – li to mít pevně v ruce
Za pána, ba za cara
Musí teď být revoluce!

Rámec je daný
Pohyb v něm taky
Stačí už vrátit jen
Zpět saky paky

Nacpat je do rámce
A zavřít vrata
Jen církev vycpaná
Nechť je ta svatá

Co vám zbývá
Bohužel
Než si vybrat ze dvou zel?

Víc nemáme v nabídce

A vy
Visíc na nitce
Sortimentu našeho
Chcete
Ať je po jeho

I toho poznáš po ovoci
Anděla, co plachtí nocí
V černým samorostě

Černá není nevidomá
Jenom zatím prostě
Nesvítí si doma

Frflaly frfly
Vyfrfly plán
Jak frkat frfleji
A do všech stran!

Rozfrflán byl hbitě
Snad celý stát
Nikdo už neuměl
Furt nefrflat

Hej, člověče!
Polidšti mě!

Ač bych měl být sebou
Skončil jsem ve své bublině

Nasranej, že z nás dvou
Zrovna já to nejsem
Kdo by tady byl
Tím, kdo by se ve mně
Sebou samým zčlověčil

Bojuju za škatule
Tak ať uhnou odule
I tence nesouměrné čáry
Poblázněné jinotvary!

Chci, bychom pořádek měli
Hranatý jako když střelí

Z něj vzejde škatulí stát

Na principu bude stát
Že co není škatulecí
Bude podezřelou věcí
A hrozbou pro
Má
Škatulata

Bohem budu
Na to tata!

Tam, kde země hlínu zula
Zesnulých sny odhrnula

Tkáně všech živých doteků
Vzkříšených na věky věků

Rozbrázdím se ve slov pole
Nelinkován písmem hlíny
I tak prach jen vířím kolem
Mezi řádky čte mne jiný

Po všem?
Je po všem?

Nic dál tam už není?

Ale kdež!

To se jen na malou chvíli
Provázaly smyčky dění

Vejití do bytí tak trefit tečnu
V koncích svých
Začínat v Tvém Nekonečnu

Připusť, ať
Stojím té možnosti za hřích
Otevřené už tam
V samotných dveřích

Tisíc volovin, můj Bože
Víš jak, nestíhám to zas

Dohodím jen do hodin
Dohodit dál není čas

Jen tak trochu zafoukalo
Korouhvičky kursy mění
Nějak tak se jihu stalo
Jeho zlé zesevernění

Ne, že by se zcvokly póly
Ty si stále stejně hoví

To jen žvástů alkoholy
Obětí svých žízní loví

Ač měřítka úspěšnosti
Kážou ty svý placatosti
Prostoru zůstanu věrný

Když měřítka současnosti
Minulá jsou v budoucnosti
Čas je víc
Než trojrozměrný