Zázněje obálka1

(Zázněj vznikne ze dvou blízkých zvuků jako třetí pomalu kmitavý)

 

* * *

Na srdci jizva

stále zkoušen životem

Nebe na dosah

 

* * *

Fresky na stěnách kostelů

vyprávějí mozaikové příběhy

zachycují nekonečnou řeku

 

* * *

Jednou přijde ten den

kdy se mohutně zableskne

a já budu omilostněn

 

* * *

Mluví ke mně hvězdokupa

neznámou tekutou řečí

já se učím ten jazyk porozumím

 

Dítě

Vnitřní dítě

se leklo orkánu

a schovalo se do ulity

 

Pojď ven milé mé

nečekám marně

krunýř už se rozpouští

 

Hraj si s mým rozumem

zase na schovávanou

vítám tě svítícím kompasem

 

Modrá

Jsem popínavá vodní liána

vinu se podél hudby

jako po ose prosvícení

 

Z prachu vstane

co bylo zničeno

chapadlem nemoci

 

Má barva je tyrkysově modrá

laguna ve Středozemním moři

s vodou krásnou a těžkou

 

Omývá břehy tříští se do kapek

 

Skrýš

Schoulilo se ticho do ticha

podmínečně schované před atakou

jako sklo ve skle zalité

není soudce který by je zavolal

růžová hvězda mu svítí

na tu hlemýždí skrýš

až se ticho přestane bát

ukáže zase olivovou tvář

 

Když ptáci potáhnou z hnízdišť

 

Na počátku

Slova tenká jasná silná

jsou odrazem Prvotního

kterým byl stvořen svět

 

Novodobé piktogramy

obrazce z dotyků

pomocníci nebo hubitelé?

Možná smrt něžnosti slov

 

Ráno

Minula válečná léta

rozdělení teritoria

ale mír je na křehké niti

tajných služeb

nemáme představu

jak tahají za provázky

vlády se snaží udržet

přesto padají jak blumy

každý den začíná

neprobádaným ránem

 

Vláha

Když letní bouřka zasáhne svůj cíl

a proudy z oblohy útočí a točí se

pročistí se vzduch – stromy sají vláhu

 

Provazce vod rozvodňují mírnou řeku

blesky stíhají krajinu hromy vyplašily

psa – setmělo se sucho dostává mat

 

Moje kůže dýchá a pryč je napětí

 

Vždycky

Viděl jsem smrt

jak chodila

naším krajem

zdvihl se severák

 

Viděl jsem život

jak ji přemohl

v porodních bolestech

a tak to bude vždycky

 

Život je Fénix

nenechá se zašlapat

do země

 

Odměna

V odlehlé části deštného pralesa

zurčí vodopád a okolo něj kolibříci

jen cestovatel k němu pronikne

 

Žijí tu dosud neznámé druhy zvířat

a orchideje se uchytily na skalách

tůň kam padá voda: Hejna zvláštních ryb

 

Poutník nabírá vodu do dlaní a pije

 

Půlnoc

(vzpomínka na A. Rimbauda)

 

Kroky ve tmě

po lysinách

kočičích hlav

lampy vyhořelé

komu patří

ty ozvěny

na matném náměstí?

 

Pozdnímu hráči

ženě po milování

dospělému dítěti

topiči v kotlech?

Půlnoční tajemství

právě houká ponocný

najednou třesklo

 

A u zdi někdo

jemně spí

prosím nebudit

tento ani příští rok

dvěma ranami

má prostřelený

pravý bok

 

Místo

Tišina se stala

Tichem samotným

v záhybu široké řeky

která vede kroky

k živému Moři

 

Ptáci ve větvích

připobřežních stromů

zpívají hymnus

o dosažení klidu

těsně nad hladinou

 

Tady je ta mohyla

zemřelého mnicha

během povodní

čas tu nemá vliv

zvláštní místo

 

Pro gambit:

ztrácíš figury

jednu po druhé

za cenu vítězství

v posledním tažení

 

Duše

V lese u studánky

je veliké Ticho

chodí sem laně pít

 

Divočáci ryjí kolem

ale blíž se neodváží

staly by se z nich sochy

 

Plody jahod se sklání

skoro až k hladině

a Bůh je kropí rosou

 

Tohle čisté skryté místo

 

Jantar

Když umírá den

světlo kreslí ornament

Na západě oranžová záře

možná na východě vyjde

do ladné dvojice

nukleární slunce

Ale místo toho

se dnes spustil déšť

pluje krajem

jako loď po moři

 

Až k jantaru úplňku

 

Běžci

Úžiny se úží ještě více

mramor soch tiše opadává

běžci ztrácejí své tempo

aby ho znovu načerpali

a civilizace se ocitá

podle Janova proroctví

 

Pomalu na sklonku všeho

 

Odkrývání

Diamant vsazený do zlata

otevřená dlaň s čárou života

odkrývání tajemství jednoho

 

Dvojhvězda na obloze

procházení ruku v ruce

odkrývání tajemství dvou

 

Šperky uprostřed v koruně

spojené ruce nad světem

odkrývání tajemství Třech

 

Kůže

(motiv z pohádky bratří Grimmů)

 

Na zádech ježčí kůži

jinak zranitelný

jako sasanky v oceánu

to jsem byl dvacet pět let

bodal jsem a byl zraňován

má hranice byla klikatá

vedla po hřebenech ostrých hor

rodiče nepřispěli k narovnání

ale osud se propletl s nesudbou

já byl připraven kůži svléci

hodit ji do ohnivé lázně

jen to zasyčelo oblékl jsem šaty

a stal se člověkem

 

Bouřka

Zablesklo se

hrom se řítí

rychlostí zvuku

 

Počítej do tří

urazí kilometr

varovný šíp

 

Ale není se čeho bát

snad jen kulového blesku

té záhadné inteligence

 

Kapky padají do květů sněženek

 

Křehkost

Vodní melouny

puštěné po řece

se kutálejí v proudu

 

Domorodci uvázaní provazy

vzlínají vzhůru

neuletí do stratosféry

 

Kardiostimulátory

vypoví funkci

jako doběhlé hodinky

 

Okny prosvítá skleněná křehkost

 

Váhy

Jaká by to byla válka

kdyby došlo k potyčce?

Jaderné bomby jsou zastaralé

jako ruční mlýnky na kávu

 

Co jiného by se

vynořilo ze tmy?

Laserové deštníky

útlé ponorky?

Planeta by praskla

jako sklenka na šampaňské

převážená na jazýčku vah

rozporuplná jako naše nitra

 

Uvítání

Dva mladíci si vyšli z recese

jeden tvrdil že Ježíš byl žena

jako na některých obrazech

překvapeně naslouchali bohoslužbě

 

Přišla píseň z půjčeného kancionálu

a druhý ucítil vůni lilií

paprsek ho zasáhl přímo do srdce

z krystalu darovaného přijatému

 

Neporozuměl - dlouho o tom nikomu neřekl

 

Zvony

Zdálky znějí

trubkové zvony

jde to z hor

kam odešel člověk

který překonal zdi

a zažehl zpěv ptáků

 

Jako v bdělém snu

 

Vysvobozen

Mluv ke mně

bijící srdce

mám modrou náladu

řekni mi pravdu

o Lásce

ať ji poznám

až stromy

shodí listí

a já se do něj

obleču

do průhledného závoje

ve sváteční den

 

Vysvobozen

 

Líhnutí

Co se vylíhne z kokonu

který je zavěšený na stromě?

Najednou se tu objevil

zárodek neznámého

 

Něco v něm žije dýchá

bude to barevný motýl

cizokrajný dravý pavouk

nebo druh vážky či jepice?

 

Kokon praská – objevují se oči

ještě plné ospalků po hibernaci

žaludeční vřed zmatku mizí

a smířený vracím se do světa:

 

Mé majáky budou rozmístěny na léta

 

Spánek

Přináší odpočinek tělu

vyčerpané studni dne

spánek je hraniční mdloba

kóma unavené duše

 

Peřeje bdění se zklidní

na půl dne se vypne mysl

aby se spoje občerstvily

zvláště o úplňku kdy

 

Náměsíčník vyráží na svou pouť

 

Zahlušení

Někdy jsem plný vaty:

spojení s hravým dítětem kolísá

skulptura se zavřenýma očima

Přitom krás je kolem tolik

ale hluchému nitru zapovězených

Najednou z nebe blesk

A spojení se naváže zpět

 

* * *

Již měsíc slabá ataka

nahlodává mou orientaci

jako červotoč komodu

 

* * *

V buši zpívající Město duchů

vítr žene po planině koule lišejníků

opuštěné duše mrtvých horníků

 

* * *

Všechny moje servery

shodil krutý hacker čas

nahazuji je po jednom

 

* * *

Padám abych se dotkl země

stoupám abych se dotkl nebe

sním když vzduch kolem sviští

 

POZNÁMKA:

V Kosmasu jsou stále k mání i tyto autorovy starší sbírky:

https://www.xxvi.cz/index.php/autori/82-lubor-vyskoc/145-lubor-vyskoc-motyli-na-obzoru

https://www.xxvi.cz/index.php/autori/82-lubor-vyskoc/135-lubor-vyskoc-morske-koraly

https://www.xxvi.cz/index.php/autori/82-lubor-vyskoc/145-lubor-vyskoc-motyli-na-obzoru

 

 

 

 

 

 


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit