Tep

Nemocný a unavený

vzhlížím ze dna studny

vidím hvězdy za bílého dne

Jsem satelit nad prohlubní

cítím svůj zrychlený tep

signálem nechávám se vést

Útěcha nastupuje pomalu

zachytím se stébel trav

jako odměrka hladiny

Ve skrytu se sypou hodiny

Vize

Zeď splněných přání

klene se tu u zdymadla

jako zašlá hnědá tabule

Děti vloží do kalichu sen

dospělí ji křídou oblékají

ohně svíček hoří na úpatí

Může uskutečnit dávné vize

vykoupené Lennonovou smrtí

odráží se od ní jeho dech

Dívka klade z vřesu květ

Polostíny

(Dance)

Podlehla jsi třetí mrtvici

jak bezbranný pták v letu

nemocnice chrání další cestu

Vedeš si s odvahou

příhoda podchycena včas

jako podvázaný vodopád

A chybíš mi na dotek

mám polovinu srdce

v trezoru tam u tebe

Posílám ti vzdušný polibek

enklávou nočních polostínů

které se jemně převalují

Tvojí proleženou postelí

Válka

Partyzánem v poli

ze stran obklíčen

v prohlubni se skrývám

Vidím ze zálohy ženu

civilistu jako rukojmí

zemřela bez náznaku šepotu

Co mě čeká v mlází

mír už přijde brzy

ze stínu od hlavně snajpra

Jako vyzdobená krajka

Vysoko

Každý strom vyroste

tak vysoko jak mu Bůh dá

vítr odvane jádra

Úděl

Někdy pila zkrátí špičku

kam až kdo směl dosáhnout

přijme úděl s pokorou

Pád

Ikarus chtěl ke slunci

slepé mládí - pád během útěku

perutě slepené ve spěchu

Stopa

Zřítil jsem se rychle

na samém začátku výstupu

paměť nese věčnou stopu

Počkám

Narozen – ale ne bezpečně

uzdravím se – do příští žně

počkám si – ale ne lehce

Vstanu

Zemřu – ale ne dnes

poletím – ale ne hned

vstanu – ale ne teď

Injekce

Půjdu spát – ale ne brzy

s injekcí – ale až se zešeří

vyzdravím – ale ne úplně

Klid

Vsaje mne – ale ne prvně

tunel – ale v daný okamžik

tichý klid – nový počátek

Lampy

Na některých místech

kane posvátný prostor

jako olej do panenských lamp

Jsme jen tmavé duše

s atomy kroužícího světla

motýl z prasklé kukly vzlétá

Po křídlech mu blízká Svatba stéká

Rádce

Unikáš jako ryba

má toulavá trpělivosti

marně zasekávám háček

Divoké srdce se nezlomí

však žízní po doteku rádce

kostka vržená na samet

Vznášíš se někde v dálce

potulný hrnčíř který

mi šeptá jak projít kaňonem

Po plochách s matoucím náklonem

Lososi

Stopy v písku mizí s přílivem

životy se archivují v análech

ale moře smyje patinu i tvary

Tak přebývám v hlavách těch

kteří mne doprovází řečištěm

až k deltám kde skáčou lososi

V oceánu nacházím čistý klid

do pěn blízko útesů se nořím

voda je pro mě strážní hrad

Když prameny tečou je to čas