Z nejnovější "vinařské" sbírky, kterou ilustrovala a v roce 2025 vydala Věra Kopecká, mj. také básnířka a organizátorka již 25 ročníků mezinárodních Dnů poezie v Broumově. Sbírka sestává ze čtyř oddílů nazvaných Řeky, Vinařův kalendář, Kalendárium a Nám zachovej a byla představena na večeru autorského čtení Skupiny XXVI v Praze ve středu 24. září 2025: https://www.xxvi.cz/index.php/autori/jiri-machat/navrat-hrdinneho-edy

III. Velké Žernoseky (Ryzlink rýnský)

Dříve než réva pokryla
ty svahy kolem řeky Labe,
půda zde v touze pronikavé
odlesky slunce zářila.

Krajina prsy vypíná
k obloze jako krásná žena
a réva, jež sem přenesena
do českých končin od Rýna

čekat nás učí. Do doby
než svěžest k vyzrání se skloní.
Pak vyzve toho, který do ní
dal něco z vlastní podoby.

V. Labín (Klaret)

Jak tohle víno k stěnám číše,
tak básník ke své lásce lne,
jak život v chvíli smrtelné
se brání – odhodlán, ač tiše.

Labín. Zní jméno dávnověkem.
Už jenom název skoro zbyl.
Ne aby žízeň uhasil,
či přicházel sám za člověkem.

Nepozná nic, kdo jen se dívá.
Jak z modrých hroznů lisovat
to, co se musí bílým stát?
Je láska k vínu trpělivá.

VII. Kamenáč (víno z vybraných
poloh s kamenitou půdou)

Dodnes je víno lahodné,
ač půda je tu kamenitá.
A básník číši neodmítá,
než rozzáří se úsvit dne.

Z nejlepších hroznů zrozené,
v útrobách sudů dlouho kvasí
a chutná jako staré časy,
jež znaly duše vznešené.

V něm víří v kole slunce jas,
jak monstrance, jež v sobě chrání
to, co se v zdejších příkrých stráních
zrodilo a teď vítá nás.

VIII. Panenské víno (Pod Radobýlem)

Zde jižních svahů krása čirá,
drahá jak oběť prvotin,
když poprvé se země klín
panenskou sklizní otevírá.

Rok ověnčen je révovím
a nezná hříčky vrtošivé.
Jen říční voda jako dříve
plyne si říčním údolím.

K třem křížům bloudím pohledem.
Novou se slávou zaskvějí
a uchovají naději,
když zazáří jak diadém.

Jak s pevnou skálou za zády
chci beze strachu pevně stát
a všechno krásné uchovat
přes bouře, vichry, úklady.

IX. Malé Žernoseky (Chardonnay)

Zde neřídím se majákem,
ba ani hvězdami.
Podzim se opil burčákem.
Přehnal to s barvami.

V září je slunce laskavé.
Hladí nás do snění
a hrozny právě dozrálé
zvolna se promění

v radost, co ve dvou čeká nás.
Usedni v tichosti.
Pak rozlije se vína jas
a s ním čas milosti

XI. Pozdní sběr

Jak pozdní sběr je láska naše,
na nějž se čekat vyplatí,
když laskavě a trochu plaše
nám slunce hrozny pozlatí.

Jdeme spolu cestou kamenitou.
Nezbývá dlouho do mrazu
pro lásku zjevnou, vášeň skrytou.
Jak nasytit se obrazů,

co odkryl obzor za předěly?
Až do konce chceme vytrvat.
Pak splní se nám, co jsme chtěli
a není třeba litovat

času a hodin, které míjí.
Vždyť je to přece velká věc:
Ti, kdo tak vzácné víno pijí,
je uchovali na konec.