|
Písně 1, 3-5, 8, 9-18 byly napsány (nebo dopracovány), vygenerovány, editovány a masterovány mezi 6. říjnem až 14. listopadem 2024, písně 2, 6, 7, 9 byly napsány, vygenerovány, editovány a masterovány mezi 10. červnem a 5. červencem 2024.
Všechny písně byly generovány a masterovány běžnými AI generátory hudby.
Texty, produkce, vedení AI, mastering, sleevenote, cover BVÚ.
Vyšlo jako příležitostná domácí edice pro přátele BVÚ 17. listopadu 2024
© Virtuen Aisinger, 2025
Texty, cover © BVÚ, 2025
© Studio Nakoleni, 2025
---
|
| x04 |
Slovo autora
Album All you need is cash navazuje na předchozí album Raganara!, vydané 6. 10. 2024. Na něm jsem se učil, jak převést audia generovaná běžnou umělou inteligencí do zvuku, který by alespoň přibližně odpovídal klasickým studiovým nahrávkám.
All you need is cash je můj pokus vyjádřit myšlenky primocareji, oregnatneji. To, co se mi otevřelo na Raganara, tady nabývá rozměry ironickeho popularne-rockoveho představení. A funky neipominam! Opět používám AI, nikoli živou kapelu. Má to mnoho důvodů. Jsem hudební diletant (blahoslaven budiž punk a konkrétní hudba!), nikdo my písničky se mnou dělat nechce, zdržuje mě lidský rozměr věci - všech o to dohadování se, kontrola a řešení, proč ne i hotově, to, co bylo domluveno, rozostření tvircich záměru v několika egech... Tady jsem králem já, co udělám padá čistě na moji hlavu, je to mezi mnou a mechanicky pánském z AI. Ano, stále to není hudba, je to někde na pomezí tušení hudby a nástrojů - ale kdo by po elektroakusticke hudbě z sedesatek si vážně dovolil napadnout tento způsob? Snad jen ten, kdo má strach. Ano, jdou to dema. AI stále není dost na výši, i když nový model už je tu, ale musí se stále učit. All you need i cash je rytmizovany zvukový nosič mých pocitu, myšlenek, veršů. Každá z těch věcí, které uslysite, má svůj důvod. Jestli se to mine, že zarezonuje, je mi fuk. Stále se učím. Je to krásné dobrodružství. AI mi, chromému bez sluchu umožňuje slyšet a dělat, aniž bych sám byl mocen zazpívat. Je to chodítko pro beznoheho. A jestli z toho vzejde něco, co někde krušné - vždyť o tom je vše, co dělá umění umenim. Je to inspirovaný a inspiracny dialog. Ty na něco přijdeš, předáš a ti další, co v tom něco poznají, to předají dál a komunikuji lip. Otázka je, jestli něco nabízím. Já to nevím. Každý, kdo drží toto CD v ruce, na to může přijít sám. Mě to pouze bavilo a splnil jsem si sen. Produkovat svoje písničky po svém. A aby to bylo jasné - já dodávám texty, urcuju styl a melodiku, strukturu písně. Pak AI vedu. Bez tohoto dohledu by AI neudělala ani prd. Je to jen nástroj. Ale ty písničky, ty žeru. Ovšem bez vás jsou nic. BVU
|
| x05 |
Z aktuálních UI modelů jsem náročnou postprodukcí a profesionálním masteringem získal tem nejlepší možný zvuk, což platilo přesně do 22. 11. 2024, kdy UI suno.com, zavedla verzi 4.0, čímž zcela změnila zvukové standardy – ovšem výměnou za to, že model se bude muset tři, čtyři měsíce učit, než dosáhne v interpetaci češtiny stejné uvěřitelnosti jako model předchozí. Tím mi ovšem zvukově poslali
Svoje inovace v řádech měsíců nasazují i ostatní modely, vývoj UI je zcela překotný a neodhadnutelný. Tedy krom jednoho – do dvou let nerozeznáte generovanou hudbu od živé, to vám garantuji. Budete se muset zaměřit na kvalitu, nebo vás proud hudebního šuntu zabije. A o kvalitu mi jde od
Na něm jsem se učil, jak převést audia generovaná běžnou umělou inteligencí do zvuku, který by alespoň přibližně odpovídal klasickým studiovým nahrávkám.
|
| x06 |
Na přelomu srpna a září 2024 jako vyvrcholení mé tříměsíční práce s AI generátory hudby. Vzniklo čistě pro moje osobní potřeby. Ty zahrnovaly snahu dotáhnout zvuk generovaných písní co nejblíže ke zvuku reálných kapel, pokus o nový způsob strukturování písní a pokus sestavit z těchto složitějších (nikoli složitých!) kompozic něco na způsob koncepčního alba, které by alespoň částečně drželo pohromadě. Spojovat je mohla nálada, styl, proud energie, způsob sdělení, měly mít můj flow.
Dovolte mi drobnou odbočku: Oproti všeobecným představám jsou generátory AI (čehokoli) nyní – tedy v říjnu 2024 – stále ještě v plenkách oproti svým budoucím hvězdným možnostem. Jsou nedokonalé a rozhodně nejsou samospasitelné. Jsou to jen nástroje a potřebují silné vedení kreativním člověkem. A to i přesto, že zažívají bouřlivý rozvoj a každý měsíc jsou svými provozovateli vylepšovány o nová rozhraní, či funkce. Člověk je pro jejich úspěšné fungování klíčový. On určuje, jaká verze finálního produktu bude ta správná, on svými přesně zadávanými příkazy krok po kroku destiluje z generátoru možnou budoucí podobu polotovaru a příbližuje ji své představě. Slovo polotovar jsem použil záměrně. To, co dostanete z kvalitního AI generátoru – v našem případě – hudby, je pouhý polotovar. Jde o obvykle 50-70 MB soubor (cca 13 MB na minutu záznamu) ve formátu vaw, který má ovšem ke studiovému zvuku opravdu hodně daleko. Soubor je třeba v jiném AI generátoru rozložit na samostatné stopy, ty ve zvukové střižně ošetřit tak, aby se blížily zvuku reálných nástrojů, znovu je smíchat a následný mix opět přes AI generátor podrobit závěrečnému masteringu. Je to obrovská piplačka a nikdy nemáte zajištěný skvělý výsledek. A hlavně celý proces stojí na náhodnosti. Protože náhodnost určuje, jaká píseň, kterou na začátku začnete tvořit, ve finále bude. Náhodnost toho, co vám AI generátor hudby (bez ohledu na zadání) dodá za polotovar – a v jakém zvukovém stavu. Je to dobrodružství. Nádherné, vzrušující, ale stále jen dobrodružství. Pro skutečné profesionální využití je třeba počkat na další vývoj.
Začínal jsem s generováním písniček někdy v květnu 2024. Dovedla mě k tomu náhoda, na jejíž vysvětlování zde není prostor, stačí prosté konstatování, že můj táta, bývalý beatový zpěvák a basista, mě odkojil na Beatles, Rolling Stones, Janis Joplin, Marianem Vargou, Skoumalem, Vodňanským, Jaroslavem Ježkem, Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, že muzice jsem definitivně propadl někdy v jedenácti letech (1981), kdy jsem pochopil kouzlo elektrického Fendera Stratocastera, a že jsem ji zároveň nikdy nemohl dělat, protože jsem hluchý jak poleno. Motal jsem se alespoň okolo několika amatérských kapel, psal jsem pro ně texty, produkoval jsem jim některé amatérské nahrávky a tím to pro mě před pětadvaceti lety skončilo. AI mě letos na začátku léta vrátila opět do hry.
Nechám stranou svoje pocity, když jsem slyšel některé své starší texty poprvé zazpívané v „profi AI módu“. Omezím se jen na konstatování, že svým nadšením jsem nakazil minimálně další dva lidi, že jsem se vrhl do AI produkce, a po nocích jsem začal psát opět texty (padalo ze mě i pět šest textů za noc), hned jsem je generoval a bylo to jako bych objevil nový kontinent. Jako by někdo ve mně rozepl zip a všechno, co se ve mně za celý život uložilo, se hrnulo ven. Podobnou intenzitu tvorby jsem naposledy zažil před třiceti lety při psaní Posledního bourbonu. A tak jsem makal. Učil jsem se vystavět písničku, zkoušel jsem zvukové limity AI, pral jsem se s ní, tlačil ji do kouta, abych z ní hudebně vymačkal něco, co ještě nikdy neudělala. Zároveň jsem se učil masteringu a dalším AI nástrojům. Bylo to doslova strhující, protože ani vývojáři jednotlivých platforem nezaháleli. Zatímco ještě v červnu jsem na výstupu disponoval 5 MB velkým polotovarem v MP3, který jsem dokázal přetransformovat na 35 MB velký soubor ve flacu (s příslušným tokem dat 16 bit / 44.1 kHz), na konci léta jsem už disponoval soubory o velikosti 160 MB (24 bit / 96 kHz). Komu to nic neřekne, nevadí, prostě výstupní zvuk byl skoro studiový. A tady jsem narazil na limity. Měl jsem hotových cca 180 klasických písniček (sloka – refrén – sloka – refrén), které jsem bral jako demo, vlastně tak, jak by ty písničky mohly znít, kdyby to někdo udělal pořádně, vypálil jsem pár CD, rozhodil to mezi přátele a protože jsem neprozřetelně vyzradil, že jde o AI, výsledek byl zdrcující: Písničky asi fajn, texty asi taky, ale nedá se to poslouchat – vždyť je to umělý!
A tehdy jsem se kousnul a pochopil jsem, že je třeba se posunout dál. Nejen technicky, ale i textově, ve struktuře písní, ve svých sděleních, prostě ve všem. Začal jsem na tom makat. Moje texty se změnily – už nebyly sloganovité, komplikovaly se, vyprávěly mnohovrstevnatě, už jsem nebazíroval, aby se písnička dala zpívat – a dokonce ani na tom, aby to byla písnička. Hledal jsem nový a uvěřitelný zvuk nástrojů a zpěvu, nový způsob vyprávění. Chtěl jsem rozvinout silné stránky AI a zároveň najít náročnějšího posluchače, který by mi věřil. Mně i AI. Ta AI zde není partner. Je to moje pistole. A já jsem její municí. Nebo je to pilulka, která ulevuje. Nebo letí mimo cíl. Záleží na úhlu pohledu (poslechu).
Album Raganara! je na světě, přeju příjemný (a bezpředsudečný) poslech. Když vás z něj byť i třeba jediná nota potěší, budu rád.
Váš BVÚ
|