* * *
Pokud se vyskytuju na „mém venkově“
je jen otázkou času
kdy dám tzv. okružní jízdu
na bicyklu
S první zastávkou na hřbitově –
kde je třeba zalít růže
růžové s trnama
(leží tu o jedenáct let mladší sestra
která ve svých šestadvaceti letech...)
Pak šlápnu do pedálů
směr Klapý Hanžburek
Pod úpatím zříceniny
se odkloním úzkou silnicí
směr Křesín
V těchto místech
jako obvykle sesednu z kola
abych se – opěšalý – rozhlížel
tam... a támhle... po Středohoří
Nabažit se těch pohledů!
Opíjet se jimi!!
(Nic se nedivím Emilu Fillovi
že měl tak dlouhé období
kdy maloval „jako vzteklý“ tyto scenérie)
Po záludných serpentinách
a rovném dojezdu
přejedu železniční koleje
a jsem v Křesíně
Zastavím se na mostě přes řeku
kde čučím dolů
zdali zahlédnu nějaké ryby
Ó posvátné čučení na plynoucí vodu!
Potom samosebou
zajedu polňačkou k hučícímu jezu
Zde se dlouze zaposlouchám
a znovu zjišťuju:
ten hukot mne uklidňuje!...
Na konci štace sedím na dvoře
hospody U Šimonů v Levousích
Dřepím u kulatého stolku
naproti staré opukové zdi
na kterou čučím a rozjímám
Jsem na celém dvoře hospody sám
(Miluju poloprázdnou
ba prázdnou hospodu
bez hlučných štamgastů)
Sedím naproti
hodně staré opukové zdi
popíjím pivo a rozjímám
* * *
A najednou uviděls
napříč řekou brodícího rybáře
tak jak jsi ho předtím
nikdy neviděl(!)
Proti proudu nahazoval splávek
coby oranžový bod
který nechal unášet proudem –
pomocí jednoduchého navijáku
jako z pásma metru
Jako by přeměřoval
vzdálenosti úseky vlastního života
na různě proudící vodě...
Tajuplný zeměměřič!
Vodoměřič...
* * *
Knihobudka v docela malé vsi
vybudována z bývalé
telefonní budky
Napchaná
nejrůznějšími knihami –
od braku
až po klasiku
Ani po roce se její složení
příliš nemění
Někdy tam i vyhmátneš
nevídaný poklady(!)
Ať je léto nebo zima
den nebo noc
mlčí do ticha
rozpijí se do ticha
* * *
Ubírali jsme se vláčnou chůzí
živým obrazem „vedutou“
přírodním parkem
Dolní Poohří
Já a dvě blondýnky
mikádo modré oči
či zelené oči? či modrošedé?
Jedna z nich
byla moje manželka
druhá její přítelkyně –
obě učitelky na klavír
Do těch druhých očí
nebylo kdy se podívat
tak blízko či do hloubky
pro jejich odstín...
Procházeli jsme
loubím vysokých listnáčů
po značené pešině
jež vedla přes háje a louky
aby se zas na chvilku
přimkla těsně k řece
Najednou cesta stoupala
po vysokém břehu
kde jsme míjeli několik chat
s živým plotem
U jedné chaty
s přítomnými majiteli
jsme se (ze slušnosti) pozdravili
když tu zničehonic
kde se vzalo tu se vzalo
se na nás přiřítilo
malé černé prase čínské!
Jejich nečekaný domácí mazlíček
ovšem okamžitě zamířil ke mně!
Na to jsem provinile zvolal:
Áá –
prase pozná prasáka!
* * *
Po hanebně dlouhé době
absolvoval jsi třídní sraz –
(ztěžklý a zakulacený)
čtyřicet let po maturitě
Některé spolužáky a spolužačky
– nalejme si čistého vína –
jsi vůbec nepoznal
Ach jo!
Chlapci a děvčata
sekera času
je zaťatá!
* * *
Pamatuješ?
Tenkrát na mejdanu
v podkrovním kumbálu
z magiče-páskáče nám hráli –
Vláďa Mišík: Sluneční hrob
a Plastici: „Jó jó to se ti to spí
při teplém ústředním topení“
Kdy Vráťa Brabenec
kyselinou pupenec
socialismu
leptal!
* * *
Protože nehraju běžně z not
– jsa notový analfabet –
musel jsem se doslova prokousat
jak červotoč tvrdým dřevem
několika partiturama…
Je pozoruhodné
že jde o samé renesanční skladby
pro loutnu či kytaru
Štěpán Rak – Pavana
John Dowland – Frog
John Dowland – Melancholy Galliard
John Dowland – Lachrimae
To utrpení které jsem musel podstoupit:
trpělivost a pokoru
bez kterých nešlo postupovat
notu po notě – takt po taktu...
Ale stálo to za to!
Jsou to básně par excellence!
(Umím je přednést...)
Pusťte si je od kohokoli
na netu...
* * *
Jako každý umělec
je i on trochu trhlý
Po předcích
čímsi tknutý
něčím jatý
K vlastní škodě ovšem
(k svému štěstí!)
světloplachý
* * *
Si snad myslíte
že jsem blázen
nebo co?!?
Samozřejmě že jde
především o ryby!
O ten který
konkrétní říční druh
na který jsem se vypravil…
Si snad myslíte
že jsem blázen
nebo co?!?
Samozřejmě
že vůbec nejde o ryby!
Ryby jsou jen
zástupná motivace…
zástupný cíl…
Si snad myslíte
že jsem blázen
nebo co?!?
* * *
Na onom celodenním výletě
vystoupali jsme s Kůzletem
na vzdálený horizont
a pak šli po vrstevnici tzv. geologické terasy
Odtud úchvatný výhled na Středohoří
Míjeli jsme kukuřičné lány
a pole s vojtěškou
až jsme stanuli před lánem
dozrálého máku
Utrhl jsem bez rozpaků
dvě makovice (jako rumba koule)
a začal v různých rytmech
chrastit
Spustily se rytmy
domorodé rytmy
které zvaly k tanci
spontánnímu tanci...
Zvuk připomínal
něco jako dětská chrastítka
Ale byl tlumený ušlechtilý –
pro dvě prestárlé děti
* * *
Za ostrým zákrutem řeky
kde větrem valchovaná hladina
mihotavě sousedí
s hrubě zoraným polem
V zenitu upoutal tě mrak
docela jiný mrak
než ty ostatní kolem –
sněhový mrak
